infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13.10.2020, sp. zn. II. ÚS 1497/20 [ usnesení / DAVID / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:2.US.1497.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:2.US.1497.20.1
sp. zn. II. ÚS 1497/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Milana Vyštejna, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2020 č. j. 6 Afs 254/2019-37 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2019 č. j. 46 Af 22/2016-35, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel podniká v oboru doprava a zemní práce. Dne 25. 4. 2014 zahájil Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen "správce daně") daňovou kontrolu stěžovatele na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011. V průběhu kontroly správci daně vznikly pochybnosti týkající se nákladů vynaložených na základě faktur vystavených společností KAMAX Račice, s. r. o. Dodatečným platebním výměrem ze dne 30. 6. 2015 č. j. 3059468/15/3109-50523-202246 správce daně doměřil stěžovateli daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2011 ve výši 187 620 Kč a uložil stěžovateli penále ve výši 37 524 Kč. Stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolání, které Odvolací finanční ředitelství zamítlo. 3. Stěžovatel se proti rozhodnutím orgánů finanční správy bránil ve správním soudnictví žalobou proti správnímu rozhodnutí, kterou Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud následně v záhlaví označeným rozsudkem kasační stížnost rovněž zamítl. 4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy. 5. V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti přístupu orgánů finanční správy a správních soudů k povinnosti dokazovat vynaložené náklady. Namítá, že orgány finanční správy nepřipustily důkaz výslechem svědka Lubomíra Kaminieckého, který mohl potvrdit, že spolupráce se stěžovatelem opravdu proběhla. Závěry orgánů finanční správy jsou pouhou interpretací a nejsou nijak prokázány; jejich postup je v rozporu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. 6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 8. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé. 9. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce [srv. nález ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 74/02 (N 126/28 SbNU 85)]. Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. 10. V posuzovaném případě Ústavní soud výše uvedené vady neshledal. Stěžovatel v ústavní stížnosti pokračuje v polemice se skutkovými zjištěními a právními závěry orgánů finanční správy a správních soudů, kterou vedl již v předchozím řízení. Správní soudy se se stěžovatelovými argumenty řádně vypořádaly, přičemž Ústavní soud jejich závěry neshledává neudržitelnými. Pokud jde o rozložení důkazního břemene, správce daně prokázal skutečnosti vyvracející správnost vedené daňové evidence, bylo proto na stěžovateli, aby jeho pochybnosti vyvrátil. K tvrzeným nedostatkům v dokazování Ústavní soud konstatuje, že správce daně na návrh stěžovatele provedl důkaz výslechem jednatele společnosti KAMAX Račice, s. r. o., a zástupce jejího dodavatele. Nejvyšší správní soud se rovněž vypořádal s odkazovaným judikátem Soudního dvora Evropské unie; citovaný judikát se týká daně z přidané hodnoty, nikoli daně z příjmů. 11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatele dotčenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. října 2020 Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:2.US.1497.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1497/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 13. 10. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 5. 2020
Datum zpřístupnění 16. 11. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NSS
SOUD - KS Praha
Soudce zpravodaj David Ludvík
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 280/2009 Sb., §92 odst.2, §115 odst.2
  • 586/1992 Sb., §24 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík správní soudnictví
správní rozhodnutí
daňová kontrola
daň/správce daně
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1497-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 113791
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-11-20