infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.08.2020, sp. zn. II. ÚS 2116/20 [ usnesení / ŠIMÁČKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:2.US.2116.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:2.US.2116.20.1
sp. zn. II. ÚS 2116/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného Mgr. Janou Vitákovou, advokátkou se sídlem Murmanská 1475/4, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2020 č. j. 91 Co 160/2020 -301 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. března 2020 sp. zn. 61 Nc 2519/2019, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo na respektování rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dle čl. 34 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, zákaz diskriminace ve smyslu čl. 14 Úmluvy a rovnost mezi manžely dle Protokolu č. 7 k Úmluvě. 2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 jako soudu prvního stupně došlo ke změně usnesení o předběžném opatření ze dne 20. ledna 2020 č. j. 61 Nc 2519/2019-179, jímž soud upravil rozsahu péče stěžovatele jako otce o nezletilé K. a V. K. tak, že nezletilé byly odevzdány do péče otce v každém lichém týdnu od středy 18:00 hodin do neděle. Místem předání bylo určeno ve středu bydliště otce a v neděli bydliště matky. Stěžovateli bylo uloženo přispívat na výživu nezletilé K. 2 500 Kč a nezletilé V. 2 500 Kč. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo napadené usnesení soudu prvního stupně v části o svěření nezletilých do péče otce v každém lichém týdnu od středy 18:00 hodin do neděle potvrzeno s tím, že obě nezletilé jsou v sudém kalendářním týdnu od pondělí do středy do 18:00 hodin a v neděli od 18:00 hodin dále svěřeny do péče matky. Obecné soudy vyšly ze zprávy psychologa Mgr. Bc. Luboše Hudce, Ph.D. ze dne 1. 11. 2019, který vyšetřil obě nezletilé. Podle jeho závěru dívky nepreferují žádného z rodičů, ale vadí jim jejich hádky. Role matky je vzhledem k věku obou dívek víc preferovaná, ale nikoli zásadně. Jako nejvhodnější doporučil psycholog střídavou péči se střídáním po týdnu. Jako druhé řešení uvedl psycholog možnost svěření do péče matky s úpravou širokého styku s otcem. Dále obecné soudy vyšly ze zprávy klinické psycholožky PhDr. Věry Tawilové ze dne 9. 3. 2020, dle níž nezletilá K. obtížně zvládá střídavou péči a odloučení od matky. Nezletilá uvedla u pohovoru, že dědeček ze strany otce nezletilým říká, že maminka umře. Nezletilá V. při pohovoru sdělila, že dědeček ze strany otce nezletilým říká, že se nesmí mazlit s maminkou a že maminka umře nebo se utopí. V.střídání po týdnu u rodičů nevyhovuje, chtěla by být dlouho u maminky. Podle citované zprávy je pro nezletilé střídání po týdnu zátěžové. 3. Stěžovatel poukazuje na to, že se odvolací soud dostatečně nezabýval námitkami stěžovatele uvedenými v odvolání, v řízení bylo rozhodováno na základě spekulací, soudem byly uváděny nepravdivé skutečnosti, soudy předběžným opatřením nastolily nezvratný stav. Stěžovatel namítá, že soud komunikuje mimo jednání s vybranými účastníky sporu, ignoruje ustálenou judikaturu Ústavního soudu, porušuje stěžovatelovo právo na spravedlivý proces a soudní ochranu, rovné zacházení s účastníky řízení, právo na respektování rodinného života a porušuje práva nezletilých dětí. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy vychází vstříc jedné straně sporu - matce dětí, aniž by tato musela podat řádně odůvodněný a důkazy podložený návrh. Rozporuje i to, že odvolací soud umožnil matce vzetí zpět odvolání v průběhu řízení o něm. Stěžovatel poukazuje na to, že 13. 1. 2020 podal návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal, aby poměry nezletilých dětí byly prozatímně, do doby konečného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9, upraveny tak, že nezletilé děti budou svěřeny do střídavé péče rodičů, 14. 1. 2020 podala matka dětí návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala, aby nezletilé děti byly svěřeny jí do výlučné péče. Dne 20. 1. 2020 vydal Obvodní soud pro Prahu 9 první usnesení o předběžném opatření č. j. 61 Nc 2519/2019-179 (dále jen "první předběžné opatření"), kterým částečně vyhověl návrhu stěžovatele a prozatímně stanovil střídavou péči rodičů v poměru střídání vždy jednoho týdne. Dne 18. 3. 2020 Obvodní soud pro Prahu 9 vydal nové nyní napadené usnesení o předběžném opatření č. j. 61 Nc 2519/2019 (bez čísla listu) (dále jen "druhé předběžné opatření"), kterým změnil výše uvedené první předběžné opatření a nezletilé děti svěřil do péče stěžovatele v každém lichém týdnu pouze od středy 18:00 hod. do neděle 18:00 hod., tedy na osm dní v měsíci z původních patnácti dní. S tím však stěžovatel nesouhlasí. Stěžovatel se domnívá, že nemělo být vydáváno druhé předběžné opatření, ale mělo být nejprve projednáno odvolání matky proti prvnímu předběžnému opatření. Dne 13. 5. 2020 vydal Městský soud v Praze jakožto soud odvolací napadené usnesení č. j. 91 Co 160/2020-301, kterým potvrdil rozhodnutí o druhém předběžném opatření Obvodního soudu pro Prahu 9. Dne 22. 4. 2020 podal stěžovatel, který se nemohl smířit s nastalou situací, návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhal, aby nezletilé děti byly svěřeny do jeho výlučné péče, tento návrh pak Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením č. j. 61 Nc 2519/2019-278 zamítl z toho důvodu, že není splněna zákonná podmínka naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků či obavy z možného ohrožení výkonu rozhodnutí, a dále že stěžovatel neprokázal takovou změnu poměrů, aby muselo být rozhodováno předběžným opatřením. Stěžovatel je přesvědčen, že soudy obou stupňů v rozporu s uvedeným vůči stěžovateli nejednají spravedlivě a nestranně a v probíhajícím řízení mu nebyly schopny zajistit rovná práva účastníka řízení a zjevně stěžovatele diskriminují z důvodu pohlaví oproti matce dětí. 4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí ústavní stížnosti, nutných k jejímu meritornímu projednání, a konstatuje, že ústavní stížnost je po formální stránce bezvadná a způsobilá dalšího přezkoumávání. Ústavní stížnost je tedy přípustná. 5. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205); či nález sp. zn. I. ÚS 2486/13 ze dne 1. 10. 2014, zejména body 34-37 a body 42-45]. 7. Ústavní soud se ve své judikatuře zabývá opakovaně i přezkumem předběžných opatření o styku rodičů s dětmi a vyslovil již v minulosti závěr, že ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takové interpretace účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Jinými slovy, předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým je umožnit i rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, protože je to právě množství času, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné působení rodiče, tzv. výchova přítomností či příkladem, která je, jak je obecně známo, tou nejúčinnější výchovnou metodou. Ústavní soud ostatně v minulosti již rozhodnutí o předběžných opatřeních, rozporná s tímto závěrem, zrušil [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279)]. Ústavní soud si je vědom toho, že hrozí nebezpečí, že dítě si zvykne na uspořádání vztahů, které nastanou v době opatrovnického sporu, a proto preferuje takové nastavení vztahů, umožňující dítěti mít v zásadě rovnocennou zkušenost ze soužití s oběma rodiči. Ústavní soud však po posouzení argumentů stěžovatele konstatuje, že napadená rozhodnutí obecných soudů měla zákonný podklad, byla vydána příslušným orgánem a nebyla ani svévolná. Je tak možno konstatovat, že ústavní stížnost je toliko polemikou s důvody, které městský soud a obvodní soud v napadeném rozhodnutí uvedly, přičemž je z ní patrný nesouhlas s jejich postupem a hodnocením skutkových okolností. Takové námitky však nejsou způsobilé zpochybnit ústavní konformitu napadených usnesení. 8. Neobstojí ani námitky otce o jeho diskriminace z důvodů pohlaví, obecné soudy změnu péče o děti odůvodnily nejlepším zájmem dětí i odkazem např. na vyjádření jedné z dcer před psycholožkou. 9. Ústavnímu soudu závěrem nezbývá, jako ostatně v mnoha dalších obdobných případech, než uvést, že předběžné opatření by se nemělo s ohledem na jeho dopady stávat běžným nástrojem k řešení neshod mezi rodiči. Jinými slovy řečeno, v takto složitých mezilidských vztazích žádné zvolené řešení není ideální. Navíc není ani vyloučeno, že úprava styku stěžovatele s dcerami bude s ohledem na vývoj situace změněna (rozšířena). 10. Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu shledal, že ústavní stížnost proti rozhodnutím o předběžném opatření nemá ústavněprávní rozměr, a proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2020 Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:2.US.2116.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 2116/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 12. 8. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 7. 2020
Datum zpřístupnění 3. 9. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 9
Soudce zpravodaj Šimáčková Kateřina
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4
Ostatní dotčené předpisy
  • 89/2012 Sb., §907
  • 99/1963 Sb., §74, §102 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
Věcný rejstřík styk rodičů s nezletilými dětmi
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-2116-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 112974
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-09-06