infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.10.2020, sp. zn. II. ÚS 2855/20 [ usnesení / ŠIMÁČKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:2.US.2855.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:2.US.2855.20.1
sp. zn. II. ÚS 2855/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., t.č. ve VTOS Věznice Břeclav, zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020 č. j. 11 Tdo 1478/2019-3016, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2019 č. j. 3 To 124/2019-2717 a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 2. 2019 č. j. 2 T 63/2018-1274, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími byly porušeny články 3, 4, 36 a 40 Listiny základních práv a svobod. 2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že Okresní soud v Prostějově dne 5. 2. 2019 pod č. j. 2 T 63/2018-1274 vydal rozsudek, kterým uznal stěžovatele vinného ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu, za to mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 22.500 Kč a náhradní trest odnětí svobody v trvání 90 dnů, dále propadnutí věcí, a to 192,60 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, vč. stonků a kořenů, a 132,70 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, vč. stonků a semen. Stěžovatel následně peněžitý trest uhradil. Napadeným usnesením č. j. 3 To 124/2019-2717 ze dne 13. 6. 2019 Krajský soud v Brně zamítl odvolání stěžovatele. Nejvyššímu soudu napadeným usnesením ze dne 17. 6. 2020 č. j. 11 Tdo 1478/2019-3016 odmítl stěžovatelovo dovolání. 3. Nejvyšší soud ve svém napadeném rozhodnutí poukázal na to, že otázkou zavinění se zabýval soud prvního stupně v bodu 15. svého rozsudku, kdy v návaznosti na učiněná skutková zjištění uzavřel, že obviněný "jednal v úmyslu přímém, věděl, co činí. Věděl, že pěstuje konopí za účelem získání psychotropní látky, byl si naprosto vědom toho, že konopí, které pěstuje a dále zpracovává, je psychotropní látkou. Toto vědomí plyne i z předchozích trestních řízení, která proti němu byla vedena, je si plně vědom trestněprávních následků svého jednání. Konopí také pěstoval vědomě za tím účelem, aby získal psychotropní látku a tuto předal jinému." Odvolací soud následně v bodu 16. svého usnesení připomněl, že totožná trestná činnost stěžovatele byla jak soudem prvního stupně, tak i soudem odvolacím a Nejvyšším soudem, jakož i Ústavním soudem již v minulosti řešena, přičemž stěžovatel byl opakovaně upozorněn na protiprávnost svého jednání spočívajícího v pěstování konopí s obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu vyšším než 0,3 %. S ohledem na tato zjištění proto tzv. skutková věta rozsudku soudu prvního stupně uvádí, že obviněný se dopustil shora popsaného jednání "s vědomím, že se o takové látky (pozn. tj. o konopí a jeho účinnou látku delta-9-tetrahydrokanabinol) jedná." Řečeno slovy zákona tedy stěžovatel věděl, že svým jednáním spočívajícím v pěstování a následném sušení rostliny konopí ohrožuje zájem chráněný ustanovením §283 trestního zákoníku. Nejvyšší soud tak má za to, že závěr soudu prvního stupně, který následně aproboval i soud odvolací, totiž že obviněný se dopustil předmětného trestného činu v úmyslu přímém, odpovídá jeho učiněným skutkovým zjištěním, která našla odraz ve skutkové větě jeho rozsudku. Samotný objekt skutkové podstaty tohoto trestného činu je "zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory". Uvedený zájem stěžovatel svým jednáním, spočívajícím dílem v pokusu o výrobu psychotropní látky, dílem v její samotné výrobě, zcela jednoznačně ohrozil, čímž současně došlo i k nastoupení trestněprávně relevantního následku, jakožto obligatorního znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, zde v podobě ohrožení zájmu na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 8 Tdo 1231/2011 připomněl, že jsou obecně známy léčebné účinky zejména produktů z marihuany a již bylo i oficiálními lékařskými institucemi potvrzeno, že takové efekty přípravky z marihuany mají (k tomu ostatně srov. §24a a násl. zákona o návykových látkách). Nejvyššímu soudu je ze své dosavadní rozhodovací praxe rovněž známo, že stěžovatel popisovanou léčebnou činnost provozoval a že se touto problematikou dlouhodobě zabývá. To jej však nezbavuje trestní odpovědnosti, neboť bez příslušného oprávnění konopí zpracovával do podoby marihuany (obsahující účinnou látku delta-9-tetrahydrokanabinol o celkovém poměru téměř 0,7 %) využitelné pro toxikomanii. Na druhou stranu se popsaná motivace - jakkoliv při domovní prohlídce žádné léčivé přípravky z konopí nebyly nalezeny, odrazila ve výši uloženého trestu, který lze označit za velmi mírný, co do druhu i jeho výměry. 4. K námitce stěžovatele o neprovedení výslechů svědků Nejvyšší soud uvedl, že soud prvního stupně se návrhy obhajoby na doplnění dokazování výslechy dalších svědků zabýval v bodu 13. svého rozsudku, přičemž konstatoval, že obhajoba stěžovatele, že pěstoval léčebné konopí, nemůže obstát, když není lékařem, popř. osobou, která by měla aplikovat konopí a rozhodovat o tom, kdo jakou léčbu konopím podstoupí. Uvedený poznatek soud prvního stupně získal provedením šetření v příslušných databázích, z nichž nebylo zjištěno, že by obviněný získal od Státního ústavu pro kontrolu léčiv licenci ve smyslu §24a zákona o návykových látkách a tudíž nebyl osobou oprávněnou pěstovat konopí pro léčebné použití. Jestliže za této situace dospěl (byť tak výslovně neuvedl) soud prvního stupně k závěru o nadbytečnosti důkazních návrhů obviněného, neboť skutkový stav věci měl za prokázaný bez jakýchkoliv důvodných pochybností (jak doplnil odvolací soud v bodu 13. svého usnesení), má Nejvyšší soud takový závěr za udržitelný a dostatečně přesvědčivě odůvodněný. Lze toliko dodat, že odmítnutí důkazu pro jeho nadbytečnost, tj. proto, že určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno, představuje jeden ze tří důvodů, na nichž lze založit neakceptování důkazního návrhu obviněného (resp. obecně účastníka - strany jakéhokoliv soudního řízení) [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009 sp. zn. I. ÚS 118/09]. 5. K výtce stěžovatele spočívající v konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, potažmo v nepřítomnosti jeho obhájce, Nejvyšší soud rekapituloval relevantní části odvolacího řízení, která předcházela konání veřejného zasedání dne 13. 6. 2019. Dne 23. 5. 2019 bylo obviněnému do datové schránky doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 6. 6. 2019, a to za účelem projednání a rozhodnutí o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tentýž den bylo obdobné vyrozumění doručeno i jeho obhájci (č. l. 1696a). Dne 23. 5. 2019 byl odvolacímu soudu doručen do datové schránky přípis obviněného, obsahující (mimo jiné) i omluvu jeho obhájce z veřejného zasedání nařízeného na 6. 6. 2019 (č. l. 2362). Následujícího dne obdržel odvolací soud rovněž žádost samotného obhájce obviněného o odročení veřejného zasedání s tím, že má na daný den nařízeno soudní jednání ve dvou jiných věcech a není si schopen zajistit substituční zastoupení (č. l. 2387). Dne 29. 5. 2019 byl obhájci obviněného doručen přípis, v němž mu předsedkyně senátu odvolacího soudu sdělila, že jeho žádosti nebude vyhověno, přičemž si je povinen zajistit si substituenta a v dané věci zároveň není dán důvod nutné obhajoby a veřejné zasedání tak lze konat i bez přítomnosti obhájce obviněného. Závěrem byl pak obhájce upozorněn, že nedostaví-li se k veřejnému zasedání dne 6. 6. 2019, bude konáno v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 2425). Podáním, doručeným odvolacímu soudu dne 1. 6. 2019, obhájce obviněného opětovně požádal odvolací soud o odročení nařízeného veřejného zasedání s tím, že vzhledem k tomu, že se nachází v zahraničí, není s to zajistit si substituenta na den 6. 6. 2019, přičemž obviněný na jeho osobní účasti při veřejném zasedání trvá. Současně obhájce odvolacímu soudu sdělil, v jakých dnech měsíce června (počínaje 17. 6.) má již nařízeny další úkony v jiných věcech (č. l. 2437). Přípisem odvolacího soudu ze dne 5. 6. 2019, jenž byl téhož dne doručen do datových schránek obviněného i jeho obhájce, byli tito informování o odročení veřejného zasedání v dané trestní věci na 13. 6. 2019. Ještě téhož dne odvolací soud obdržel do datové schránky podání obviněného označené jako "Oznámení k veletrhu léčivých odrůd konopí dne 13. 6. 2019 v XY - srdečně zveme celý senát sp. zn. 3To 124/2019" (č. l. 2663). Dne 10. 6. 2019 pak odvolací soud obdržel žádost obhájce obviněného o odročení nařízeného veřejného zasedání, a to z důvodu kolize, neboť na den 13. 6. 2019 bylo již od 23. 5. 2019 nařízeno hlavní líčení v jiné trestní věci (v níž vystupuje jako obhájce) vedené pod sp. zn. 4 T 85/2018 u Okresního soudu v Kladně (č. l. 2708). Na témže listu je pak připojen úřední záznam s tím, že všichni členové senátu 3 To odvolacího soudu se v době od 10. do 12. 6. 2019 účastnili školení v Kroměříži, přičemž s žádostí o odročení veřejného zasedání byla předsedkyně senátu seznámena dne 12. 6. 2019 ve 13 hodin po návratu ze školení. Této nové žádosti o odročení veřejného zasedání již nebylo vyhověno s odůvodněním, že v dané trestní věci nešlo o důvod nutné obhajoby, přičemž veřejné zasedání bylo možné konat v tomto případě i bez přítomnosti obhájce a pokud se k němu nedostaví, bude tak i konáno (č.l. 2711). Dne 13. 6. 2019 od 9:00 hod. proběhlo u odvolacího soudu veřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně. Součástí protokolu o veřejném zasedání je i informace o tom, že obviněný, ani jeho obhájce, se k veřejnému zasedání nedostavili, přičemž předsedkyně senátu konstatovala omluvu obhájce a jeho žádost o odročení veřejného zasedání ze dne 24. 5. 2019, jíž bylo vyhověno, jakož i novou žádost ze dne 10. 6. 2019 a obsah přípisu na č. l. 2711, který byl uveden výše. Po poradě senátu bylo následně vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného (č. l. 2714). V odůvodnění svého usnesení pak odvolací soud toliko doplnil, že veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného za splnění zákonných podmínek stanovených §202 odst. 2 tr. řádu per analogiam, přičemž ve věci nešlo o případ nutné obhajoby a obhájce, který byl o veřejném zasedání řádně a včas vyrozuměn, byl upozorněn, že jeho další žádosti již nebude vyhověno. Odvolací soud považoval další žádost o odročení veřejného zasedání za obstrukci, pročež jí již nevyhověl (viz bod 10. usnesení odvolacího soudu). 6. Uvedenou rekapitulaci Nejvyšší soud zhodnotil tak, že obhájce stěžovatele odvolací soud žádal o odročení veřejného zasedání opakovaně, přičemž v obou případech svoji žádost odůvodnil kolizí s jinou trestní věcí konající se tentýž den, jakož i tím, že obviněný na jeho účasti při veřejném zasedání trval. V případě prvé žádosti o odročení veřejného zasedání, které odvolací soud posléze i vyhověl, však obhájce svoji žádost podpořil i tím, že v době podání žádosti se nacházel v zahraničí a nebyl tak s to zajistit si případnou substituci jiným obhájcem. V případě druhé žádosti ze dne 10. 6. 2019 však již obhájce - ačkoliv byl na možnost substituce odvolacím soudem již dříve upozorněn a ačkoliv od doručení vyrozumění o odročení veřejného zasedání na 13. 6. 2019 uplynulo již pět dní - tuto odůvodnil opět kolizí s hlavním líčením v jiné trestní věci. Obhájce stěžovatele přitom nijak neobjasnil, z jakého důvodu nebylo možné nynější kolizi vyřešit udělením substituce v jiné (kolidující) trestní věci. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přitom v případech, kdy se zvolený obhájce nemůže zúčastnit nařízeného hlavního líčení nebo veřejného zasedání a nechá se zastoupit jiným advokátem, nejde o porušení práva na obhajobu a soud není povinen takové jednání odročit. Nejvyšší soud tak má za to, že pokud v této situaci odvolací soud nevyhověl opětovné žádosti obhájce obviněného o odročení veřejného zasedání, které následně proběhlo v jeho nepřítomnosti, jakož i v nepřítomnosti obviněného (který se z účasti na veřejném zasedání ani neomluvil), neporušil tím právo obviněného na obhajobu ve smyslu článku 40 odst. 3 Listiny. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá zkrácení svého práva na obhajobu postupem odvolacího soudu. Dále byla podle stěžovatele výše popsaným postupem soudu porušena zásada rovnosti zbraní. Stěžovatel je přesvědčen, že se s obhájcem nesnažili nepřiměřeně na delší dobu odročovat veřejné zasedání. O rychlosti řízení před soudem svědčí ta skutečnost, že rozsudek u Okresního soudu v Prostějově byl vyhlášen 5. 2. 2019 a jednání odvolacího soudu bylo nařízeno na 6. 6. 2019. Obhájce uvedl volné termíny ještě na měsíc červen 2019, tedy by rozhodně nedošlo k maření účelu trestního řízení a nebyl by porušen účel rychlosti trestního řízení. 8. Stěžovatel má za to, že nalézací soud, odvolací soud i dovolací soud, porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel má za to, že soudy nemohou nikterak predikovat, co navržení svědci na obhajobu stěžovatele budou u hlavního líčení tvrdit. Obhajoba stěžovatele spočívala v tom, že léčebné konopí, které sám pěstoval a stěžovatel hlídal, aby mělo velmi nízký obsah THC (kdy vzhledem přibližnému obsahu 0,68 % THC nemůže mít halucinogenní účinky) a bylo tedy určeno pouze k léčebným, vědeckým a výzkumným účelům, měli právě potvrdit navržení svědci, kteří od stěžovatele dostávali vzhledem ke svým zdravotním problémům léčebné konopí. Všichni tito svědci byli vždy stěžovatelem náležitě poučeni a stěžovatel vždy zkoumá jejich zdravotní stav. Z tohoto důvodu je pro stěžovatele absolutně nepochopitelné, že nalézací soud výslech všech svědků zamítl. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že stěžovatel je zcela nesporně odborníkem v dané oblasti. Léčebným konopím a celkovou problematikou předmětné věci se zabývá více než dvě desetiletí. 9. Stěžovatel od počátku řízení namítal tu skutečnost, že pro nemocné a potřebné pacienty pěstoval skutečně léčivé konopí, které má zcela minimálně podíl obsahu THC v rostlině, naopak má výrazně vyšší podíl léčivých látek a ledy nemůže způsobovat žádné toxikomanské využití, tedy rozhodně stěžovatel nikdy neměl v úmyslu vyrábět psychotropní látku. Jak je výše uvedeno, podíl THC o 0,68% je zcela minimální a vzhledem k závěrům obecných soudů o tom, že objektem předmětného trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekusory, se stěžovatel ptá, jak svým předmětným jednáním mohl naplnit uvedený objekt trestného činu. Stěžovatel úmyslně a vědomě pěstoval konopí se stopovým množství THC, přičemž jeho úmyslem bylo pomáhat lidem. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě neměla věc vůbec být řešena trestní represí. III. Hodnocení Ústavního soudu 10. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 11. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. 12. K námitce stěžovatele ohledně porušení jeho práva na obhajobu a námitce nerespektování rovnosti zbraní lze poukázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, které vychází z nálezové judikatury Ústavního soudu (viz rekapitulace výše). Právo na obhajobu nezaručuje obviněnému právo na opakované odročování jednání soudu proto, že se jím zvolenému advokátovi nehodí datum, na něž odvolací soud nařídí své jednání. Z popsaného postupu odvolacího soudu plyne, že vynaložil dostatečné úsilí, aby stěžovateli a jeho obhájci poskytl možnost jednání se zúčastnit. 13. Ústavní soud neshledal ústavně rozporným ani tvrzené opomenutí důkazních návrhů stěžovatele. Obecné soudy nikterak nerozporují, že záměrem činnosti stěžovatele je léčebné působení konopnými produkty, což měli svědci prokázat. Je to však legislativa, která určuje, co je a co není zakázanou návykovou látkou a kdo a za jakých okolností může tyto látky poskytovat třetím osobám. Obecným soudům nepřísluší politickou vůli vyjádřenou v této legislativě posuzovat, ba dokonce nerespektovat. Soudy jsou vázány při své rozhodovací činnosti zákony a nemohou tedy samy svými rozhodnutími měnit legislativu, vyjadřující aktuální politický konsensus ve společnosti. 14. Při posouzení odůvodnění napadených rozhodnutí a argumentů obecných soudů i stěžovatele neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. 15. Z uvedeného důvodu proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. října 2020 Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:2.US.2855.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 2855/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 19. 10. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 6. 10. 2020
Datum zpřístupnění 16. 11. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - OS Prostějov
Soudce zpravodaj Šimáčková Kateřina
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.3, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §202 odst.2
  • 40/2009 Sb., §12 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo na obhajobu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstřík alkohol a drogy
trestná činnost
soud/odročení jednání
dokazování
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-2855-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 113857
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-11-20