infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.06.2021, sp. zn. II. ÚS 1454/21 [ usnesení / ŠIMÁČKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:2.US.1454.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2021:2.US.1454.21.1
sp. zn. II. ÚS 1454/21 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 338/2020-53 ze dne 30. 3. 2021 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 8 A 57/2020-22 ze dne 25. 9. 2020, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro tvrzený zásah do svého základního práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dále namítá porušení čl. 4 Ústavy. 2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí, odbor regionálního rozvoje a stavebního úřadu, rozhodnutím ze dne 22. 3. 2017 č. j. MUFO 9758/2017 (dále jen "rozhodnutí ze dne 22. 3. 2017"), rozhodl na žádost třetí osoby o umístění stavby - vodovodní přípojky a vnitřního rozvodu. Stěžovatelka učinila podnět k provedení přezkumného řízení podle §94 správního řádu ve vztahu k tomuto rozhodnutí. Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen "krajský úřad" či "žalovaný"), dospěl k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí ze dne 22. 3. 2017 bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, protože Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí nezahrnul stěžovatelku mezi účastníky řízení. Městský soud poté, co shrnul předpoklady ochrany podle §82 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") a odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, shledal, že tím, že žalovaný stěžovatelku nevyrozuměl v zákonem stanovené lhůtě o tom, jakým způsobem naložil s jejím podnětem k zahájení přezkumného řízení, nemohlo dojít bez dalšího k zásahu do jejích veřejných subjektivních práv. Poukázal i na to, že sama stěžovatelka netvrdila, čím konkrétně měla být její veřejná subjektivní práva dotčena. Městský soud v Praze v napadeném rozsudku upozornil, že samotné nezahájení přezkumného řízení nemůže být pojmově nezákonným zásahem, neboť na zahájení takového řízení není právní nárok. Za pochybení žalovaného nepovažoval městský soud ani skutečnost, že nesdělil důvody nezahájení přezkumného řízení ve lhůtě 30 dnů od podání podnětu stěžovatelky, jak vyplývá z §94 odst. 1 správního řádu, ale učinil tak teprve ve sdělení ze dne 21. 3. 2020, tedy až po podání zásahové žaloby. Městský soud uvedl, že se jedná o lhůtu pořádkovou, a její nedodržení s sebou tudíž nenese žádné závažné procesní důsledky. 3. V řízení před Nejvyšším správním soudem stěžovatelka tvrdila, že městský soud nesprávně vymezil předmět řízení, neboť jím nebylo nezaslání sdělení o nezahájení přezkumného řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne podání podnětu k zahájení přezkumného řízení, ale nečinnost žalovaného ke dni podání žaloby. Nejvyšší správní soud ze spisu městského soudu ověřil, že žalobou se stěžovatelka domáhala, aby městský soud: "1. určil, že nevydání sdělení o neshledání důvodů k zahájení přezkumného řízení, resp. usnesení o zahájení přezkumného řízení, žalovaným k podnětu žalobkyně ze dne 2. 3. 2020 je nezákonným zásahem, 2. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady spojené se soudním řízením." V žalobě stěžovatelka uvedla, že spatřuje nezákonný zásah v tom, že žalovaný dosud nevydal usnesení o zahájení přezkumného řízení, resp. sdělení o neshledání důvodů k zahájení přezkumného řízení. Skutečnost, že tak neučinil v zákonem stanovené lhůtě, považovala za rozporné se základními zásadami správního řízení a odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu vydaný ve věci sp. zn. 6 As 253/2014, podle něhož žádné obdržené podání nemá správní orgán ignorovat. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelkou v tom, že skutkový a právní stav v době vydání rozsudku a v době zásahu nebyl totožný, neboť žalovaný sdělil stěžovatelce důvody nezahájení přezkumného řízení až v průběhu řízení o žalobě, tedy po jejím podání. Je nutné s ní rovněž souhlasit v tom, že z hlediska posouzení věci (nečinnosti žalovaného při vyřizování podnětu stěžovatelky) je následný postup žalovaného po podání zásahové žaloby irelevantní, neboť stěžovatelka se domáhala deklarace nezákonného zásahu ze strany žalovaného. Z rozsudku městského soudu však nevyplývá, že by rozhodoval podle stavu, který zde byl v době vydání jeho rozsudku. Městský soud toliko posuzoval, a to zcela ve shodě s obsahem žalobního žádání, zda tvrzená nečinnost žalovaného, je nezákonným zásahem. Dospěl přitom k závěru, že tomuto tak není. Vzhledem k tomu, že z rozsudku je zřetelně patrné, jaký zásah městský soud posuzoval, a také, že si byl vědom znění žalobního petitu, jímž se stěžovatelka domáhala deklarace tvrzeného nezákonného zásahu, nelze pochybovat o tom, že městský soud respektoval i §87 odst. 1 část věty za středníkem s. ř. s. Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí též uvedl, že z databáze u něj vedených řízení ověřil, že kasační soud již rozhodl o kasační stížnosti stěžovatelky podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2019 č. j. 25 A 82/2019-35 tak, že rozsudkem ze dne 11. 1. 2021 č. j. 5 As 8/2020-52 tuto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Také otázka zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2019, k němuž se vztahoval stěžovatelčin podnět k zahájení přezkumného řízení, již byla s konečnou platností vyřešena. 4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zopakovala své námitky, jimiž se již zabývaly obecné soudy, a uvedla, že závěry obou soudů nemohou obstát, neboť najisto nepostavily, že jejich závěry vycházejí ze stavu ke dni 18. 5. 2020 (den podání žaloby), kdy žalovaný byl nečinný, což soudy nepopírají. Jelikož otázka právního nároku na zahájení přezkumného řízení jako takového nebyla předmětem žaloby, jak uvádějí soudy, má stěžovatelka za to, že soudy pouze obešly skutečný předmět žaloby, kterým bylo určení, že nevydání sdělení o neshledání důvodů k zahájení přezkumného řízení, resp. usnesení o zahájení přezkumného řízení, žalovaným k podnětu žalobkyně ze dne 2. 3. 2020 je nezákonným zásahem. Nejvyššímu správnímu soudu nelze podle stěžovatelky přisvědčit ani v posouzení rozpornosti odstavců 14 a 20 rozsudku městského soudu tak, že je nade vší pochybnost jasné, že výlučně chybou v psaní, tedy v důsledku lidské nepozornosti, kterou nelze nikdy zcela vyloučit, došlo k tomu, že v odst. 20 napadeného rozsudku namísto slova "neshledal" městský soud uvedl slovo "shledal". Stěžovatelka má za to, že v konečném důsledku se soudy ztotožnily s postupem žalovaného, který postupoval v rozporu se základními zásadami správního řízení, zakotvenými v ustanoveních §2 až §8 správního řádu. Stěžovatelka porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že jí bylo soudy odepřeno právo na deklarování nečinnosti žalovaného ke dni podání žaloby. 5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. 7. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé. 8. Již ze samotné argumentace stěžovatelky je zřejmé, že nesouhlasí s výkladem podústavního práva a postupy obecných soudů. Ačkoli stěžovatelka používá argumentaci odkazem na své základní právo na spravedlivý proces, pokračuje v polemice s obecnými soudy na úrovni výkladu podústavního práva. Polemiku se závěry obecných soudů však stěžovatelka staví jen na právních argumentech, které již vznesla před obecnými soudy a s nimiž se obecné soudy řádně vypořádaly. 9. Ústavnímu soudu pak nepřísluší vstupovat do hodnocení podústavního práva a odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů nejsou natolik excesivní či nepřesvědčivé, aby mohla vést k závěru o porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. 10. Z výše uvedených důvodů tedy Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. 6. 2021 Ludvík David, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:2.US.1454.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1454/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 6. 2021
Datum vyhlášení  
Datum podání 31. 5. 2021
Datum zpřístupnění 28. 6. 2021
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NSS
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Šimáčková Kateřina
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §82
  • 500/2004 Sb., §94
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstřík správní soudnictví
stavební řízení
legitimace/aktivní
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1454-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 116415
Staženo pro jurilogie.cz: 2021-07-02