infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.06.2021, sp. zn. III. ÚS 1428/21 [ usnesení / ŠIMÍČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:3.US.1428.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2021:3.US.1428.21.1
sp. zn. III. ÚS 1428/21 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Jiřím Sůrou, advokátem se sídlem Štěpánkova 84, Chrudim, směřující proti výroku I. (bod 1) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021, č. j. 20 Co 38/2021-108, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, a to v části (výrok I., bod 1), jíž bylo rozhodnuto o výživném pro nezletilou dceru, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla úprava výchovných a vyživovacích poměrů ve vztahu k nezletilému synovi D. a dceři T., jejichž matkou je J. Č. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje stručně uvést toliko základní fakta, týkající se předmětu nyní posuzované ústavní stížnosti. 3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z připojených listin, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 0 P 5/2017-84, změnil výchovné prostředí nezletilého syna a svěřil jej do výlučné péče stěžovatele (výrok I.). Dále rozhodl o výživném tak, že matce uložil povinnost platit na výživu nezletilého k rukám stěžovatele 1 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2020 (výrok II.) a stěžovateli zvýšil výživné vůči nezletilé dceři, která zůstala ve výlučné péči matky, a to na částku 4 000 Kč měsíčně rovněž s účinností od 1. 7. 2020 (výrok III). 4. V případě výživného uloženého k placení matce vycházel okresní soud z toho, že je na rodičovské dovolené se svým třetím dítětem a pobírá rodičovský příspěvek v částce 9 440 Kč měsíčně. U stěžovatele pak okresní soud uzavřel, že se v roce 2019 vzdal bez vážných důvodů zaměstnání v X, přičemž pokud by tak neučinil, byl by schopen platit nezletilé měsíčně minimálně 4 000 Kč. 5. K odvolání stěžovatele, směřujícímu pouze proti výrokům o výživném, ve věci rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), který ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že výživné stěžovatele pro nezletilou se s účinností od 1. 7. 2020 zvyšuje na částku 6 000 Kč měsíčně splatnou k rukám matky vždy do 15. dne v měsíci. Krajský soud dále rozhodl, že matka je povinna s účinností od 1. 7. 2020 platit na výživu nezletilého částku 2 500 Kč měsíčně k rukám stěžovatele také vždy do 15. dne v měsíci. 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti s uvedenými právními závěry krajského soudu týkajícími se stanovení výživného vůči nezletilé dceři nesouhlasí, přičemž tomuto soudu vytýká, že měl vycházet při hodnocení jeho majetkových poměrů z jeho aktuálních příjmů, které má jako OSVČ - obor zedník, a nikoli tedy z potenciálních příjmů, kterých dosahoval v předchozím zaměstnání. Namítá, že je jeho právem změnit zaměstnání, a to i za méně výhodné, přičemž opakuje, že dřívější pracovní místo opustil kvůli nočním směnám, které mu nevyhovovaly. Stěžovatel dále upozornil, že má v péči syna, na jehož výživě se musí také podílet. Pokud však soud stanoví výživné pro dceru na základě potencionálních příjmů, které neodpovídají reálným příjmům, tak tím sníží možnost výživy pro syna. 7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. 8. Ústavní soud předně připomíná, že zastává obecně rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavní soud zejména nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy, a do rozhodování obecných soudů zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. V posuzované věci však neshledal Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by teprve mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí ve vztahu ke stanovení výživného. 9. Podstata stěžovatelovy polemiky se závěry napadeného soudního rozhodnutí je založena toliko na nesouhlasu s výší vyměřeného výživného na nezletilou, tedy výlučně na hodnocení podústavního práva a zjištěného skutkového stavu případu, a nemá tudíž žádný ústavněprávní rozměr. Krajský soud své závěry odpovídajícím způsobem odůvodnil v takovém rozsahu, že napadené rozhodnutí nelze shledat rozporným s právem na soudní ochranu. Ústavnímu soudu přitom nepřísluší přehodnocovat závěry obecných soudů, pokud stěžovatel nepřinesl argumenty, že by došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod. 10. Ústavní soud ve své judikatuře zároveň opakovaně vyzdvihl, že otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 299/06 ze dne 12. 9. 2006 (N 158/42 SbNU 297); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 11. Tomuto požadavku krajský soud dostál, když z jeho rozhodnutí je dostatečně patrné, jakými úvahami se řídil, resp. srozumitelně vysvětlil, proč v nyní posuzovaném případě při stanovení výše výživného vycházel z potenciálních příjmů stěžovatele. Krajský soud ve shodě s okresním soudem nepovažoval důvody ke změně zaměstnání uváděné stěžovatelem za opodstatněné (srov. rozsudek krajského soudu, bod 6), přičemž přihlédl k tomu, že péče o dítě je obecně slučitelná rovněž s prací ve třísměnném provozu, resp. zohlednil příznivou dojezdovou vzdálenost do předchozího zaměstnání. Opodstatněný, byť současně odůvodněný zcela stručně, je rovněž závěr směřující k navýšení vyživovací povinnosti vůči nezletilé. Krajský soud zde postupoval v souladu se závěry ustálené judikatury zdejšího soudu, z nichž vyplývá, že ve vztahu k určení výše výživného oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, byť v daném případě potenciálních, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (srov. též ustanovení §913 či §915 občanského zákoníku). 12. Na těchto závěrech nehodlá - a vzhledem ke svému postavení orgánu ochrany ústavnosti, který není součástí soustavy obecných soudů, ani nemůže - zdejší soud cokoliv přehodnocovat, neboť v nich neshledal nic, co by svědčilo o jejich protiústavnosti. Jestliže stěžovatel přesto vyjadřuje nespokojenost, neboť se domáhal stanovení nižší vyživovací povinnosti, přičemž tento svůj argument zaštiťuje toliko obecným odkazy na shora uvedená ustanovení Listiny, Ústavní soud mu nemůže s ohledem na zmíněná východiska přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech výživného vyhovět. 13. Ústavní soud konstatuje, že postup krajského soudu byl řádně odůvodněn a jeho rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, který ostatně nerozporuje ani stěžovatel. Krajský soud rozhodoval v souladu s ustanoveními Listiny a jeho rozhodnutí nelze - navzdory odlišnému názoru stěžovatele - označit jako svévolné, neboť je výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. 14. Ústavní soud proto uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je primárně na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně výše výživného. 15. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž by byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana. Jak ovšem bylo vysvětleno výše, k takovému zásahu či pochybení v nyní posuzovaném případě nedošlo. 16. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. června 2021 Radovan Suchánek v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:3.US.1428.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 1428/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 15. 6. 2021
Datum vyhlášení  
Datum podání 28. 5. 2021
Datum zpřístupnění 14. 7. 2021
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodaj Šimíček Vojtěch
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4
Ostatní dotčené předpisy
  • 89/2012 Sb., §909, §923, §913, §915
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)
Věcný rejstřík výživné/pro dítě
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-1428-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 116430
Staženo pro jurilogie.cz: 2021-07-16