ECLI:CZ:US:2020:2.US.2132.20.1
sp. zn. II. ÚS 2132/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. H. P., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, právně zastoupeného Mgr. Václavem Hatákem, advokátem se sídlem Jožky Jabůrkové 275, Pardubice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020 č. j. 67 To 56/2020-273 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2020. č. j. 6 To 26/2020- 282, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 bylo podle §332 odst. 1 tr. řádu za použití §91 odst. 1 zákona tr. zákoníku rozhodnuto, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání osmi let, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. 17 T 21/2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2011 sp. zn. 6 To 35/2011 za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením obvodního soudu ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. 1 PP 490/2012 se stanovením zkušební doby v trvání sedmi let.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020 zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu jako opožděně podanou. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla jako nepřípustná Vrchním soudem v Praze zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu.
4. S ohledem na to, že stěžovatel ve stížnosti proti tomuto napadenému usnesení městského soudu uvedl, že stížnost proti usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 byla řádně odeslána z datové schránky obhájce stěžovatele již dne 13. 1. 2020 a téhož dne byla i dodána stížnostnímu soudu, což doložil i uloženou datovou zprávou ve formátu ZFO a detailem doručenky, postupoval dále městský soud analogicky podle §61 odst. 2, 3 tr. řádu a usnesením ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020 své usnesení ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020 zrušil, když stížnost proti napadenému usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012 vyhodnotil jako podanou včas a na základě ní přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku tohoto napadeného usnesení i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Žádné procesní vady v řízení, které napadenému usnesení obvodního soudu předcházelo, neshledal, a ztotožnil se i se závěry obvodního soudu ohledně vykonání trestu, proto podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020, stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení obvodního soudu zamítl.
5. Nyní projednávaná ústavní stížnost směřuje pouze proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a týká se pouze procesní stránky věci. Samostatnou ústavní stížností pak stěžovatel napadl i meritorní usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí stížnosti ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020. Tato stížnost, vedená pod sp. zn. IV. ÚS 1372/20, byla Ústavním soudem jako zjevně neopodstatněná odmítnuta dne 28. 7. 2020.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že Městský soud v Praze vůbec neměl tuto věc Vrchnímu soudu v Praze postoupit k rozhodnutí a Vrchní soud v Praze tak vůbec neměl mandát v této věci o čemkoliv rozhodovat, když žádné řízení v této věci nikdy nebylo u Vrchního soudu v Praze žádným návrhem vyvoláno. Z jeho strany se jednalo pouze o přípis, kterým upozornil na to, že stížnost podal včas, nikoli o stížnost. Stěžovatel tak rozporuje procesní postup jak Městského soudu v Praze, tak i Vrchního soudu v Praze.
7. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
8. S ohledem na obsah ústavní stížnosti musí Ústavní soud nejdříve odkázat na závěry shora uvedeného usnesení sp. zn. IV. ÚS 1372/20. Zde Ústavní soud přezkoumal ústavnost usnesení, jímž bylo stěžovateli uloženo vykonat zbytek trestu odnětí svobody, a konstatoval, že "je i podle Ústavního soudu důvodný závěr obvodního a městského soudu, podle kterého stěžovatel nevyhověl podmínkám podmíněného propuštění, zejména nevedl řádný život a ve zkušební době se dopustil další závažné převážně majetkové trestné činnosti. Je zřejmé, že ani hrozba výkonu zbytku trestu odnětí svobody stěžovatele neodradila od páchání další obdobné trestné činnosti a že podmíněné propuštění nesplnilo svůj výchovný účel. Stěžovatel nevyužil šance soudem mu dané a za situace, kdy rozhodující soud neshledal žádných okolností pro přistoupení k výjimečnému rozhodnutí podle §91 odst. 1 písm. a) až c) trestního zákoníku, bylo rozhodnuto, že stěžovatel zbytek trestu odnětí svobody vykoná. Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že v posuzovaném případě byly pro toto rozhodnutí splněny zákonné podmínky. Vzhledem k shora uvedeným zásadám přezkumu ústavnosti argumentace stěžovatele proti rubrikovaným soudním rozhodnutím neobstojí". Námitkou stěžovatele proti usnesení městského soudu ze dne 4. 3. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta jako opožděně podaná stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 1 PP 490/2012, se Ústavní soud ze shora rozvedených důvodů nezabýval, neboť dané pochybení napravil městský soud usnesením ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. 67 To 56/2020.
9. Za těchto okolností je zjevné, že Ústavní soud se věcí stěžovatele zabýval již dostatečně a v celém rozsahu, a že procesní pochybení, k němuž ve věci došlo a které je předmětem jeho ústavní stížnosti, bylo již zcela napraveno.
10. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu