infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.12.2019, sp. zn. IV. ÚS 3715/19 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:4.US.3715.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:4.US.3715.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3715/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Věry Kravárikové, CSc., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 2033/8, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1946/2019-919 ze dne 21. srpna 2019, Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 11/2019-869 ze dne 5. února 2019 a Okresního soudu v Semilech č. j. 10 C 196/2010-823 ze dne 6. září 2018, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, a MUDr. Olgy Kočové a Doc. Ing. Josefa Kravárika, CSc., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Semilech (dále jen "nalézací soud") zrušil rozsudkem č. j. 10 C 196/2010-504 ze dne 8. září 2014 podílové spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejších účastníků k pozemku st. p. č. X1, jehož součástí je stavba č. p. X2, a k pozemku p. č. X3 v obci R., katastrální území Horní Rokytnice nad Jizerou, a tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví stěžovatelky; současně jí uložil, aby zaplatila na vypořádání zrušeného spoluvlastnictví vedlejší účastnici 385 000 Kč a vedlejšímu účastníkovi 192 000 Kč. 2. K odvolání vedlejších účastníků Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozhodnutí nalézacího soudu změnil rozsudkem č. j. 20 Co 61/2015-556 ze dne 5. května 2015, a to tak, že předmětné pozemky přikázal do spoluvlastnictví vedlejších účastníků, přičemž podíl vedlejší účastnice činil tři ideální čtvrtiny celku a podíl vedlejšího účastníka jednu ideální čtvrtinu celku. Vedlejší účastnici byla zároveň uložena povinnost nahradit stěžovatelce vypořádací podíl ve výši 192 000 Kč. Dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem (dále též "dovolací soud") odmítnuto; následně podaná ústavní stížnost byla usnesením sp. zn. I. ÚS 1422/16 ze dne 25. října 2016 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). 3. První stěžovatelčinu žalobu na obnovu řízení zamítl nalézací soud usnesením č. j. 10 C 196/2010-713 ze dne 20. září 2016, jež bylo následně (s výjimkou výroku o náhradě nákladů řízení vedlejší účastnici) potvrzeno usnesením krajského soudu č. j. 26 Co 15/2017-744 ze dne 21. února 2017. Navazující dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl; ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. II. ÚS 3293/17 ze dne 28. 11. 2017 jako zjevně neopodstatněnou. 4. V záhlaví uvedeným usnesením nalézací soud zamítl i další stěžovatelčinu žalobu na obnovu řízení jako neopodstatněnou, neboť nebyly splněny podmínky pro obnovu původního řízení. Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. K tvrzení stěžovatelky, že notářský zápis, na základě kterého nabyla vedlejší účastnice spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech jako dar od svých rodičů, trpí formálními nedostatky, krajský soud uvedl, že skutečnosti, které stěžovatelka tvrdí a prokazuje předmětným notářským zápisem, jsou nové skutečnosti ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jež nemohla bez své viny použít v původním řízení. Krajský soud proto provedl důkaz uvedeným notářským zápisem a dospěl k závěru, že notářský zápis prokazuje tvrzení stěžovatelky, že totožnost účastníků byla ověřena pouze "úředními průkazy" (namísto "platných úředních průkazů") a že u stavební parcely č. p. X1 je uvedena výměra 54 m2 (namísto 53 m2); tyto skutečnosti však podle krajského soudu nezpůsobují neplatnost darovací smlouvy. Ohledně tvrzení stěžovatelky, že chata (stavba č. p. X2) nestojí pouze na stavebním pozemku č. X1, ale podélně přesahuje do sousedního pozemku, nacházející se výlučně v jejím vlastnictví, krajský soud dospěl k závěru, že nejde o novou skutečnost, kterou stěžovatelka nemohla použít již v původním řízení. Podmínkou úspěchu žaloby na obnovu řízení je, že nová skutečnost může účastníkovi přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; ta by však nebyla stěžovatelkou splněna ani v případě, že by krajský soud dospěl k závěru, že je předmětná darovací smlouva neplatná. 5. Proti napadenému usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání; které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto z toho důvodu, že se krajský soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K první dovolací námitce stěžovatelky Nejvyšší soud uvedl, že úřední sdělení Městského úřadu Jilemnice nelze považovat za novou skutečnost, jelikož otázka jímky nacházející se na pozemku stěžovatelky byla řešena již v původním řízení. Ohledně druhé námitky stěžovatelky dospěl Nejvyšší soud k závěru, že byť lze mít výhrady k tomu, že krajský soud označil předmětnou darovací smlouvu sepsanou formou notářského zápisu za neveřejnou listinu, je usnesení krajského soudu v posouzení otázky týkající se ověření totožnosti účastníků v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Další námitku dovolací soud odmítl s tím, že stěžovatelka neprokázala novou skutečnost ve smyslu §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a proto je nadbytečné zkoumat, zda tvrzená skutečnost pro ni mohla přivodit příznivější rozhodnutí. Čtvrtou námitku stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl, neboť úvaha krajského soudu, podle které přesah stavby č. p. X2 na pozemek stěžovatelky nepředstavuje novou skutečnost, není zjevně nepřiměřená; stěžovatelka již v původním odvolacím řízení uvedla, že si povšimla posunutých geodetických značek, ale návrh na vypracování nového geodetického plánu neučinila. 6. Napadenými rozhodnutími bylo podle stěžovatelky porušeno její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu je nepřezkoumatelné; dovolací soud se dostatečně nevypořádal s rozporovaným závěrem krajského soudu, podle kterého předmětná smlouva nevyžaduje formu veřejné listiny. Nepřezkoumatelnost stěžovatelka dále spatřuje i v části, ve které Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala novou skutečnost ve smyslu §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a proto je nadbytečné posuzovat, zda pro ni tvrzená skutečnost mohla přivodit příznivější rozhodnutí. Právě uvedený názor je odlišný od závěru krajského soudu, Nejvyšší soud nicméně srozumitelně neodůvodnil, jak k odlišnému právnímu posouzení dospěl. Stěžovatelka rozporuje rovněž závěry krajského soudu i dovolacího soudu ohledně přesahu stavby č. p. X2 na pozemek stěžovatelky - tato skutečnost vyplynula z geometrického plánu ze dne 27. března 2018, který stěžovatelka nechala vypracovat až na základě notářského zápisu, jež získala dne 8. února 2018. 7. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná. 8. Ústavní soud není vrcholným článkem soustavy obecných soudů, nýbrž je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a jeho úkolem je přezkoumávat rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi byla porušena ústavně zaručená základních práva a svobody. Posláním Ústavního soudu tedy není plnit funkci instančního přezkumu rozhodnutí obecných soudů [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů přichází v úvahu pouze v případech, ve kterých jsou právní závěry obecných soudů v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, v případě, že byla porušena některá z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v přímém rozporu s principy spravedlnosti (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 163/18 ze dne 6. 2. 2018). 9. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínky k jeho zásahu naplněny nejsou. Obecné soudy se zabývaly posouzením zákonných předpokladů pro povolení obnovy řízení dostatečným způsobem a svá rozhodnutí též přiměřeně odůvodnily. Krajský soud správně posoudil, že formální nedostatky notářského zápisu nemůžou stěžovatelce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Předmětný závěr následně potvrdil i Nejvyšší soud, byť krajský soud korigoval v závěru ohledně charakteru darovací smlouvy jako veřejné listiny. 10. Závěr Nejvyššího soudu, že stěžovatelka neprokázala novou skutečnost ve smyslu §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a proto je nadbytečné posuzovat, zda pro ni tvrzená skutečnost mohla přivodit příznivější rozhodnutí, sice logicky neodpovídá struktuře odůvodnění napadeného usnesení, zjevně však nejde o případ svévole či interpretace v přímém rozporu s principy spravedlnosti. Klíčový je v tomto ohledu názor Nejvyššího soudu, že konečné závěry krajského soudu ohledně naplnění podmínek pro obnovu řízení nejsou v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Uvedené platí i pro posouzení otázky přesahu stavby č. p. X2 na pozemek stěžovatelky. 11. Rozhodnutí obecných soudů o naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení považuje Ústavní soud za přezkoumatelné a souladné s ústavními principy ovládajícími spravedlivý proces. Jelikož napadeným usnesením nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2019 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:4.US.3715.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3715/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 10. 12. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 11. 2019
Datum zpřístupnění 7. 1. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Semily
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §228 odst.1 písm.b
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík obnova řízení
notář
darovací smlouva
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3715-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 109917
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-01-11