ECLI:CZ:US:2021:1.US.3289.21.1
sp. zn. I. ÚS 3289/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 727/39, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 236/2021-840 ze dne 4. 10. 2021 a Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 16 P 83/2008-706 ze dne 21. 5. 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a dále a) O. F. a b) nezletilého J. F., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Nezletilý vedlejší účastník b) [dále jen "nezletilý"] je (t. č. patnáctiletým) synem stěžovatele a vedlejší účastnice a) [dále jen "matka"]. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "opatrovnický soud") byl k návrhu matky nařízen výkon rozhodnutí (předání nezletilého matce k uskutečnění soudně upraveného styku) uložením pokuty stěžovateli podle §502 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."), která dosahuje v úhrnu za období leden - květen 2021 výše 68 000 Kč (výrok I). Návrh matky na výkon rozhodnutí odnětím dítěte podle §504 z. ř. s. byl zamítnut. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") odvolání stěžovatele nevyhověl a zmíněné usnesení opatrovnického soudu napadeným usnesením potvrdil.
2. Pro objasnění souvislostí Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost nezletilého proti soudní úpravě jeho poměrů (rozšíření styku s matkou) byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením sp. zn. II. ÚS 1647/21 ze dne 8. 11. 2021. Kromě toho je pod sp. zn. II. ÚS 1929/21 vedeno řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí o uložení první z pokut (předcházející výše popsaným, nyní napadeným pokutám).
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Opodstatněnost stěžovatelova podání má plynout z údajné nesprávnosti napadených rozhodnutí. Taková argumentace však nevypovídá o žádném pochybení ze strany obecných soudů, pouze o snaze přesvědčit Ústavní soud o vlastním náhledu na věc. Důvody, pro které obecné soudy námitky stěžovatele neakceptovaly, jsou přitom v napadených rozhodnutích přehledně vyloženy; situace rodiny je jim dlouhodobě známa. Rozsah vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud stěžovateli (resp. nezletilému) vyložil již ve zmíněném usnesení sp. zn. II. ÚS 1647/21, na které může i nyní zcela odkázat. Stejně jako tedy nemohl s pokračující polemikou se závěry obecných soudů uspět syn stěžovatele, nemůže Ústavní soud vyhovět ani stěžovateli.
5. Není výjimkou, že soud vnímá nejlepší zájem dítěte, který je povinen chránit primárně, jinak než jeho rodiče (nebo i než dítě samotné). Je to logické, protože rodiče zpravidla vedle zájmů dítěte sledují také své zájmy, které zájmům dítěte ne vždy korespondují. Proto také bývá dítě jako zranitelný účastník řízení zastoupeno na rodičích nezávislým opatrovníkem. Právem dítěte je budovat a mít vztah k oběma rodičům, a dokud dítě nedospěje, nesmí obecné soudy na toto právo rezignovat. Proto musí v takových případech vstupovat do (jinak výsostně privátních) rodinných vztahů za účelem ochrany nezletilého stát.
6. Byť ve stěžovatelem odkazovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 3462/14 ze dne 13. 10. 2015 (N 184/79 SbNU 91), a stejně tak v nálezu sp. zn. II. ÚS 3573/18 ze dne 19. 3. 2019 (N 40/93 SbNU 67), Ústavní soud zohlednil postoj dítěte a shledal ukládání pokut za nerealizovaný styk nepřiměřeně tvrdým postihem pečujícího rodiče, v dané věci k takovému závěru nevidí důvod. Je na stěžovateli jako přímém vychovateli nezletilého, aby mu vysvětlil (stejně jako jej přiměje chodit do školy), že výkon rozhodnutí je veden pro jeho dobro a v jeho zájmu. Názor stěžovatele, že v tomto ohledu učinil maximum možného, obecné soudy nesdílí - a Ústavní soud se s nimi zcela ztotožňuje.
7. Jelikož Ústavní soud nezjistil na straně obecných soudů žádné pochybení (natož ústavněprávního charakteru), nepřísluší mu jejich rozhodnutí přehodnocovat; proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu