ECLI:CZ:US:2019:4.US.3298.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3298/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti TEAM OF PASSION s. r. o., sídlem U Nemocnice 837/2, Ostrava, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 2, Ostrava, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. července 2019 č. j. 43 C 31/2019-48, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") zamítl stěžovatelčinu žalobu proti vedlejší účastnici na zaplacení částky 500 PLN. Mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí (jako bankou) byla uzavřena smlouva o účtu, na který stěžovatelka vložila prostředky ve výši 1 278 029,86 PLN. Stěžovatelka namítala, že tyto prostředky následně vedlejší účastnice bez oprávnění přesunula na jiný účet. Dle obvodního soudu však vedlejší účastnice jednala na základě pokynů orgánů činných v trestním řízení, které prostředky nejprve zajistily a následně převedly do Polska, kde jsou předmětem trestního řízení. Sám obvodní soud nemůže přitom přezkoumávat ani postup tuzemských, tím méně pak cizozemských orgánů činných v trestním řízení. Pokud by jejich postup byl někdy v budoucnu shledán nezákonným, může se stěžovatelka domáhat nápravy jinými prostředky. Proti zajištění prostředků pak musí žalobkyně brojit u polských orgánů.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soud se jejím žalobním návrhem fakticky odmítl zabývat. Stěžovatelku pouze "stigmatizoval" probíhajícím trestním řízením a neposoudil věc v souladu se zákonem. Dle názoru stěžovatelky nebyla vedlejší účastnice oprávněna k převodu předmětných prostředků na základě nepřezkoumatelného přípisu orgánu státního zastupitelství. Soud v rozporu s žalobou změnil předmět daného řízení a následně se prohlásil nekompetentním takový předmět řešit. Nepřímo pak obvinil stěžovatelku, že zneužívá civilní řízení k získání informací o řízení trestním. Stěžovatelka namítá, že zmíněný přípis krajského zastupitelství je nezávazným aktem a nezakládá tedy na straně banky jakákoliv práva nebo povinnosti. Stejně tak bezprostředně nezávazné je i rozhodnutí cizozemského orgánu. Proto nebyla žalovaná oprávněna převést stěžovatelčiny prostředky na cizí účet. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
6. V první řadě je třeba poukázat na skutečnost, že majetkový předmět sporu je svojí výší bagatelní. Ústavní soud připomíná, že dle ustálené judikatury tzv. bagatelnost věci zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovatelích, aby v ústavní stížnosti vysvětlili (a případně doložili), proč věc, přes svou "bagatelnost", vyvolává v jejich právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
7. Z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelka měla být, s ohledem na své osobní, sociální či majetkové poměry, eventuálně i další okolnosti, napadeným rozhodnutím nějak podstatně dotčena na svých majetkových pozicích (kvantitativní hledisko). Za této situace ingerence Ústavního soudu přichází do úvahy jen v případě značně intenzivního zásahu do některého z ústavně zaručených základních práv či svobod (kvalitativní hledisko), zpravidla pak tehdy, kdy věc z hlediska ústavnosti nějakým způsobem přesahuje kauzu samotnou (stěžovatelčiny individuální zájmy). K takové situaci dojde v případech pochybení v podobě zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro posouzení věci zcela esenciální (viz např. usnesení ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 1835/15), anebo je případ součástí velkého souboru případů, kde sice dochází k bagatelnímu, ale častému porušování principů právního státu v důsledku nedostatků právní úpravy [srov. např. nález ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2985/14 (N 227/75 SbNU 533)].
8. K takovým závažným pochybením však v dané věci nedošlo. Stěžovatelčina ústavní stížnost je postavena na nesouhlasném (fakticky skutkovém) názoru, že vedlejší účastnice neplnila pokyny orgánů činných v trestním řízení a postupovala svévolně. Taková námitka však výše uvedená kritéria nesplňuje. Ve zbytku lze potom odkázat na argumentaci obvodního soudu.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu