ECLI:CZ:US:2020:2.US.3168.20.1
sp. zn. II. ÚS 3168/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Natašou Láníčkovou, advokátkou, se sídlem v Hustopečích, Bratislavská 25, proti usnesení Krajského soudu v Plzni, ze dne 31. srpna 2020, č. j. 56 Co 181/2020 - 14 a usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 20. července 2020, č. j. 17 C 18/2020-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 90 Ústavy a čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel podal k Okresnímu soudu v Domažlicích vlastnoručně psané podání ze dne 19. 6. 2020, kterým se domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Soud posléze stěžovatele vyzval k doplnění náležitostí podání podle §79 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy. Stěžovatel na výzvu reagoval podáním, v němž vyjádřil, že jím výzvě soudu plně vyhovuje. V záhlaví specifikovaným usnesením Okresní soud v Domažlicích návrh stěžovatele ze dne 19. 6. 2020, aby mu žalovaný zaplatil celkem částku 105 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 12. 2020, zamítl z důvodu, že shledal podání stěžovatele za neúplné a neurčité, přičemž tento nedostatek se stěžovateli dle soudu nepodařilo zhojit ani na výzvu. Stěžovatel proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém uvedl, že žaloba má náležitosti stanovené občanským soudním řádem a jejímu projednání nic nebrání. Odvolací soud ale prvostupňové rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.
3. Stěžovatel nyní brojí proti oběma rozhodnutím ústavní stížností. V jeho věci nebylo na místě postupovat dle §43 o. s. ř. V souladu s §79 odst. 3 o. s. ř. měl soud žalobu doručit žalované a pokračovat v řízení s tím, že by stěžovatel v průběhu řízení musel prokazovat soudem požadované skutečnosti. Soud prvního stupně měl zejména postupovat v souladu s §101, §103, §118, §118a, §119a a §120 o. s. ř. Soud zjišťuje zejména, zda žalovaná s žalobou souhlasí a jaké má k žalobě připomínky. Tyto skutečnosti však nezjistil, neboť nepostupoval v souladu s §79 odst. 3 o. s. ř. a tím zatížil řízení procesní vadou. Nepostupoval ani v souladu s §157 odst. 2 o. s. ř., neboť své rozhodnutí řádně nezdůvodnil. Soudy se v souladu s ustanovením §132 občanského soudního řádu musí vypořádat se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, pokud to má vztah k projednávané věci. V případě, že soudy tuto zákonnou povinnost nesplní tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami vůbec nezabývají, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, způsobuje toto vadu řízení a zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Dále stěžovatel uvádí, že žalovaná měla v souladu s §15 zákona o odpovědnosti státu za škodu rozhodnout o náhradě do šesti měsíců od uplatnění nároku, a soud měl tak v souladu s tím postupovat dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a řízení přerušit do uplynutí této lhůty. Až poté podle výsledku řízení měl pak soud buď zastavit, nebo v něm pokračovat. Stěžovatel dále namítá, že odvolací soud nepřipustil proti jeho usnesení dovolání, ačkoliv přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. byla dána.
4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím krajského a okresního soudu, proti nimž již není žádný další opravný prostředek přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud si vyžádal žalobu a její doplnění a zjistil, že obě podání stěžovatel vlastnoručně sepsal a nebyl v dané době zastoupen advokátem. Z obsahu podání Ústavní soud shledal, že v rozporu s přesvědčením stěžovatele byl namístě postup dle §43 o. s. ř., neboť podání stěžovatele skutečně nepředstavovalo žalobu perfektní (projednatelnou), ale pouze blanketní. Na výzvu k doplnění konkrétních skutečností, o které stěžovatel svůj nárok opírá (vyjádřit konkrétní nesprávný úřední postup), a k doplnění způsobu vyčíslení nemajetkové újmy stěžovatel reagoval tak, že výpočty učinil na kalkulačce, avšak vzápětí ani nepopsal početní operaci. Jeho doplnění jako celek ani podle Ústavního soudu výzvě k odstranění vad nevyhovělo, přičemž o následcích jejich neodstranění byl stěžovatel řádně poučen. Jestliže stěžovatel neučinil podání perfektní (projednatelné) a ani na výzvu soudu tyto vady neodstranil a procesní podmínky §79 odst. 1 o. s. ř. nesplnil, nebylo před obecnými soudy řádně zahájeno řízení, které by mohly přerušit.
7. Stran námitky nedostatku odůvodnění Ústavní soud konstatuje, že rozsah odůvodnění rozhodnutí obecných soudů nevybočil z mantinelů práva na spravedlivý proces. Ostatně rozsah reakce soudu na konkrétní námitky účastníků je co do šíře odůvodnění vždy spjat s otázkou hledání míry [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2774/09 ze dne 18. 11. 2011 (odstavec 4), usnesení sp. zn. II. ÚS 609/10 ze dne 11. 3. 2010 (odstavec 5), usnesení sp. zn. II. ÚS 515/09 ze dne 7. 5. 2009 (odstavec 6)] a napadená rozhodnutí šíří svého odůvodnění nijak nevybočují z obvyklého způsobu zdůvodnění.
8. Skutečnost, že se stěžovatel s právním hodnocením soudů neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].
9. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu