ECLI:CZ:US:2019:4.US.9.19.1
sp. zn. IV. ÚS 9/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Danuše Korczynské, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2018 č. j. 57 Co 287/2018-595 a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 19. července 2017 č. j. 17 C 192/2013-558, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 1. 2019, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí, jimiž bylo rozhodnuto o tom, že se stěžovatelce neustanovuje zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Stěžovatelka Ústavnímu soudu zároveň navrhla, aby jí svým nálezem ustanovil právního zástupce z řad advokátů nejen pro předmětné dovolací řízení, ale pro řízení před obecnými soudy jako celek.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V nyní posuzované věci přitom Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
3. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 citovaného zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Podle §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku.
4. Stěžovatelka při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není řádně zastoupena advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a její ústavní stížnost nesplňuje ani náležitost zakotvenou v §72 odst. 6 téhož zákona, když k ní nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, tj. kopie usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna 2018 č. j. 57 Co 287/2018-595. Ústavní soud proto stěžovatelkou výzvou ze dne 14. 2. 2019 vyzval k odstranění shora uvedených vad, k čemuž jí stanovil lhůtu 30 dnů ode dne doručení předmětné výzvy. Tato výzva byla stěžovatelce doručena do její datové schránky dne 18. 2. 2019, lhůta k odstranění předmětných vad proto stěžovatelce marně uplynula dne 18. 3. 2019. Stěžovatelka však do dnešního dne shora vytčené vady neodstranila a ani nepožádala Ústavní soud o prodloužení lhůty k jejich odstranění.
5. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost, včetně návrhu, aby Ústavní soud svým rozhodnutím ustanovil stěžovatelce právního zástupce pro řízení před obecnými soudy, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro vady odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu