infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.04.2019, sp. zn. IV. ÚS 850/19 [ usnesení / FENYK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:4.US.850.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:4.US.850.19.1
sp. zn. IV. ÚS 850/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Silvie Kompánkové, zastoupené Mgr. Karlem Klimešem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Macharova 302/13, Ostrava - Přívoz, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2018, č. j. 66 Co 686/2018-90 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. června 2018, č. j. 50 EXE 10570/2018-31, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako dalších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní soud obdržel dne 11. 3. 2019 návrh stěžovatelky na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny. 2. Proti stěžovatelce je vedena exekuce k vymožení pohledávky vedlejších účastníků ve výši 16 800 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka podala dne 18. 4. 2018 návrh na zastavení exekuce. 3. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 8 6. 2018, č. j. 50 EXE 10570/2018-31, byl návrh stěžovatelky zamítnut. 4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 11. 2018, č. j. 66 Co 686/2018-90, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. 5. Exekučnímu řízení, v němž byla vydána shora napadená rozhodnutí, předcházelo řízení ve věci samé, v níž se rozhodovalo o žalobě vedlejších účastníků vůči stěžovatelce (žalovaná 2) a jejímu manželovi (žalovaný 1) o vyklizení nemovitosti (na pozemku vedlejších účastníků se nacházel autobus ve vlastnictví žalovaných) a zaplacení 16 800 Kč jako bezdůvodného obohacení. Ve věci samé rozhodl Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem pro zmeškání ze dne 30. 3. 2017, č. j. 40 C 241/2061-33, kterým uložil žalovaným 1) a 2) povinnost vyklidit příslušný pozemek (výrok I.) a povinnost zaplatit společně a nerozdílně vedlejším účastníkům částku 16 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Proti uvedenému rozsudku podal dne 3. 5. 2017 manžel stěžovatelky (žalovaný 1) návrh na zrušení rozsudku podle §153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), jakož i odvolání, které doplnil dne 20. 6. 2017. Jako důvod uvedl, že se s manželkou (stěžovatelkou) dostavili k jednání soudu prvního stupně dne 30. 3. 2017 se zpožděním 3 minut, když následně čekali další 2 minuty před jednací síní, než se do ní rozhodli vstoupit. To však již z jednací síně vycházeli žalobci (vedlejší účastníci). Soudkyně jim sdělila, že ve věci rozhodla kontumačním rozsudkem. Návrh na zrušení rozsudku byl usnesením téhož soudu ze dne 2. 6. 2017, č. j. 40 C 241/2016-39, zamítnut. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 7. 2017, č. j. 57 Co 290/2017-46, tak, že se rozsudek pro zmeškání ve vztahu k žalovanému 1) (manžel stěžovatelky) zrušuje. Vůči stěžovatelce zůstal rozsudek v právní moci, neboť ta nepodala odvolání. V odůvodnění soud odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, a nález ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10, podle nichž je důležité rozlišit drobné zpoždění a nedostavení se, jakož i předchozí procesní aktivitu stran. Odvolací soud zde rovněž zdůraznil, že žalovaní 1) a 2), ačkoli jsou manželé, nejsou v postavení nerozlučných společníků, neboť se nejedná o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a úkony jednoho z nich platí i pro ostatní dle §91 odst. 2 občanského soudního řádu. 6. Z ústavní stížností napadených usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, jakož i o potvrzení zamítavého rozhodnutí vyplývá, že soudy neshledaly důvod, pro který lze exekuci ve smyslu §268 odst. 1 občanského soudního řádu, za použití §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, zastavit. Námitky stěžovatelky stran nerozlučného společenství na straně žalovaných neshledal způsobilým důvodem pro zastavení exekuce. Exekuční soud není oprávněn zkoumat, zda byly či nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, není oprávněn se zabývat věcnou správností exekučního titulu. Exekučním titulem je vázán. Obecné soudy rovněž uzavřely, že v judikatuře soudů nejsou pochybnosti o tom, že vystupuje-li na žalované straně více osob zavázaných společně a nerozdílně, mají v řízení postavení samostatných společníků podle §91 odst. 1 občanského soudního řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1 2007, sp. zn. 20 Cdo 670/2006). Pokud je předmětem exekuce vymožení peněžité pohledávky, nejedná se o plnění nedílné a žalovaní zavázáni společně a nerozdílně mají postavení samostatných společníků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 670/2006). II. 7. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem exekučního soudu, že není oprávněn jakkoli se zabývat věcnou správností exekučního titulu. Odkazuje zde na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. 2230/16, II. ÚS 2357/16 a I. ÚS 2456/16, podle nichž i zásada nepřezkoumávání rozhodnutí nalézacích soudů podléhá výjimkám. V další části ústavní stížnosti popisuje průběh řízení do vydání exekučního titulu (rozsudku pro zmeškání), podání opravných prostředků proti exekučnímu titulu ze strany manžela, jakož i nesouhlas s posouzením procesního společenství účastníků, jak jej provedly obecné soudy. Je toho názoru, že se v daném případě o nerozlučné společenství skutečně jednalo a rozsudek měl být zrušen i ve vztahu k ní. III. 8. Ústavní soud opakovaně v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky. 9. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tj. toho, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem "libovůle". Ústavní soud tedy koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). 10. V posuzované věci po přezkoumání ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i vyžádaného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 40 C 241/2016, Ústavní soud dospěl k závěru, že se o takový případ nejedná. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje v zásadě totožné argumenty jako v odvolání a staví tak Ústavní soud do role dalšího přezkumného orgánu, což však Ústavnímu soudu nepřísluší. Přitom je pro posouzení relevance stížnostních námitek zcela zásadní, že stěžovatelka neuplatnila tyto námitky v nalézacím řízení, ale až ve fázi vykonávací. Proti věcné správnosti exekučního titulu lze brojit pouze ve fázi nalézacího řízení. Odkazy stěžovatelky na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. 2230/16, II. ÚS 2357/16 a I. ÚS 2456/16, v nichž skutečně došlo k přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení, nejsou případné, neboť v těchto případech bylo vedeno exekuční řízení proti stěžovateli - osobě těžce zdravotně postižené, která je držitelem průkazu ZTP/P a měla nárok na bezplatnou přepravu v hromadné dopravě. Exekuce vedená pro nezaplacené jízdné v hromadné dopravě byla v příkrém rozporu se základními principy spravedlnosti. V nyní posuzovaném případě však jde o zcela odlišnou věc. Stěžovatelka měla v nalézacím řízení před obecnými soudy možnost svá práva hájit, čehož nevyužila a nyní se zpětně domáhá ochrany svých práv. Ústavněprávní relevanci nemají ani stížnostní námitky stěžovatelky, týkající se nerozlučného společenství účastníků v řízení před nalézacím soudem, v důsledku čehož podal opravný prostředek proti exekučnímu titulu pouze manžel stěžovatelky. I těmito námitkami se v exekučním řízení zabývaly soudy a po řádném zdůvodnění je neshledaly skutečností, pro kterou by bylo možné zastavit exekuční řízení podle §268 odst. 1 občanského soudního řádu za použití §52 odst. 1 exekučního řádu. K tomu Ústavní soud doplňuje, že pro posouzení, zda se jedná o samostatné nebo nerozlučné společenství účastníků, je rozhodující povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva. Podle ustálené judikatury jde o samostatné společenství účastníků, pokud jsou tito zavázáni k solidárnímu (tj. společnému a nerozdílnému) plnění peněžitého dluhu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 670/2006). Tentýž právní názor zastává judikatura i ohledně vyklizení nemovitosti, kterou žalovaní užívají bez právního důvodu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1710/2007). V obou případech totiž jde o plnění, které je možné splnit pouze jedním povinným, nikoli společně oběma. V případě samostatného společenství účastníků každý z těchto jedná sám za sebe, lhůta k podání odvolání běží doručením rozsudku každému zvlášť. Pokud proti rozsudku pro zmeškání podal odvolání pouze manžel stěžovatelky (žalovaný 1) a stěžovatelka (žalovaná 2) tak neučinila, nabyl rozsudek pro zmeškání marným uplynutím lhůty k podání odvolání vůči stěžovatelce právní moci a uplynutím lhůty k plnění též vykonatelnosti. 11. Závěrem Ústavní soud připomíná, že k ochraně práv je nutné vlastní přičinění jednotlivých subjektů, tj. požaduje se, aby především ony samy sledovaly svá subjektivní práva a činily takové kroky, aby nedocházelo k jejich ohrožování a poškozování (zásada vigilantibus iura scripta sunt). Pokud tedy stěžovatelka nevěnovala dostatečnou pozornost ochraně svých práv využitím opravných prostředků, nelze tuto skutečnost vykládat k tíži soudů a spatřovat v ní porušení ústavně zaručených práv. 12. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2019 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:4.US.850.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 850/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 4. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 3. 2019
Datum zpřístupnění 16. 5. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodaj Fenyk Jaroslav
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 120/2001 Sb., §52 odst.1
  • 99/1963 Sb., §268 odst.1, §91 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík exekuce
řízení/zastavení
rozsudek/pro zmeškání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-850-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 106798
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-05-17