ECLI:CZ:US:2021:1.US.3300.21.1
sp. zn. I. ÚS 3300/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 250/2021-36 ze dne 12. 10. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 10. 12. 2021 ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým byla zamítnuta její kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 A 4/2019-19 ze dne 13. 7. 2021 ve věci určení advokáta k poskytnutí právní služby podle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Podání stěžovatelky nenaplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle §30 odst. 1 a §34 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona o Ústavním soudu, především trpí nedostatkem povinného právního zastoupení. Stěžovatelka ve svém podání uvádí, že požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem, a proto žádá o prodloužení lhůty za účelem doplnění zastoupení advokátem.
4. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
5. Náležitého poučení se stěžovatelce dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatelka podala již mnoho ústavních stížností trpících stejnými vadami a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčených vad, v minulosti opakovaně poučena (naposledy viz usnesení sp. zn. III. ÚS 2346/20 ze dne 18. 11. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
6. Ústavní soud tedy nemá pochybnosti o řádném seznámení navrhovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem. Její žádost o určení zástupce z řad advokátů vedená pod sp. zn. 10.01-000641/21 byla Českou advokátní komorou zamítnuta dne 14. 12. 2021. Pro neefektivnost dalšího poučování Ústavní soud proto návrh odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 951/18 ze dne 27. 3. 2018).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2021
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj