infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 09.07.2019, sp. zn. IV. ÚS 2065/19 [ usnesení / FILIP / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:4.US.2065.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:4.US.2065.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2065/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky J. S., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupené Mgr. Helenou Morozovou, advokátkou, sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. dubna 2019 č. j. 6 To 31/2019-12713 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2019 č. j. 54 T 1/2004-12596, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy. 2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítl žádost stěžovatelky o propuštění z vazby, neboť nadále trvají vazební důvody podle §67 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Proti stěžovatelce bylo vedeno trestní řízení jako proti uprchlé. Dne 30. 6. 2018 byla stěžovatelka zadržena ve Spolkové republice Německo. Odsuzující rozsudky byly na žádost stěžovatelky zrušeny a řízení před soudem tedy probíhá znovu. Při veřejném zasedání dne 15. 10. 2018 bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatelky do vazby z důvodu podle §67 písm. a) trestního řádu. Dne 21. 2. 2019 podala stěžovatelka žádost o propuštění z vazby, jež byla předmětem usnesení krajského soudu napadeného ústavní stížností. Dle krajského soudu nedošlo k žádné změně stran existence důvodů tzv. útěkové vazby. Stěžovatelka dle soudu ani neprezentovala žádnou novou argumentaci. Z toho důvodu i krajský soud odkázal na odůvodnění usnesení ze dne 15. 10. 2018. Hrozba vyhýbání se trestnímu řízení je u stěžovatelky dána tím, že stěžovatelka se trestnímu řízení dlouhodobě vyhýbala pobytem v zahraničí. V jiné trestní věci stěžovatelka porušila daný slib zdržovat se na adrese svého bydliště. Z toho důvodu je tedy stěžovatelka pro soud nevěrohodná. 3. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se ztotožnil s argumentací krajského soudu a odkázal na své předchozí rozhodnutí ve věci. Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatelka opustila území České republiky, ač si musela být vědoma toho, že je proti ní vedeno dvojí trestní stíhání, přičemž v druhé trestní věci stěžovatelka dokonce přijala písemný slib zdržování se v místě pobytu. Její chování tak odůvodňuje další trvání vazby. Její námitky proti samotnému trestnímu stíhání budou řešeny zejména v rámci meritorního rozhodnutí. Ve vazebním řízení soudy řeší pouze existenci důvodného podezření ze spáchání trestného činu. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že soudy se v napadených rozhodnutích dostatečně nevypořádaly s jí předloženou argumentací. Stěžovatelka tvrdí, že v jejím případě neexistuje pro uvalení vazby zákonný důvod a závěry soudů jsou v extrémním rozporu s ústavními principy. Soudy nepřípustně argumentují tím, že stěžovatelka je osobou uprchlou. Ze spisu však vyplývá, že stěžovatelka nebyla pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelnou a policejní orgány věděly, kde se stěžovatelka nachází. S tím se však soudy vůbec nevypořádaly. Soud prvního stupně přitom stěžovatelkou předložené listiny nevložil do spisu a stížnostní soud se s nimi tedy nemohl seznámit. Stěžovatelka namítá, že uprchlou osobou nikdy nebyla. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že o osobu uprchlou jde jedině tehdy, je-li zjištěn její motiv vyhýbat se v zahraničí trestnímu řízení. Tím se musí orgány činné v trestním řízení zabývat a vést řízení proti uprchlému až jako krajní možnost, podloženou obstaranými důkazy. Je nutné pokusit se učinit pokus o doručení listin do zahraničí. K tomu však v dané věci nedošlo, přestože spis obsahuje důkazy o stěžovatelčině pobytu v Maďarsku. Stěžovatelka nebyla osobou uprchlou. Nebyla si vědoma toho, že je po ní pátráno a zcela legálně podnikala v zahraničí, přičemž se prokazovala svými osobními doklady. Nevěděla ani o svém odsouzení. V jiném trestním řízení dokonce samy soudy reflektovaly, že nejde o osobu uprchlou, když v její věci rozhodly o stěžovatelčině účasti na amnestii. S touto klíčovou skutečností se přitom musí soudy vypořádat již ve vazebním řízení. Rozhodnutí o pokračování vazby je tak dle stěžovatelky libovůlí. K tomu stěžovatelka dodává, že je ohrožena trestem odnětí svobody v maximální výměře tří let, avšak již v současné době byla omezena na osobní svobodě po dobu jednoho roku. I tím je důvod vazby značně oslabený. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. 7. Podstata ústavní stížnosti spočívá v zopakování již v minulosti vypořádaných námitek. Stěžovatelka totiž v zásadě totožné námitky uplatnila v ústavní stížnosti, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 1051/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jeho obsáhlým odůvodněním byly tyto námitky (zejména stran neexistence vazebního důvodu a postavení stěžovatelky jako uprchlé) beze zbytku vypořádány a Ústavní soud na ně odkazuje. Jedinou proměnnou okolností je stále běžící (prodlužující se) doba trvání vazby. Vzhledem ke krátké časové době mezi oběma rozhodnutími Ústavního soudu (jakož i mezi "kolečky" rozhodování obecných soudů) však nepředstavuje uplynulá doba již natolik významnou skutečnost, odůvodňující změnu názoru Ústavního soudu na ústavní přijatelnost stěžovatelčiny vazby. Její trvání tedy zůstává i nadále ústavně souladným způsobem odůvodněno. S ohledem na toto odůvodnění, spočívající především v podrobně zjištěném předchozím chování stěžovatelky, nemůže obstát ani námitka relativně nízkého hrozícího trestu odnětí svobody. 8. Za novou námitku je možné považovat stěžovatelčino tvrzení, že krajský soud nepřípustně nevložil do spisu některé stěžovatelkou předložené listiny a stížnostní soud se tak s nimi nemohl seznámit. Uvedená námitka je však zcela všeobecná a stěžovatelka v tomto směru neuvádí nic konkrétního. Z napadených rozhodnutí, jakož i předchozích rozhodnutí, je zřejmé, že soudy svůj závěr o trvání vazby opřely o rozsáhlý důkazní materiál, a nikoliv jen o skutečnost stěžovatelčina pobytu v zahraničí. 9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2019 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:4.US.2065.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2065/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 9. 7. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 6. 2019
Datum zpřístupnění 19. 7. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Olomouc
SOUD - KS Ostrava
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Olomouc
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ostrava
Soudce zpravodaj Filip Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §67 písm.a, §71a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík vazba/propuštění z vazby
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2065-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 107761
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-07-20