ECLI:CZ:US:2019:4.US.1846.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1846/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky L. P., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti zásahu Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 5. dubna 2019, č. j. 3 KZT 31/2019-7, ve spojení s postupem Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 18. března 2019, ve věci č. j. 3 ZT 198/2015-268, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Chebu jako účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu (dále jen "okresní státní zastupitelství") vyrozuměla stěžovatelku, že její návrh na vyloučení státního zástupce (dále jen "jmenovaný státní zástupce") vyhodnotila jako podnět k výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), a proto věc předložila Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni (dále jen "krajské státní zastupitelství"). Státní zástupce krajského státního zastupitelství vyrozuměl stěžovatelku o provedeném výkonu dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství a její podnět k vyloučení jmenovaného státního zástupce pro podjatost podle §30 odst. 1 trestního řádu odložil jako nedůvodný.
Právně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že v souvislosti se svou trestní věcí vedenou před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 1 T 67/2016 navrhla vyloučení jmenovaného státního zástupce. Stěžovatelka je přesvědčena, že způsob jakým se s návrhem vypořádala stání zastupitelství, je nezákonný a porušuje její základní práva zakotvená v čl. 36 Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle §31 odst. 1 trestního řádu má o návrhu na vyloučení orgánu činného v trestním řízení (§30 odst. 1 trestního řádu) rozhodnout osoba, jíž se návrh týká (státní zástupce) usnesením, proti kterému je přípustná stížnost (§31 odst. 2 trestního řádu). V jejím případě ale stěžovatelku vyrozuměla státní zástupkyně (manželka jmenovaného státního zástupce) o postoupení věci podle §12d zákon o státním zastupitelství k dalšímu opatření; nebylo tedy vydáno rozhodnutí s příslušejícím řádným opravným prostředkem a rozhodla jiná (nepříslušná) osoba, přestože k tomu neexistovaly žádné důvody. Krajské státní zastupitelství následně nevykonalo dohled a nedalo pokyn okresnímu státnímu zastupitelství k postupu, ačkoliv tak mělo učinit. Proto stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud konstatoval porušení jejího práva postupem krajského i okresního státního zastupitelství a zakázal těmto orgánům v porušování pokračovat.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z připojených listin se podává, že stěžovatelka se s předmětným návrhem obrátila na Okresní státní zastupitelství v Sokolově, které návrh postoupilo okresnímu státnímu zastupitelství. Okresní státní zástupkyně stěžovatelku vyrozuměla, že její návrh vyhodnotila jako podnět k dohledu vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věcí v jeho příslušnosti. Státní zástupce krajského státního zastupitelství pak stěžovatelce sdělil, že zvolený postup (nerozhodoval-li jmenovaný státní zástupce podle §30 odst. 1 trestního řádu) považuje za správný. Stěžovatelka totiž uplatnila svoji námitku poprvé již 2. ledna 2018, tedy v době kdy probíhalo řízení před Okresním soudem v Chebu ve věci, v níž jmenovaný státní zástupce podal dne 27. června 2016 obžalobu; podle §12 odst. 6 trestního řádu je od toho okamžiku státní zástupce jednou ze stran soudního řízení a nepřísluší mu v něm rozhodovat, a to ani o tom, zda je či není ve věci vyloučen. Nadto byla stěžovatelka vyrozuměna, že jmenovaný státní zástupce od 1. ledna 2019 již nepůsobí u okresního státního zastupitelství a trestní věc byla přidělena podle rozvrhu práce jinému státnímu zástupci.
Z vyrozumění krajského státního zastupitelství je tak především patrné, že ač postup státních zastupitelství neodpovídal představám a požadavkům stěžovatelky, výsledku bylo dosaženo, neboť jmenovaný státní zástupce již není v její věci činný. Vyřízení věci státními zastupitelstvími pak splňuje zákonné požadavky, neboť postup podle §30 odst. 1 trestního řádu lze ve vztahu ke státnímu zástupci po podání obžaloby uplatnit jen ve výjimečných případech, který v tomto případě nenastal. Státní zástupce vystupuje jako strana řízení a požadavek na jeho vyloučení (ať již z jakéhokoliv důvodu) lze považovat za snahu "odvolat" zástupce protistrany v (jakémkoliv) řízení.
Státní zastupitelství srozumitelně svůj zákonný postup vysvětlila a svým postupem nezasáhla právo stěžovatelky zakotvené v čl. 36 Listiny. Nespokojenost stěžovatelky, daná jejím subjektivním vnímáním nepříznivé situace trestního řízení, není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu