infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.08.2020, sp. zn. I. ÚS 2068/20 [ usnesení / TOMKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:1.US.2068.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:1.US.2068.20.1
sp. zn. I. ÚS 2068/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Terezie Regnardové a Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2020 č. j. 30 Cdo 175/2020-422 a usnesení ze dne 28. dubna 2020 č. j. 30 Cdo 176/2020-424, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení shora označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, která označili za nezákonná, libovolná a svévolná. Nevyhovění jejich žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků, nákladů řízení a ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení považovali za diskriminující. 2. Z napadených usnesení Nejvyššího správního soudu (veřejně dostupných na http://www.nsoud.cz) vyplynulo, že usnesením ze dne 28. 4. 2020 č. j. 30 Cdo 175/2020-422 Nejvyšší soud v řízení proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti o náhradu majetkové a nemajetkové újmy stěžovatelů vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10117/2016 odmítl dovolání stěžovatelů jako nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. Usnesením z téhož dne č. j. 30 Cdo 176/2020-424 Nejvyšší soud v tomtéž řízení zastavil dovolací řízení v rozsahu výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2019 č. j. 28 Co 393/2018-259, jinak dovolání odmítl jako nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. g) a j) o. s. ř. a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 3. Podání stěžovatelů nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatelé nebyli pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu). 4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. 5. Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatelé se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž na výzvy k odstranění vad svých návrhů nereagovali, vytčené vady neodstranili a jejich návrhy musely být odmítnuty jako věcně neprojednatelné. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelé byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, jakož i o skutečnosti, že Ústavní soud není oprávněn ustanovit stěžovatelům zástupce (srov. např. výzvy z března 2018 ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 605/18 či sp. zn. III. ÚS 983/18). 6. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nemohou obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě. 7. Pokud stěžovatelé označili svoje podání jako ústavní stížnost a rovněž jako "žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta", Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelé si z předchozích poučení musí být vědomi toho, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku a že pro toto řízení přichází v úvahu toliko určení advokáta podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatelé musí sami obrátit na Českou advokátní komoru. 8. Za dané situace, shodně jako v desítkách dalších věcí týchž stěžovatelů, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2020 Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:1.US.2068.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 2068/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 12. 8. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 7. 2020
Datum zpřístupnění 27. 8. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
Soudce zpravodaj Tomková Milada
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neodstraněné vady
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-2068-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 112979
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-08-28