infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.12.2021, sp. zn. I. ÚS 3116/21 [ usnesení / SLÁDEČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:1.US.3116.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2021:1.US.3116.21.1
sp. zn. I. ÚS 3116/21 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti S. N., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. 12. 2020 č. j. OAM-2855-15/ZR-2020, rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 17. 3. 2021 č. j. MV-24398-5/SO-2021, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2021 č. j. 57 A 64/2021-81 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2021 č. j. 10 Azs 266/2021-102, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: Stěžovatel se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu správních orgánů, které stěžovateli neumožnily přístup k utajovaným informacím, na základě kterých mu bylo zrušeno jeho pobytové oprávnění. Stěžovatel dále namítá, že správní orgány nedostatečně posoudily předložené důkazy a nezabývaly se nejlepším zájmem dítěte, čímž zasáhly do rodinného a soukromého života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků. K porušení uvedených práv stěžovatele mělo dojít též v důsledku nesprávného postupu správních soudů, které uvedený postup správních orgánů aprobovaly a nezabývaly se proporcionalitou přijatého řešení. Stěžovatel současně navrhl odložit vykonatelnost napadených správních rozhodnutí, jejichž výkon by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že v záhlaví citovaným rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen "ministerstvo") byla podle §871 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen "zákon o pobytu cizinců"), zrušena platnost stěžovatelova povolení k trvalému pobytu (výrok I), neboť stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu a závažným způsobem narušuje veřejnou bezpečnost. Stěžovateli byla současně stanovena lhůta k vycestování z území České republiky do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II). K odvolání stěžovatele Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen "vedlejší účastník") v záhlaví citovaným rozhodnutím výrok I rozhodnutí ministerstva potvrdila (výrok I) a změnila jeho výrok II tak, že stanovila lhůtu k vycestování z území České republiky na 30 dnů od právní moci rozhodnutí vedlejšího účastníka a udělila výjezdní příkaz s platností na 30 dnů od právní moci rozhodnutí vedlejšího účastníka (výrok II). Stěžovatel se proti rozhodnutí vedlejšího účastníka bránil žalobou, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") zamítl. Nejvyšší správní soud následně zamítl jeho kasační stížnost. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a Ústavní soud předesílá, že výklad předpisů z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v §12 s. ř. s., přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu, jenž vydal napadený rozsudek. Ústavní soud tak není primárně povolán k interpretaci těchto právních předpisů, nýbrž ex constitutione k ochraně ústavně zaručených práv a svobod. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, být oprávněn výklad tzv. podústavního práva posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z požadavků obsažených v hlavě páté Listiny. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti ve stejném rozsahu, jako to činí správní soudy a fungoval jako další "superrevizní" instituce. Ústavní soud dále připomíná svoji ustálenou judikaturu, podle které subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje; je věcí suverénního státu, za jakých podmínek připustí pobyt cizinců na svém území (srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 41/17, bod 53. nebo Pl. ÚS 26/07, bod 37.). Ústavní soud rovněž ustáleně judikuje, že cizinec si má a může být při páchání závažné úmyslné trestné činnosti vědom veškerých možných důsledků, které s sebou odhalení jeho trestné činnosti ponese, a to jak v rovině trestněprávní, tak i v rovině zákona o pobytu cizinců. Ústavním stížnostem dovolávajícím se ochrany ústavně zaručených práv s poukazem na stav, který stěžovatel sám svým jednáním přivodil a v důsledku svého jednání musel očekávat, tak není možno vyhovět (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 108/97 nebo I. ÚS 1370/21). Námitku stěžovatele, že mu správní orgány neumožnily přístup k utajovaným informacím, na základě kterých bylo zrušeno jeho pobytové oprávnění, nepovažuje Ústavní soud za důvodnou. Specifický způsob nakládání s utajovanými informacemi, plynoucími ze zjištění zpravodajských služeb či dalších orgánů státu, je odrazem vážení relevantních ústavně chráněných hodnot, především zájmu na ochraně bezpečnosti státu a jeho demokratického zřízení na straně jedné a práva na spravedlivý (řádný) proces účastníka správního řízení na straně druhé. Ústavní soud ve své judikatuře (např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 nebo II. ÚS 377/04) dovodil, že procesní omezení účastníka řízení, jemuž jsou tyto informace legitimně znepřístupněny, musejí být určitým způsobem vyvážena tak, aby byla ve výsledku přiměřená sledovaným účelům, tj. ochraně bezpečnosti státu a dalších ústavně aprobovaných zájmů. Toto vyvážení se zajišťuje prostřednictvím specifické role správního soudu v rámci přezkumu správního rozhodnutí, jehož podkladem byla utajovaná informace. Ústavní soud ověřil, že oba správní soudy se v souladu s uvedenou judikaturou seznámily se zprávou Policie ČR vedenou pod č. j. V208/2020-OAM jako utajovanou informací v režimu "vyhrazené", na jejímž základě správní orgány zčásti založily svůj závěr o bezpečnostním riziku stěžovatele. Po prostudování utajované informace krajský soud konstatoval, že se plně ztotožňuje s názorem správních orgánů, že utajovaná informace obsahuje konkrétní skutková zjištění týkající se přímo osoby stěžovatele, která ve spojení se stěžovatelovými odsouzeními za trestnou činnost převážně násilného charakteru poskytují dostatečný podklad pro závěr, že stěžovatel aktuálně i do budoucna představuje nebezpečí pro veřejný pořádek a pro společnost (bod 44 rozsudku krajského soudu). Nejvyšší správní soud po jejich pečlivém prostudování dospěl k závěru, že utajované informace vytvářejí plastický, dlouhodobý a poměrně ucelený obraz o tom, jaké činnosti a kontakty stěžovatel v České republice rozvíjí ve vztahu ke skutečně nebezpečnému kriminálnímu prostředí. Podle Nejvyššího správního soudu nejde o informace vypovídající o jednorázové aktivitě stěžovatele, ale naopak představují mozaiku skutečností probíhajících dlouhodobě (bod 27 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Ústavní soud nepovažuje za důvodnou ani námitku stěžovatele, že správní orgány a správní soudy nedostatečně přihlédly k dopadům rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu na soukromý a rodinný život stěžovatele a jeho rodinných příslušníků. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a konstatuje, že otázce posouzení přiměřenosti těchto dopadů, včetně vlivu na jeho děti (zletilou a nezletilou dceru), se oba soudy, jakož i správní orgány, věnovaly dostatečně a ústavně konformně. Vedle nejlepšího zájmu obou dětí hodnotily rodinné vazby, zdravotní stav manželky, délku pobytu, jakož i závažnost protiprávního jednání a ekonomické poměry. Ústavní soud ověřil, že správní orgány a následně i oba správní soudy posoudily tato kritéria jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Vzhledem k opakování trestné činnosti, jakož i utajovaným informacím, neměly za to, že se stěžovatel v průběhu času napravil, naopak dospěly k závěru o hrozícím dalším opakování trestné činnosti v budoucnu. Ústavní soud konstatuje, že postup správních soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou, jejich úvahy neshledal nepřiměřenými. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny i Úmluvy, jejich rozhodnutí nelze označit za svévolná, jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud tak neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud považuje za ústavně souladný závěr Nejvyššího správního soudu, který s odkazem na svoji judikaturu i judikaturu Ústavního soudu (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 108/97) konstatoval, že si stěžovatel měl a mohl být při páchání úmyslné trestné činnosti vědom veškerých možných důsledků, které s sebou odhalení jeho trestné činnosti ponese, a to jak v rovině trestněprávní, tak i v rovině zákona o pobytu cizinců. Mohl tedy i předvídat, že svým jednáním vystaví obtížím spojeným s ukončením svého kvalifikovaného pobytového režimu v České republice vedle sebe sama i své rodinné příslušníky. Ústavní soud závěrem uvádí, že zrušení povolení k trvalému pobytu představuje podstatně menší zásah do práv cizinců než v případě jejich vyhoštění, neboť není spojeno se zákazem pobytu na území České republiky (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 4057/16). Stěžovatel má další zákonné možnosti legalizace svého pobytu, neboť může znovu usilovat o získání jiného pobytového oprávnění na území České republiky. Úmluva o právech dítěte ve svém čl. 9 odst. 3 připouští i oddělení dítěte od rodičů za podmínky pravidelného osobního kontaktu s rodiči, přičemž nikde nestanoví, že rodiče musí žít spolu se svým dítětem v jednom státě. S ohledem na výše uvedené lze souhlasit se závěry Nejvyššího správního soudu, že v rámci zjištěných skutečností nelze hodnotit zrušení trvalého pobytu stěžovatele jako nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených správních rozhodnutí (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), neboť by to bylo, za situace, kdy neprodleně po seznámení se se spisovým materiálem rozhodl o samotné ústavní stížnosti, zjevně neúčelné. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. prosince 2021 JUDr. Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:1.US.3116.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3116/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 21. 12. 2021
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 11. 2021
Datum zpřístupnění 27. 1. 2022
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán MINISTERSTVO / MINISTR - vnitra
JINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
SOUD - KS Plzeň
SOUD - NSS
Soudce zpravodaj Sládeček Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 104/1991 Sb./Sb.m.s., čl. 9 odst.3
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.2, čl. 36 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 326/1999 Sb., §871 odst.1 písm.a
  • 412/2005 Sb.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
Věcný rejstřík pobyt/cizinců na území České republiky
pobyt/trvalý
veřejný pořádek
ochrana utajovaných informací
styk rodičů s nezletilými dětmi
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3116-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 118479
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-01-28