ECLI:CZ:US:2020:3.US.1003.20.1
sp. zn. III. ÚS 1003/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o návrhu stěžovatele P. N., t. č. Věznice Mírov, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019 č. j. 24 Cdo 247/2019-232, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. ledna 2012 č. j. 69 Co 144/2011-121 a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 23. listopadu 2011 č. j. 11 C 164/2010-42, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 3. 4. 2020 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, označený jako ústavní stížnost, kterým se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Návrh nesplňoval náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v §30 odst. 1, §31 odst. 2, §34 a §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatel v uvedeném podání informoval Ústavní soud, že si je vědom své povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Jelikož mu Česká advokátní komora nechce dále ustanovovat zástupce, požádal o vyčkání doplnění povinné náležitosti - zastoupení advokátem, a to ve lhůtě 60 dnů od podání návrhu.
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření směřující k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vady návrhu odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí návrhu.
4. V nyní posuzované věci však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se v poslední době navrhovateli dostalo dokonce opakovaně, nadto si je podle obsahu jeho návrhu vědom povinnosti být zastoupen advokátem. Na výzvy však stěžovatel v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 830/19 a II. ÚS 857/19 adekvátně nereagoval. Je tak zřejmé, že navrhovatel nehodlal předmětným výzvám vyhovět a odstranit nedostatek povinného zastoupení, byť byl v těchto výzvách výslovně poučen též o tom, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit zástupce. Ve všech odkazovaných případech pak poté, co byl stěžovatel řádně poučen o vadách jeho návrhů a tyto vady neodstranil, byly tyto navrhy z tohoto důvodu odmítnuty, a tudíž si stěžovatel musí být daných procesních podmínek řízení dostatečně vědom.
5. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Je totiž zcela nepochybné, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, na kteroužto vědomost ostatně navrhovatel ve svém podání výslovně upozornil. Setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení se tak jeví postupem neefektivním a formalistickým.
6. Přes jednoznačnou vědomost navrhovatele o náležitostech návrhu na zahájení řízení vyčkal Ústavní soud po delší než navrhovatelem žádanou dobu 60 dnů, aby mu umožnil odstranit vady, jichž si byl podle svých slov vědom. Navzdory této okolnosti navrhovatel nevyvinul žádné úsilí k tomu, aby byl jeho návrh věcně projednatelný a žádnou z výše uvedených vad neodstranil.
7. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřené použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj