ECLI:CZ:US:2021:1.US.2160.20.1
sp. zn. I. ÚS 2160/20
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 326/11, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 7 To 96/2020-1730 ze dne 12. března 2020, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 7 To 96/2020-1730 ze dne 12. března 2020 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu a na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 To 96/2020-1730 ze dne 12. března 2020 se zrušuje.*)
_____________________
*) ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2021
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně (dále jen "soud prvního stupně") zamítl usnesením č. j. 90 T 100/2016-1716 ze dne 28. ledna 2020 návrh stěžovatele na obnovu řízení. Následné stížnosti stěžovatele zamítl napadeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") jako podané po zákonné lhůtě.
2. Řádně zastoupený stěžovatel se ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení usnesení stížnostního soudu, neboť jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Podle stěžovatele stížnostní soud pochybil, odmítl-li jeho stížnost jako opožděnou z toho důvodu, že písemně vyhotovené usnesení mu bylo doručeno dne 17. února 2020 a jeho stížnost ze dne 22. února 2020 byla předána Vězeňské službě České republiky až dne 24. února 2020, tedy po uplynutí třídenní lhůty k podání stížnosti. Z protokolu o veřejném zasedání soudu prvního stupně je přitom patrné, že stěžovatel stížnost podal ihned po vyhlášení usnesení dne 28. ledna 2020, tedy včas. Písemnost sepsaná dne 22. února 2020 byla jen odůvodněním stížnosti v reakci na písemné vyhotovení stížnosti. V popsaném postupu stížnostního soudu spatřuje stěžovatel zásah do svých základních práv, zakotvených v čl. 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
4. Ústavní soud vyžádal vyjádření stížnostního soudu. Předsedkyně senátu 7 To uvedla, že nemá k dispozici spis, z elektronické databáze je však patrné, že stížnost stěžovatele byla napadeným usnesením zamítnuta jako opožděná; následné žádosti obhájkyně o navrácení lhůty nebylo vyhověno, neboť usnesení již bylo pravomocné, s tím, že nápravy je možné domáhat se jen cestou mimořádného opravného prostředku. Dále uvedla, že spisový materiál si vyžádalo Krajské státní zastupitelství v Brně k podnětu stěžovatele ke stížnosti pro porušení zákona, stížnostní soud tak nedisponuje ani spisem, ani informací o řízení.
5. V replice stěžovatel uvedl, že stížnostní soud přechází flagrantní porušení jeho práv bez jakékoliv sebereflexe; na zrušení napadeného usnesení trvá.
6. Ústavní soud se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s dotazem na probíhající řízení o stížnosti pro porušení zákona. Ředitel odboru dohledu a kárné agendy uvedl, že řízení o stížnosti pro porušení zákona je vedeno pod sp. zn. MSP-360/2020-ODKA-SPZ na základě podnětu stěžovatele na zrušení napadeného usnesení a v současné době je přerušeno do rozhodnutí Ústavního soudu v této věci. Krajské státní zastupitelství v Brně navrhlo podání stížnosti, neboť soud zamítl stížnost pro opožděnost, ačkoliv byla podána řádně a včas. Ústavní soud dále vyžádal protokol o veřejném zasedání soudu prvního stupně.
7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není oprávněn do jejich rozhodování zasahovat; tato zásada je prolomena jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, tedy vybočí-li obecné soudy z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky] a jsou-li porušeny ústavní procesní principy. Taková situace nastala, a proto je ústavní stížnost důvodná.
8. Z napadeného usnesení je patrné, že stížnostní soud zjišťoval, kdy bylo stěžovateli usnesení soudu prvního stupně doručeno (dne 17. února 2020), kdy byla sepsána stížnost (dne 22. února 2020) a kdy byla stížnost
odeslána (dne 24. února 2020). Stížnostní soud uvedl, že třídenní lhůta k podání stížnosti marně uplynula dne 20. února 2020, a proto stížnost pro opožděnost zamítl.
9. Soud prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. 90 T 100/2016 o návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení konal dne 28. ledna 2020 prostřednictvím videokonference veřejné zasedání; ze strany 3 protokolu o tomto jednání se podává, že po vyhlášení usnesení, jímž byl návrh stěžovatele zamítnut, proběhla (prostřednictvím videokonferenčního hovoru) porada stěžovatele s obhájkyní, po které stěžovatel podal proti usnesení soudu prvního stupně stížnost.
10. Podle §143 odst. 1 trestního řádu se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje do tří dnů od oznámení usnesení. Podle §60 odst. 4 písm. e) trestního řádu je lhůta "zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě ... učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního státního zástupce".
11. Z protokolu i ze zákonného vymezení je patrné, že stěžovatel podal stížnost řádně a včas. Rozhodl-li stížnostní soud jinak, pak zjevně z důvodu přehlédnutí protokolu o jednání soudu prvního stupně, z něhož je včasnost uplatnění stížnosti zřejmá.
12. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu; obdobně má podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy každý právo, aby jeho záležitost projednal spravedlivě nezávislý a nestranný soud. Pochybením stížnostního soudu byla stěžovateli toto práva upřena.
13. Ústavní soud neshledal důvody pro nařízení ústního jednání podle §44 zákona o Ústavním soudu a bez jednání rozhodl nálezem podle §54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a zrušil usnesení stížnostního soudu, zkracující stěžovatele v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 15. června 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu