infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.05.2021, sp. zn. III. ÚS 3541/20 [ nález / SUCHÁNEK / výz-3 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:3.US.3541.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K povinnosti správního soudu doručovat písemnosti do datové schránky advokáta; zastavení řízení o kasační stížnosti, ani...

Právní věta I. Domáhal-li se stěžovatel jako advokát zrušení opatření obecné povahy ve správním soudnictví s tvrzením, že toto opatření obecné povahy zasahuje též do jeho práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž se v návrhu výslovně označil jako advokát, je povinností soudu mu doručovat písemnosti do datové schránky advokáta, nikoliv prostřednictvím držitele poštovní licence. II. Nedoručil-li soud stěžovateli řádně výzvu k zaplacení soudního poplatku, nepočala běžet lhůta k jeho zaplacení. Bylo-li následně zastaveno řízení o kasační stížnosti, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky, má takový postup vůči stěžovateli za následek odepření přístupu k soudu a tím porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

ECLI:CZ:US:2021:3.US.3541.20.1
sp. zn. III. ÚS 3541/20 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Adama Černého, LL.M., Ph.D., advokáta, sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. října 2020 č. j. 6 As 278/2020-26, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, a Ministerstva zdravotnictví jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2020 č. j. 6 As 278/2020-26 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2020 č. j. 6 As 278/2020-26 se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, obsahu spisu Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 17 A 60/2020 a spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 278/2020, které si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podle §101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), domáhal zrušení mimořádných opatření vedlejšího účastníka ze dne 15. 5. 2020 č. j. MZDR 20581/2020-1/MIN/KAN a č. j. MZDR 20588/2020-1/MIN/KAN. Usnesením ze dne 3. 8. 2020 č. j. 17 A 60/2020-76 městský soud návrh stěžovatele podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Proti rozhodnutí městského soudu podal stěžovatel k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost ze dne 14. 9. 2020, v níž se označil jako "navrhovatel: JUDr. Ing. Adam Černý, advokát se sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2" a uvedl, že soudní poplatek bude zaplacen na výzvu soudu. 3. Usnesením ze dne 16. 9. 2020 č. j. 6 As 278/2020-14 vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč do 15 dnů od jeho doručení, a zároveň ho poučil o následcích spojených s jeho nezaplacením. Usnesení bylo stěžovateli doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence na adresu Dřevná 382/2, Praha 2. Z doručenky (typ III.) ze dne 22. 9. 2020 vyplývá, že stěžovatel nebyl zastižen, pročež byla písemnost téhož dne vložena do "domovní nebo jiné adresátem užívané schránky". Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), pro nezaplacení soudního poplatku. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl, že usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku, mu bylo doručeno dne 22. 9. 2020, přičemž lhůta k zaplacení soudního poplatku stěžovateli marně uplynula dne 7. 10. 2020. 4. Stěžovatel podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 30. 10. 2020 požádal o opětovné doručení výzvy k úhradě soudního poplatku, neboť mu nebylo doručeno. Sdělením ze dne 11. 11. 2020 Nejvyšší správní soud stěžovatele uvědomil, že žádosti nelze vyhovět. Podle sdělení Nejvyššího správního soudu se podaná kasační stížnost netýkala výkonu advokátní praxe stěžovatele, pročež mu nebylo předmětné usnesení doručováno do datové schránky advokáta. Jelikož Nejvyšší správní soud nezjistil, že by měl stěžovatel jako fyzická osoba zřízenu datovou schránku, doručoval mu písemnost poštou na adresu označenou v kasační stížnosti. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel uvádí, že v důsledku nesprávného doručení usnesení, kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, a následného zastavení řízení o kasační stížnosti, došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 1136/20, podle něhož je součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny též právo na přístup k soudu, k jehož porušení může dojít též zastavením řízení o kasační stížnosti, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky. 6. Usnesení, jímž byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku, mělo být doručeno podle §42 odst. 1 s. ř. s. do jeho datové schránky, nikoliv prostřednictvím držitele poštovní licence, jak nesprávně učinil Nejvyšší správní soud. Stěžovatel zdůrazňuje, že není pravdou tvrzení Nejvyššího správního soudu, že "podával kasační stížnost jako nepodnikající fyzická osoba, čímž odůvodňuje způsob doručování poštou Nejvyšší správní soud ve sdělení ze dne 11. 11. 2020. Přitom ani adresa, na kterou měla být výzva doručována, není adresou bydliště Adama Černého, ale sídlem jeho advokátní kanceláře. Rovněž ze samotného označení navrhovatele v kasační stížnosti je zřejmé, že tato byla podávaná advokátem - za uvedením jména je uvedený dodatek advokát, adresou je sídlo advokátní kanceláře a i samotná kasační stížnost byla na Nejvyšší správní soud zaslaná přes emailovou schránku stěžovatele jako advokáta. Tvrzení, že kasační stížnost nebyla podaná stěžovatelem jako advokátem je ničím nepodloženou argumentací, jíž se Nejvyšší správní soud snažil zakrýt své pochybení při doručování usnesení, jímž měla být stěžovateli určena lhůta k zaplacení soudního poplatku". 7. Nikoliv bez významu je podle stěžovatele skutečnost, že městský soud v řízení, v němž bylo vydáno kasační stížností napadené rozhodnutí, doručoval stěžovateli veškeré písemnosti do jeho datové schránky. Nevznikla přitom žádná pochybnost o tom, zda je navrhovatel advokátem (podnikající fyzickou osobou). Městský soud v kasační stížností napadeném rozhodnutí uvádí při identifikaci stěžovatele (žalobce) adresu jeho sídla, z čehož je patrné, že "účastníkem řízení byla podnikající fyzická osoba (advokát) a identifikaci stěžovatele jako advokáta obsahovala i samotná kasační stížnost. Očekávání stěžovatele, že mu i ze strany Nejvyššího správního soudu bude doručováno prostřednictvím jeho datové schránky, bylo legitimním a odpovídalo zákonné úpravě způsobu doručování v řízení ve správním soudnictví (ostatně ze strany Nejvyššího správního soudu je veškerá komunikace v obdobných kasačních stížnostech rovněž doručována stěžovateli)". V nyní projednávaném případě se naproti tomu dopustil Nejvyšší správní soud libovůle, odmítl-li stěžovateli doručovat do jeho datové schránky. Jelikož nebyla stěžovateli výzva k zaplacení soudního poplatku řádně doručena, nezačala ani plynout lhůta k zaplacení soudního poplatku. Nebylo proto možné rozhodnout o zastavení řízení o kasační stížnosti s poukazem na nezaplacení soudního poplatku v určené lhůtě. III. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele 8. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření uvedl, že argumentaci stěžovatele nepovažuje za důvodnou a má za to, že není způsobilá zpochybnit správnost úvah, jimiž se Nejvyšší správní soud při doručování řídil. Uvedl, že návrh stěžovatele směřoval proti opatřením obecné povahy, jimiž byly stanoveny zákazy a omezení v případě řady provozoven a provozů, a dále omezení nebo zákazy konání slavností, divadelních, filmových a uměleckých představení a jiných hromadných akcí. 9. Z kasační stížnosti podle Nejvyššího správního soudu "nevyplývá, že by stěžovatel jednal za jiného a vystupoval v procesním postavení advokáta jako zástupce účastníka řízení". Stejně tak nelze dovodit, že by se podaný návrh "týkal vlastního výkonu stěžovatelovy advokátní činnosti, a že by tedy jednal jako advokát sám za sebe, jako je tomu například v případě stavovských (kárných) řízení nebo daňových řízení spojených s výkonem advokacie...". Z toho důvodu mu také nemohly být písemnosti doručovány do datové schránky, kterou má zřízenou za účelem výkonu činnosti advokáta. Nejvyšší správní soud uvádí, že by postupoval shodně i v případě doručování osobám vykonávajícím jinou specifickou profesní činnost, a že jeho postup odpovídá závěrům vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. 23 Cdo 1850/2015 a ve stanovisku pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. Plsn 1/2015. 10. Nejvyšší správní soud uvádí, že z výše uvedených důvodů lze stěžovatelovo označení slovem "advokát" považovat za pouhé "oznámení údaje o jeho povolání". Nejvyšší správní soud prověřoval, zda měl stěžovatel jako fyzická osoba zřízenou datovou schránku. Jelikož takovou nenalezl, doručoval předmětnou písemnost prostřednictvím držitele poštovní licence. Tím, že stěžovatel v kasační stížnosti uvedl jako adresu "Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2", vyjádřil "vůli, aby mu na tuto adresu byly v zahájeném řízení doručovány písemnosti". Do této "volnosti" účastníka řízení zvolit si adresu pro doručování Nejvyšší správní soud nebyl oprávněn zasahovat. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že stěžovatel si měl "uspořádat své poměry a vytvořit takové podmínky, za kterých se písemnosti doručované na jím označenou adresu také dostanou do sféry jeho dispozice". 11. Vedlejší účastník řízení Ústavnímu soudu sdělil, že se svého postavení v řízení o ústavní stížnosti nevzdává, nicméně s ohledem na povahu namítané vady napadeného rozhodnutí se nebude k ústavní stížnosti vyjadřovat. 12. Ústavní soud zaslal stěžovateli vyjádření účastníka řízení na vědomí a k případné replice, přičemž stěžovatel této možnosti ve stanovené lhůtě využil. Ve své replice rozporuje tvrzení Nejvyššího správního soudu, podle něhož z kasační stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel jednal v řízení za jiného a vystupoval v procesním postavení advokáta. Stěžovatel zdůrazňuje, že byl v kasační stížnosti výslovně označen jako advokát, a to s uvedením adresy sídla advokátní kanceláře. To, že stěžovatel nejednal za jiného, neznamená, že nejednal jako advokát. Napadená opatření obecné povahy se stěžovatele dotkla jako advokáta. Tvrdí-li Nejvyšší správní soud opak, není zřejmé, z čeho tak dovozuje. Pokud měl přesto Nejvyšší správní soud za to, že nešlo o podání advokáta, měl "v nejhorším případě doručovat na adresu trvalého bydliště podle evidence obyvatel. Navíc Nejvyšší správní soud zřejmě přehlédl, že adresa uvedená v kasační stížnosti byla označena jako sídlo advokátní kanceláře, nikoliv jako jakási doručovací adresa", o čemž svědčí již stěžovatelem použité slovní spojení "se sídlem". Označením sídla advokátní kanceláře nevyjádřil stěžovatel vůli, aby mu bylo jakožto fyzické osobě doručováno na tuto adresu, ale naopak vůli, aby bylo zřejmé, že kasační stížnost podal jako advokát. Zcela pochopitelné je pak to, že stěžovatel nemá jako fyzická osoba na adrese sídla advokátní kanceláře svou schránku. 13. Stěžovatel v replice dále upozorňuje na to, že nemá jako advokát omezené možnosti vystupovat jako procesní strana. Opačný výklad by dle stěžovatele představoval porušení práva na přístup k soudu. Nejvyšší správní soud se tak ve svém vyjádření fakticky doznává, že porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. právo na přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny. Nejvyšší správní soud též pomíjí, že v celkem více než deseti obdobných případech jiné senáty Nejvyššího správního soudu posoudily věc správně a stěžovateli doručovaly písemnosti do datové schránky advokáta. Stěžovatel též upozorňuje na to, že "ostatně onen dle repliky Nejvyššího správního soudu vadný závěr ohledně doručování učinil i Ústavní soud, když stěžovateli doručil výzvu k vyjádření k replice zcela správně do datové schránky". Z toho je patrné, že ústavní stížností napadené doručování Nejvyšším správním soudem je excesem, který zasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatele. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Jelikož je stěžovatel advokátem, nemusí být podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; č. 290/2015 Sb.) jako účastník řízení zastoupen jiným advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), když proti napadenému rozhodnutí nebyly přípustné procesní prostředky obrany podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 15. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti stojícím mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). K zásahu do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn jen tehdy, kdyby soudy porušily ústavně zaručená práva stěžovatele, zejména nebylo-li soudní řízení jako celek vedeno v souladu s hlavou pátou Listiny [srov. např. nález ze dne 19. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 3199/12 (N 191/71 SbNU 279)]. Byť se Ústavní soud v obecné rovině řídí zásadou minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti soudů [např. nález ze dne 21. 9. 1999 sp. zn. I. ÚS 168/99 (N 126/15 SbNU 203)], současně připomíná, že "výklad a následná aplikace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, jakož i z principů ovládajících demokratický právní stát, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva" [nález ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 4026/17 (N 72/89 SbNU 109)], což vyžaduje kasační zásah Ústavního soudu. 16. V nálezu ze dne 29. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 1618/15 (N 51/80 SbNU 623), v němž Ústavní soud posuzoval neústavnost zastavení soudního řízení v důsledku nezaplacení soudem nesprávně vyměřeného soudního poplatku, zdůraznil, že "esenciální součástí práva na spravedlivý proces, a tedy i práva jednotlivce na soudní ochranu je nepochybně právo na přístup k soudu, garantované jak v čl. 36 odst. 1 Listiny, tak i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Toto právo podléhá některým omezením, jež jsou vtělena do procesních předpisů v zájmu efektivity řízení; žádné z těchto (legitimních) omezení však nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva". Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému možnost domáhat se "stanoveným postupem" svého práva u nezávislého a nestranného soudu (případně u jiného orgánu veřejné moci). Jsou-li přitom v konkrétním případě "splněny podmínky pro projednání určitého návrhu a rozhodnutí o něm, je povinností soudu odpovídající uvedenému základnímu právu, aby k projednání tohoto návrhu přistoupil a ve věci rozhodl" (nález ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 4012/19, veřejně dostupný na internetu na http://nalus.usoud.cz). 17. Bylo-li zastaveno soudní řízení, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky, má takový postup vůči osobě, která k soudu podala příslušný návrh, bez dalšího za následek odepření přístupu k soudu, a tím porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny [viz např. nálezy ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. I. ÚS 750/06 (N 93/45 SbNU 335), ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. III. ÚS 281/12 (N 210/71 SbNU 477), ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 681/16 (N 45/80 SbNU 555) nebo nález sp. zn. III. ÚS 4012/19]. V nálezu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. I. ÚS 355/18 (N 61/88 SbNU 853) shledal Ústavní soud porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny v situaci, kdy Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku, byť stěžovateli v důsledku vadného procesního postupu řádně nedoručil výzvu (usnesení) k zaplacení soudního poplatku. V té souvislosti Ústavní soud uvedl, že "o protiústavnost jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku ... Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu založený na věcně nesprávných argumentech" (bod 7 jeho odůvodnění). Na obdobných východiscích stojí též (byť co do skutkových okolností odlišný) nález sp. zn. III. ÚS 1136/20, na který poukázal stěžovatel v ústavní stížnosti. 18. Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení stěžovatele, že mu Nejvyšší správní soud nesprávně doručoval výzvu k zaplacení soudního poplatku nikoliv do datové schránky advokáta, nýbrž prostřednictvím držitele poštovní licence na adresu sídla advokátní kanceláře. V důsledku tohoto nesprávného doručování se stěžovatel s touto písemností neseznámil a nezačala mu běžet lhůta pro zaplacení soudního poplatku, pročež Nejvyšší správní soud nemohl posléze rozhodnout o zastavení řízení o kasační stížnosti kvůli nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě. Ústavní soud této argumentaci stěžovatele přisvědčil. 19. Z právní úpravy doručování obsažené v soudním řádu správním vyplývá, že soud doručuje písemnost přednostně do datové schránky (§42 odst. 1 s. ř. s.). K doručování písemností jiným způsobem, včetně doručování prostřednictvím držitele poštovní licence, může přistoupit toliko v situaci, kdy adresát nemá datovou schránku zřízenou nebo neumožňuje-li to povaha dokumentu (blíže např. RIGEL, F. In POTĚŠIL, L. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 324 a násl.). Vada spočívající v opomenutí doručování do datové schránky nemůže být podle judikatury samotného Nejvyššího správního soudu zhojena ani tím, že je písemnost doručována advokátovi do jeho sídla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2013 č. j. 7 Afs 73/2012-35, veřejně dostupný na internetu na www.nssoud.cz). 20. Ústavní soud si z obsahu spisu vedeného městským soudem ověřil, že se stěžovatel v návrhu na zrušení opatření obecné povahy, jakož i v kasační stížnosti označil jako "navrhovatel: JUDr. Ing. Adam Černý, advokát se sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2". Městský soud doručoval stěžovateli veškeré písemnosti (včetně výzvy k zaplacení soudního poplatku i samotného kasační stížností napadeného rozhodnutí) do jeho "advokátní" datové schránky (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky připojené na č. l. 33 a 78 soudního spisu). Nejvyšší správní soud naproti tomu, v rozporu s postupem městského soudu i s očekáváním stěžovatele, doručoval v řízení o kasační stížnosti výzvu k zaplacení soudního poplatku nikoliv do datové schránky advokáta, nýbrž v listinné podobě na adresu sídla jeho advokátní kanceláře. Tento svůj postup Nejvyšší správní soud ve sdělení ze dne 11. 11. 2020, jakož i v ústavní stížností napadeném rozhodnutí a vyjádření účastníka řízení, odůvodnil tím, že stěžovatel nepodal kasační stížnost jako advokát, neboť nevystupoval jako zástupce účastníka řízení a jeho návrh se netýkal vlastního výkonu advokátní činnosti stěžovatele. Této argumentaci Nejvyššího správního soudu nemohl Ústavní soud přisvědčit. 21. Stěžovatel nejenže podal návrh na zrušení opatření obecné povahy (jakož i kasační stížnost) výslovně jako advokát, ale v samotné kasační stížnosti též namítal porušení svých veřejných subjektivních práv (str. 5 kasační stížnosti), včetně práva na svobodnou volbu povolání a podnikatelskou činnost podle čl. 26 Listiny (viz str. 7 kasační stížnosti), které může být z povahy věci spojeno zejména s jeho advokátní činností. Z napadeného rozhodnutí a vyjádření Nejvyššího správního soudu přitom není patrné, proč by stěžovatel nemohl být jako advokát myslitelně zasažen předmětnými opatřeními obecné povahy například v právu podnikat (ve výkonu advokacie). Posouzení otázky (ne)zkrácení stěžovatele jako advokáta na veřejných subjektivních právech opatřením obecné povahy navíc není primárně otázkou podmínek řízení, resp. aktivní procesní legitimace stěžovatele, nýbrž jde o otázku legitimace věcné, tj. o otázku (ne)důvodnosti návrhu, když pro aktivní procesní legitimaci podle §101a odst. 1 s. ř. s. v zásadě postačuje, aby navrhovatel myslitelně tvrdil, že byl opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech (blíže viz ČERNÍN, K. In KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, 864). Zarážející je přístup Nejvyššího správního soudu zejména v porovnání s postupem městského soudu, který za navrhovatele (aktivně legitimovanou osobu) zjevně považoval stěžovatele jako advokáta, nikoliv jako nepodnikající fyzickou osobu. Jak správně upozornil stěžovatel ve své replice, rovněž Ústavní soud doručoval stěžovateli veškeré písemnosti do jeho datové schránky. Jako nepodložená až absurdní se pak jeví argumentace Nevyššího správního soudu, že stěžovatel označením "advokát" pouze informoval soud o svém "povolání". 22. Odkazuje-li Nejvyšší správní soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. 23 Cdo 1850/2015, podle jehož právní věty "účinnost doručení písemnosti do datové schránky účastníka, která mu byla zřízena pro jinou činnost, než v rámci jaké vystupuje v daném řízení před soudem, nastane v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba", není toto rozhodnutí na danou věc způsobem nastíněným Nejvyšším správním soudem použitelné. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí, účastník řízení (dovolatel) v předmětném případě namítal, že "v řízení vystupuje jako fyzická osoba, nikoli jako advokát, přičemž datová schránka, do které mu byl rozsudek doručen, mu byla zřízena pro činnost advokáta". Šlo tedy o přesně opačnou situaci, než v nyní posuzovaném případě. Zatímco v odkazovaném případě účastník řízení tvrdil, že nevystupuje jako advokát (což Nejvyšší soud správně reflektoval), v nyní posuzované věci stěžovatel výslovně tvrdil, že jako advokát vystupuje. Nejvyšší správní soud rovněž přehlédl, že v předmětném rozhodnutí Nejvyšší soud současně zdůraznil, že "adresátovi nemůže jít k tíži pochybení soudu, který nesprávně doručoval rozhodnutí...". V nynějším případě však tento postup šel k tíži stěžovatele, neboť v konečném důsledku vedl k zastavení řízení o kasační stížnosti. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. Plsn 1/2015 pak vyplývá, že "má-li fyzická osoba zřízeno více datových schránek..., doručují se jí písemnosti do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti". Jak je přitom patrné z výše uvedeného, Nejvyšší správní soud navzdory výslovnému označení stěžovatele jako advokáta a předchozímu postupu městského soudu neprokázal, že povaha doručované písemnosti vylučuje, aby byla doručována do "advokátní" datové schránky stěžovatele (viz shora body 20 a 21). 23. Měl-li Nejvyšší správní soud navzdory výše uvedenému za to, že písemnost nemohla být stěžovateli doručována do datové schránky advokáta, ale toliko jako nepodnikající fyzické osobě prostřednictvím držitele poštovní licence, měl mu písemnost doručovat na adresu jeho trvalého pobytu [viz §46 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.], nikoliv na adresu sídla jeho advokátní kanceláře [viz §46 písm. f) o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.], když stěžovatel měl jakožto advokát zřízenou datovou schránku. Doručoval-li Nejvyšší správní soud písemnost na adresu sídla advokáta [§46 písm. f) o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.], i když měl zřízenou datovou schránku, fakticky tím potvrdil, že se podaná kasační stížnost týkala stěžovatele jako advokáta, a nikoliv jako nepodnikající fyzické osoby. Pozdější argumentace Nejvyššího správního soudu, že uvedením adresy "Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2" vyjádřil stěžovatel vůli, aby mu byly písemnosti doručovány na tuto adresu (a nikoliv na adresu místa trvalého pobytu), zjevně neobstojí, když se uvedení této adresy v kasační stížnosti pojilo s označením "advokát" a předcházelo mu uvedení slov "se sídlem". Takový výklad Nejvyššího správního soudu zcela zjevně odporuje jasně projevené vůli stěžovatele, jakož i smyslu a účelu právní úpravy doručování obsažené v soudním řádu správním a občanském soudním řádu. 24. Ústavní soud nezpochybňuje, že poplatková povinnost podle zákona o soudních poplatcích vzniká již na základě zákona podáním návrhu na zahájení řízení k soudu. Současně však "nelze opomenout, že je to soudní rozhodnutí, které individualizuje tuto obecnou zákonnou normu vůči účastníkovi řízení a které určuje výši soudního poplatku v individuálním případě..." [nález ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. I. ÚS 664/03 (N 56/40 SbNU 547)]. Ve shodě s právním názorem vyjádřeným v nálezu sp. zn. I. ÚS 355/18 Ústavní soud konstatuje, že nebyla-li výzva k zaplacení soudního poplatku stěžovateli řádně doručena, nepočala vůbec běžet lhůta k zaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Zastavil-li následně Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím řízení o kasační stížnosti v důsledku nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, znemožnil tím stěžovateli přístup k soudu (tj. porušil zákaz denegatio iustitiae), a tudíž právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Jelikož se stěžovatel domáhal prostředky správního soudnictví ochrany před akty veřejné správy dotýkajících se základních práv a svobod podle Listiny, byl napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu porušen též čl. 36 odst. 2 Listiny. 25. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, proto jí vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení Nejvyššího správního soudu zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 11. května 2021 Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:3.US.3541.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 3541/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název K povinnosti správního soudu doručovat písemnosti do datové schránky advokáta; zastavení řízení o kasační stížnosti, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky
Datum rozhodnutí 11. 5. 2021
Datum vyhlášení 18. 5. 2021
Datum podání 21. 12. 2020
Datum zpřístupnění 2. 6. 2021
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgán SOUD - NSS
MINISTERSTVO / MINISTR - zdravotnictví
Soudce zpravodaj Suchánek Radovan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2, čl. 36 odst.1
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 6 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §42 odst.5, §101a, §47 písm.c, §42 odst.1
  • 549/1991 Sb., §9 odst.1
  • 99/1963 Sb., §46 písm.f, §46 písm.a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
Věcný rejstřík správní soudnictví
advokát
řízení/zastavení
opatření obecné povahy
stížnost
výzva
legitimace/aktivní
legitimace/procesní
doručování
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-3541-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 116163
Staženo pro jurilogie.cz: 2021-06-10