ECLI:CZ:US:2021:1.US.261.21.1
sp. zn. I. ÚS 261/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., t. č. neznámého pobytu, zastoupeného Mgr. Adamem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 67/11, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 41 C 125/2020-28 ze dne 6. 11. 2020, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a korporace Fio banka, a. s., se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Obsah napadeného rozsudku
1. Vedlejší účastnice se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhala proti stěžovateli zaplacení částky 56,50 EUR s příslušenstvím na základě smlouvy o poskytování platebních služeb, kterou se zavázala pro stěžovatele zřídit a vést ve smlouvě specifikovaný účet. Usnesením obvodního soudu č. j. 41 C 125/2020-17 ze dne 22. 9. 2020 byl stěžovateli pro nalézací řízení ustanoven podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu opatrovník Mgr. Adam Novotný, advokát se sídlem v Praze 1, Pařížská 67/11, neboť není známo místo pobytu stěžovatele - státního příslušníka Slovenské republiky. Napadeným rozsudkem obvodního soudu byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici 56,50 EUR s příslušenstvím (výrok I) a na náhradě nákladů řízení 2 089 Kč (výrok II).
II. Argumentace stěžovatele
2. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle stěžovatele odůvodnění napadeného rozsudku postrádá úvahy soudu, jakým způsobem při rozhodování postupoval; především se nevypořádal s námitkami stěžovatele, tj. námitkou nedostatku tvrzení vedlejší účastnice ohledně složení žalované částky, neoprávněnosti požadavku na přiznání úroků z prodlení z úroků z prodlení a námitkou promlčení. Sama skutečnost, že se obecný soud nijak nevypořádá s námitkou účastníka řízení, která má současně vztah k projednávané věci, zásadně zakládá protiústavnost předmětného rozhodnutí.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny podmínky k věcnému projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Jak přitom vyplývá z §30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu, tato osoba musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem na základě speciální plné moci. Taková plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla.
5. Stěžovatel dovozuje okolnost, že stížnost byla podána oprávněnou osobou, odkazem na usnesení sp. zn. II. ÚS 3634/11 ze dne 14. 1. 2014 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost může jménem fyzické nebo právnické osoby podat opatrovník, který jí byl ustanoven soudem na základě §29 občanského soudního řádu k zastupování pro řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Ústavní soud nemá důvod se od tohoto závěru v nyní projednávané věci odchylovat. S ohledem na skutečnost, že opatrovník byl ustanoven stěžovateli z důvodu jeho neznámého místa pobytu, není osoby, která by mohla podat ústavní stížnost, resp. zmocnit k jejímu podání právního zástupce a tím odstranit předmětný nedostatek plné moci.
6. Ústavní stížnost tak byla včas podána oprávněnou osobou, je přípustná [k podmínkám řízení viz §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu] a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
IV. Vyjádření účastníků
7. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
8. Vedlejší účastnice sdělila, že nebude v řízení před Ústavním soudem uplatňovat práva vedlejšího účastníka.
9. Obvodní soud ve svém vyjádření především rekapituluje průběh nalézacího řízení. Námitkami opatrovníka stěžovatele se zabýval, před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé je uvážil a dospěl k závěru, že nejsou způsobilé zvrátit úspěch žaloby. Z předloženého přehledu pohybů na účtu lze seznat složení žalované částky; záporný zůstatek na účtu ke dni 30. 4. 2020 byl 56,50 EUR. Dostal-li se stěžovatel do neoprávněného debetního zůstatku ve dnech 8. 9. 2017 až 14. 10. 2017, nemohlo být právo vedlejší účastnice promlčeno, podala-li žalobu dne 25. 5. 2020. Připisování úroků z prodlení k tíži účtu bylo v souladu se smluvním ujednáním účastníků.
10. V replice stěžovatel uvádí, že obvodní soud ve svém vyjádření zdůvodňuje napadený rozsudek; není však možné v řízení před Ústavním soudem zhojit vady rozhodnutí prvního stupně. Nadto způsob, jakým se obvodní soud vypořádává s námitkami stěžovatele ohledně aplikace úroků z prodlení na úroky z prodlení a určitosti žalované částky, není právně konformní.
V. Posouzení Ústavního soudu
11. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, napadeného rozsudku, vyjádření účastníků, vyžádaného soudního spisu obvodního soudu sp. zn. 41 C 125/2020 a po pečlivém zvážení všech okolností souzené věci dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh.
12. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
13. Předmětná věc je vzhledem k předmětné částce (56,50 EUR) tzv. bagatelní, a to z pohledu hodnoty předmětu sporu jak pro odvolací řízení podle §202 odst. 2 o. s. ř., tak pro řízení dovolací (§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.). Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o bagatelní věc, zakládá to zásadně důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].
14. V minulosti připustil Ústavní soud ústavněprávní přezkum u bagatelních věcí pouze ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, např. dopustil-li se tento orgán natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva, zpravidla práva na soudní ochranu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583)]. Ústavní soud tak učinil vždy s ohledem na intenzitu faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, příp. s ohledem na jiné okolnosti daného případu [srov. např. již citovaný nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 nebo nález sp. zn. II. ÚS 262/16 ze dne 13. 12. 2016 (N 241/83 SbNU 747)]. Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes "bagatelnost" částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20 ze dne 6. 4. 2021).
15. Lze přisvědčit stěžovateli, že způsob, jakým se obvodní soud vypořádal s jeho námitkami, není zcela dostatečný. Soud ve vyjádření uvedl, že se námitkami stěžovatele zabýval a uvážil je; provedené úvahy se však dostatečně neprojevily v odůvodnění rozhodnutí. Na druhou stranu Ústavní soud v minulosti dovodil, že rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, eventuálně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) je možné akceptovat i odpovědi implicitní [nález sp. zn. IV. ÚS 3441/11 ze dne 27. 3. 2012 (N 61/64 SbNU 723)].
16. V nyní projednávané věci je však pro ústavněprávní přezkum rozhodné, že jde o částku ve výši 56,50 EUR, která je prizmatem ústavněprávních hledisek zanedbatelná. Výjimečnou ingerenci Ústavního soudu by tak mohl založit zásah orgánu veřejné moci, jenž by byl projevem naprosté svévole a současně by s ohledem na jeho vysokou intenzitu způsobil ve sféře stěžovatele vzhledem k jeho osobě nebo poměrům značnou újmu. Takové mimořádné okolnosti v nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal, a ani stěžovatel sám nevyložil, jakým konkrétním (mimořádným) způsobem se namítaná pochybení v jeho sféře projevila. Napadený rozsudek odůvodněn je a z obsahu spisu důvody rozhodnutí vyplývají.
VI. Závěr
17. Vzhledem k výše uvedeném Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu