ECLI:CZ:US:2020:1.US.4162.18.1
sp. zn. I. ÚS 4162/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem U Vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Vinohradská 34/30, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. října 2018 č. j. 24 Co 1057/2017-89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení výroku II. a výroku IV. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 10. 2018 č. j. 24 Co 1057/2017-89. Podle tvrzení stěžovatelky byla napadenými výroky porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 2, čl. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka současně žádala, aby jí byla Ústavním soudem v případě úspěchu ve věci, přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
2. Okresní soud v Písku usnesením ze dne 19. 10. 2016 č. j. 7 C 130/2006-1060 ve výroku v odst. I. zamítl žalobu pro zmatečnost žalobkyně UNIMEX-INVEST, s. r. o., s odůvodněním, že její žaloba byla podána opožděně. Výrokem v odst. III. byla žalobkyni uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, a to první žalované Manhattan Development, s. r. o., ve výši 16 314,30 Kč a druhé žalované, tj. stěžovatelce, ve výši 26 095 Kč s odkazem na plný procesní úspěch žalovaných v řízení.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením, napadeným ústavní stížností, usnesení okresního soudu ve výroku v odst. I. potvrdil (výrok I.) a změnil v odst. III. tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit první žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 029,32 Kč a stěžovatelce ve výši 13 874 Kč (výrok II.) Dále odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení, a to první žalované ve výši 9 963,14 Kč (výrok III.) a stěžovatelce ve výši 7 940,02 Kč (výrok IV.).
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka ve své obsáhlé ústavní stížnosti vyjádřila zásadní nesouhlas s napadenými výroky, přičemž zejména nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu v otázce stanovení tarifní hodnoty posuzované věci a určení výše odměny za právní zastoupení účastníka, neboť je přesvědčena, že odvolací soud při stanovení výše náhrady nákladů právního zastoupení v řízení o žalobě pro zmatečnost nesprávně a nepřiléhavě aplikoval sběrné (zbytkové) ustanovení §9 odst. 1 advokátního tarifu, které na projednávanou věc nedopadá.
5. Podle názoru stěžovatelky mělo být v řízení aplikováno ustanovení §8 advokátního tarifu, které je vždy šetrnější a spravedlivější, než postup podle ustanovení §9 advokátního tarifu. Stěžovatelce tak podle jejího názoru bylo upřeno právo na náhradu nákladů řízení ve správné výši.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadené výroky z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
9. Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení ve vztahu k zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud opakovaně zabýval a uvedl, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se mohou účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou roveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé [srov. usnesení ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307) a ze dne 3. 2. 2011 sp. zn. III. ÚS 106/11]. Ústavní soud zásadně stojí na stanovisku, že rozhodnutí o uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů. Ústavnímu soudu rovněž nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl.
10. Ústavní stížnost je založena na nesouhlasu stěžovatelky se stanovením tarifní hodnoty posuzované věci a určením výše odměny za právní zastoupení účastníka před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím a v podstatě je polemikou s výkladem podústavního práva.
11. Ústavní soud posoudil v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv stěžovatelky důvody, pro které by měl zrušit napadené výroky, přičemž neshledal žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí a nedovodil ani žádný extrémní exces, který by odůvodňoval jeho případný kasační zásah. Z pohledu Ústavního soudu napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích obsahuje odůvodnění, které nevykazuje nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se věcí meritorně zabýval. Ústavní soud při tom v předmětné věci neshledal stěžovatelkou dovozované prvky nepředvídatelnosti či snad svévole (srov. usnesení ze dne 6. 6. 2017 sp. zn. III. ÚS 1523/17, ze dne 11. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2582/16, ze dne 13. 9. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2453/17, ze dne 19. 9. 2017 sp. zn. III. ÚS 3075/16).
12. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že první žalovaná Manhattan Development, s. r. o., napadla ústavní stížností výroky II. a III. totožného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterými bylo rozhodováno o uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení. Ústavní soud usnesením ze dne 20. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 4285/18 podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
13. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
14. Pokud se týká návrhu stěžovatelky, aby byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud konstatuje, že podmínky pro postup podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, s ohledem na výsledek samotného řízení o této ústavní stížnosti, nejsou splněny.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu