ECLI:CZ:US:2021:1.US.2825.21.1
sp. zn. I. ÚS 2825/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Šnajberka, zastoupeného JUDr. Liborem Piknou, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 1534/2021-334 ze dne 29. 7. 2021 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 345/2020-314 ze dne 2. 12. 2020, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti České dráhy, a. s., se sídlem v Praze 1, nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. U Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "nalézací soud") bylo pod sp. zn. 23 C 165/2014 k žalobě stěžovatele proti vedlejší účastnici vedeno řízení o odškodnění pracovního úrazu. Mezitímním rozsudkem č. j. 23 C 165/2014-2014-262 ze dne 2. 3. 2020 nalézací soud rozhodl tak, že základ žalovaného nároku je v rozsahu 60 % opodstatněný. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") uvedený rozsudek k odvolání vedlejší účastnice změnil napadeným rozsudkem tak, že žaloba se zamítá a uložil stěžovateli nahradit náklady řízení. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem (dále též "dovolací soud") odmítnuto jako nepřípustné pro nenaplnění předpokladů ve smyslu §237 o. s. ř.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Je-li odvolacímu a dovolacímu soudu v obecné rovině vytýkáno odlišné hodnocení důkazů a zaujetí jiného právního závěru, než k jakému dospěl soud nalézací, pak je třeba odmítnout argumentaci stěžovatele jako nepřípadnou. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a nepřísluší mu zasahovat do rozhodovací činnosti nezávislých soudů, neshledá-li v ní zásadní pochybení ústavněprávního charakteru. Ve své rozhodovací praxi zachovává zdrženlivost při zásazích, které by byly motivovány pouze nesouhlasem s odůvodněním či obecně s právními a skutkovými závěry obecných soudů, neboť nesprávná interpretace hmotného či procesního práva zásadně nemůže založit porušení základního práva na spravedlivý proces, vyjma situací, zasáhla-li by některé z ústavních subjektivních práv [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 31/97 ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149)].
5. Článek 36 odst. 1 Listiny nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle jeho představ (ani tehdy, dosáhl-li úspěchu v první instanci); zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci, což se v tomto případě stalo.
6. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatel dovolává, napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Průběh dokazování ani rozhodnutí obecných soudů (zejména soudu odvolacího) nijak nevybočují z judikatury Ústavního soudu, jejich odůvodnění vyhovují požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudních rozhodnutí; důvody, pro které obecné soudy neakceptovaly námitky stěžovatele, jsou v jejich rozhodnutích přehledně vyloženy. Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry dotčených soudů jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivého řízení.
7. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepřísluší mu jejich rozhodnutí přehodnocovat; proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu