infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.12.2020, sp. zn. IV. ÚS 2786/20 [ usnesení / ŠÁMAL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:4.US.2786.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:4.US.2786.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2786/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Josefem Weiglem, advokátem, sídlem Nové Dvory 90, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2020 č. j. 4 Tdo 769/2020-1165 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2020 č. j. 11 To 49/2020-1121, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnost a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 12. 2019 č. j. 10 T 59/2018-1014 uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) trestního zákoníku a nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), d), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), d) trestního zákoníku a účastenství na přečinu pomluvy ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku k §184 odst. 1 trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 18. 3. 2019 sp. zn. 10 T 59/2018, byl stěžovatel podle §354 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle §84 a §85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu. Trestná činnost stěžovatele (stručně uvedeno) spočívala v tom, že v době od 26. 5. 2017 do 16. 12. 2017 v osadě P., okres B., dlouhodobě, vytrvale a systematicky (když pro obdobné jednání od 15. 7. 2015 do 25. 5. 2017 byl již postižen v přestupkovém řízení) pronásledoval své sousedy J. H. a jeho manželku D. H. tak, že při jejich víkendových pobytech v jejich domě je i jejich rodinu soustavě verbálně urážel vulgárními výrazy, komentoval jejich jednání i jejich vzezření, vyhrožoval jim (že jim "rozbije držku", že je zabije atd.), opakovaně je sledoval přes zeď dalekohledem, fotil je a natáčel, opakovaně v brzkých ranních hodinách startoval motorovou pilu a úmyslně s ní hlučel za zdí, která bezprostředně sousedí s pozemkem poškozených u jejich chaty, neoprávněně opakovaně vstupoval na pozemek poškozených, kde chodil s dalekohledem, kterým je pozoroval v domě ze vzdálenosti několika metrů a hlasitě komentoval, co uvnitř dělají, nereagoval na opakované výzvy, aby pozemek opustil, v době jejich nepřítomnosti vstupoval na jejich pozemek a venčil zde psa, přičemž tímto jednáním poškozené omezoval v plnohodnotném a nerušeném využití jejich rekreační nemovitosti a vzbudil v nich důvodné obavy, že své výhrůžky zrealizuje, a to v souvislosti s tím, že byl již za napadení jiného souseda potrestán. 3. Odvolání stěžovatele proti rozsudku okresního soudu Krajský soud v Praze (dál jen "krajský soud") napadeným usnesením podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád") jako nedůvodné zamítl. Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že mohl ve věci rozhodnout i bez vyžádaných, ale jemu nedoručených přestupkových spisů, jejichž kompletní kopie jsou však součástí spisového materiálu a lze z nich zjistit, pro která jednání vůči poškozeným byl stěžovatel již pravomocně přestupkově postižen. Přitom podotkl, že součástí kopií přestupkových spisů jsou i datované písemné záznamy poškozeného, které velmi podrobně zachycují jednání stěžovatele a které byly podkladem příslušných přestupkových rozhodnutí. Shledal, že porovnáním kopií přestupkových spisů a všech písemných záznamů poškozeného z období let 2015 až 2017 lze dostatečně rozlišit jednání, pro které byl stěžovatel již přestupkově postižen, od jeho následného jednání, a že i když se v mnohém jednání stěžovatele opakuje (zejména nadávky a vyhrožování, používání motorové pily v časných ranních hodinách, sledování poškozených apod.), jde vždy již o nové skutky, pro něž stěžovatel dosud postižen nebyl, a to ani v přestupkovém řízení. 4. Dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné, s tím, že nesdílí názor obhajoby, že se soudy nižších stupňů při opětovném projednání věci neřídily závaznými pokyny obsaženými v jeho usnesení ze dne 24. 10. 2019 sp. zn. 4 Tdo 1197/2019. Poznamenal, že i když ve zmíněném kasačním rozhodnutí okresnímu soudu uložil, aby zjistil podstatné skutečnosti vztahující se ke všem rozhodnutím Komise pro projednávání přestupků města Votice o přestupcích stěžovatele "především z vyžádaných přestupkových spisů", tato formulace rozhodně neznamenala nepřekročitelnou direktivu pro postup, jakým tento důkaz mohl a měl být proveden. Zásadně platí, že v trestním řízení může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, nejde-li o důkaz získaný nezákonným způsobem nebo donucením (viz §89 odst. 2, odst. 3 trestního řádu). Tyto parametry kopie jednotlivých pravomocných rozhodnutí přestupkové komise podle Nejvyššího soudu nepochybně splňovaly a nic tedy nebránilo jejich použití coby důkazního prostředku. Z časového hlediska vymezil nalézací soud trestné jednání stěžovatele přesně v souladu s předchozími pokyny dovolacího senátu a do popisu skutku doplnil i jeho konkrétní projevy, jak po něm bylo požadováno, proto mu v tomto ohledu není co vytknout. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v dané trestní věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 10 T 59/2018 se již jednou úspěšně dovolal u Nejvyššího soudu, kdy Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 10. 2019 sp. zn. 4 Tdo 1197/2019 zrušil předchozí usnesení krajského soudu ze dne 6. 6. 2019 sp. zn. 11 To 150/2019, jakož i jemu předcházející část odsuzujícího rozsudku okresního soudu ze dne 18. 3. 2019 sp. zn. 10 T 59/2018 ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu. Nejvyšší soud okresnímu soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl, resp. aby doplnil dokazování vyžádáním přestupkových spisů vedených vůči stěžovateli u Městského úřadu ve V. (dále jen "městský úřad") a z hlediska zásady ne bis in idem zjistil, za jaká jednání byl stěžovatel již postižen v přestupkovém řízení, a dále aby doplnil konkrétní projevy stěžovatele v nově vymezeném období. Okresní soud se však podle stěžovatele pokyny Nejvyššího soudu neřídil, přestupkové spisy od městského úřadu nevyžádal a rozhodl pouze na základě zprávy městského úřadu týkající se přestupkového řízení vůči němu. Stěžovatel má za to, že okresní soud tímto postupem ignoroval výslovné pokyny Nejvyššího soudu, kterými je podle §265s odst. 1 trestního řádu vázán. Tím, že Nejvyšší soud při svém dalším rozhodování v této věci dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu odmítl, popřel podle stěžovatele své původní rozhodnutí, s čímž stěžovatel nesouhlasí a je přesvědčen, že mu byl odepřen princip ne bis in idem. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 8. Námitku, že okresní soud ignoroval pokyn Nejvyššího soudu z usnesení ze dne 24. 10. 2019 sp. zn. 4 Tdo 1197/2019 a nevyžádal si přestupkové spisy stěžovatele vedené u městského úřadu, čímž mu byla odepřena zásada ne bis in idem, stěžovatel uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení a obecné soudy včetně Nejvyššího soudu se s ní řádně a dostatečně přesvědčivě vypořádaly. V podrobnostech proto Ústavní soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu (viz bod 3 shora), ze kterých nelze dovodit, že by soudy rekonstruovaly ve výroku popsaný skutkový děj na základě neobjektivního a nekritického hodnocení důkazů či na základě ničím nepodložených domněnek a spekulací. Ač okresní soud neopatřil originály předmětných přestupkových spisů, neboť se mu (a následně ani krajskému soudu) nepodařilo zjistit, kde se předmětné spisy nachází (podle vyjádření předsedy komise pro projednávání přestupků městského úřadu byly tyto spisy zaslány Policii České republiky, naproti tomu příslušný policejní orgán sdělil, že originály těchto spisů nedisponuje, neboť z nich pořídil pouze fotokopie, které jsou součástí spisového materiálu), současně shledal, že se za dané situace dá věc posoudit i bez originálů přestupkových spisů, neboť jejich kompletní kopie jsou součástí spisového materiálu a lze z nich zjistit, pro která jednání vůči poškozeným byl stěžovatel již pravomocně přestupkově postižen. V souladu s pokynem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 24. 10. 2019 sp. zn. 4 Tdo 1197/2019 okresní soud vypustil z popisu skutku časové období a jednání, pro které byl stěžovatel již pravomocně odsouzen v přestupkovém řízení (jednání od července 2015 do 25. 5. 2017). V popisu skutku zůstalo pouze jednání, kterého se stěžovatel dopouštěl v období od 26. 5. 2017 do 16. 12. 2017. 9. Nejvyšší soud sice dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné, ale přesto se zevrubně vypořádal s dovolacími námitkami uplatněnými stěžovatelem (viz bod 4 shora). Ani v postupu Nejvyššího soudu nespatřuje Ústavní soud žádné znaky neústavního pochybení. 10. Jak již bylo shora zmíněno, Ústavní stížnost stěžovatele je založena pouze na opakování uplatněné obhajoby, s níž se však obecné soudy včetně Nejvyšší soudu odpovídajícím způsobem vypořádaly. Není úkolem Ústavního soudu, aby přezkum důvodnosti obhajoby stěžovatele prováděl znovu, nezjistí-li, že jde o případ zjevné svévole či libovůle v podobě tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a závěry obecných soudů. K takovému pochybení dojde, postrádá-li určitý závěr soudu jakoukoliv racionální, skutkovou či logickou oporu v provedeném dokazování. Takový exces Ústavní soud v dané věci neshledal. Závěry obecných soudů jsou jednotlivě i ve svém souhrnu logické a snadno odvoditelné z provedených důkazů. Napadená rozhodnutí jsou odůvodněna způsobem, který v žádném případě nevybočuje z mezí ústavnosti. Ústavní soud v napadených rozhodnutích obecných soudů neshledal porušení ústavních kautel práva na řádný proces podle páté hlavy Listiny. 11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. prosince 2020 Jan Filip v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:4.US.2786.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2786/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 22. 12. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 29. 9. 2020
Datum zpřístupnění 26. 1. 2021
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - NSZ
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ
Soudce zpravodaj Šámal Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 40 odst.5
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §265b odst.1 písm.e, §89
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /zásada věci rozhodnuté (res iudicata, ne bis in idem)
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík trestná činnost
ne bis in idem
důkaz
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2786-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 114636
Staženo pro jurilogie.cz: 2021-01-31