ECLI:CZ:US:2021:1.US.3050.21.1
sp. zn. I. ÚS 3050/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky G. M., zastoupené Mgr. Bc. Kateřinou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 623/12, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZT 512/2021-7 ze dne 8. října 2021 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Plzni č. j. 2 KZV 18/2021-35 ze dne 4. srpna 2021, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Skupina kriminální policie a vyšetřování, odbor obchodování s lidmi, nelegální migrace a padělání (dále jen "policie"), zahájila usnesením č. j. NCOZ-9615-876/TČ-2017-411300-O ze dne 15. dubna 2021 trestní stíhání stěžovatelky a dalších osob pro podezření ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 alinea první písm. r), alinea druhá odst. 3 písm. a), c) a odst. 4 trestního zákoníku. Státní zástupce Krajského státní zastupitelství v Plzni (dále jen "státní zástupce") zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení policie jako nedůvodnou. Vyrozuměním státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "dohledová státní zástupkyně") sdělila zástupkyni stěžovatelky, že postupem státního zástupce sice došlo k formálnímu pochybení, které však nemá na správnost postupu státního zastupitelství vliv.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti usnesení státního zástupce, který odmítl její blanketní stížnost dříve, než ji odůvodnila a namítá nesprávnost postupu dohledové státní zástupkyně, která sice konstatovala pochybení, nikoliv však nezákonnost. Usnesení je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu [viz nálezy sp. zn. III. ÚS 308/97 ze dne 4. června 1998 (N 63/11 SbNU 119) a sp. zn. I. ÚS 1692/18 ze dne 4. září 2018 (N 150/90 SbNU 443)] a zasahuje stěžovatelčina práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto usnesení i vyrozumění navrhuje zrušit.
3. Z ústavní stížnosti, jakož i ze stěžovatelkou přiložených listin se podává, že dne 15. dubna 2021 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pobývající ve Velké Británii; usnesení bylo dne 6. května 2021 doručeno též stěžovatelce ustanovené obhájkyni (zástupkyni), která je dne 9. května 2021 napadla blanketní stížností - s tím, že ji "s ohledem na aktuálně omezené možnosti realizace porady s obviněnou odůvodní do 10 dnů od výslechu obviněné". Dne 15. července 2021 bylo obhájkyni zasláno sdělení, že stěžovatelka bude dne 12. srpna 2021 vyslechnuta dálkově s využitím audiovizuálního spojení. Dne 4. srpna 2021 státní zástupce dosud neodůvodněnou stížnost odmítl, aniž by stěžovatelku upozornil na nepřiměřenost lhůty, nebo jí lhůtu sám určil. Podle stěžovatelky by byl takový postup pochopitelný, učinil-li by tak státní zástupce podstatně dříve, než několik dnů před nařízeným výslechem. V usnesení státní zástupce zrekapituloval veškeré do té doby provedené úkony (obsah výslechů, listinné důkazy, výpisy z účtů...) a uzavřel, že shromážděné důkazy dostatečně odůvodňují závěr o spáchání trestného činu a zahájení trestního stíhání je důvodné a zákonné.
4. Na usnesení obhájkyně reagovala dne 9. srpna 2021 návrhem na výkon dohledu nad postupem státní zastupitelství. Dne 12. srpna 2021 proběhl (po neveřejném rozhovoru stěžovatelky s obhájkyní) videokonferenční výslech stěžovatelky, která se k věci vyjádřila jen stručně a následně využila svého práva nevypovídat; podáním ze dne 13. srpna 2021 obhájkyně stížnost odůvodnila. Dohledová státní zástupkyně ve vyrozumění uvedla, že státního zástupce postupoval nesprávně, ne však nezákonně; konstatovala, že obhájkyně byla přítomna výslechům, dne 26. května 2021 nahlížela do spisu a odůvodnění stížnosti vycházelo z takto obhájkyní získaných informací, nikoliv z výslechu stěžovatelky.
5. Ústavní soud reaguje jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která dopadají (ohrožují) ústavně zaručená práva nebo svobody; ne každý postup orgánu činného v trestním řízení, který by i byl procesně vadný, tato práva nebo svobody zasáhne. Pro posouzení předmětné věci je podstatné zjištění míry zásahu - intenzity pochybení státního zástupce. Podle nálezu sp. zn. III. ÚS 308/97 "[je] především věcí toho, kdo takový opravný prostředek podal, aby si přiměřeným způsobem vytvořil situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o něm přihlédnuto ke všemu, co v následném, a tedy opožděném, odůvodnění přednesl". Podle nálezu sp. zn. I. ÚS 1692/18 "[j]e-li podána blanketní stížnost, v niž si stěžovatel (obhájce) vyhradil lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buďto upozornil stěžovatele (obhájce) na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti". Podle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 32/16 ze dne 8. srpna 2017 (N 139/86 SbNU 369; 345/2017 Sb.)] "podá-li oprávněná osoba blanketní stížnost, v níž se zaváže k jejímu odůvodnění v konkrétně stanovené lhůtě přiměřené okolnostem, a příslušný orgán činný v trestním řízení bez předchozího upozornění rozhodne o stížnosti dříve, než tato lhůta uplyne, aniž by k tomu byl nucen aktuálním procesním vývojem, není oprávněné osobě upřeno právo domáhat se nápravy a ochrany svého legitimního očekávání předepsanými zákonnými postupy a po jejich vyčerpání eventuálně i podáním ústavní stížnosti".
6. S ohledem na komplexní posouzení všech stížností předložených státnímu zástupci nelze konstatovat porušení práva na přístup k soudu či jinému orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť stěžovatelka nebyla v přístupu omezena, pouze nebyl akceptován její přístup k věci. Nelze aprobovat, aby lhůta, kterou obhájce k doplnění stížnosti stanoví, byla vázána na událost v neurčité budoucnosti, existují-li prostředky elektronické komunikace umožňující poradu stěžovatelky s obhájkyní; v důsledku toho přesáhla třídenní lhůta daná §146 odst. 1 trestního řádu fakticky dobu delší než tři měsíce. Jakkoliv byl postup státního zástupce nesprávný, nelze jej považovat za protiústavní, neboť termín k odůvodnění stížnosti nebyl ani konkrétní, ani přiměřený okolnostem (sp. zn. Pl. ÚS 32/16). Celosvětovou pandemii i pobyt stěžovatelky mimo území České republiky lze jako komplikaci chápat, nikoliv však s dopadem, který stěžovatelka uvádí. Ze stejných důvodů nezjistil Ústavní soud ani porušení práva na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny).
7. Mimo intenzity zásahu je pro posouzení věci Ústavním soudem podstatná také fáze, v níž k němu došlo. K přezkumu rozhodnutí o zahájení trestního stíhání se Ústavní soud staví rezervovaně; takový zásah do probíhajícího přípravného řízení je možný jen při splnění velmi přísných podmínek [viz například nález sp. zn. III. ÚS 3221/09 ze dne 16. září 2010 (N 197/58 SbNU 741)]. Jde o první stádium trestního řízení, kdy na rozhodování (postup) orgánů činných v trestním řízení není možno klást takové nároky, jako na rozhodnutí a postup soudu v hlavním líčení. V této fázi mohou orgány činné v trestním řízení i případné porušení základních práv či svobod zhojit svým dalším postupem. Kasace usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavním soudem je proto možná jen výjimečně, jestliže je projevem zjevné libovůle orgánů činných v trestním řízení a zároveň hrozí neodvratná a v dalším průběhu řízení nenapravitelná újma, což není případ souzené věci.
8. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu