ECLI:CZ:US:2019:3.US.956.19.1
sp. zn. III. ÚS 956/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Stárové, zastoupené JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem, sídlem Křižíkova 159/56, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2018 č. j. 26 Co 328/2018-1148 a proti II. výroku usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. dubna 2018 č. j. 6 C 245/2006-1089, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a 1) MUDr. Jiřího Bastla, 2) Doc. PhDr. Zdeňky Bastlové, 3) Šárky Honců, DiS., a 4) Ing. Milana Honců, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") ze dne 9. 4. 2018 č. j. 6 C 245/2006-1089 byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, kterou se stěžovatelka jako žalovaná domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 16. 12. 2015 č. j. 30 Co 454/2014-844, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 4. 2016 č. j. 30 Co 454/2014-861 (výrok I.). Výrokem II. okresní soud rozhodl, že stěžovatelka a vedlejší účastníci 3) a 4) jako vedlejší účastníci na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejším účastníkům 1) a 2) jako žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 294 088,08 Kč.
3. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Usnesením krajského soudu ze dne 12. 12. 2018 č. j. 26 Co 328/2018-1148 bylo usnesení okresního soudu ve výroku II. změněno tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 195 332,70 Kč; jinak byl v tomto výroku a v I. výroku rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok I.). Ve výroku II. bylo rozhodnuto, že stěžovatelka a vedlejší účastníci 3) a 4) jsou povinni zaplatit vedlejším účastníkům 1) a 2) náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 195 332,70 Kč.
4. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud jde o náhradu nákladů řízení před okresním soudem, o těch bylo správně rozhodnuto podle úspěchu ve věci podle §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Nesprávně však byla stanovena jejich výše, resp. rozsah. Okresní soud správně použil §8 odst. 1 ve spojení s §7 bodem 7 a §12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v daném případě je zapotřebí vycházet z hodnoty výše peněžitého plnění, tj. z částky 14 814 575 Kč, tedy z původní hodnoty sporu. Žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem a řízení o ní tvoří tak s původním řízením jeden celek (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 900/16, veřejně dostupné v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná). O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle §142 odst. 1 o. s. ř. a §224 odst. 1 o. s. ř., kdy i v odvolacím řízení měli vedlejší účastníci 1) a 2) plný úspěch ve věci.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak obecné soudy rozhodly o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, když při určení výše nákladů řízení ve věci žaloby pro zmatečnost vycházely z hodnoty předmětu původního řízení (zaplacení 14 814 575 Kč), přičemž krajský soud se dopustil výkladové svévole, když ve svém rozhodnutí odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 900/16. V uvedeném usnesení Ústavního soudu přitom šlo o zaplacení částky pouhých 206 Kč. Z tohoto rozhodnutí tedy nelze vycházet v případě, kdy náklady řízení činí částku 390 665,40 Kč. Stěžovatelka poukazuje na to, že krajský soud opomenul relevantní judikaturu Ústavního soudu, a to usnesení ze dne 4. 11. 2010 sp. zn. II. ÚS 2902/10 ve věci žaloby pro zmatečnost (o zaplacení částky 5 000 000 Kč s příslušenstvím).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou těchto soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí těchto soudů o nákladech řízení (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2005 sp. zn. I. ÚS 457/05). Náhrada nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávního významu toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku výkladu a použití příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení připustil k věcnému posouzení, jsou výjimečné [např. nálezy ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17), ze dne 4. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 598/2000 (N 100/23 SbNU 23), ze dne 17. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 727/2000 (N 75/22 SbNU 145), ze dne 24. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 619/2000 (N 79/22 SbNU 165) a usnesení ze dne 10. 1. 2006 sp. zn. I. ÚS 633/05].
10. Předně je třeba uvést, že stěžovatelkou předložené námitky se pohybují v rovině podústavního práva, když podstatou ústavní stížnosti je jen polemika s výkladem a použitím příslušných ustanovení advokátního tarifu o nákladech civilního řízení v konkrétním případě. Tím však stěžovatelka staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu ovšem nepřísluší.
11. Se zřetelem k výše uvedeným zásadám ústavněprávního přezkumu dospěl Ústavní soud k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost v jejich světle neobstojí. Žádné ze shora formulovaných pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
12. Jak je z výše naznačené stručné rekapitulace ústavní stížností napadených rozhodnutí patrné, krajský soud se náhradou nákladů řízení řádně zabýval. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na příslušné právní předpisy a tyto použil na konkrétní případ stěžovatelky. Závěry, ke kterým dospěl, přiměřeně podrobně odůvodnil ve shodě s §157 o. s. ř. a srozumitelně také nastínil, jaké úvahy vedly k učiněným závěrům. Takovéto odůvodnění přitom Ústavní soud neshledává jako jakkoliv svévolné či vybočující z ústavněprávních limitů a nepřísluší mu tak ani tato rozhodnutí na základě polemiky vedené stěžovatelkou přehodnocovat.
13. Ústavní soud dále uvádí, že ze své úřední činnosti zjistil, že se již dříve zabýval ústavní stížností vedlejších účastníků 3) a 4), kteří v řízení před obecnými soudy vystupovali jako vedlejší účastníci na straně žalované stěžovatelky; ústavní stížnost směřovala proti stejným rozhodnutím obecných soudů jako v nyní posuzované věci. Ústavní soud tuto ústavní stížnost usnesením ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 644/19 odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že "Ústavní soud posoudil jako ústavně konformní závěr obecných soudů, že při stanovení výše odměny právního zástupce žalobců v řízení o žalobě pro zmatečnost lze použít §8 odst. 1 ve spojení s §7 bod 7 a §12 odst. 4 advokátního tarifu. Tvrzení stěžovatelů, že soudy pochybily tím, že měly vycházet z §9 odst. 1 písm. a) a §7 advokátního tarifu, že tarifní hodnota měla činit 10 000 Kč a odměna za jeden úkon 1 500, Kč tak nemá oporu v platné právní úpravě. Není tedy spolehlivé opory pro úsudek, že obecné soudy předmět řízení (věc) pro účely určení tarifní hodnoty úkonu právní služby měly podřadit pod zákonnou definici §9 odst. 1 advokátního tarifu svévolně. Ústavní soud poznamenává, že argumentace stěžovatelů usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2010 sp. zn. II. ÚS 2902/10, jehož právní závěry měli stěžovatelé zřejmě na mysli, vychází ze zcela rozdílné situace." Od uvedených závěrů nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní posuzované věci a v podrobnostech proto na uvedené rozhodnutí odkazuje.
14. Ústavní soud konstatuje, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn. Argumentaci soudů rozvedenou v jejich napadených rozhodnutích, považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou. Soudy rozhodovaly v souladu s Listinou, jejich rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
15. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu