ECLI:CZ:US:2021:3.US.1249.21.1
sp. zn. III. ÚS 1249/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. J., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného Mgr. Markétou Tylečkovou, advokátkou, sídlem Svornosti 86/2, Havířov, proti usnesením Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 18. března 2021 č. j. 1 KZV 19/2020-1186 a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru obecné kriminality ze dne 21. ledna 2021 č. j. KRPT-231590-990/TČ-2019-070072, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel je trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) a c) trestního zákoníku. V rámci uvedeného trestního řízení byly zajištěny movité věci, které měl v dispozici a užívání stěžovatel, konkrétně jde o osobní automobil Audi Q7, nákladní automobil Volkswagen Transporter, bagr, elektrokoloběžku Harley Davidson, televizor, varnou desku, odsavač par a kombinovanou pračku se sušičkou Siemens, z čehož některé věci byly zcela nepoužité, zabalené v původním obalu.
3. Dne 21. 1. 2021 rozhodl policejní orgán Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") napadeným usnesením tak, že podle §12 odst. 2 písm. b) zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o výkonu zajištění majetku"), budou shora uvedené movité věci prodány, neboť lze důvodně předpokládat, že uvedený majetek bude rychle ztrácet na hodnotě, zejména jde-li o motorová vozidla a elektrozařízení. Policejní orgán zdůrazňuje, že cílem tohoto kroku není zbavení vlastnických práv, nýbrž pouze transformace majetku do podoby, ve které bude uchována jeho hodnota.
4. Uvedené usnesení policejního orgánu napadl stěžovatel stížností, o níž rozhodlo Krajské státní zastupitelství v Ostravě (dále jen "krajské státní zastupitelství") tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítlo.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel konstatuje, že k vydání rozhodnutí o zpeněžení věci musí být splněny všechny zákonné podmínky a jejich naplnění musí být řádně odůvodněno. V případě stěžovatele tomu tak však nebylo. Usnesení policejního orgánu je pouhou citací právní normy, což však neodpovídá požadavkům na přezkoumatelné rozhodnutí. Prodej zajištěných věcí lze podle zákonné úpravy realizovat pouze tehdy, je-li dán důvodný předpoklad, že věci ztratí na hodnotě, přičemž tuto důvodnost je nutno dokazovat. Stěžovatel má za to, že úvaha policejního orgánu, že hodnota věcí klesá pouhým plynutím času, se u starších vozidel a pracovních strojů uplatní pouze v účetní rovině, nikoliv z pohledu tržní ceny. Tržní cenu takových věcí ovlivňuje spíše počet najetých kilometrů a dosažených motohodin (u pracovních strojů).
6. Krajské státní zastupitelství tuto úvahu stěžovatele částečně akceptovalo, neboť se před vydáním napadeného usnesení zabývalo cenovými nabídkami vozidel Audi a Volkswagen Transporter, přičemž dospělo k závěru, že hodnota takových vozidel skutečně klesá. Krajské státní zastupitelství však tato skutková zjištění blíže nepopsalo, čímž se uvedené rozhodnutí stává nepřezkoumatelným. Nadto krajské státní zastupitelství vůbec nezkoumalo cenové nabídky u strojů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud připomíná, že dle ustálené judikatury je možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud je takto povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má tedy své místo pouze v případech zcela zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 a sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006).
9. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že záruka vlastnického práva podle čl. 11 Listiny se bezprostředně týká vztahu mezi jednotlivcem a veřejnou mocí [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 34/09 ze dne 7. 9. 2010 (N 187/58 SbNU 647)] a každé zasahování orgánů veřejné moci do práva na pokojné užívání majetku musí splňovat kritérium přiměřenosti mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce [viz nález sp. zn. I. ÚS 3113/13 ze dne 29. 4. 2014 (N 72/73 SbNU 315)].
10. V posuzované věci však Ústavní soud žádný exces, který by vyjadřoval svévoli či byl zjevně nepřiměřený, neshledal. Policejní orgán a následně i krajské státní zastupitelství postupovaly v souladu s ustanoveními zákona o výkonu zajištění majetku. Odůvodnění obou napadených rozhodnutí je dostatečné, neboť v případě běžných motorových vozidel, které jsou produktem řadové výroby, je skutečnost, že tato vozidla rychle ztrácejí na hodnotě, notorietou a tomu odpovídá i text zákona. Zákonodárce do stejné kategorie jako motorová vozidla řadí i elektrozařízení, tudíž prodej i dalších movitých věcí stěžovatele odpovídá účelu použité právní normy. Skutečnost, že krajské státní zastupitelství neuvedlo v textu odůvodnění napadeného usnesení konkrétní zjištěné cenové nabídky, nezakládá nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, neboť šlo o úkon v podstatě nadbytečný. Jde o skutečnost, kterou je možno velmi snadno zjistit, a to bez nezbytnosti specifických znalostí. V případě bagru, který spadá do obdobné kategorie jako vozidla a elektrozařízení, bylo posouzení orgánů činných v trestním řízení též dostatečné. Nutno podotknout, že vynucený prodej stěžovatelova majetku nepochybně představuje zásah do jeho vlastnického práva, jde se však o zásah, jehož cílem je zachovat hodnotu vlastnictví a minimalizovat ztráty. Ústavní soud tedy neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
11. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu