infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.12.2019, sp. zn. IV. ÚS 3142/19 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:4.US.3142.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:4.US.3142.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3142/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., nyní ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Simonou Hinkelmannovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská 275/16, proti vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZT 456/2019-13 ze dne 16. srpna 2019, Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 1 KZV 88/2019-113 ze dne 9. července 2019, a postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 1. oddělení, v trestním řízení vedeném pod sp. zn. KRPA-174516/TČ-2019-000071, ve spojení s návrhem na přednostní projednání věci a vydání předběžného opatření, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a připojené návrhy se odmítají. Odůvodnění: 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, 1. oddělení (dále jen "policie"), zařadila v rámci vyšetřování do spisu rovněž textovou zprávu - komunikaci mezi stěžovatelem a advokátkou ze dne 3. května 2019. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") vyrozumělo zástupkyni stěžovatele (dále též "advokátka" či "obhájkyně"), že uvedený postup v konkrétním případ nepovažuje za vadný. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") přezkoumalo postup městského státního zastupitelství a podnět stěžovatele jako nedůvodný vyrozuměním odložilo. 2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 2. května 2019 a dne 22. května 2019 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin vraždy, zločin obecného ohrožení a další. Stěžovatel byl vyslechnut již dne 3. května 2019, a to v přítomnosti advokátky, která jej již dříve zastupovala v jiné věci, a policii se prokázala generální plnou mocí z listopadu 2018. Stěžovateli byl dne 4. května 2019 podle §79 odst. 1 trestního řádu odňat mobilní telefon a byl předložen znalci k vytěžení informací. Stěžovatel byl propuštěn ze zadržení, bezprostředně byl zadržen v jiné věci vedené Policií České republiky, Obvodním ředitelstvím policie Praha IV., Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality, ve věci vedené pod sp. zn. KRPA-175144/TČ-2019-001472 (dále jen "policie 2"), v němž byly úkony trestního řízení zahájeny rovněž dne 2. května 2019; dne 22. května 2019 byla obě řízení spojena k věci vedené u policie. 3. Dne 26. června 2019 se obhájkyně seznámila se znaleckým posudkem, z něhož zjistila, že obsahuje rovněž důvěrný dotaz stěžovatele (SMS) ze dne 3. května 2019 na ni (zástupkyni), zda převezme jeho obhajobu. Na to zástupkyně reagovala (zpětným telefonátem) a obhajobu převzala. Dne 28. června 2019 vyzvala obhájkyně policii k odstranění této komunikace ze spisu, dne 1. července 2019 pak požádal stěžovatel dozorující státní zástupkyni k přezkoumání postupu policie a k vydání příkazu odstranit komunikaci ze spisu. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství ve vyrozumění uvedla, že postup policie byl v pořádku - ochrana se týká komunikace mezi obviněným a jeho obhájcem a ani jeden z dotčených v té době nebyl v takovém postavení. Ze shodných důvodů odložil státní zástupce vrchního státního zastupitelství žádost o provedení dohledu. 4. K ochraně komunikace mezi obhájcem a klientem, coby realizaci práv na právní pomoc, presumpci neviny, spravedlivý proces, odkazuje stěžovatel na judikaturu Ústavního soudu [nálezy sp. zn. III. ÚS 83/96 ze dne 25. 9. 1996 (293/1996 Sb., N 87/6 SbNU 123); II. ÚS 889/10 ze dne 25. 11. 2010 (N 237/59 SbNU 405); III. ÚS 2847/14 ze dne 3. 1. 2017 (N 3/84 SbNU 51); IV. ÚS 799/15 ze dne 9. 7. 2015 (N 128/78 SbNU 37) a II. ÚS 3533/18 ze dne 11. 6. 2019 všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz] a Evropského soudu pro lidská práva (Niemietz v. Německo č. 13710/88 ze dne 16. 12. 1992; Kopp v. Švýcarsko č. 23224/94 ze dne 24. 3. 1998; Foxley v. Spojené království č. 33274/96 ze dne 12. 10. 2000; André v. Francie č. 18603/03 ze dne 24. 7. 2008; Michaud v. Francie č. 12323/11 ze dne 6. 12. 2012 a Pruteanu v. Rumunsko č. 30181/05 ze dne 3. 2. 2015). Stěžovatel naopak nesouhlasí s výkladovým stanoviskem Nejvyššího státního zastupitelství č. 1/2015 ani s některými rozhodnutími Ústavního soudu [sp. zn. I. ÚS 414/17 ze dne 5. 4. 2017; I. ÚS 215/12 ze dne 26. 9. 2013 (N 169/70 SbNU 581) a II. ÚS 2166/14 ze dne 28. 8. 2014 U 14/74 SbNU 623]. Stěžovatel odmítá interpretaci, že ochrana důvěrnosti komunikace advokáta a klienta nastává teprve zahájením trestního stíhání, kdy se stanou obhájcem a obviněným (viz například usnesení sp. zn. I. ÚS 1638/14 ze dne 12. 11. 2014). Stěžovatel je přesvědčen, že bude-li SMS předložena s obžalobou obecnému soudu, bude tím porušen princip rovnosti zbraní, a proto považuje stěžovatel zařazení komunikace s advokátkou policií do trestního spisu a vyrozumění státních zastupitelství za porušení práv zakotvených v čl. 13, 36, 37 odst. 1 až 3 a 40 odst. 4 Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud přikázal policii vyjmout tuto komunikaci ze spisu a záznamy o ní zničit. 5. Ústavní soud k věci od městského státního zastupitelství vyžádal některé dokumenty ze spisu, z nichž mohl zjistit průběh jednotlivých kroků jak stěžovatele a jeho zástupkyně, tak především orgánů činných v trestním řízení. Z uvedených dokladů se podává, že dne 2. května 2019 byly zahájeny úkony trestního řízení, neboť byl dostatečně odůvodněn závěr, že neznámý pachatel spáchal zvlášť závažný zločin vraždy (č. l. 4). Na základě výpovědí několika svědků začala policie podezírat stěžovatele coby možného pachatele a na základě požadavku obdržela od dosahové státní zástupkyně (dne 3. května 2019 v 15:20 hod.) souhlas s jeho zadržením. Stěžovatel byl zadržen téhož dne v 17:00 hod. (viz protokol č. l. 59), byl vyšetřen lékařem, předveden na policejní oddělení, a poté, co se dostavila stěžovatelem zvolená zástupkyně, byla stěžovateli umožněna porada s ní bez přítomnosti další osoby (dne 4. května 2019 v čase 1:30 - 2:00 hod) a byl požádán o vydání mobilního telefonu, což odmítl (viz úřední záznam na č. l. 69). Následně byl v čase 2:01 zahájen v přítomnosti zástupkyně výslech stěžovatele (viz protokol č. j. KRPA-174516-61/TČ-2019-000071), u kterého stěžovatel potvrdil volbu zástupkyně za obhájkyni a využil svého práva k věci nevypovídat (str. 3 protokolu). Téhož dne policie podala žádost o vydání předběžného souhlasu podle §79 trestního řádu - odnětí (věci) mobilního telefonu stěžovatele, který je zvyklý natáčet své jednání na mobilní telefon, a dále pro ověření jeho pohybu, neboť podle svědeckých výpovědí se nacházel v příslušném čase v blízkosti místa činu. Zjištěná data měla sloužit i pro další řízení, v němž byly úkony trestního řízení proti stěžovateli zahájeny - dne 3. května 2019 pro přečin znásilnění (vlastní matky). Dne 4. května 2019 byl ve 14:14 hod. stěžovateli na základě písemného souhlasu státního zástupce odňat jeho mobilní telefon; po jeho prozkoumání znalcem z něj bylo mimo jiné zjištěno, že stěžovatel poslal dne 3. května 2019 v 15:17 a v 15:19 hod. SMS adresované advokátce, v nichž ji požádal, aby jej zastupovala v trestní věci, aniž by bylo patrné, dopustil-li se trestného činu. Znalec rovněž zjistil, že stěžovateli následně zavolala advokátka, která s ním hovořila nejprve hodinu a deset minut, následně téměř dvacet čtyři minuty, a to v době předcházející zadržení stěžovatele. Trestní stíhání stěžovatele bylo zahájeno usnesením policie ze dne 22. května 2019. 6. Ústavní soud ve stěžovatelem citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 889/10 jednoznačně vymezil, že právní zastupování a z něj plynoucí důsledky pro respekt ke vztahu mezi advokátem a jeho klientem, nezačíná okamžikem, v němž se orgán veřejné moci o takovém vztahu dozví, ale že smluvní vztah a tím i "povinnost zachovávat mlčenlivost advokáta počíná okamžikem, kdy jej klient požádá o právní službu, a v souvislostí s tím ho začne seznamovat se svým problémem". Z výše uvedeného je přitom patrné, že SMS, jejíž vynětí ze spisu stěžovatel požaduje, takovému okamžiku předcházela, ptal-li se textovou zprávou advokátky, zda jej bude zastupovat. Teprve poté, co advokátka žádost akceptovala, nastala příprava "spočívající zejména v předání všech známých relevantních informací (...) a dohoda o procesní taktice, jež zpravidla časově předchází vlastnímu jednání s orgánem veřejné moci" (viz tamtéž). Právě takový charakter měly informace v telefonním hovoru mezi advokátkou a stěžovatelem dne 3. května 2019 od 15:23 hod. a od 16:34 hod., následně i rozhovor na policejní služebně dne 4. května 2019 od 1:30 hod. Pouhé povědomí policie o provedení těchto důvěrných rozhovorů, bez znalosti čehokoliv z obsahu, není porušením práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny). 7. Obsah komunikace mezi advokátem a jeho klientem podléhá ochraně obecně, trestní řád ochranu zmiňuje na několika místech - s ohledem na postavení klienta v trestním řízení, a tomu také odpovídá její rozsah. Ochrana soukromí rozhovoru se vztahuje již na zadrženého podezřelého (§76 odst. 6 trestního řádu), jemuž poskytuje "právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení ... právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu". V této fázi trestního řízení ale není toto právo absolutní: obhájce si podezřelý může pouze zvolit, není-li mu ustanoven a je-li obhájce nedosažitelný (48 hodin), může být podezřelý vyslechnut bez přítomnosti obhájce. Trestní řád v §88 odst. 1 stanoví, že: "[P]rovádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít." Obdobně je podle §158d odst. 1 trestního řádu policejní orgán povinen odstranit utajovaným způsobem získané informace obsahující rozhovor mezi obviněným a jeho obhájcem. 8. Zatímco postup podle §76 trestního řádu se vztahuje k osobě podezřelé, aplikace §88 a 158d trestního řádu pak k osobě obviněné, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání podle §160 trestního řádu. Zaručuje-li trestní řád právo na právní pomoc a používá-li přitom konkrétní terminologii, nejsou postupy libovolně zaměnitelné; orgány činné v trestním řízení musí, stejně jako všechny orgány veřejné moci, postupovat podle čl. 2 odst. 2 Listiny (též čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky), tedy uplatňovat státní moc jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Domáhal-li se stěžovatel postupem podle §158d odst. 1 trestního řádu odstranění SMS zaslaných advokátce ještě předtím, než se stala jeho obhájkyní, než byl zadržen jako podezřelý, a dlouho předtím, než byl obviněn, není postup státních zastupitelství, které žádosti stěžovatele nevyhověly, porušením jeho základních práv. Ani samotný projev vůle stěžovatele nechat se zastupovat (konkrétní) advokátkou, nelze považovat za jednání, které podléhá advokátnímu tajemství, a v důsledku toho ochraně příslušných základních práv. 9. Přesvědčení stěžovatele o porušení listovního tajemství (čl. 13 Listiny) neobstojí, neboť uvedený článek počítá se zákonnou výjimkou; jak zajištění mobilního telefonu tak i získání informací z něj proběhlo v souladu s pravidly stanovenými trestním řádem. Jak je již výše uvedeno, stěžovateli bylo umožněno mít již od počátku obhájkyni (čl. 37 odst. 2 Listiny), která mu poskytuje kvalifikovanou právní pomoc, a radit se s ní bez přítomnosti dalších osob. Nelze souhlasit ani s tvrzením o zásahu do práva na přístup k jinému (nesoudnímu) orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť stěžovatel měl možnost obrátit se na státní zastupitelství. Fakt, že jeho požadavku nevyhověly, není porušením tohoto práva; právo podle čl. 36 Listiny nezaručuje (ani nemůže) úspěch v řízení, ale stanovuje podmínky, za nichž se lze na orgány veřejné moci obracet. Zaujala-li státní zastupitelství jiný právní názor než stěžovatel, nezakládá nesouhlas stěžovatele důvodnost ústavní stížnosti. Z uvedených důvodů nezasáhly svým postupem orgány činné v trestním řízení do zaručených základních práv stěžovatele, a proto není důvod pro zásah Ústavního soudu. 10. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný. 11. K připojenému návrhu stěžovatele Ústavní soud uvádí, že o ústavní stížnosti rozhodl mimo pořadí poté, co získal podklady pro rozhodnutí, s ohledem na přednostní projednání a způsob vyřízení věci nebyl důvod vydat navržené předběžné opatření. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2019 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:4.US.3142.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3142/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 10. 12. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 9. 2019
Datum zpřístupnění 8. 1. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - MSZ Praha
POLICIE - Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí jiné
jiný zásah orgánu veřejné moci
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 37 odst.2, čl. 2 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §76 odst.6, §88 odst.1, §158d
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstřík telekomunikace
trestní řízení
obhájce
advokát
obviněný
spis
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3142-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 109877
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-01-11