infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.06.2021, sp. zn. III. ÚS 1376/21 [ usnesení / ZEMÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:3.US.1376.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2021:3.US.1376.21.1
sp. zn. III. ÚS 1376/21 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Jana Šeby, zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem, sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2021 č. j. 22 Co 286/2020-190, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na soudní ochranu před nesprávným postupem veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 30. 3. 2021 č. j. 22 Co 286/2020-190 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku (dále jen "okresní soud") ze dne 21. 9. 2020 č. j. 9 C 63/2017-164, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatel (žalobce) domáhal po vedlejší účastnici řízení (žalované) zaplacení částky ve výši 29 000 Kč s příslušenstvím z důvodu náhrady nemajetkové újmy za průtahy v přestupkovém řízení (přestupek řízení vozidla po požití návykové látky), jímž byla stěžovateli uložena sankce zákazu řízení na dobu 8 měsíců. Stěžovatel namítal, že v důsledku nepřiměřené délky přestupkového řízení mu byl zadržen řidičský průkaz na dobu delší, než kolik nakonec činila uložená sankce. Krajský soud ve shodě s okresním soudem považoval v daném případě konstatování porušení práva a omluvu vedlejší účastnice řízení za dostačující kompenzaci nemajetkové újmy. Zohlednil přitom, že k průtahům ve správním řízení došlo v minimálním možném rozsahu, přičemž byly částečně zaviněny i jednáním stěžovatele, a nemajetková újma stěžovatele nebyla natolik závažná, aby zásadním způsobem ovlivnila kvalitu jeho života. Vnímání tohoto zásahu do osobnostní sféry hodnotil krajský soud i z hlediska předchozího chování stěžovatele (v této souvislosti poukázal na to, že stěžovatel má již 6 záznamů v evidenční kartě řidiče a v nedávné době byl odsouzen za přestupek, kdy se odmítl podrobit vyšetření na návykové látky). II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého shora uvedeného ústavně zaručeného práva. Poukazuje na to, že ze správního spisu vyplývají jiné skutečnosti, než jak jeho obsah rekapituluje krajský soud. Skutečnost, že se stěžovatel nedostavil k ústnímu jednání o přestupku, jeho projednání nikterak nezdrželo, neboť svůj úmysl správnímu orgánu avizoval předem. Veškeré podklady měl správní orgán k dispozici do konce března 2016 a stěžovateli není jasné, proč rozhodl až dne 27. 7. 2016, a to až na základě prostředku k ochraně před nečinností. Nebýt této prodlevy nedošlo by k nežádoucímu důsledku, za který se stěžovatel domáhá náhrady. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 5. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 6. Stěžovatel brojí proti rozhodnutí, jímž byl potvrzen rozsudek okresního soudu o zamítnutí jeho žaloby na náhradu nemajetkové újmy, avšak Ústavnímu soudu nepředkládá žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci, když pouze namítá, že krajský soud dezinterpretoval obsah správního spisu a tím, že mu nepřiznal zadostiučinění v jím požadované výši, porušil právo vyplývající z čl. 36 odst. 3 Listiny. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře zdůrazňuje, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění mu přísluší toliko posoudit, zda obecné soudy vycházely z pravidel plynoucích z §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), a zda své závěry řádně, tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logiky, odůvodnily. Do samotného zhodnocení konkrétních okolností případu obecnými soudy z pohledu zmíněných zákonných kritérií Ústavní soud zásadně není oprávněn vstupovat, ledaže by příslušné závěry bylo možno označit za extrémní, tedy zcela se vymykající smyslu a účelu dané právní úpravy. V judikatuře Ústavního soudu se ostatně uznává, že neexistuje žádná exaktní metoda, jak určit přiměřenost zadostiučinění za nemajetkovou újmu, resp. jeho výši [např. nález ze dne 29. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 42/16 (N 53/80 SbNU 643; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Posouzení přiměřenosti zadostiučinění je tedy na úvaze soudu, která však musí být ústavně souladným způsobem odůvodněna. 7. Ústavní soud si ověřil, že krajský soud posuzoval danou věc z hlediska kritérií stanovených v §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a jeho závěr o tom, proč se stěžovateli nepřiznává peněžité zadostiučinění je řádně a logicky odůvodněn s ohledem na individuální okolnosti případu a nelze jej považovat za extrémně nesouladný se skutkovými zjištěními. 8. Ústavní soud uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatele, jelikož krajský soud se odpovídajícím způsobem vypořádal se všemi relevantními námitkami, které se v daném řízení objevily, a v tomto směru nebyl zjištěn žádný zásadnější deficit (tím méně ústavní intenzity). Jak již bylo řečeno výše, úkolem Ústavního soudu není a ani nemůže být přehodnocovat skutkové a právní závěry, ke kterým dospěje obecný soud. Stěžovatel ve skutečnosti nebrojí proti protiústavnímu zásahu krajského soudu do jeho základních práv, nýbrž zpochybňuje pro něj nepříznivý výsledek soudního řízení, což však k závěru o porušení ústavně zaručených práv vést nemůže. 9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. června 2021 Radovan Suchánek v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:3.US.1376.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1376/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 15. 6. 2021
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 5. 2021
Datum zpřístupnění 13. 7. 2021
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Praha
MINISTERSTVO / MINISTR - obrany
Soudce zpravodaj Zemánek Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.3
Ostatní dotčené předpisy
  • 82/1998 Sb., §31a odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup
Věcný rejstřík škoda/náhrada
přestupek
újma
škoda/odpovědnost za škodu
stát
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1376-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 116435
Staženo pro jurilogie.cz: 2021-07-16