infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.12.2021, sp. zn. I. ÚS 3066/21 [ usnesení / SLÁDEČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:1.US.3066.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2021:1.US.3066.21.1
sp. zn. I. ÚS 3066/21 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Lubomíra Mlčáka, zastoupeného JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem Masarykova 1120/43, Ústí nad Labem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 7. 2021 č. j. 15 C 127/2019-403, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021 č. j. 28 Co 277/2021-410 a proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 10. 2021 č. j. 15 C 127/2019-414 a ze dne 5. 11. 2021 č. j. 15 C 127/2019-417, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivé řízení zaručené čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve znění protokolu č. 11, a na účinný právní prostředek nápravy zaručený čl. 13 Úmluvy, ve znění protokolu č. 11, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí vydaných v řízení o zaplacení částky 3 229 412,- Kč s příslušenstvím, v němž stěžovatel žádal o osvobození od soudního poplatku z odvolání. Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že ve věci žalobce CLEAR BALANCE, SE proti žalovaným: 1. SUMMIT AUTO, s. r. o. a 2. Lubomír Mlčák (dále jen "stěžovatel") o zaplacení částky 3 229 412,- Kč s příslušenstvím Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na osvobození od soudního poplatku za odvolání ve výši 161 471,- Kč, neboť stěžovatel úplně neosvědčil své majetkové poměry. Soud dospěl k závěru, že v předmětné věci je nutné vycházet pouze z majetkových poměrů stěžovatele (nikoli žalovaného), přestože je personálně propojen s žalovaným. Ten však již od roku 2009 nezakládá do sbírky listin účetní závěrky, i když je to zákonná povinnost stěžovatele jako jednatele. Tato skutečnost je právně významná pro zjištění majetkových poměrů stěžovatele, včetně zjištění výše jeho peněžní odměny jako jednatele žalovaného, přičemž ani z další informace o tvrzené exekuci na majetek stěžovatele nelze zjistit, pro jakou částku je tato exekuce skutečně vedena. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatele usnesení obvodního soudu potvrdil, když s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že bylo povinností stěžovatele věrohodně, konkrétně a v úplnosti tvrdit rozhodné skutečnosti k prokázání výjimky z povinnosti platit soudní poplatek. Tyto povinnosti tvrdit a prokazovat netíží soud, ale účastníka - žadatele o osvobození. Z logiky věci pak plyne, že ani dluhy (resp. exekuce pro dluhy) nejsou důvodem pro osvobození od soudních poplatků, není-li současně tvrzeno a prokázáno, že nevznikly z vůle či jiným zaviněním žadatele. Svým povinnostem žadatele o osvobození od soudního poplatku stěžovatel nedostál, neboť věrohodně neprokázal své majetkové poměry. Obvodní soud následně dalším usnesením vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve lhůtě do 15 dnů od právní moci usnesení. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel námitky, o nichž rozhodl obvodní soud v pořadí třetím usnesením, jímž napadené usnesení, vydané asistentkou soudce obvodního soudu, potvrdil s tím, že podané námitky nejsou důvodné a přezkoumávání žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků brání překážka věci rozsouzené. V ústavní stížnosti stěžovatel s odkazem na dosavadní průběh a výsledek civilního řízení tvrdí, že právo na odvolání proti rozsudku obvodního soudu ze dne 4. 1. 2021 č. j. 15 C 127/2019-341 je pro něj bez významu, jestliže je podmiňováno povinností odvolatele zaplatit soudní poplatek ve výši, která přesahuje jeho majetkové poměry a výdělkové možnosti. Tuto skutečnost dokládal i oběma soudům v souvislosti se svojí žádostí o osvobození od soudního poplatku. Výše uvedená podmínka je podle jeho názoru zcela nedůvodná, jestliže v řízení mají být zohledněna a respektována jeho základní práva na spravedlivý proces a na účinné prostředky nápravy. Oba soudy napadenými rozhodnutími nerespektovaly povinnosti uložené jim v §2 a 3 o. s. ř. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížnosti napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných, než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Ústavní soud tak zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádné argumenty, které by kvalifikovaně rozporovaly závěry obou soudů ohledně žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku. Především je třeba připomenout, že při zkoumání rozhodnutí soudů o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku Ústavní soud opakovaně konstatuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro přiznání osvobození, spadá do výlučné pravomoci soudů (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 788/09, I. ÚS 4096/12, I. ÚS 879/20 a III. ÚS 2679/21). K námitce stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý (řádný) proces, resp. na přístup k soudu lze uvést, že právo na osvobození od soudního poplatku za řízení před civilními soudy není Listinou bez dalšího zaručeno, neboť není zaručeno ani na zákonné úrovni bez splnění dalších podmínek. Stěžovateli není možné přisvědčit především v tom, že by jakkoli nepříznivá finanční situace účastníka řízení sama o sobě založila nárok na osvobození. Ta zakládá pouze právo o toto osvobození požádat. Konstrukce §138 o. s. ř. je postavena na zkoumání a zjišťování výjimečných a individuálních okolností každé věci, kdy předseda senátu může účastníkovi řízení přiznat zčásti osvobození od soudních poplatků, pokud to prokazatelně odůvodňují jeho poměry. Přiznat úplné osvobození pak může pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Případy, kdy Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení soudních rozhodnutí v otázce osvobození od soudního poplatku, jsou výjimečné, neboť Ústavní soud zasahuje jen při extrémním vybočení z pravidel upravujících toto osvobození, typicky v důsledku absence odpovídajícího či jakéhokoli odůvodnění (srov. např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 13/98, IV. ÚS 289/03, IV. ÚS 121/11 a další). V předmětné věci soudy opakovaně konstatovaly, že stěžovatel přiloženými doklady nedostatečným způsobem prokázal své (nejen) majetkové poměry, aniž bral v úvahu, že není věcí soudu skutečnosti rozhodné pro přiznání osvobození od soudního poplatku alespoň zčásti zjišťovat. Jestliže stěžovatel ani v odvolání proti zamítavému rozhodnutí k žádosti o osvobození nedoložil a neobjasnil své poměry a neučinil tak ani v jím požadované 15 denní lhůtě k doplnění podání, i když si byl vědom důvodů, pro které nebylo jeho žádosti vyhověno, nelze oběma soudům při rozhodování o žádosti stěžovatele cokoli vytknout. Úvahy soudů uvedené v napadených rozhodnutích Ústavní soud neshledal neodůvodněnými, či dokonce vybočujícími z mezí ústavnosti. Naopak jsou v nich přesně a výstižně popsány všechny důvody, které je k jejich rozhodnutí vedly. Ústavní soud proto uzavírá, že ze shora uvedených důvodů neshledal v napadených rozhodnutích namítaná porušení základních práv a svobod stěžovatele ve smyslu čl. 6 a čl. 13 Úmluvy, resp. čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. prosince 2021 JUDr. Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:1.US.3066.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3066/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 12. 2021
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 11. 2021
Datum zpřístupnění 13. 1. 2022
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 7
Soudce zpravodaj Sládeček Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §138
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstřík poplatek/soudní
poplatek/osvobození
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3066-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 118470
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-01-14