ECLI:CZ:US:2020:3.US.1183.20.1
sp. zn. III. ÚS 1183/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele PaedDr. Rudolfa Jablanovského, zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem, sídlem Dlouhá 3458/2A, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. dubna 2020 č. j. 41 A 8/2020-25, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozhodnutím Městského úřadu Žatec, odboru dopravně správních agend (dále jen "městský úřad") ze dne 8. 8. 2019 č. j. MUZA 30211/2019 byl stěžovatel shledán vinným z přestupků podle §125c odst. 1 písm. e) bod 1 a písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, jichž se dopustil z nedbalosti v rozhodnutí blíže popsaným jednáním spočívajícím ve stručnosti v překročení nejvyšší dovolené rychlost v obci o 26 km/h a řízení vozidla bez příslušného řidičského oprávnění, jež mu bylo odňato ze zdravotních důvodů. Za to byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců od právní moci rozhodnutí.
3. Rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen "krajský úřad") ze dne 11. 3. 2020 č. j. KUUK/044816/2020/Píš bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí městského úřadu.
4. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 6. 4. 2020 č. j. 41 A 8/2020-25 byl zamítnut návrh stěžovatele, aby byl přiznán odkladný účinek žalobě, kterou podal proti rozhodnutí krajského úřadu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel uvádí, že přiznání odkladného účinku navrhoval s odůvodněním, že osobní automobil potřebuje pro výkon své výdělečné činnosti. K důkazu soudu předložil vyúčtování pracovních cest spolu se seznamem klientů. Krajský soud následně dospěl k závěru, že stěžovatel nedoložil relevantní skutečnosti, když předložené listiny nic nevypovídají o jeho pracovním zařazení či funkci a nedokládají ani to, že by stěžovatel byl skutečně obchodně-technickým zástupcem, že při výkonu své činnosti jedná s klienty a že by při jednání s těmito klienty byl nezastupitelný, tedy neprokazují, že by stěžovatel pro výkon své výdělečné činnosti řidičské oprávnění nezbytně nutně potřeboval.
6. Dle stěžovatele však mělo být zohledněno, že s ohledem na vyhlášení nouzového stavu a omezení činnosti jeho obchodních partnerů ani neměl možnost urychleně obstarávat relevantní doklady, aby je soudu k prokázání tvrzených skutečností poskytnul. A za druhé, soud měl vyjít ze skutečnosti, že průměrná délka řízení před daným soudem je více než rok a lze tak předpokládat, že vzhledem k délce uložené sankce zákazu řízení (1 rok) lze s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že do uplynutí výkonu celého trestu zákazu řízení všech motorových vozidel krajský soud o věci nerozhodne.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Třeba zdůraznit, že stěžovatel brojí ústavní stížností proti dílčímu a dočasnému procesnímu rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě. Přezkum takového dílčího rozhodnutí může být toliko omezený, to jest, je činěn v rámci posouzení, zda rozhodnutí mělo zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole (shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 5. února 2019 sp. zn. I. ÚS 2346/18 veřejně dostupné na internetu v databázi NALUS na nalus.usoud.cz).
9. Předmětné rozhodnutí zákonný podklad nepostrádá, když bylo postupováno v mezích ustanovení soudního řádu správního, zejména jeho §73. Rozhodováno bylo přitom orgánem uvedeným procesním předpisem k tomu určeným.
10. Stejně tak Ústavní soud ve věci neshledává existenci svévole. Obecný soud vyšel z toho, že dle §73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak; soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V prvé řadě tak bylo třeba doložit existenci újmy, která by byla stěžovateli způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Jestliže takovouto újmu stěžovatel nedoložil, soud nemohl rozhodnout jinak, než jak učinil. Posouzení, zda obsah stěžovatelova podání tuto újmu dokládá, pak bylo na obecném soudu, a Ústavnímu soudu, jako orgánu ochrany ústavnosti, a nikoliv běžné zákonnosti, nepřísluší jeho závěry přehodnocovat. Sama skutečnost, že stěžovatel měl kvůli opatřením při nouzovém stavu nějaké obtíže s obstaráváním dokladů, které by chtěl předložit, ho nezbavuje povinnosti tvrzenou újmu doložit. Rovněž průměrná délka řízení před krajským soudem pak na věci nic nemění, když tento údaj není rozhodující pro posouzení naplnění zákonných kritérií, dle kterých má být o návrzích daného typu rozhodováno.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2020
Jiří Zemánek, v.r.
předseda senátu