ECLI:CZ:US:2019:Pl.US.14.19.1
sp. zn. Pl. ÚS 14/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Vladimíra Sládečka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Okresního soudu v Hradci Králové na zrušení ustanovení §10 odst. 7 části věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a to ve slovech "před tím, než je ve věci samé rozhodnuto", takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a průběh řízení před obecnými soudy
1. Návrhem podaným podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl Okresní soud v Hradci Králové, za nějž jedná samosoudce JUDr. Jakub Kavalír (dále jen "okresní soud" nebo "navrhovatel"), aby Ústavní soud zrušil ustanovení §10 odst. 7, část věty první ve slovech "před tím, než je ve věci samé rozhodnuto" zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"). Toto ustanovení bylo do zákona o soudních poplatcích doplněno částí první bodem 12 zákona č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Navrhovatel měl za to, že napadené ustanovení je v rozporu s ústavními garancemi rovnosti v právech podle čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a také s principy ochrany a rovnosti vlastnického práva podle čl. 11 Listiny.
2. Ze soudního spisu, který navrhovatel vede pod sp. zn. 20 C 44/2018 a který Ústavnímu soudu zaslal spolu s návrhem na zahájení řízení o kontrole norem, Ústavní soud zjistil, že před okresním soudem bylo vedeno řízení o zaplacení částky 221 322 Kč s příslušenstvím. V tomto řízení rozhodl okresní soud rozsudkem ze dne 18. 9. 2018 č. j. 20 C 44/2018-61. K odvolání žalovaných bylo toto rozhodnutí usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 4. 2019 č. j. 17 Co 8/2019-95 ve výrocích I., II. a IV. zrušeno a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Při jednání, které se konalo u okresního soudu dne 6. 6. 2019, pak žalobci se žalovanými uzavřeli smír, který okresní soud téhož dne usnesením č. j. 20 C 44/2018-99 schválil. Podle dat doručení usnesení právním zástupcům obou stran nabylo usnesení o schválení smíru, proti němuž není odvolání přípustné, právní moc dne 18. 6. 2019. Téhož dne se žalobci samostatným podáním po okresním soudu domáhali, aby jim byla podle ustanovení §10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích vrácena poměrná část jimi zaplaceného soudního poplatku, neboť řízení v jejich věci skončilo smírem. Okresní soud dospěl k závěru, že část ustanovení zákona, jehož mělo být podle něj v návaznosti na podání žalobců použito, je v rozporu s ústavním pořádkem. Řízení proto podle ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), usnesením ze dne 28. 6. 2019 č. j. 20 C 44/2018-109 přerušil a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení části napadeného ustanovení zákona o soudních poplatcích.
II. Dikce napadeného ustanovení
3. Navrhovatel se domáhá zrušení ustanovení §10 odst. 7 části věty první zákona o soudních poplatcích, a to ve slovech "před tím, než je ve věci samé rozhodnuto". Úplné znění napadeného ustanovení je následující:
"Soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, v případě schválení smíru mezi účastníky řízení před tím, než je ve věci samé rozhodnuto. Byl-li smír schválen pouze v části předmětu řízení, vrátí soud odpovídající část poplatku; věta první se použije obdobně."
III. Argumentace navrhovatele
4. Navrhovatel tvrdí, že napadené ustanovení (jeho část) je v rozporu s ústavními garancemi rovnosti v právech účastníků řízení podle čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a také s principy, jimiž se zaručuje ochrana vlastnického práva včetně rovnosti přístupu k němu a jeho obsahu podle čl. 11 Listiny. Ač je třeba vnímat princip rovnosti jako relativní kategorii spočívající v odstranění neodůvodněných rozdílů, předmětné ustanovení podle navrhovatele právě takové rozdíly vytváří. Ustanovení odděluje tamtéž upravenou procesní situaci, podle níž je smír schválen v prvostupňovém řízení předtím, než bylo v tomto řízení meritorně rozhodnuto, a neupravené procesní situace schválení smíru po rozsudku soudu prvního stupně až v odvolacím řízení či poté, co ve věci rozhodl kasačně odvolací nebo dovolací soud.
5. Navrhovatel též mimo jiné dovozuje, že podmínka vrácení sníženého soudního poplatku, vázaná na smír schválený před (nikoli pravomocným) rozhodnutím ve věci samé, je v rozporu s účely, pro něž bylo napadené ustanovení zákonodárcem přijato. Popisuje vývoj výkladu daného ustanovení, odvolává se na důvodovou zprávu k zákonu č. 218/2011 Sb., a v rámci popisu variant procesního vývoje se domnívá, že měla-li předmětná právní úprava motivovat účastníky řízení ke smíru, pak nepůsobí logicky, aby tato motivace chyběla u sporů, jež probíhají po delší dobu. Bylo by logičtější i v těchto případech zintenzivnit zájem účastníků na sjednání smíru cestou snížení soudního poplatku. Také zahraniční procesní úpravy obsahují podle navrhovatele více motivačních prvků ve vztahu schválení smíru a vrácení (části) soudního poplatku.
IV. Podmínky řízení před Ústavním soudem
6. Než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení návrhu dle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle ustanovení §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy platí, že dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.
7. Stěžejní je tu zodpovězení otázky, zda byla naplněna podmínka stanovená v čl. 95 odst. 2 Ústavy, tj. zda se navrhovatelem tvrzený rozpor s ústavním pořádkem vztahuje k zákonu nebo jeho ustanovení, jež mají být použity v řízení vedeném před soudem, jenž návrh podává. Dospěje-li Ústavní soud k závěru, že tato podmínka nebyla splněna, není navrhovatel k podání návrhu aktivně legitimován; návrh je podán někým zjevně neoprávněným podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
8. Podle ustálené judikaturní praxe Ústavního soudu je podmínka návrhového oprávnění soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a §64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu splněna, "jedná-li se o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední", resp. je-li "nezbytná jeho nevyhnutelná aplikace, a nikoli jen hypotetické použití". Z účelu a smyslu konkrétní kontroly ústavnosti právních norem plyne, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je pouze ten, který překáží tomu, aby v řízení, z něhož návrh vzešel, bylo dosaženo ústavně konformního výsledku [k výše řečenému viz nález sp. zn. Pl. ÚS 3/06 ze dne 6. 3. 2007 (N 41/44 SbNU 517; 149/2007 Sb.), bod 26; nález sp. zn. Pl. ÚS 49/10 ze dne 28. 1. 2014 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.), bod 18; či usnesení sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 (U 39/20 SbNU 353) a usnesení sp. zn. Pl. ÚS 37/10 ze dne 18. 12. 2012, bod 18].
9. Je tedy na navrhovateli, aby předestřel adekvátní argumentaci, že napadený zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem a prokázal, že aplikace takového zákona (ustanovení) je nevyhnutelná a jen jeho zrušení povede k dosažení žádoucího ústavně konformního výsledku řízení [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 37/10 ze dne 18. 12. 2012, bod 19, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 38/08 ze dne 1. 4. 2014 (U 7/73 SbNU 979)]. Povinností obecného soudu navrhujícího zrušení zákona (jeho ustanovení), zůstává, aby se pokusil napadená zákonná ustanovení nejprve ústavně konformním způsobem interpretovat, neboť Ústavní soud ve své konstantní praxi důsledně vychází ze zásady priority ústavně konformní interpretace zákonů před jejich derogací.
10. Návrh podaný okresním soudem se míjí se všemi postuláty, které byly výše za účelem posouzení splnění podmínek tohoto řízení vypočteny.
11. Poté, co byl v řízení schválen soudní smír a usnesení o této skutečnosti bylo řádně doručeno procesním stranám, podali žalobci podnět, aby jim byla vzhledem ke skončení věci smírem vrácena poměrná část zaplaceného soudního poplatku (bod 2 výše).
12. Navrhovatel dospěl po tomto podání v rámci poplatkové kontroly spisu důsledně vzato k závěru, že by právní úprava vrácení soudního poplatku v zákoně o soudních poplatcích měla být rozšířena na všechny případy schválení smíru mezi účastníky soudem v celém průběhu řízení před obecnými soudy, ať již před soudem nalézacím, nebo odvolacím. Slovní spojení "před tím, než je ve věci samé rozhodnuto", jež má být podle navrhovatele ze zákona odstraněno, tomu v kontextu první věty ustanovení §10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích brání, neboť zákon pro tento účel šířeji nevymezuje jednotlivé fáze řízení ani určitou soudní instanci. Může tedy jít z hlediska předmětné poplatkové úpravy jen o smír schválený v průběhu řízení před soudem, který rozhoduje ve věci v prvním stupni ve fázi po zahájení řízení (§100 odst. 1 o. s. ř.), nikoli již o smír schválený odvolacím soudem, jenž je přípustný (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1951/2004), nebo o smír schválený v řízení před soudem prvního stupně po vrácení věci odvolacím soudem. Je vhodné dodat, že z povahy věci postrádá rozumného smyslu, aby tu poplatková úprava hovořila o pravomocném rozhodnutí; v řízení o dovolání pak smír nepřipadá vůbec v úvahu, neboť mimořádný přezkum probíhá za stavu, kdy je rozhodnutí odvolacího soudu pravomocné (§236 odst. 1 o. s. ř.).
13. Ústavní soud v bodě 28 nálezu ze dne 6. 3. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 3/06, kterým byl derogační návrh zčásti odmítnut a zčásti zamítnut, na jiném skutkovém základě shledal, že navrhovatel označeným ustanovením "nevytýká, co je v nich obsaženo, nýbrž co v nich naopak není, ačkoli podle jeho názoru by být mělo". V nyní posuzované věci dochází k významové obměně: navrhovatel žádá odstranit část toho, co nemá důvod aplikovat, aby dosáhl takového textu zákona, jaký by podle něj měl být a jaký mu umožní vyhovět podnětu žalobců na vrácení sníženého soudního poplatku. Návrh na zrušení části předmětného ustanovení tak není založen na přímé kritice úpravy vrácení sníženého soudního poplatku v ustanovení §10 odst. 7 v dosud aplikovaném rozsahu, ale na úvaze, že je ústavně konformní, aby k vrácení sníženého poplatku došlo po schválení smíru kdykoli v řízení. Za účelem takto vytyčeného cíle žádá navrhovatel - jak tvrdí, v zájmu rovného postavení účastníků - zrušit část předmětného ustanovení, což by podle znění zákona po odstranění této části znamenalo derogaci nikoli omezující rozsah dané poplatkové úpravy, ale naopak derogaci tento rozsah rozšiřující.
14. Takový zásah do právní úpravy však v posuzované věci Ústavnímu soudu nepřísluší. Navrhovatel neměl v daném stádiu řízení důvod aplikovat poplatkovou úpravu v tom znění, jehož část navrhuje zrušit. Tím méně pak byl věcně oprávněn k návrhu na zrušení označené části ustanovení jen proto, že nekonvenovala jeho právnímu názoru de lege ferenda. Navrhovatel se pokusil návrhem na zrušení části věty z ustanovení, jež na jeho případ nedopadalo, dosáhnout výsledku překračujícího jeho dosavadní procesní, resp. osobní rozsah.
15. Právní úprava výběru soudních poplatků, jejíž součástí je ve stanovených případech institut vrácení poplatku (§10 a 10a zákona o soudních poplatcích), je doménou legislativy, realizující v ní fiskální politiku státu. Tato veřejnoprávní úprava se přes nezbytnost procesních aktivit soudu vymyká z běžné regulace civilního procesu. Přiměřeným snížením zaplaceného soudního poplatku je sledován legitimní cíl motivace účastníků řízení ke včasnému vyřešení sporu soudním smírem. Legitimní je též výchozí premisa zákonodárce, že snížení poplatku má smysl právě ve spojení s řízením před nalézacím soudem vedeném ve fázi po jeho zahájení, kdy obvykle probíhá většina procesních úkonů soudu i účastníků. Důvodová zpráva k ustanovení §10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, jež bylo do tohoto zákona vloženo výše citovaným zákonem č. 218/2011 Sb., je sice rozsáhlá, nezvykle konkrétní a uvádí též jiné varianty, o nichž se v souvislosti s vrácením části poplatku v případě soudního smíru v legislativním procesu uvažovalo (viz I. Obecná část, I. Důvod předložení, II. Návrh variant řešení, 4. Úprava možnosti vracet soudní poplatek po smírném uzavření věci). To však ničeho nemění na závěru, že jde o úvahy příslušející v této věci právě a jen zákonodárci. Přiměřená motivace spojená s určitým druhem procesního úkonu, bez snížení úrovně procesní ochrany poskytované ostatním účastníkům řízení, nemůže být relevantním předmětem úvah o nerovném zacházení.
16. Nikoli okrajově je nutné poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2015 sp. zn. 32 Cdo 1714/2015, publikované pod č. 75/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (Rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, obchodních a správních). Jeho právní věta zní takto:
Jestliže soud schválí smír poté, co jeho předchozí rozhodnutí ve věci samé bylo zrušeno, zaplacený soudní poplatek se nevrací (§10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Navrhovatel také zmiňuje toto usnesení. Není však součástí soudcovské role, aby byla mimo podmínku danou čl. 95 odst. 2 Ústavy přenášena na Ústavní soud polemika s instančně nadřízeným soudem, jehož dominantní úloha v soudním systému spočívá v zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování [§14 odst. 1, 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů].
V. Závěr
17. Na základě všech uvedených důvodů posoudil Ústavní soud podaný návrh jako podaný někým zjevně neoprávněným, neboť nebyl podán v souvislosti s rozhodovací činností soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Proto jej plénum Ústavního soudu podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítlo.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2019
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu