infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.04.2019, sp. zn. IV. ÚS 3953/18 [ usnesení / FENYK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:4.US.3953.18.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:4.US.3953.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3953/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Janem Jasou, advokátem, sídlem Jaltská 989/7, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2018 č. j. 10 Co 196/2018-652, 10 Co 197/2018, a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. dubna 2018 č. j. 0 P 358/2015-524, 23 P a Nc 202/2015, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech jako účastníků řízení a N. P. a R. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jimi byla porušena práva stěžovatelky a její nezletilé dcery, N. P. (dále jen "nezletilá") na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zásada rovnosti účastníků v řízení před soudem, jakož i právo na ochranu rodinného života podle čl. 32 odst. 1 Listiny. II. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. 3. Stěžovatelka (matka nezletilé) podala okresnímu soudu návrh na zvýšení výživného pro nezletilou, když požadovala, aby soud s účinností od 1. 11. 2012 zvýšil výživné - hrazené R. K. (dále jen "otec nezletilé") a určené naposledy rozsudkem okresního soudu ze dne 26. 11. 2002 sp. zn. 20 Nc 114/2002 - nově na částku ve výši 12 000 Kč měsíčně, přičemž tento svůj požadavek následně modifikovala tak, že požadovala, aby zvýšené výživné bylo stanoveno na částku ve výši 15 000 Kč měsíčně. 4. O tomto návrhu bylo poté, co první rozhodnutí okresního soudu ve věci samé bylo usnesením krajského soudu ze dne 13. 6. 2016 č. j. 10 Co 143/2016-125 zrušeno a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení, rozhodnuto rozsudkem okresního soudu ze dne 6. 4. 2018 č. j. 0 P 358/2015-524, 23 P a Nc 202/2015, jímž soud uložil otci nezletilé povinnost přispívat na výživu nezletilé měsíčně zvýšenou částkou 5 000 Kč, a to s účinností od 1. 11. 2015 (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.). 5. Rozhodnutí okresního soudu bylo k odvolání stěžovatelky změněno rozsudkem krajského soudu ze dne 30. 8. 2018 č. j. 10 Co 196/2018-652, 10 Co 197/2018 tak, že otec nezletilé je povinen platit na výživu nezletilé v období od 2. 11. 2012 do 31. 1. 2015 částku 7 000 Kč měsíčně, v období od 1. 2. 2015 do 30. 6. 2015 částku 6 200 Kč měsíčně, v období od 1. 7. 2015 do 31. 8. 2016 částku 5 800 Kč měsíčně, v období od 1. 9. 2016 do 31. 12. 2017 částku 6 800 Kč měsíčně, v období od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018 částku ve výši 6 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 8. 2018 částku 6 800 Kč měsíčně (výrok I.). Krajským soudem bylo dále rozhodnuto o povinnosti otce nezletilé zaplatit nezletilé nedoplatek na výživném za období od 2. 11. 2012 do 31. 8. 2018 v celkové výši 70 000 Kč (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). III. 6. Rozhodnutí okresního i krajského soudu stěžovatelka napadla ústavní stížností. V ní namítla, že soudy porušily její ústavně zaručená práva, jakož i ústavně zaručená práva její nezletilé dcery, když dle jejího přesvědčení nesprávně zjistily skutkové okolnosti rozhodné pro stanovení výživného. V této souvislosti stěžovatelka soudům obou stupňů zejména vytkla, že nevzaly v úvahu majetkové poměry otce nezletilé v souvislosti s jeho podnikáním v zemědělství a jeho soukromé příjmy, upřednostnily investice a rezervy do sdružení otce nezletilé, započetly do záloh na výživné částky poskytované otcem nezletilé nad rámec výživného (zaplacené životní pojištění ve výši 34 983 Kč, kapesné ve výši 22 000 Kč, příspěvky nad rámec dříve stanoveného výživného ve výši 43 500 Kč a dárky v hodnotě 10 184 Kč) a v rozporu s §834 a §835 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v posledně účinném znění, uzavřely, že otec nezletilé není vlastníkem majetku sdružení. Stěžovatelka naopak vyjádřila přesvědčení, že s přihlédnutím k čl. VII. odst. 2 Dodatku Smlouvy o sdružení ze dne 2. 10. 2003, jehož členy jsou otec nezletilé a J. H., je otec nezletilé vlastníkem 30 % veškerého majetku, který byl v průběhu existence sdružení získán. Z tohoto důvodu stěžovatelka v řízení požadovala provedení důkazů kupními smlouvami o nabytí 222 ha půdy, jejíž tržní hodnota se pohybuje v rozmezí 45 000 000 Kč - 62 000 000 Kč. Tento důkaz však obecné soudy neprovedly, aniž by podle názoru stěžovatelky tento svůj postup řádně odůvodnily. Soudy dle stěžovatelky dále nesprávně nezohlednily skutečnosti týkající se jejích majetkových poměrů (např. skutečnost, že byla nucena pomoci své druhé, již zletilé dceři, která se dostala do tíživé životní situace, že musí čerpat úvěry na své podnikání a na zajištění potřeb své rodiny nebo že úroveň jejího bydlení je nesrovnatelně nižší než úroveň bydlení otce nezletilé) a nesprávně nezahrnuly do příjmů otce nezletilé investice do majetku sdružení, avšak na druhou stranu do jeho výdajů započítaly splátky úvěrů, investice a odpisy na nákup majetku v průběhu trvání sdružení. Stěžovatelka konečně namítla též to, že její právo na soudní ochranu bylo porušeno i tím, že řízení probíhalo po dobu téměř tří let. IV. 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. V. 8. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a jejích příloh dospěl k závěru, že tato představuje návrh zčásti nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. 9. O nepřípustný návrh jde v části, v níž se stěžovatelka domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, jakož i do ústavně zaručených práv její nezletilé dcery, tím, že předmětné soudní řízení trvalo téměř tři roky. To proto, že procesním prostředkem k ochraně práva narušeného nepřiměřenou délkou již skončeného soudního řízení je od nabytí účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), uplatnění nároku na náhradu škody či poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v rámci předběžného projednání, respektive žaloba v případě neposkytnutí požadované náhrady ve lhůtě šesti měsíců, jakož i všechny procesní prostředky uplatnitelné v takovou žalobou zahájeném občanskoprávním řízení [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 3335/11 ze dne 23. 8. 2012 (N 143/66 SbNU 183) nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 1609/14 ze dne 6. 11. 2014, dostupné - stejně jako všechna ostatní citovaná rozhodnutí Ústavního soudu - na http://nalus.usoud.cz]. Tuto námitku naopak nelze uplatňovat v ústavní stížnosti proti rozhodnutím vydaným v řízení, ve kterém mělo k předmětným průtahům dojít [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 122/46 SbNU 151)]. Ústavní soud totiž s ohledem na zásadu subsidiarity není oprávněn neodůvodněné průtahy již skončeného řízení zjišťovat, neboť to přísluší jiným orgánům veřejné moci a mohl by tím prejudikovat výsledek případného soudního sporu (obdobně viz také usnesení sp. zn. IV. ÚS 1076/12 ze dne 23. 7. 2012 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 1682/13 ze dne 26. 6. 2014). V této části proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou. 10. Ve zbývající části pak Ústavní soud považuje návrh stěžovatelky za zjevně neopodstatněný. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. 11. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, byly-li by jeho právní závěry v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)]. 12. Právě naznačené pochybení, které by jedině mohlo vést ke kasaci napadených rozhodnutí, však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal a stěžovatelka jeho existenci ostatně ani netvrdila, když se ve své ústavní stížnosti omezila toliko na polemiku týkající se věcné správnosti obecnými soudy zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení. Tato polemika však postrádá ústavněprávní relevanci, neboť Ústavní soud staví do role třetí instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší, jak uvedeno shora. Ústavní soud dospěl po prostudování rozhodnutí krajského soudu, který k odvolání stěžovatelky významným způsobem korigoval skutkové i právní závěry okresního soudu, k závěru, že se krajský soud velmi pečlivě vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatelka uplatnila v rámci svého odvolání, zejména pak s otázkou stanovení výše příjmů otce nezletilé a určení rozsahu jeho majetku. Neshledal přitom, že by krajský soud nevzal v potaz poměry otce nezletilé v souvislosti s jeho podnikáním, nezohlednil rozhodující okolnosti týkající se majetkových poměrů stěžovatelky či že by upřednostnil investice a rezervy do sdružení otce před výživným pro nezletilé dítě, jak stěžovatelka tvrdila, neboť odůvodnění předmětného rozhodnutí svědčí o opaku (srov. str. 11 - 16 rozsudku krajského soudu). Ústavní soud nesdílí ani názor, že by se krajský soud ústavně nekonformním způsobem vypořádal s otázkou započitatelnosti plnění poskytnutého otcem nezletilé nad rámec dříve stanoveného výživného oproti jeho nedoplatku na výživném dle ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Ústavní soud má naopak za to, že krajský soud řádně a srozumitelně vysvětlil, jaké plnění poskytnuté otcem nezletilé nad rámec dříve stanoveného výživného lze považovat za plnění jeho vyživovací povinnosti k nezletilé a které nikoli (viz str. 18 - 19 rozsudku krajského soudu), přičemž Ústavní soud nemá, co by krajskému soudu v tomto ohledu vytkl. 13. Důvodnou Ústavní soud neshledal ani námitku, že obecné soudy pochybily, pokud neprovedly dokazování kupními smlouvami o nabytí 222 ha půdy J. H., většinovým účastníkem sdružení, v němž otec nezletilé podniká, jak stěžovatelka navrhovala, a tento svůj postup neodůvodnily. To proto, že tato námitka nemá oporu v obsahu napadených rozhodnutí, zejména pak v rozsudku krajského soudu, který v bodě 46 svého rozhodnutí přesvědčivým způsobem vyložil, z jakého důvodu považoval provedení tohoto důkazu za nadbytečné. Ústavní soud proto ani v tomto ohledu neshledal nic, co by odůvodňovalo jeho kasační zásah. VI. 14. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl dílem podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a dílem podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.*) Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2019 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu _______________________ *)ve znění opravného usnesení ze dne 30. 5. 2019

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:4.US.3953.18.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3953/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 4. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 4. 12. 2018
Datum zpřístupnění 15. 5. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Karlovy Vary
Soudce zpravodaj Fenyk Jaroslav
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 82/1998 Sb., §31a, §15
  • 89/2012 Sb., §913, §914, §915
  • 94/1963 Sb., §85 odst.1, §85 odst.2
  • 99/1963 Sb., §132
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/uplatnění nároku na náhradu škody a zadostiučinění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík výživné/pro dítě
dokazování
odůvodnění
žaloba
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka *)ve znění opravného usnesení ze dne 30. 5. 2019
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3953-18_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 106805
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-07-21