ECLI:CZ:US:2020:3.US.3213.19.1
sp. zn. III. ÚS 3213/19
Nález
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky ŠTÁDLÍK STAVBY, s. r. o., sídlem Jičínská 2348/10, Praha 3, zastoupené JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem, se sídlem Jičínská 2348/10, Praha 3, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019-215, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a České pojišťovny, a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019-215 bylo porušeno právo stěžovatelky na přístup k soudu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019-215 se proto ruší.
III. Náhrada nákladů zastoupení se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2018 č. j. 20 Co 426/2017-189. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019-215 bylo dovolací řízení zastaveno a bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalované České pojišťovně, a. s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč.
2. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že stěžovatelka podala dovolání dne 3. 5. 2018 a Obvodní soud pro Prahu 1 ji usnesením ze dne 16. 1. 2019 č. j. 30 C 267/2013-206 vyzval, aby zaplatila soudní poplatek za dovolání, který podle položky 23 bodu 1 písm. d) sazebníku poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí 14 000 Kč, a to do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení. Současně ji poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen. Dle Nejvyššího soudu však bylo na soudním poplatku za dovolání zaplaceno toliko 10 000 Kč. Protože soudní poplatek za dovolání nebyl v plné výši zaplacen, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že podmínky pro vydání napadeného usnesení dány nebyly, neboť soudní poplatek zaplatila - dne 21. 1. 2019 poukázala na účet uvedený v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 částku ve výši 14 000 Kč (což dokládá výpisem z bankovního účtu), a není tak možné, aby soud evidoval od stěžovatelky v této věci pouze částečnou platbu. Namítá, že přestože soudní poplatek za dovolání uhradila ve stanovené lhůtě i ve stanovené výši, bylo jí právo využít tohoto mimořádného opravného prostředku odepřeno, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
4. K posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu, který uvedl, že "ústavní stížnost je oprávněná", jelikož soudní poplatek za dovolání byl zaplacen včas, a doplnil, že v procesním spisu nebyl založen příslušný doklad o zaplacení soudního poplatku z dovolání. Žalovaná Česká pojišťovna, a. s., se k výzvě Ústavního soudu nevyjádřila.
5. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat vyjádření Nejvyššího soudu stěžovatelce k replice, a to s ohledem na obsah tohoto vyjádření, jakož i vzhledem ke skutečnosti, že se ústavní stížnosti rozhodl vyhovět.
III.
6. Dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva ani k nápravě zjevných chyb, kterých se obecné soudy dopustí. Na druhou stranu ovšem, může-li mít evidentní opomenutí obecného soudu důsledky pro výsledek řízení, nemůže Ústavní soud rezignovat na přezkum napadeného rozhodnutí a v této souvislosti musí zvažovat dosah čl. 4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 566/06 ze dne 20. 2. 2007 (N 32/44 SbNU 393) nebo nález sp. zn. II. ÚS 3170/09 ze dne 7. 10. 2010 (N 208/59 SbNU 57); všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je pak Ústavní soud oprávněn zasáhnout tehdy, došlo-li v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, a posléze rozhodnutím v něm vydaným k porušení základních práv a svobod stěžovatele chráněných ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
7. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, zohlednil vyjádření Nejvyššího soudu, seznámil se s obsahem vyžádaného spisového materiálu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
IV.
8. Esenciální součástí práva na spravedlivý proces, a tedy i práva jednotlivce na soudní ochranu je nepochybně právo na přístup k soudu garantované jak v čl. 36 odst. 1 Listiny, tak i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Toto právo podléhá některým omezením, jež jsou vtělena do procesních předpisů v zájmu efektivity řízení; žádné z těchto (legitimních) omezení však nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. K zásadně přípustným omezením patří i povinnost účastníka zaplatit soudní poplatek, blíže regulovaná zákonem [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1618/15 ze dne 29. 3. 2016 (N 51/80 SbNU 623)]. Usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, přitom může být způsobilé bezprostředně zapříčinit zásah do základních práv a svobod účastníka řízení [k tomu srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].
9. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, která řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se pro stěžovatele negativně promítnout do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jimiž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu založený "na věcně nesprávných argumentech" [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459) či nález sp. zn. I. ÚS 355/18 ze dne 27. 3. 2018 (N 61/88 SbNU 853)]. I v případě rozhodování o zastavení řízení zůstává zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které musí být ve shodě i s obsahem příslušného soudního spisu. Pokud soud rozhodne o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ač tento poplatek zaplacen byl, je v takovém postupu třeba spatřovat porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces. O takové pochybení jde i v nyní posuzované věci.
10. Jak Ústavní soud ověřil z vyžádaného spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 267/2013, na č. l. 222 spisu se nachází předkládací zpráva adresovaná Nejvyššímu soudu ze dne 2. 10. 2019 označená "předložení věci k rozhodnutí o dovolání", jejíž součástí je kromě jiného následující poznámka: "V předchozím předložení dovolání soudem prvního stupně byl na č. l. 207 připojen nesprávný záznam o složení soudního poplatku. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za dovolání v plné výši dne 21. 1. 2019, tedy řádně a včas. I v předkládací zprávě Nejvyššímu soudu bylo uvedeno, že soudní poplatek byl zaplacen v plné výši (č. l. 212). Administrativní chybou tedy došlo k zastavení dovolacího řízení, přestože byl soudní poplatek uhrazen v plné výši." Tato předkládací zpráva obsahuje také informaci, že soudní poplatek z dovolání byl zaplacen ve výši 14 000 Kč s odkazem na č. l. 221 spisu, na kterém lze nalézt záznam o složení částky 14 000 Kč.
11. Ústavní soud konstatuje, že ze spisového materiálu a z vyjádření Nejvyššího soudu vyplývá, že stěžovatelka zaplatila soudní poplatek k výzvě soudu v soudem stanovené lhůtě a ve stanovené výši. Nejvyšší soud přistoupil k zastavení řízení o dovolání stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku, aniž spolehlivě prověřil rozpor mezi informací o zaplacení soudního poplatku v původní předkládací zprávě (č. l. 212 spisu) a absencí založení příslušného dokladu o zaplacení soudního poplatku za dovolání ve spisovém materiálu (resp. založení nesprávného dokladu na č. l. 207 spisu), čímž stěžovatelce zabránil v tom, aby se mohla stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a znemožnil jí tak realizaci práva na řádný soudní proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny.
12. Jelikož Ústavní soud shledal, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 2186/2019-215, kterým bylo zastaveno dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku v plné výši, bylo porušeno právo stěžovatelky na přístup k soudu, ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Nejvyššího soudu podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil.
13. Stěžovatelka se domáhala také "přiznání náhrady nákladů právního zastoupení", aniž by však tento svůj návrh jakkoliv blíže zdůvodnila. Dle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stát platí náklady na zastoupení jen tehdy, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele. V posuzovaném případě k takovému postupu Ústavní soud důvod neshledal. Ústavní soud proto rozhodl, že stěžovatelce se náhrada nákladů zastoupení nepřiznává.