ECLI:CZ:US:2020:1.US.1432.20.1
sp. zn. I. ÚS 1432/20
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., nyní ve Vazební věznici Brno, zastoupeného JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 123/18, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 133/2020-19 ze dne 16. dubna 2020, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 133/2020-19 ze dne 16. dubna 2020 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí obecných soudů
1. Okresní soud v Hodoníně (dále jen "soud prvního stupně") usnesením č. j. 19 Nt 300/2020-10 ze dne 13. března 2020 vzal stěžovatele do vazby z důvodů podle §67 písm. a) a b) trestního řádu. Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně jako opožděnou.
II. Ústavní stížnost
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že byl přítomen vyhlášení usnesení soudu prvního stupně, jímž byl vzat do vazby, k rozhodnutí se ale nijak nevyjádřil ani on, ani jeho obhájce. Tato skutečnost vedla stížnostní soud k závěru, že podal-li stížnost proti usnesení soudu prvního stupně vyhlášenému dne 13. března 2020, připadl poslední den lhůty na pondělí 16. března 2020, a proto stížnost podaná dne 17. března 2020 je opožděná.
3. Stěžovatel je přesvědčen, že takový postup je nesprávný a porušuje jeho základní práva a svobody, konkrétně právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na obhajobu, zakotvené v 40 odst. 3 Listiny. Písemné vyhotovení rozhodnutí soudu prvního stupně bylo stěžovateli doručeno dne 17. března 2020, a ten na jeho základě podal téhož dne stížnost. Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 3780/18 ze dne 5. února 2019 (všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz) začíná lhůta k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby běžet dnem doručení písemného vyhotovení usnesení. Stěžovatel postupoval v souladu s uvedenou judikaturou Ústavního soudu, a přesto byla jeho stížnost odmítnuta jako opožděná; z uvedeného důvodu požaduje, aby napadené usnesení stížnostního soudu Ústavní soud zrušil.
4. Ač vyzván a urgován, předseda senátu stížnostního soudu se k věci nevyjádřil.
III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
6. Problematikou běhu lhůty k podání stížnosti v trestním řízení se Ústavní soud opakovaně zabýval a jeho rozhodovací činnost lze považovat za ustálenou.
7. Nejrozšířenější formou soudního rozhodnutí, nejen v trestním řízení, je usnesení, jež musí být dáno na vědomí - oznámeno jeho adresátům způsobem, který jim umožní, připouští-li to trestní řád, napadnout je opravným prostředkem - stížností. Podle §137 trestního řádu se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti osob, jimž je jeho obsah adresován, anebo doručením opisu usnesení. Není-li třeba usnesení písemně vyhotovit (§136 odst. 1, 2 trestního řádu), je vyhlášení dostačující; je-li však stanovena povinnost usnesení písemně vyhotovit i se stanovenými obsahovými náležitostmi podle §134 trestního řádu, lze účinky oznámení podle §137 odst. 1 trestního řádu spojovat teprve s doručením jeho opisu adresátům, přestože již bylo dříve vyhlášeno v jejich přítomnosti [srov. nález ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1542/09 (N 201/58 SbNU 787)].
8. Lhůtu pro podání stížnosti proti usnesení, jímž byl obviněný vzat do vazby, je proto třeba odvozovat až od doručení písemného vyhotovení usnesení. V opačném případě by oprávněná osoba musela podat stížnost proti usnesení, jehož odůvodnění jí není známo, a nemohla by reagovat na argumentaci obecného soudu, který o vazbě rozhodl; takový opravný prostředek by bylo možno považovat za samoúčelný - stěžovatel by byl nucen svoji stížnost doplňovat o relevantní námitky. Jakkoliv je vyhlášení usnesení o vzetí do vazby spjato se sdělením podstatných bodů odůvodnění, existují-li lhůty k podání opravných prostředků, není jejich účelem pouze "naznačit", jak rychle se má účastník rozhodnout, uplatní-li opravný prostředek, ale rovněž je mu tím poskytnut prostor zvážit, zda opravný prostředek skutečně podá, i to, jakou argumentaci - formu obhajoby - v opravném prostředku zvolí. To platí zvláště u rozhodnutí o vazbě, které ve svém důsledku obviněného zbavuje osobní svobody v době, kdy není na jisto postaveno, je-li pachatelem konkrétního trestného činu (srovnej §67 trestního řádu, podle něhož smí být do vazby vzat obviněný, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních okolností vyplývá důvodná obava); usnesení o vzetí do vazby se svým významem a zásahem do práva na osobní svobodu blíží rozsudku [obdobně viz nálezy sp. zn. III. ÚS 457/05 ze dne 5. ledna 2006 (N 4/40 SbNU 39), sp. zn. III. ÚS 303/04 ze dne 10. března 2005 (N 52/36 SbNU 555), či sp. zn. I. ÚS 3842/17 ze dne 31. května 2018].
9. Podle protokolu o vazebním zasedání soudu prvního stupně ze dne 13. března 2020 si po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby v 17:30 hod. stěžovatel ponechal lhůtu; obhájci stěžovatele bylo písemné vyhotovení usnesení doručeno dne 17. března 2020 v 8:08 hod., a podle napadeného usnesení stížnostního soudu byla stížnost podána do datové schránky dne 17. března 2020 v 9:59 hod.
10. Zamítl-li stížnostní soud stížnost jako opožděnou proto, že byla podána necelých 89 hodin po vyhlášení a necelé dvě hodiny po doručení usnesení obsahujícího odůvodnění usnesení o vzetí stěžovatele do vazby, postupoval v rozporu se závěry uvedené judikatury Ústavního soudu. Stěžovateli bylo upřeno právo seznámit se před podáním stížnosti s důvody uvedenými v písemném vyhotovením usnesení soudu prvního stupně; odmítnutím stížnosti jako opožděné (napadeným usnesením) porušil stížnostní soud právo stěžovatele na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) i právo na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny).
IV. Závěr
11. Usnesením soudu prvního stupně č. j. 17 Nt 354/2020-7 ze dne 8. června 2020 byl stěžovatel ponechán ve vazbě z důvodu podle §67 písm. a) trestního řádu; stížnost proti tomuto usnesení stížnostní soud usnesením č. j. 9 To 220/2020-13 ze dne 25. června 2020 zamítl. Za dané situace, kdy je zjevné, že o vazbě stěžovatele bylo rozhodováno v dalším řízení, by zrušení napadeného usnesení stížnostního soudu postrádalo význam, a proto Ústavní soud podle §82 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu toliko konstatoval porušení práva stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 31. srpna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu