infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.05.2020, sp. zn. I. ÚS 392/19 [ nález / UHLÍŘ / výz-3 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:1.US.392.19.3

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Odměna advokáta za výkon funkce opatrovníka ustanoveného soudem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

Právní věta Určením odměny advokáta ustanoveného soudem opatrovníkem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob (§34 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) s odkazem na §9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dochází k porušení zásady rovnosti v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
ECLI:CZ:US:2020:1.US.392.19.3
sp. zn. I. ÚS 392/19 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti JUDr. Zdeňka Gruse, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 214/2018-302 ze dne 18. června 2018, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, a návrhu na zrušení §9 odst. 5 advokátního tarifu, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 214/2018-302 ze dne 18. června 2018 byl porušen princip rovnosti ve spojení s právem stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací a podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 214/2018-302 ze dne 18. června 2018 se ruší. III. Návrh na zrušení §9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu, obsah napadeného rozhodnutí a průběh řízení před Ústavním soudem 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel - advokát - domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva, svobody, jakož i ústavněprávní principy zakotvené zejména v čl. 1, čl. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 9, čl. 11, čl. 26, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. V nyní projednávané věci bylo proti společnosti PROGPLAST s. r. o. vedeno trestní řízení pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Stěžovatel (advokát) byl ustanoven opatrovníkem této společnosti, jakožto právnické osoby, podle §34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o trestní odpovědnosti právnických osob"), a to usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2016, č. j. 40 Nt 1855/2016-4. 3. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") sp. zn. 6 To 214/2018 vyplývá, že usnesením ze dne 1. 2. 2018, č. j. 62 T 59/2016-290, rozhodla vyšší soudní úřednice v trestní věci odsouzené PROGPLAST s. r. o. tak, že podle §151 odst. 3 a 6 trestního řádu se opatrovníku odsouzené (stěžovateli) přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 537,50 Kč (výrok I.). Druhým výrokem soud nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 10 705,50 Kč, protože při výpočtu vyšel z §9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu přitom v době rozhodování okresního soudu znělo: "Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat1b), se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč." 4. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") pak následnou stížnost stěžovatele podanou podle §141 a násl. trestního řádu zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Zcela se ztotožnil s okresním soudem v nutnosti použití §9 odst. 5 advokátního tarifu na stěžovatelův případ i s korekcí rozsahu některých stěžovatelem prováděných úkonů a požadované odměny za ně (tyto korekce však ani ve stížnostní argumentaci nejsou zásadně podstatné). 5. Plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 23/19 (43/2020 Sb., pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) zrušilo §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,", a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Plénum ve svém rozhodnutí dovodilo, že daná část §9 odst. 5 je v rozporu se zásadou rovnosti ve spojení s právem získávat prostředky pro životní potřeby prací a podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny a kontextuálně také s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. II. Ústavní stížnost 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve rekapituluje dosavadní stav řízení. Stěžovatel byl podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob ustanoven opatrovníkem obviněné obchodní společnosti, pročež také navrhoval, aby mu byla přiznána odměna jako za obhajobu v trestní věci. Obecné soudy ale rozhodly, že mu bude přiznána odměna podle §7 bodu 2 a podle §9 odst. 5 advokátního tarifu. Místo odměny za 1 úkon právní služby podle §10 odst. 3 advokátního tarifu (tedy částky 1 000 Kč až 3 100 Kč) tak stěžovatel obdržel odměnu jen ve výši 250 Kč za 1 úkon právní služby, což je podle něho zcela nedostatečné, neboť jako opatrovník právnické osoby vykonával fakticky její obhajobu. Jako opatrovník má navíc podle svého tvrzení dokonce širší povinnosti než obhájce (musí se například osobně dostavit k výslechu, nemůže se substitučně nechat zastoupit svým koncipientem). Činnost opatrovníka ustanoveného pro řízení je přitom i podle zákona o advokacii výkonem advokacie (stěžovatel je tak vázán nejen pravidly profesionální etiky, ale má stejnou odpovědnost a musí být v rozsahu zákonem stanovených povinností řádně pojištěn). Stěžovatel pak v této souvislosti odkazuje mimo jiné na nález ze dne 13. 9. 2007 sp. zn. II. ÚS 303/05 (N 141/46 SbNU 361), kdy podle něho by i pro posouzení odměny advokáta mělo platit, že ústavní pořádek princip legality neváže na legalitu formální, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich materiálnímu smyslu. 7. Krajský soud se ke stížnosti vyjádřil tak, že navrhuje stížnosti vyhovět v souladu s judikatorní linií nastolenou derogačním nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (302/2019 Sb.). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel - sám advokát - nemusí být podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 zastoupen podle §29 až 31 zákona o Ústavním soudu advokátem. 9. O návrhu na zrušení části §9 odst. 5 advokátního tarifu, která již byla plénem Ústavního soudu zrušena v derogačním nálezu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 23/19 (43/2020 Sb.), rozhodl Ústavní soud tak, že se jedná o nepřípustný návrh pro překážku věci rozhodnuté (rei iudicatae) podle §35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud o tomto návrhu již znovu meritorně nerozhodoval a za následování právních závěrů vyslovených tento návrh stěžovatele odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím obecných soudů je však dále přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soustavy soudů a nepřísluší mu proto ani právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů [srov. např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]. Do rozhodovací činnosti soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona, případně jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě relevantní důvod k podání ústavní stížnosti [viz nález ze dne 26. 6. 1995 sp. zn. IV. ÚS 188/94 (N 39/3 SbNU 281)]. Ústavní soud však na druhé straně konstatuje, že výklad a následné použití právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, jakož i z principů ovládajících demokratický právní stát, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. To je právě případ stěžovatele. 11. Jak již bylo uvedeno při rekapitulaci, na základě návrhu III. senátu Ústavního soudu plénum Ústavního soudu nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/19 zrušilo §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,". V tomto nálezu Ústavní soud dovodil, že normotvůrcem rozdílně stanovená odměna pro advokáty jako opatrovníky ustanovené soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, je v rozporu se zásadou rovnosti ve spojení s právem získávat prostředky pro životní potřeby prací i právem podnikat vztaženo zejména k ustanoveným zástupcům podle §30 občanského soudního řádu. Z judikatury Ústavního soudu, i Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"), kterou Ústavní soud již v nálezu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (302/2019 Sb.) podrobně rozebíral [srov. například nález ze dne 14. 8. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 14/17 (200/2018 Sb.) a nález ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 13/14 (N 164/78 SbNU 451; 297/2015 Sb.) a rozsudky ESLP ze dne 23. 11. 1983 ve věci Van der Mussele proti Belgii (stížnost č. 8919/80) a ze dne 18. 10. 2011 ve věci Graziani-Weiss proti Rakousku (stížnost č. 31950/06)] vyplývá, že stát ani advokátům negarantuje právo na zisk a právní úprava, která advokátům ukládá vykonávat určité druhy činností ve veřejném zájmu a za sníženou odměnu hrazenou státem nebo dokonce bez nároku na odměnu neodporuje ústavnímu pořádku. Na druhou stranu ani rozdílně stanovená odměna nemůže být založena na svévolných (libovolných) kritériích nebo úvahách. Naopak kritéria, na základě nichž se stanoví odlišné zacházení s obdobnými subjekty v obdobných (nebo dokonce stejných) situacích, musí být alespoň obecně rozumná a objektivizovaná. Taková kritéria však v případě stanovení odměny pro advokáty jako opatrovníky zvolena nebyla. Naopak §9 odst. 5 advokátního tarifu vychází podle Ústavního soudu z paušalizujícího a ničím nepodloženého předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti zastupování účastníků vystupujících v trestním řízení za podmínek stanovených výše citovaným zákonem [srov. k tomu přiměřeně bod 38. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19]. To v kontextu východisek nálezu ze dne 13. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 848/16 (N 174/82 SbNU 693) vede k tomu, že advokát odměňovaný na základě zjednodušujícího kritéria je v horším postavení oproti advokátovi, který činnost spojenou s nevyhovujícím způsobem odměňování nevykonává nebo ji vykonával v menším rozsahu. 12. Také ve stěžovatelově věci byla porušena zásada rovnosti v návaznosti na právo získávat prostředky pro životní potřeby prací a právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny, a to ať již závislou činností jako zaměstnaný advokát nebo jako advokát vykonávající advokacii v obchodní společnosti, anebo podnikáním ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny (Ústavní soud chápe právo podnikat jako speciální právo vůči právu získávat prostředky pro životní potřeby prací). V souladu s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 4/19 má Ústavní soud rovněž za to, že stanovil-li normotvůrce odlišnou výši odměny pro advokáty jako opatrovníky ustanovené soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, zasáhl tím kontextuálně také do práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Zde přitom není podstatné, že právní pomoc není poskytována na základě smlouvy, ale na základě rozhodnutí státu (soudu), a že takovým rozhodnutím stát plní svoji povinnost chránit v soudních řízeních práva těch, kteří nemohou svá práva dostatečně hájit sami. Rozhodující je naopak skutečnost, že plnění (respektive splnění) takové povinnosti je v zásadě obsahově ekvivalentní poskytnutí právní pomoci na základě smlouvy a je zásadně ekvivalentní, co se týká kritérií přiměřenosti poskytnutí odměny za takovou činnost. 13. Závěr Ústavního soudu tudíž lze shrnout tak, že určením odměny advokáta ustanoveného soudem opatrovníkem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob (§34 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) s odkazem na §9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dochází k porušení zásady rovnosti v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. 14. Na základě těchto východisek nyní rozhodující senát Ústavního soudu konstatuje, že určil-li krajský soud odměnu stěžovatele jako advokáta vykonávajícího opatrovnictví i s odkazem na §9 odst. 5 advokátního tarifu, porušil tím zásadu rovnosti k uplatňování základního práva stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Důvodem pro zrušení ústavní stížností napadeného usnesení je tak rozpor se zásadou rovnosti podle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny. 15. Ústavní soud tedy shrnuje, že z výše uvedených důvodů ústavní stížnosti vyhověl a zrušil usnesení krajského soudu podle §82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu [v dalším řízení krajský soud podle §149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadené usnesení okresního soudu zruší a rozhodne sám ve věci]. 16. Návrh na zrušení části §9 odst. 5 advokátního tarifu, která již v mezidobí byla plénem Ústavního soudu zrušena, je (jak již bylo uvedeno výše), nepřípustný pro překážku věci rozhodnuté a tento návrh stěžovatele Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. 17. Takto Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 12. května 2020 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:1.US.392.19.3
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 392/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název Odměna advokáta za výkon funkce opatrovníka ustanoveného soudem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob
Datum rozhodnutí 12. 5. 2020
Datum vyhlášení 26. 5. 2020
Datum podání 31. 1. 2019
Datum zpřístupnění 8. 6. 2020
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgán SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodaj Uhlíř David
Napadený akt rozhodnutí soudu
jiný právní předpis; 177/1996 Sb. ; vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); §9/5
Typ výroku vyhověno
odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 37 odst.2, čl. 26 odst.1, čl. 26 odst.3, čl. 1, čl. 3 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §151
  • 177/1996 Sb., §7 odst.2, §10 odst.3, §7 odst.4, §9 odst.5
  • 418/2011 Sb., §34 odst.5
  • 99/1963 Sb., §30
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/rovnost v základních právech a svobodách a zákaz diskriminace
základní práva a svobody/rovnost v právech a důstojnosti a zákaz diskriminace
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstřík opatrovník
advokát/odměna
advokátní tarif
trestní odpovědnost
osoba/právnická
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka souvislost s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/19
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-392-19_3
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 112055
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-06-12