infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.06.2019, sp. zn. IV. ÚS 1250/19 [ usnesení / FENYK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:4.US.1250.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:4.US.1250.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1250/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: DIGI CZ, s. r. o., se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Jaroslavem Borovičkou, LL.M., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2018 č. j. 1 Nc 15/2018-30 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018 č. j. 5 Co 74/2018-227, 5 Co 75/2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatelka se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí o předběžném opatření, a to pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Předběžným opatřením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v bodě II. výroku uložil povinnosti odpůrcům - stěžovatelce a druhému odpůrci. Stěžovatelce nařídil následující: "Žalovaný 2 [stěžovatelka] je povinen do 24 hodin od doručení tohoto předběžného opatření obnovit na území České republiky distribuci a prostřednictvím satelitního vysílání, tzv. DTH, a prostřednictvím internetové televize, tzv. OTT, vysílat - ve svém základním televizním nabídkovém balíčku (žalovaným 2 označovaném "Basic") kanály Sport 1 CZ&SK HB, Sport 2 CZ&SK HB, AMC CZ&SK SD, Film+ SD, MiniMax CZ&SK SD, Spektrum CZ&SK HB, TV Paprika CZ&SK SB a Spektrum Home CZ&SK SD vysílané navrhovatelem 2 a kanál CBS Reality SB vysílaný navrhovatelem 3; - ve svém rozšířeném televizním nabídkovém balíčku (žalovaným 2 označovaném "Maxi") kanál JimJam SB vysílaný navrhovatelem 1 a kanál Megamax CZ SD vysílaný navrhovatelem 2; a - ve svém zvláštním televizním nabídkovém balíčku (žalovaným 2 označovaném "Sport Plus") kanály Sport 1 CZ&SK HD a Sport 2 CZ&SK HB vysílané navrhovatelem 2; a to vše až do dne 31. 12. 2019." Stěžovatelka podala proti předběžnému opatření včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení. Vrchní soud v Praze (dále jen vrchní soud) usnesení městského soudu potvrdil s tím, že lhůta na splnění tam uvedené povinnosti se stanoví v délce 60 dnů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení jejího základního práva na spravedlivý proces. Podle přesvědčení stěžovatelky napadené rozhodnutí vrchního soudu porušuje zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti účastníků, neboť jím vrchní soud svévolně upravil petit navrhovatele. Vrchní soud výrokem - že se usnesení městského soudu ve výroku II. potvrzuje v tom správném znění, že lhůta na splnění tam uvedené povinnosti se stanoví v délce 60 dnů, oproti původním 24 hodinám - obešel nutnost návrh na předběžné opatření zamítnout. Dále vrchní soud ze skupiny důkazů svévolně vybral jeden a přihlédl k němu, zatímco u ostatních důkazů tvrdil, že není přípustné důkazy provádět. Stěžovatelce bylo v řízení před vrchním soudem upřeno právo předkládat důkazy ve svůj prospěch. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatelky svévolná a vybočují z přípustných mezí pro předběžná opatření, neboť nastolují fakticky trvalý stav a předjímají finální rozhodnutí, a dále jsou svévolná pro extrémní rozpor mezi osvědčeným skutkovým stavem a právními závěry soudů. II. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). III. Zákon o Ústavním soudu vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V této části řízení o ústavních stížnostech je přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu napadených soudních rozhodnutí a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Dospěje-li Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, kdyby řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další]. Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno. Ústavní soud zdůrazňuje, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 909/14]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 155/13 nebo ze dne 9. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 641/15]. Ústavní soud konstatuje, že se z hledisek shora uvedených napadenými rozhodnutími již zabýval ve věci ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 1111/19, kterou podal druhý odpůrce, jemuž byla předběžným opatřením uložena na základě shodného odůvodnění stejná povinnost jako stěžovatelce, a jehož ústavní stížnost byla z hlediska stížnostní argumentace obdobná jako v případě stěžovatelky. Ústavní soud ústavní stížnost druhého odpůrce usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 1111/19 odmítl jako zjevně neopodstatněnou s odůvodněním, že: "Nelze přehlédnout, že zejména vrchní soud se otázkou nejen zákonnosti, ale také ústavnosti nařízení předběžného opatření zabýval v potřebném rozsahu, s argumentací stěžovatele se velmi důkladně a přesvědčivě vypořádal, přičemž Ústavní soud v jeho odůvodnění neshledal žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry vrchního soudu jsou řádně odůvodněné, jasné, rozumné a logické [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)], přičemž stěžovatel ve své podstatě pouze polemizuje se skutkovými a právními závěry obecných soudů, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz nález ze dne 9. 7. 1996 sp. zn. II. ÚS 294/95 (N 63/5 SbNU 481)]." Od závěru o zjevné neopodstatněnosti vysloveného v citovaném rozhodnutí Ústavního soudu není důvodu se v nyní projednávané věci odchýlit. Na uvedeném závěru nic nemění ani námitka stěžovatelky, že vrchní soud změnou lhůty pro splnění povinnosti uložené stěžovatelce předběžným opatřením svévolně upravil petit návrhu na předběžné opatření. Ústavní soud v této souvislosti poukazuje na to, že soud je vázán návrhem na vydání předběžného opatření, resp. v něm obsaženým petitem, v tom směru, komu a jaká konkrétní povinnost má být předběžně uložena. Podle §160 odst. 1 občanského soudního řádu soud může prodloužit obecnou lhůtu (tři dny od právní moci rozhodnutí) k plnění povinnosti, a to i bez návrhu účastníka, jestliže to odůvodňují okolnosti souzené věci. V takovém případě proto není soud vázán návrhem na vydání předběžného opatření, pokud jde o lhůtu, do které má být uložená povinnost splněna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1847/98). Předmětnou změnu vrchní soud odůvodnil tak, že navrhovanou lhůtu k plnění v délce 24 hodin považuje za lhůtu extrémně krátkou. Ústavní soud na uvedeném postupu vrchního soudu neshledává nic protiústavního. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2019 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:4.US.1250.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 1250/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 6. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 4. 2019
Datum zpřístupnění 16. 7. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
SOUD - VS Praha
Soudce zpravodaj Fenyk Jaroslav
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §75c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík předběžné opatření
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1250-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 107645
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-07-20