ECLI:CZ:US:2020:2.US.3882.19.1
sp. zn. II. ÚS 3882/19
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Michala Mitury, advokáta se sídlem Místecká 329/258, Ostrava - Hrabová, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2019 č. j. 3 To 109/2019-3842 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2018 č. j. 37 T 2/2014-3715, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
I. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2019 č. j. 3 To 109/2019-3842 a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2018 č. j. 37 T 2/2014-3715 byl porušen princip rovnosti ve spojení s právem stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací a podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Tato rozhodnutí se proto ruší.
III. Řízení o návrhu na zrušení části §9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob," se zastavuje.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); kromě toho stěžovatel namítá, že bylo porušeno i právo společnosti STRATRANS s. r. o., v likvidaci, na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny. Současně stěžovatel navrhl zrušení §9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif") ve slovech "ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,".
I. Rekapitulace skutkového stavu a napadených rozhodnutí
2. Stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. 0 Nt 7303/2013 podle §34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o trestní odpovědnosti PO") ustanoven opatrovníkem obchodní společnosti STRATRANS s. r. o., v likvidaci. Uvedená společnost byla obžalována ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Po pravomocném skončení řízení rozhodoval krajský soud o odměně a náhradě hotových výdajů stěžovatele.
3. Krajský soud rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že stěžovatelovu odměnu vypočetl podle §9 odst. 5 (stanovení tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč) ve spojení s §7 bodem 2 (stanovení mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 500 Kč) a §12a odst. 1 advokátního tarifu (snížení mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby o 20%, tj. na 400 Kč). Stěžovateli jakožto opatrovníkovi společnosti STRATRANS s. r. o, v likvidaci, byla tudíž přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 24 138,25 Kč. Tato částka se skládala z 1) jednoho úkonu spočívajícího v převzetí a přípravě obhajoby a 400 Kč; 2) sedmi úkonů spočívajících v účasti při vyšetřovacích úkonech a 400 Kč, celkem 2 800 Kč; 3) jednoho úkonu spočívajícího v prostudování spisu při skončení vyšetřování a 400 Kč; 4) jedenácti úkonů spočívajících v účasti na jednání před soudem a 400 Kč, celkem 4 400 Kč; 5) jednoho úkonu spočívajícího v sepsání stížnosti a 200 Kč; 6) režijního paušálu za jednadvacet úkonů právní pomoci a 300 Kč, celkem 6 300 Kč; 7) náhrady za promeškaný čas v celkové výši 2 000 Kč; 8) náhrady hotových výdajů ve výši 3 448,97 Kč; 9) částky 4 189,28 Kč, jež odpovídala dani z přidané hodnoty z příslušné částky. Krajský soud v odůvodnění mj. uvedl, že stěžovatelem tvrzené úkony právní pomoci sice odpovídají obsahu trestního spisu, nicméně výše stanovené odměny za jeden úkon činí správně 400 Kč, nikoli stěžovatelem požadovaných 1 000 Kč.
4. Stěžovatel podal proti rozhodnutí krajského soudu stížnost k vrchnímu soudu. Ten o ní rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení krajského soudu zrušil a nově rozhodl, že stěžovateli se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 26 679,25 Kč. Tato částka se skládala z 1) jednoho úkonu spočívajícího v převzetí a přípravě obhajoby a 500 Kč; 2) sedmi úkonů spočívajících v účasti při vyšetřovacích úkonech a 500 Kč, celkem 3 500 Kč; 3) jednoho úkonu spočívajícího v prostudování spisu při skončení vyšetřování a 500 Kč; 4) jedenácti úkonů spočívajících v účasti na jednání před soudem a 500 Kč, celkem 5 500 Kč; 5) jednoho úkonu spočívajícího v sepsání stížnosti a 250 Kč; 6) režijního paušálu za jednadvacet úkonů právní pomoci a 300 Kč, celkem 6 300 Kč; 7) náhrady za promeškaný čas v celkové výši 2 050 Kč; 8) náhrady hotových výdajů ve výši 3 448,97 Kč; 9) částky 4 630,28 Kč, jež odpovídala dani z přidané hodnoty z příslušné částky. Vrchní soud v odůvodnění mimo jiné poznamenal, že výpočet odměny za jeden úkon právní služby, který provedl krajský soud, považuje za správný. Ztotožnil se s názorem krajského soudu, že základ odměny za jeden úkon právní pomoci má být v projednávané věci stanoven ve výši 500 Kč, nicméně neshledal podmínky pro krácení odměny stěžovatele za jeden úkon právní pomoci o 20% podle §12a odst. 1 advokátního tarifu. Napadené usnesení krajského soudu proto v příslušném rozsahu změnil.
II. Obsah ústavní stížnosti
5. Stěžovatel uznává, že obecné soudy postupovaly při určování výše jeho odměny a náhrady hotových výdajů v souladu s příslušnými ustanoveními podzákonného právního předpisu (advokátního tarifu), nicméně vzhledem k nosným důvodům nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (302/2019 Sb.) je dle jeho názoru nutno dospět k závěru, že tato ustanovení jsou protiústavní. V této souvislosti připomíná, že citovaným nálezem byla sice zrušena část §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "jehož pobyt není znám," nikoli ve slovech "ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,", tj. nikoli v té části, jež byla aplikována ve stěžovatelově věci. Vzhledem k odůvodnění uvedeného nálezu je však zřejmé, že jeho nosné důvody se vztahují i na zbylé části hypotézy §9 odst. 5 advokátního tarifu (viz bod 46 citovaného nálezu). Stěžovatel proto podotýká, že zákonodárce ústavně nekonformním způsobem rozlišoval při stanovování výše odměny za výkon funkce opatrovníka mezi ustanoveným zástupcem a ustanoveným opatrovníkem (viz bod 39 citovaného nálezu). Odměna za výkon funkce opatrovníka je právě kvůli §9 odst. 5 advokátního tarifu citelně a zcela neodůvodněně nižší než odměna ustanoveného zástupce. Tato disproporce ve výši odměny nemůže být odůvodněna snahou o snížení veřejného dluhu státu (viz body 34 a 35 citovaného nálezu), ani tvrzením, že výkon funkce opatrovníka je jednodušší než výkon funkce zástupce (viz bod 36 citovaného nálezu). Takové rozlišování v odměňování je s to ohrozit nezávislost a nestrannost výkonu právní pomoci opatrovníkem (viz bod 38 citovaného nálezu).
6. Nad rámec toho stěžovatel poukazuje na skutečnost, že v trestním řízení vedeném proti právnické osobě může advokát vystupovat, resp. být ustanoven soudem mj. jako obhájce nebo opatrovník právnické osoby dle zákona o trestní odpovědnosti PO. Určení tarifní hodnoty pro obhájce vychází z výše trestní sazby (§10 odst. 2 a 3 advokátního tarifu) a pohybuje se v rozpětí od 5 000 do 50 000 Kč, kdežto tarifní hodnota pro opatrovníka činí 1 000 Kč, tedy pět- až padesátkrát míň. Výkon funkce opatrovníka přitom není v ničem jednodušší, spíš naopak. Jelikož napadená rozhodnutí byla vydána na základě protiústavního právního předpisu, došlo k porušení stěžovatelových práv dle čl. 26 odst. 3 Listiny.
III. Vyjádření účastníků řízení
7. Krajský soud prostřednictvím předsedkyně senátu Mgr. Alice Erleové uvedl, že napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno v souladu s příslušnými právními předpisy a důvody postupu soudu jednoznačně vyplývají z odůvodnění rozhodnutí
8. Vrchní soud prostřednictvím předsedy senátu JUDr. Václava Čapky uvedl, že věc nechává na posouzení Ústavního soudu. Připomněl pouze, že napadené usnesení vrchního soudu bylo vydáno v době před vyhlášením nálezu sp. zn. Pl. ÚS 23/19 ze dne 28. 1. 2020 (43/2020 Sb.), jímž byla zrušena část §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,".
9. Vzhledem k obsahu vyjádření účastníků řízení nepovažoval Ústavní soud za účelné zasílat je k replice stěžovateli.
IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Dříve, než Ústavní soud přistoupil k meritornímu přezkumu napadených rozhodnutí, posuzoval splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Jelikož je stěžovatel advokátem, Ústavní soud u něj netrval na tom, aby se nechal zastoupit dalším advokátem dle §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
11. Dále Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, pročež byl oprávněn podat proti nim ústavní stížnost [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
12. Stěžovatel byl rovněž oprávněn podat návrh na zrušení §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,", neboť v tomto rozsahu bylo citované ustanovení advokátního tarifu aplikováno při rozhodování v jeho věci [§64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. V této části nicméně Ústavní soud přistoupil k zastavení řízení podle §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť příslušná část §9 odst. 5 advokátního tarifu byla před skončením tohoto řízení zrušena shora citovaným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/19.
13. Ústavní soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).
V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní stížnost je důvodná.
15. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soustavy soudů a nepřísluší mu proto ani právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů [nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Do rozhodovací činnosti soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem.
16. Jak již bylo naznačeno výše, posouzení stěžovatelovy ústavní stížnosti se odvíjí od nedávné nálezové judikatury Ústavního soudu, v níž se opakovaně zabýval významem opatrovníka při zastupování účastníka v soudním řízení a ústavní konformitou ustanovení stanovujících značně rozdílnou výši odměny pro advokáty vystupující ve funkci opatrovníka a ve funkci zástupce. Ústavní soud v této judikatuře dovodil, že zákonodárcem rozdílně stanovená odměna pro advokáty jako opatrovníky v §9 odst. 5 advokátního tarifu vyjmenovaných skupin osob byla v rozporu se zásadou rovnosti, vztaženo zejména k ustanoveným zástupcům podle §30 občanského soudního řádu. Dovodil, že z judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") vyplývá, že stát advokátům negarantuje právo na zisk a právní úprava, která advokátům ukládá vykonávat určité druhy činností ve veřejném zájmu a za sníženou odměnu hrazenou státem, příp. dokonce bez nároku na odměnu, nemusí být nutně rozporná se základními právy a ústavními principy garantovanými Listinou nebo Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 14/17 ze dne 14. 8. 2018 (200/2018 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 13/14 ze dne 15. 9. 2015 (N 164/78 SbNU 451; 297/2015 Sb.); rozsudek ESLP ve věci Van der Mussele proti Belgii ze dne 23. 11. 1983 č. 8919/80; rozsudek ESLP ve věci Graziani-Weiss proti Rakousku ze dne 18. 10. 2011 č. 31950/06]. Na druhou stranu ale rozdílně stanovená odměna nemůže být založena na libovolných kritériích; naopak kritéria, na základě nichž se stanoví odlišné zacházení s obdobnými subjekty v obdobných nebo dokonce stejných situacích, musí být alespoň obecně rozumná a objektivizovaná. Taková kritéria nicméně v případě stanovení odměny pro advokáty jako opatrovníky zvolena nebyla. Ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu podle Ústavního soudu vycházelo z paušalizujícího a ničím nepodloženého předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti zastupování tam vyjmenovaných skupin účastníků řízení opatrovníkem. To ve svém důsledku vedlo k tomu, že advokát odměňovaný na základě zákonodárcem zvoleného zjednodušujícího kritéria byl v horším postavení oproti advokátovi, který činnost opatrovníka podle §9 odst. 5 advokátního tarifu - spojenou s nevyhovujícím způsobem odměňování - nevykonával nebo ji vykonával v menším rozsahu.
17. Ústavní soud z výše uvedených důvodů postupně přistupoval k rušení jednotlivých částí hypotézy §9 odst. 5 advokátního tarifu [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (302/2019 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 22/19 ze dne 14. 1. 2020 (28/2020 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 23/19 ze dne 28. 1. 2020 (43/2020 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 26/19 ze dne 3. 3. 2020 (176/2020 Sb.)]. Nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/19 přistoupilo plénum Ústavního soudu i ke zrušení §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,", tedy té části hypotézy dotčeného ustanovení zákona, která byla rozhodná pro určení výše odměny stěžovatele v ústavní stížností napadených rozhodnutích obecných soudů.
18. Na základě řečeného Ústavní soud konstatuje, že také ve stěžovatelově věci byla porušena ústavněprávní zásada rovnosti v návaznosti na základní právo získávat prostředky pro životní potřeby prací a právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny, a to ať již závislou činností jako zaměstnaný advokát nebo jako advokát vykonávající advokacii v obchodní společnosti, anebo podnikáním ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny. V souladu s nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/19 má Ústavní soud rovněž za to, že stanovil-li zákonodárce odlišnou výši odměny pro advokáty jako opatrovníky ustanovené soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, zasáhl tím kontextuálně také do práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Zde přitom není podstatné, že právní pomoc není poskytována na základě smlouvy, ale na základě rozhodnutí státu (soudu), a že takovým rozhodnutím stát plní svoji povinnost chránit v soudních řízeních práva těch, kteří z rozličných důvodů nemohou svá práva dostatečně hájit sami. Rozhodující je naopak skutečnost, že plnění (respektive splnění) takové povinnosti je v zásadě obsahově ekvivalentní poskytnutí právní pomoci na základě smlouvy a je zásadně ekvivalentní, co se týká kritérií přiměřenosti poskytnutí odměny za takovou činnost.
19. Ústavní soud navíc podotýká, že téměř identickou věc posuzoval pouze před několika týdny. V plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 23/19 a na něj navazujícím senátním nálezu sp. zn. III. ÚS 1251/19 ze dne 10. 3. 2020 byla rovněž posuzována situace, kdy byla stěžovateli (advokátovi) přiznána odměna za výkon funkce opatrovníka ustanoveného soudem podle zákona o trestní odpovědnosti PO podle §9 odst. 5 advokátního tarifu. Plenárním nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/19 byla příslušná číst hypotézy §9 odst. 5 advokátního tarifu zrušena a v návaznosti na to bylo senátním nálezem sp. zn. III. ÚS 1251/19 z důvodu rozporu s čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny zrušeno i usnesení obecného soudu se srovnatelným obsahem jako nyní napadená rozhodnutí krajského a vrchního soudu. S ohledem na podobnost nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby se odchýlil od tam vyslovených závěrů; naopak v podrobnostech odkazuje na závěry uvedené v těchto nálezech a konstatuje, že napadená rozhodnutí krajského a vrchního soudu představují nepřijatelný zásah do základních práv stěžovatele zaručených čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny.
20. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zrušil napadená usnesení krajského soudu a vrchního soudu podle §82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
21. Ústavní soud dále rozhodl o zastavení řízení o stěžovatelově návrhu na zrušení části §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob," podle §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 11. května 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu