ECLI:CZ:US:2019:3.US.925.19.1
sp. zn. III. ÚS 925/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., t.č. Věznice Heřmanice, P.O.BOX 2, Ostrava, bez zastoupení, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 16. 1. 2018, č.j. 4 T 117/2017-280, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2018, č.j. 4 To 44/2017-339, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2018, č.j. 4 Tdo 808/2018-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Obsah ústavní stížnosti přitom nebylo třeba podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutné návrh stěžovatele posoudit jako opožděně podaný.
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Procesní lhůta stanovená v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je lhůtou kogentní a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout. Právě uvedené vyplývá také z dlouhodobě konstantní judikatury Ústavního soudu: namátkou viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3338/17 ze dne 11. 12. 2017, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2909/16 ze dne 3. 11. 2016, usnesení sp. zn. I. ÚS 3237/15 ze dne 18. 4. 2016, usnesení sp. zn. I. ÚS 468/15 ze dne 18. 2. 2016, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1211/15 ze dne 30. 7. 2015, usnesení sp. zn. III. ÚS 361/12 ze dne 29. 2. 2012, usnesení sp. zn. III. ÚS 48/10 ze dne 29. 1. 2010 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 441/03 ze dne 5. 9. 2003 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz). Shodně k dané problematice přistupuje také komentářová literatura, např. WAGNEROVÁ, E.; DOSTÁL, M.; LANGÁŠEK, T.; POSPÍŠIL, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 140 a s. 340.
Úřední činností soudu (ze sdělení Okresního soudu v Opavě a z přiložené kopie příslušné doručenky) bylo zjištěno, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2018, č.j. 4 Tdo 808/2018-27, bylo stěžovateli doručeno dne 28. 8. 2018. Nyní projednávaná ústavní stížnost však byla Ústavnímu soudu doručena až dne 15. 3. 2019. Tato ústavní stížnost tedy zjevně nebyla podána ve lhůtě vyplývající z §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a je tak třeba ji posoudit jako opožděně podanou.
Pro úplnost lze doplnit, že přestože ústavní stížnost nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (ústavní stížnost především nebyla sepsána advokátem a není k ní přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem), s ohledem na shora uvedené Ústavní soud vyhodnotil jako neúčelné vyzývání stěžovatele k odstranění vad jeho podání, když na závěru, že ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, by se již nic změnit nemohlo.
Na základě této argumentace Ústavnímu soudu nezbylo, než soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu