ECLI:CZ:US:2020:4.US.2347.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2347/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti V. Š., zastoupeného JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. dubna 2020 č. j. 70 Co 430/2019-978 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2019 č. j. 0 P 374/2017-911, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Z ústavní stížnosti a z ústavní stížností napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelův návrh na udělení souhlasu k podání žaloby za nezletilou M. F. D. ve věci jejich společné žaloby proti žalované České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí o zaplacení náhrady škody ve výši dvakrát 7 000 000 Kč s příslušenstvím (I. výrok), zamítl i stěžovatelův návrh na určení změny příjmení nezletilé M. F. z "D." na "Š.", příp. na udělení souhlasu k podání žádosti na tuto změnu příjmení (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. výrok). První zamítavý výrok okresní soud odůvodnil tím, že takové právní jednání za nezletilou není oprávněn učinit navrhovatel, který, jako její pěstoun, může rozhodovat a zastupovat dítě toliko v běžných záležitostech (konkrétně dodal, že s ohledem na skutečnost, že žalobou se stěžovatel domáhá náhrady škody vzniklé údajným nesprávným úředním postupem při určení příjmení nezletilé, jde o zjevně bezúspěšné uplatňování a bránění práva a nelze ho hodnotit jako činěné ve prospěch nezletilé). Zamítnutí druhého žalobního návrhu odůvodnil jeho nedůvodností, neboť matka nezletilé, která se změnou souhlasí, má možnost postupovat podle zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o matrikách"), a podat žádost u příslušného správního orgánu.
3. Rozsudek okresního soudu napadl stěžovatel odvoláním, které podle Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") nebylo důvodné, a proto napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Krajský soud akcentoval rozdíl mezi pěstounskou péčí a vztahem mezi rodiči a dětmi a uzavřel, že podání žaloby ve věci samé je ve výlučné kompetenci zákonného zástupce dítěte, v daném případě matky, nikoliv pěstouna. K návrhu na změnu příjmení poukázal na specifickou situaci nezletilé, která se narodila mimo manželství, ještě před jejím narozením došlo k uznání otcovství souhlasným prohlášením její matky a stěžovatele, později došlo k popření stěžovatelova otcovství a ke svěření nezletilé do jeho pěstounské péče. Krajský soud také odkázal na §861 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož platí, že je-li znám jen jeden z rodičů dítěte, má dítě jeho příjmení, na čemž ničeho nemění ani stěžovatelova argumentace vycházející z §895 tohoto zákona. Ve shodě s okresním soudem krajský soud neshledal nezákonnost ve způsobu, jakým bylo určeno příjmení nezletilé po popření otcovství. Dále krajský soud dodal, že změna příjmení nezletilé s ohledem na stěžovatelem argumentovaný matčin souhlas připadá v úvahu ve správním řízení, na základě její žádosti.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel ve stručné ústavní stížnosti odkazuje jen obecné právní principy a na judikaturu Ústavního soudu, podle níž ochranu lidských práv a základních svobod musí vykonávat i obecné soudy, nikoliv tedy jen Ústavní soud. Obecné soudy si podle stěžovatele jen chtěly ulehčit práci, když zamítly žalobu z formálních důvodů, aniž by se jí řádně zabývaly, a neřešily co je v zájmu dítěte. Zdůrazňuje, že v odůvodnění rozsudku je uvedeno, že nebyl oprávněn návrh podat, neboť není zapsán jako otec dítěte, avšak matka, jako jediný známý rodič, s návrhem souhlasila a rovněž jmenovaný opatrovník dítěte nebyl proti a navrhl, aby soud rozhodl v jeho zájmu.
5. Téměř na závěr ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v žádném řízení nelze podle ústavního pořádku ČR zbavit dlužníka práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces a není možné, aby o jeho vlastnických právech rozhodoval s konečnou platností a bez možnosti odvolání magistrát města.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu (stěžovatel předložil plnou moc k zastupování ve věci "ústavní stížnosti", bez specifikace napadených rozhodnutí; Ústavní soud nepovažoval za efektivní vyzývat stěžovatele - s ohledem na výsledek řízení o ústavní stížnosti - k odstranění této vady). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.
8. Ústavní soud stěžovateli připomíná, že právo soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny (kterého se stěžovatel dovolává) je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Ani takový nedostatek ve stěžovatelově věci Ústavní soud neshledal. Základní nedostatek stěžovatelovy ústavní stížnosti spočívá v absenci jakékoliv polemiky s důvody, jež vedly obecné soudy k zamítnutí stěžovatelem podaných návrhů. Soudy v napadených rozhodnutích důvodně poznamenaly, že stěžovatel se jako pěstoun o nezletilou příkladně stará a změnu jejího příjmení při existenci souhlasu matky nezletilé může docílit postupem podle zákona o matrikách.
9. Mimo předmět napadených rozhodnutí (pozn., které stěžovatel označil na str. 2 jako "usnesení") je stěžovatelova argumentace o nutnosti ochrany dlužníka (bod 5.).
10. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu