infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.10.2020, sp. zn. II. ÚS 2814/20 [ usnesení / ŠIMÁČKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:2.US.2814.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:2.US.2814.20.1
sp. zn. II. ÚS 2814/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem F.A.Gerstnera 2151/6, České Budějovice, zastoupené Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020 č. j. 23 Cdo 202/2020-186, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2019 č. j. 44 Co 560/2017-166 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2017 č. j. 2115 C 58/2015-122, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v důsledku toho i její vlastnické právo chráněné čl. 11 Listiny. Dále namítá porušení čl. 90 Ústavy. 2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že Městský soud v Brně (dále jen "soud prvního stupně") rozhodoval o žalobě, kterou se stěžovatelka po žalovaném domáhala zaplacení částky 615.430 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy ve smyslu §51 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Usnesením ze dne 17. 2. 2016 č. j. 2115 C 58/2015-23 soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 150.000 Kč pro zpětvzetí stěžovatelkou. Napadeným rozsudkem ze dne 30. 6. 2017 č. j. 2115 C 58/2015-122, soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce částku 354.119,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 111.231,50 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zastavil řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 150.000 Kč za dobu od 27. 6. 2015 do 10. 9. 2015 (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV.). Soud prvního stupně uvedl, že v projednávané věci byl ke dni 29. 4. 2015 prokázán zásah do elektroměru výrobní číslo 8942636, který byl tzv. podtočen, neboť byl zjištěn nižší stav spotřeby v NT, než jaký byl zjištěn dne 4. 8. 2014. Soud dovodil, že došlo k neoprávněnému odběru. V období od 4. 8. 2014 nelze dle soudu prvního stupně přehlédnout míru spoluúčasti stěžovatelky na vzniklé škodě. V řízení bylo prokázáno, že ke dni 4. 8. 2014, kdy byla prováděna výměna měřidla PMC, stěžovatelka již věděla o porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci, když plomby na elektroměru označila za falza, a že elektroměr č. 8942636 vykazuje chyby ve prospěch žalovaného, když porovnala údaje o naměřené spotřebě měřidlem PMC s údaji naměřenými elektroměrem. I když stěžovatelka k tomuto datu neměla přímé důkazy o zásahu do měřícího zařízení, měl soud prvního stupně za to, že již ke dni 4. 8. 2014 byla skutková podstata neoprávněného odběru naplněna a stěžovatelka porušila obecnou prevenční povinnost dle §2900 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen "o. z."), pokud neučinila nic proti tomu, aby nedocházelo k další újmě na jejím vlastnictví. Za situace, kdy se podle soudu prvního stupně po 4. 8. 2104 na vzniku škody podílela stejnou měrou stěžovatelka, která věděla, že dochází k neoprávněnému odběru a nic proti němu neučinila, i žalovaný, snížil soud povinnost žalovaného nahradit škodu vzniklou v období od 4. 8. 2014 do 29. 4. 2015 o 50 %. Stěžovatelce požadovaný cenový rozdíl mezi množstvím elektřiny žalovaným uhrazené a skutečně odebrané určil soud podle úředního ceníku náhrad za neoprávněný odběr. 3. K odvolání stěžovatelky i žalovaného Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem ze dne 31. 7. 2019 č. j. 44 Co 560/2017-166 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 193.220 Kč s příslušenstvím a co do částky 160.979,50 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žaloba se v této části zamítá (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (třetí výrok). Odvolací soud shledal za opodstatněnou odvolací námitku žalovaného směřující k otázce délky neoprávněného odběru a potažmo i k výši škody, když stěžovatelka o neoprávněném odběru věděla dříve než dne 4. 8. 2014, jak dovodil soud prvního stupně, který spojil vědomost stěžovatelky o neoprávněném odběru se dnem 4. 8. 2014, kdy došlo k výměně kontrolního měřidla PMC. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně přehlíží, že deformaci a uvolnění plomb elektroměru zapsal technik stěžovatelky do zápisu o provedené kontrole odběrného místa již dne 27. 2. 2013, tj. při instalaci měřidla PMC a že při odečtu dne 23. 5. 2013 vykazoval elektroměr menší spotřebu, než mezitím naměřilo instalované kontrolní měřidlo. Dle odvolacího soudu bylo zřejmé, že neoprávněný odběr dle §51 odst. 1 písm. e) bodu 3 energetického zákona byl stěžovatelkou jednoznačně zjištěn při prvním odečtu kontrolního měřidla dne 23. 5. 2013. Dle odvolacího soudu stěžovatelka, ačkoliv měla povědomí o neoprávněném odběru, neučinila ničeho, aby mu zabránila s péčí řádného hospodáře, naopak přihlížela narůstání škody. Odvolací soud uvedl, že poměr 50% podílu obou účastníků řízení na vzniklé škodě se mu jeví přiměřeným a spravedlivým řešením dané záležitosti a byl proto zachován. 4. Nejvyšší soud v napadeném rozsudku ze dne 24. 6. 2020 č. j. 23 Cdo 202/2020-186 dospěl k závěru, že přestože rozsah neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy může být určován množstvím skutečně neoprávněně odebrané elektřiny na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny (případně výpočtem jakožto náhradním způsobem určení), jde svojí povahou o právo na náhradu vzniklé škody, na které se použije zvláštní úprava energetického zákona a v rozsahu otázek tam neupravených právní úprava občanského zákoníku, včetně úpravy spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě. Pokud odběratel odpovídá objektivně za neoprávněný odběr elektřiny, kdy jeho vědomost (či dokonce jeho zavinění) je při posuzování tohoto právního stavu nerozhodná, lze podle Nejvyššího soudu klást zvýšené nároky obecné prevenční povinnosti též na provozovatele distribuční soustavy, který zjistil okolnosti neoprávněného odběru, provádí za tím účelem kontrolní měření, avšak v době přiměřené okolnostem věci nepřijme žádná opatření, která by tento protiprávní stav odstranila. Je tomu tak mimo jiné proto, že energetický zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele, za povinnou může být považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). Odpovídá-li odběratel objektivně za neoprávněný odběr elektřiny, kdy jeho vědomost je při posuzování tohoto právního stavu nerozhodná, lze klást zvýšené nároky obecné prevenční povinnosti též na provozovatele distribuční soustavy, který zjistil okolnosti neoprávněného odběru, provádí za tím účelem kontrolní měření, avšak v době přiměřené okolnostem věci nepřijme žádná opatření, která by tento protiprávní stav odstranila. Porušení této povinnosti může představovat spoluúčast poškozeného provozovatele distribuční soustavy na vzniklé škodě způsobené neoprávněným odběrem elektřiny. 5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti hledává v postupu obecných soudů zásah do svého práva na soudní ochranu v tom, že byla nesprávně posouzena sporná otázka spoluzavinění stěžovatelky. Soudy všech stupňů, včetně dovolacího, dospěly k závěru, že stěžovatelka, z pozice provozovatelky distribuční soustavy, vznik škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny spoluzavinila a to tím, že při zjištění, že v odběrném místě dochází k neoprávněnému odběru elektřiny ihned (po prvním odečtu měřidla dne 23. 5. 2013) nezakročila. Stěžovatelka tak dle soudů porušila obecnou prevenční povinnost. S tímto závěrem však stěžovatelka nesouhlasí a považuje jej za nesprávný. 6. Soudy všech stupňů podle stěžovatelky přistoupily na formální aplikaci ustanovení o spoluzavinění poškozeného, což má podle stěžovatelky charakter libovůle. Rozhodnutí soudů všech stupňů vedou podle ní k absurdnímu závěru. Jenom proto, že prokazatelně došlo k zásahu (zásahům) do fakturačního elektroměru, nemusí odběratel za část své skutečné spotřeby elektřiny zaplatit, i když by jinak (bez zásahů do elektroměru) musel za celou tuto spotřebu elektřiny zaplatit. V důsledku rozhodnutí soudu se tedy žalovaný obohatil na úkor stěžovatelky tím, že odebranou elektřinu pro svou potřebu spotřeboval, ale nemusí část odebrané elektřiny zaplatit. To je podle stěžovatelky v rozporu s ideou spravedlnosti a právem na ochranu majetku. 7. Stěžovatelka je toho názoru, že ani doba 26 měsíců, po kterou probíhalo skryté měření, není nepřiměřená. Na náhradu škody v rozsahu 24 měsíců by totiž stěžovatelka měla vždy nárok, vyjma případu, kdy by se prokázala doba trvání neoprávněného odběru. 8. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 9. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. 10. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé. 11. Již z argumentace stěžovatelky plyne, že je nespokojena se závěry obecných soudů na úrovni podústavního práva a skutkových závěrů. Byť i namítá porušení práva na soudní ochranu a ochranu majetku, polemizuje jen se závěry obecných soudů, které tyto přesvědčivě a dostatečně vyargumentovaly. Ústavnímu soudu nepřísluší vstupovat do závěrů obecných soudů, které nemají ústavní rozměr a jsou jen výkladem podústavního práva. 12. Z tohoto důvodu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem zjevně neopodstatněným, a proto jí odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 2020 Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:2.US.2814.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 2814/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 10. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 10. 2020
Datum zpřístupnění 13. 11. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - MS Brno
Soudce zpravodaj Šimáčková Kateřina
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §415
  • 458/2000 Sb., §51 odst.1 písm.e
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík škoda/náhrada
odůvodnění
dokazování
škoda/odpovědnost za škodu
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-2814-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 113803
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-11-20