infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 01.09.2020, sp. zn. II. ÚS 913/20 [ usnesení / UHLÍŘ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:2.US.913.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:2.US.913.20.1
sp. zn. II. ÚS 913/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida a o ústavní stížnosti stěžovatele J. Z., zastoupeného JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem v Praze 4, Při Trati 12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2019 č. j. 6 Tdo 1439/2019-2720, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2019 č. j. 6 To 28/2019-2627 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2018 č. j. 43 T 4/2017-2530, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudků Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze. Podle stěžovatele obecné soudy v trestní věci zločinu (podvodu) podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, v níž byl jako obviněný odsouzen, porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zásadu volného hodnocení důkazů podle čl. 38 odst. 1 Listiny a presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. 2. Zločinu se stěžovatel stručně řečeno dopustil tak, že se sešel s povinnými v exekučním řízení, využil jejich tísně a obav z nedobrovolné dražby nemovitostí v exekučním řízení a nechal si od nich za příslibu pomoci s exekučním řízením podepsat antedatované dokumenty (smlouvy, směnky apod.), které následně proti povinným použil v rámci nařízeného exekučního řízení. Dražba byla v závěru odročena na neurčito, stěžovatel však proti poškozeným použil další falešné dokumenty s cílem získat od nich finanční prostředky jakýmkoliv způsobem. Těmito machinacemi poškozeným způsobil škodu minimálně pět milionů korun. 3. Za uvedený zločin byl podle §209 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §56 odst. 3 trestního zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným manželům škodu ve výši 3 881 749 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byli poškození odkázáni se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu a §259 odst. 4 trestního řádu byl napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o trestu, a za podmínek §259 odst. 3 trestního řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným napadeným rozsudkem, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Následně podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. II. Argumentace v ústavní stížnosti 5. Ve své Ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že byl kdysi v původním řízení zproštěn obžaloby, posléze odvolací soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a nařídil výslech svědků mj. pro vyjasnění původu listin, o nichž poškození vypovídali nejasně (učinil tak rozhodnutím sp. zn. 6 To 13/2018-2197). Stěžovatel namítá, že jednotlivé osoby svědků, kterých se dotýkaly zcela jiné trestní věci, byly prvostupňovým soudem vyslýchány bez jejich konfrontace s dalšími důkazy, které by mohly přispět k dalšímu objasnění těchto věcí, zejména pak s důkazy, které by svědčily ve prospěch stěžovatele. 6. Podle stěžovatele si soud měl opatřit celé trestní spisy jednotlivých kauz a učinit je součástí stěžovatelova spisu. Stěžovatel proto namítá porušení práva na obhajobu a presumpce neviny. Soud při hodnocení důkazů postupoval selektivně a s prvky libovůle. Se skutečností, že ve všech těchto jiných trestních věcech bylo rozhodnuto o odložení věci ve smyslu §159 trestního řádu, se soud prvního stupně vůbec nevypořádal. III. Hodnocení Ústavního soudu 7. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím Nejvyššího soudu, vrchního a krajského soudu. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. 8. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. 9. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. 10. Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky výhradně soudním orgánem ochrany ústavnosti. V tomto ohledu je nutné zmínit, že jedině obecným soudům náleží zjišťování trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, a to zákonem stanoveným způsobem. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí soudů o vině pachatele trestného činu z hlediska jejich zákonnosti či dokonce správnosti ani v tomto směru není oprávněn přehodnocovat důkazy soudy provedené. 11. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. K porušení by mohlo dojít například tehdy, pokud by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)], popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255)]. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že se jedná o stížnost zjevně neopodstatněnou. 12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedená východiska nejprve uvádí, že námitky stěžovatele směřují zejména proti způsobu, jakým soudy prováděly a hodnotily důkazy a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěly. Ve své stížnosti však neuvádí žádné jiné argumenty a ani námitky, s nimiž by se obecné soudy řádně nevypořádaly již v odvolacím a především v dovolacím řízení, přičemž v obou případech stěžovatelově opravnému prostředku nebylo vyhověno. Ani Ústavní soud nezjistil v postupu soudů žádnou vadu dosahující ústavně právní relevance. 13. Ústavní soud se seznámil se spisovým materiálem a zjistil, že stěžovatel byl původním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 20. 12. 2017 podle §226 písm. a) trestního řádu skutečně zproštěn obžaloby, což posléze zvrátil odvolací soud. Vrchní soud při projednání druhého odvolání postupoval v intencích právního názoru vysloveného v předešlém zrušujícím rozhodnutí téhož soudu (usnesení č. j. 6 To 13/2018-2197) a výslovně se na ně hned v počátku svého nyní napadeného odvolacího rozhodnutí odkázal. 14. Stěžovatel v této souvislosti namítá, že nalézací soud ve věci provedl výslech svědků z jiných trestních kauz. K tomu Ústavní soud dodává, že se jednalo o svědky z případů trestních oznámení, jejichž podstatou mělo být podobné jednání stěžovatele a dalšího svědka, v jehož důsledku další osoby pozbyly svůj majetek různě vysoké hodnoty. Jak stěžovateli zdůraznily obecné soudy, podle §89 odst. 2 trestního řádu může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Může se tedy jednat i o osoby, které byly svědky z jiných kauz - je přitom lhostejné, zda byly takové kauzy nakonec orgány činnými v trestním řízení v závěru odloženy. Usnesení o odložení věci totiž nemá povahu meritorního rozhodnutí a vliv na nyní projednávanou věc, který v tom spatřuje stěžovatel, svědčí spíše o nepochopení procesního postupu v trestním řízení. Nalézací soud ostatně neoznačil tato jednání výslovně za "trestné činy". V mantinelech §89 odst. 2 trestního řádu toliko získal od vyslechnutých osob poznatky vztahující se ke stěžovateli a věrohodnosti či nevěrohodnosti jeho osoby a svědků vypovídajících v jeho prospěch a k jejich vztahům a provázanosti. 15. Z hlediska posouzení eventuálního porušení práva na obhajobu Ústavním soudem je podstatné, že nešlo o důkazy pro stěžovatele překvapivé, neboť nalézací soud postupoval podle pokynů soudu druhého stupně obsažených v usnesení ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 6 To 13/2018 (viz zejména odstavec 17 uvedeného usnesení č. l. 2197 a násl. spisu). Pokud tedy stěžovatel proti nim chtěl směřovat svou obhajobu, nepochybně tak měl příležitost učinit. 16. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele garantovaných čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 ani čl. 40 odst. 2 Listiny. 17. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. září 2020 Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:2.US.913.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 913/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 1. 9. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 3. 2020
Datum zpřístupnění 25. 9. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Uhlíř David
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.2, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §2 odst.5, §2 odst.6, §125
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /presumpce neviny
Věcný rejstřík trestná činnost
dokazování
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-913-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 113291
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-09-26