infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.12.2020, sp. zn. II. ÚS 3354/20 [ usnesení / ŠIMÁČKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:2.US.3354.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:2.US.3354.20.1
sp. zn. II. ÚS 3354/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Anny Kněžínkové, zastoupené Mgr. Petrem Šmídem, advokátem se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Jihlava, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 12. 8. 2020 č. j. KRPJ-27259-37/TČ-2020-160781, usnesení Okresního státní zastupitelství v Jihlavě ze dne 28. 8. 2020 č. j. ZN 793/2020-23 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 24. 11. 2020 č. j. 5 KZN 1038/2020-41, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro tvrzený zásah do svého základního práva na spravedlivý proces a soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále se dovolává práva na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 11 odst. 1 Listiny a z čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Ústavní soud z ústavní stížnosti stěžovatelky a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka je dědičkou v řízení o pozůstalosti po své zemřelé matce, přičemž nejvýznamnější majetkovou hodnotou v pozůstalosti je dům. Stěžovatelka ve svém trestním oznámení tvrdila, že její bratr zneužil matčinu plnou moc a překročil zástupčí oprávnění k tomu, aby rozdělil matčin dům a jeho část si ponechal. Stěžovatelka dále uvedla své podezření, že došlo k trestnému činu i jednáním úředních osob Magistrátu města Jihlavy, které postupovaly značně nestandardně při rozdělení předmětného objektu. Napadeným usnesením policejního orgánu ze dne 12. 8. 2020 č. j. KRPJ-27259-37/TČ-2020-160781 byla trestní věc odložena. S odložením věci stěžovatelka podala stížnost. 3. Stěžovatelka ve své stížnosti proti napadenému usnesení policejního orgánu uvedla, že podle odůvodnění tohoto usnesení veškeré prověřování, které policejní orgán provedl, spočívalo toliko v tom, že policejní orgán si měl prostudovat materiály z původního spisu vedeného na OOP Jihlava, vyžádat u stavebního úřadu MMJ zprávu k rozdělení stavby rodinného domu P., vyžádat na odboru rozvoje města MMJ zprávu k přidělení čísel popisných č. X P., vyžádat zprávu k vodovodním a kanalizačním přípojkám u společnosti VAS a.s., vyžádat zprávu k přípojkám el. napětí u společnosti Eon, vyžádat zprávu ke zdravotnímu stavu u ošetřující lékaře MUDr. Jitky Svítilové, provést šetření u psychiatra MUDr. Josefa Pařenici a vyžádat zprávu v Integrovaném centru sociálních služeb Jihlava. O této stížnosti rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě napadeným usnesením ze dne 28. 8. 2020 č. j. ZN 793/2020-23 tak, že stížnost zamítl. 4. Poté se stěžovatelka obrátila na Krajské státní zastupitelství s podnětem k výkonu dohledu, na nějž bylo reagováno napadeným vyrozuměním Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 24. 11. 2020 č. j. 5 KZN 1038/2020-41. V něm byl shrnut dosavadní postup a upozorněno na značný časový odstup mezi rozdělením nemovitosti a probíhajícím exekučním řízením, což může poukazovat na účelovost podaného trestního oznámení a snahu jeho prostřednictvím dosáhnout lepšího postavení v tomto řízení. Dále bylo ve vyrozumění zdůrazněno, že trestněprávní kvalifikaci určitého jednání, které má soukromoprávní základ, jako trestného činu je třeba považovat za krajní právní prostředek. 5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti napadeným rozhodnutím vytýká, že se policejní orgán uspokojil se zprávami úřadu, resp. zprávami úředních osob, jejichž činnost měl prověřit, neprovedl vlastní šetření správních spisů a okolností jejich vedení, nevyslechl úřední osoby, které v prověřované věci vystupovaly a jednaly a neprovedl místní šetření o skutečném stavu objektů, které měly být rozdělovány. Státní zástupce odkázal na zásadu subsidiarity trestní represe, s čímž stěžovatelka nesouhlasí, neboť shledává důvody k tomu vedoucí jako selektivní a tendenční. Státní zástupce několikrát ve svém rozhodnutí odkazuje na to, že se má jednat o majetkovou trestnou činnost; tak tomu ovšem není. Věc je prověřována především jako zneužití pravomoci úřední osoby, tedy jako trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných. V prověřované věci se tak podle stěžovatelky nejedná primárně o majetkový spor, který by měl být řešen cestou občanskoprávní, jak se státní zástupce snaží v odůvodnění svého rozhodnutí, ale jedná se o prověření podezřelého a nezákonného působení orgánů veřejné moci a činnosti jejich pracovníků. Stěžovatelka uvádí, že se obrátila na orgány činné v trestním řízení, aby tyto neobvyklé postupy úřadu v návaznosti na tvrzené podvodné jednání ze strany jejího bratra prověřily, což její zesnulá matka neučinila, neboť pociťovala vůči stěžovatelčinu bratrovi mateřský cit. Stěžovatelka namítá, že orgány činné v trestním řízení neprovedly vlastní šetření správních spisů a okolností jejich vedení, nevyslechly úřední osoby, které v prověřované věci vystupovaly a jednaly a neprovedl ani sám místní šetření o skutečném stavu objektů, které měly být rozdělovány. Stěžovatelka pak uvádí, že nedošlo jen k zásahu do jejího vlastnictví, ale hlavně spatřuje svůj zájem na účinném vyšetřování v tom, že je tu zvýšený veřejný zájem, neboť se jedná o prověřování trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. 6. Stěžovatelka se domnívá, že se příslušné orgány nezabývaly všemi jejími námitkami, a to těmi, jež směřovaly proti tomu, že mělo být vyšetřeno to, že nestandardním postupem mohlo dojít ke zneužití pravomoci úřední osoby.. Rovněž se podle stěžovatelky příslušné orgány nijak nevypořádaly s námitkou, že právo na účinné vyšetřování náleží i oběti majetkového trestného činu, jak dovodil ESLP ve svém rozsudku ze dne 14. 10. 2008, stížnost č. 70930/01, Blumberg proti Lotyšsku. 7. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 8. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. 9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 81 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince. 10. Ústavní soud se v zásadě ztotožňuje s názorem vyjádřeným v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Blumberga proti Lotyšsku ze dne 14. října 2008 č. 70930/01, body 67-68, na který poukázala sama stěžovatelka ve své stížnosti. V případě, že je do práva na ochranu vlastnictví zaručeném čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu zasaženo třetí, soukromou osobou, vyplývá z těchto ustanovení pozitivní závazek státu poskytnout odpovídající právní prostředky k jejich ochraně, včetně případné možnosti domáhat se náhrady škody. Stát realizuje svou povinnost poskytnout majetkovým právům ochranu dvojím způsobem. Předně musí zajistit adekvátní právní rámec ochrany majetkových práv, kterého může jednotlivec využít a domáhat se svých práv, bylo-li do nich zasaženo třetími osobami. Pokud je zásah do vlastnického práva trestněprávní intenzity, nastupuje povinnost státu vést účinné vyšetřování. Tato povinnost se však vztahuje pouze na způsob, jakým je vyšetřování vedeno, nikoli na jeho výsledek. Nepředstavuje tedy povinnost státu dosáhnout za každou cenu odsouzení pachatele, když je zřejmé, že mnohé trestné činy zůstávají nevyřešeny či nepotrestány i přes náležité úsilí vyvinuté příslušnými orgány (srovnej usnesení sp. zn. I. ÚS 2886/13 ze dne 29. 10. 2013, bod 20), ale pouze procesní povinnost tzv. náležité péče. Je tedy nutné, jak podotýká ESLP v bodě 67 zmíněného rozhodnutí, brát ohledy na praktické potíže, kterým příslušné orgány při vedení vyšetřování zpravidla čelí, a potřebu upřednostnit vyšetřování závažnějších trestných činů před trestnými činy méně závažnými, jakými jsou například právě trestné činy majetkové povahy. V takovém případě stát nedostojí své povinnosti vést účinné vyšetřování a tím konstituuje zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu majetku pouze tehdy, když jsou v příslušném trestním řízení shledány vady a pochybení extrémní povahy. Takovéto vady či pochybení ve vztahu k namítanému zásahu do vlastnického práva stěžovatelky Ústavní soud neshledal. 11. Nezávisle na tom, zda měl zásah do vlastnického práva trestněprávní rozměr či nikoli a zda je ohledně zásahu vedeno trestní řízení, poskytuje stát jednotlivci možnost domáhat se svých majetkových práv soukromoprávními prostředky před obecnými soudy, kteroužto možnost má i stěžovatelka, na což byla orgány činnými v trestním řízení správně odkázána. 12. K napadeným rozhodnutím Ústavní soud konstatuje, že nepostrádají řádné odůvodnění ve vztahu k zásahu do stěžovatelčiných majetkových práv, a to jak při interpretaci příslušných zákonných ustanovení, tak ohledně postupu při vyšetřování a učiněných závěrů. 13. Ve vztahu k námitkám, že stěžovatelčino trestní oznámení směřovalo k ochraně veřejného zájmu, a že právě v tomto rozsahu na ně příslušné orgány nereagovaly, pak Ústavní soud jen odkazuje na to, že není dalším přezkumným orgánem, ale orgánem ochrany základních práv a svobod jednotlivce. Stěžovatelé se tedy nemohou u Ústavního soudu domáhat dohledu nad povinností státních orgánů dbát veřejného zájmu; ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu se mohou stěžovatelé domáhat zrušení jen těch rozhodnutí a jen v tom rozsahu, v němž tvrdí, že bylo porušeno jejich základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatelčiny námitky, směřující vůči nedostatečnému zohlednění veřejného zájmu v příslušném vyšetřování, jsou tak v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem nepřípustné. 14. Z výše uvedených důvodů tedy Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. prosince 2020 Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:2.US.3354.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 3354/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 21. 12. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 12. 2020
Datum zpřístupnění 8. 2. 2021
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán POLICIE - KŘ policie kraje Vysočina, ÚO Jihlava, Oddělení hospodářské kriminality
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Jihlava
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Brno
Soudce zpravodaj Šimáčková Kateřina
Napadený akt rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11, čl. 36 odst.1
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §159a, §134 odst.2
  • 283/1993 Sb., §12d
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na účinné vyšetřování
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
Věcný rejstřík orgán činný v trestním řízení
vlastnické právo
trestní oznámení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-3354-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 114626
Staženo pro jurilogie.cz: 2021-02-12