infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.12.2021, sp. zn. IV. ÚS 2980/21 [ usnesení / ŠÁMAL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2021:4.US.2980.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2021:4.US.2980.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2980/21 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Sedláka, zastoupeného JUDr. Michalem Pacovským, advokátem, sídlem Čelakovského sady 433/10, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2021 č. j. 20 Cdo 2201/2021-988, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2021 č. j. 16 Co 93/2021-927 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. února 2021 č. j. 68 Nc 778/2008-879, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a JUDr. Karla Matějky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z vyžádaného soudního spisu se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud"), zamítl návrh stěžovatele jako povinného ze dne 14. 11. 2014 na zastavení exekuce a rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit státu náklady řízení. Obvodní soud s odkazem na §268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), dospěl k závěru, že pro zastavení exekuce v posuzované věci nejsou splněny podmínky, neboť stěžovatel ani po předložení originálů listin neprokázal, že dne 14. 7. 2008 vedlejšímu účastníkovi jako oprávněnému předal částku 539 363 Kč. Podle závěrů znaleckého posudku Kriminalistického ústavu v Praze a z jeho doplňku nelze ani z originálu listin s jistotou určit, zda sporný podpis vedlejšího účastníka na originálech předložených listin je pravý, a to i přesto, že znalecký ústav dospěl k závěru, že s největší pravděpodobností jde o totožné razítko vedlejšího účastníka. Obvodní soud uvedl, že ostatní argumenty stěžovatele již byly posouzeny v předchozím rozhodnutí o zastavení exekuce, které bylo následně potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 18. 4. 2014 č. j. 51 Co 85/2014-390. Jedinou skutečností, kterou tak bylo možno v tomto řízení o zastavení exekuce přezkoumat, byla právě okolnost, že bylo možné zkoumat originál sporného podpisu. Vzhledem k závěrům znaleckého posudku však obvodní soud uzavřel, že stěžovatel zaplacení předmětné částky neprokázal. 3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. Obvodní soud podle městského soudu jasně a srozumitelně vyložil důvody, na kterých postavil svůj závěr, že stěžovatel neprokázal své tvrzení, že dne 14. 7. 2008 předal v hotovosti vedlejšímu účastníkovi částku 539 363 Kč, tj. neshledal důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Městský soud poukázal na to, že jednotlivé důkazy, o které obvodní soud opřel svůj závěr, jsou popsány v odůvodnění napadeného usnesení a rovněž je zde jasně a zřetelně uvedeno, že s ostatními provedenými důkazy se již jak obvodní soud, tak i městský soud vypořádaly v předešlém rozhodnutí o skutkově totožném návrhu stěžovatele na zastavení exekuce, kdy tento jeho návrh byl pravomocně zamítnut. Obvodní soud se podle městského soudu správně zabýval toliko novými skutečnostmi, které by mohly vést k vyhovění návrhu na zastavení exekuce, tedy i tím, že stěžovatel předložil originál listiny "Potvrzení o zaplacení částky ve výši 539 363 Kč", kterou neměl v době rozhodování o svém původním návrhu na zastavení exekuce k dispozici. Tuto listinu obvodní soud podrobil znaleckému zkoumání a z vypracovaného znaleckého posudku, jakož i z jeho doplňku, učinil jednoznačné a logické závěry, tj. že nelze určit, že by podpis na předmětné listině byl skutečně pravým podpisem vedlejšího účastníka, resp. toto nelze určit ani s větší mírou pravděpodobnosti. Tento skutkový závěr obvodní soud učinil i v prvním pravomocném rozhodnutí o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce, kdy měl k dispozici toliko kopii této listiny. Podle městského soudu obvodní soud učinil na základě závěrů znaleckého posudku logický a jednoznačný závěr, který vyhodnotil v souladu s §132 o. s. ř. Podle městského soudu proto nebylo třeba se opětovně zabývat skutkovou verzí, kterou stěžovatel v podaném odvolání předestíral, případně opakoval, když těmito argumenty se již soudy zabývaly a neshledaly je důvodnými za situace, kdy nebyla prokázána pravost podpisu vedlejšího účastníka, shodně jako v předchozím řízení. 4. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř., jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že ačkoliv stěžovatel uvádí, že důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci městským soudem a přípustnost spatřuje v odchýlení se městského soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, z obsahu dovolání takové skutečnosti nelze dovodit. Podstatu dovolání stěžovatele představuje kritika hodnocení důkazů městským soudem a jejich skutkových závěrů, což však přípustnost dovolání bez dalšího založit nemůže. Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v §132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Nejvyšší soud nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy městského soudu. Hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle, městský soud skutková zjištění dostatečným a logickým způsobem odůvodnil. Přípustnost dovolání nemůže podle Nejvyššího soudu založit ani výhrada stěžovatele namítající vady řízení. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že při rozhodování o jeho druhém návrhu na zastavení exekuce bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, které zahrnuje řadu dílčích práv. Postupem obecných soudů bylo stěžovateli odepřeno právo hájit svá práva před soudem a právo na projednání věci v jeho přítomnosti, právo na kontradiktornost řízení a princip rovnosti zbraní, právo na zákonné hodnocení důkazů, dále došlo k porušení zákazu libovůle v rozhodování soudů a k opomenutí důkazů. Postupem městského soudu i Nejvyššího soudu byla stěžovateli odňata možnost hájit svá práva před soudem, když obecné soudy kladly stěžovateli takové překážky, které mu v konečném důsledku zamezily v přístupu k soudům. Svá práva mohl stěžovatel efektivně bránit a aktivně se účastnit řízení pouze u obvodního soudu. 6. Stěžovatel namítá, že mu nebylo doručeno vyjádření vedlejšího účastníka k jeho odvolání a bylo mu tak odepřeno právo na vyjádření vedlejšího účastníka reagovat. Stěžovatel dále namítá, že městský soud rozhodl o jeho odvolání proti usnesení obvodního soudu bez jednání, aniž by pro takový postup byly naplněny zákonné podmínky. Stěžovatel poukazuje na to, že podle odůvodnění usnesení městský soud uzavřel, že s tímto postupem účastníci souhlasí. Stěžovatel takový souhlas nikdy nevyslovil a ani nebyly splněny podmínky, za kterých by se dal takový souhlas stěžovatele předpokládat. Nahlédnutím do soudního spisu stěžovatel zjistil, že usnesení městského soudu ze dne 18. 3. 2021 č. j. 16 Co 93/2021-923 obsahující výzvu ke sdělení stanoviska k nařízení jednání bylo zasláno pouze do datové schránky vedlejšího účastníka a jeho právního zástupce. Právní zástupce stěžovatele ani stěžovatel nebyli nikdy obesláni. Z povahy věci tedy stěžovatel nemohl souhlas nikdy vyslovit. 7. Stěžovatel dále namítá, že Nejvyšší soud se odmítl zabývat procesními vadami řízení s odůvodněním, že hodnocení důkazů nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Stěžovatel poukazuje na to, že nebrojil jen proti procesním vadám řízení. Stěžovatel spatřuje porušení ústavních práv v tom, že obvodní soud převzal závěry znaleckého posudku Kriminalistického ústavu v Praze, aniž by je jakkoliv hodnotil. S ostatními důkazy a skutečnostmi z nich vyplývajícími se obecné soudy vůbec nevypořádaly. V důsledku vadného postupu při provádění a hodnocení důkazů byl opomenut druhý znalecký posudek, který byl proveden při jednání soudu v řízení o druhém návrhu na zastavení exekuce. Stěžovatel v odvolacím a dovolacím řízení nemohl brojit ani proti tomu, jaké závěry byly vyvozeny z důkazů a jak byly důkazy zhodnoceny, neboť soudy de facto žádné závěry o skutkovém ději nevyvozovaly. To, co stěžovatel napadal, byla samotná procedura hodnocení důkazů, která byla hrubě v rozporu s požadavky na spravedlivý proces. 8. Obecné soudy se další argumentací stěžovatele a jeho odkazy na jiné důkazy obsažené v soudním spisu a další skutečnosti, které vyplynuly v řízení, nezabývaly. V rozhodnutích obecných soudů byl opomenut důkaz znaleckým posudkem JUDr. Straky. Povinností obecných soudů bylo vyložit, proč důkazy neprovedly, resp. proč k provedenému důkazu při svém rozhodování nepřihlédly a proč se přiklonily k jinému, v řízení provedenému, důkazu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 11. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471), všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 12. Namítá-li stěžovatel v ústavní stížnosti nedostatečné zjištění skutkového stavu, je třeba poukázat na to, že z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů. Ústavní soud nemůže přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, resp. posuzovat skutkový stav jako správně zjištěný, není-li ve věci shledán extrémní nesoulad, jenž by zakládal porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. O takový případ v posuzované věci nejde. 13. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obvodní soud převzal závěry znaleckého posudku Kriminalistického ústavu v Praze, aniž by je jakkoliv hodnotil, a dále jen obecně odkázal na předchozí řízení, ve kterém se soudy měly s jinými důkazy a tvrzeními účastníka již vypořádat. S ostatními důkazy a skutečnostmi vzešlými najevo se obecné soudy nevypořádaly. K této námitce Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů, ve kterých soudy jasně vyložily, že s ostatními provedenými důkazy se jak obvodní soud, tak i městský soud vypořádaly v předešlém rozhodnutí o skutkově totožném návrhu stěžovatele na zastavení exekuce, kdy tento jeho návrh byl pravomocně zamítnut. Uvedené se vztahuje i k posudku JUDr. Straky a k dalším znaleckým posudkům vypracovaným v předchozím řízení, ve kterém bylo rozhodováno rovněž o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce. Obvodní soud se správně zabýval toliko novými skutečnostmi, které by mohly vést k vyhovění návrhu na zastavení exekuce, tedy zejména, že stěžovatel předložil originál listiny "Potvrzení o zaplacení částky ve výši 539 363 Kč", kterou neměl v době rozhodování o svém původním návrhu na zastavení exekuce k dispozici. 14. V posuzované věci vyšly obecné soudy ze závěrů znaleckého posudku Kriminalistického ústavu v Praze včetně jeho doplňku, který považovaly za stěžejní důkaz. Z něho učinily závěr, že nelze určit, že by podpis na předmětné listině byl skutečně pravým podpisem vedlejšího účastníka, resp. toto nelze určit ani s větší mírou pravděpodobnosti. 15. Ústavní soud zastává názor, že je na obecném soudu, jakým způsobem bude znalecký posudek hodnotit. Posouzení, zda znalecký posudek je s ohledem na svou kvalitu, přesvědčivost, úplnost apod. způsobilý být podkladem rozhodnutí, je úkolem obecných soudů. Jde o hodnocení podkladů při utváření skutkových zjištění, které přísluší obecným soudům a ve správním řízení správním orgánům (srov. usnesení ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 543/20). 16. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále namítá, že v odvolacím řízení mu nebylo doručeno vyjádření vedlejšího účastníka k jeho odvolání a nebylo mu umožněno na toto vyjádření reagovat. K námitce nedoručení vyjádření k replice Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že z žádného procesního předpisu tato povinnost nevyplývá (srov. usnesení ze dne 23. 3. 2020 sp. zn. II. ÚS 3708/19). Toto ostatně vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 1139/15 (N 33/80 SbNU 427). Jakkoliv Ústavní soud v tomto nálezu připouští možné porušení práva na soudní ochranu, resp. práva na spravedlivý proces, způsobené nezasláním vyjádření protistrany k replice, děje se tak jen ve specifických situacích, kdy by toto vyjádření bylo schopno ovlivnit výsledek řízení. Z obsahu vyžádaného spisu obvodního soudu se nicméně podává, že vyjádření vedlejšího účastníka ke stěžovatelovu odvolání žádné nové skutečnosti nepřinášelo. V uvedeném postupu obvodního či městského soudu proto nelze spatřovat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele (srov. obdobně usnesení ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 3182/20). 17. V souvislosti s námitkami stěžovatele o nedoručení vyjádření vedlejšího účastníka k jeho odvolání Ústavní soud pro úplnost dodává, že četná a již ustálená judikatura Ústavního soudu se vztahuje především na nedoručení odvolání protistraně, nikoliv však na nedoručení vyjádření druhého účastníka k odvolání odvolateli. 18. Nad rámec uvedeného Ústavní soud odkazuje na §44 o. s. ř., podle něhož je právem každého účastníka nahlížet do spisu za účelem seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Proto zejména právnímu zástupci stěžovatele muselo být známo, že i vedlejší účastník má právo na odvolání stěžovatele reagovat, přičemž mu nic nebránilo, aby se na základě právě nahlížení do spisu s těmito dalšími listinami seznámil (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. III. ÚS 1604/17, usnesení ze dne 14. 4. 2020 sp. zn. III. ÚS 3386/19). 19. Namítá-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že městský soud rozhodl o jeho odvolání proti usnesení obvodního soudu bez jednání, aniž byly naplněny zákonné požadavky tohoto postupu, Ústavní soud z vyžádaného spisu obvodního soudu zjistil následující skutečnosti. Usnesením ze dne 18. 3. 2021 č. j. 16 Co 93/2021-923 městský soud stěžovatele i vedlejšího účastníka vyzval, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o odvolání stěžovatele bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. V něm bylo uvedeno poučení, že nevyjádří-li se vyzvaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí (§211 a §101 odst. 4 o. s. ř.), (č. l. 923). Vedlejší účastník přípisem ze dne 24. 3. 2021 soudu sdělil, že souhlasí s tím, aby městský soud rozhodl o uvedené věci bez nařízení jednání. Uvedená výzva byla právnímu zástupci stěžovatele doručena dne 25. 3. 2021, na výzvu soudu však právní zástupce stěžovatele nereagoval, proto soud postupoval v předmětné věci v souladu s poskytnutým poučením. 20. Ústavní soud konstatuje, že z odůvodnění napadených rozhodnutí obvodního soudu i městského soudu vyplývá, že soudy se námitkami stěžovatele řádně zabývaly a poskytly mu právo na řádný proces. Napadená rozhodnutí obsahují srozumitelné, logické a celkově ústavně uspokojivé odůvodnění, z něhož je v souladu s §157 odst. 2 o. s. ř., patrné, jaké skutkové závěry a na základě jakých důkazů učinily a jak věc právně posoudily, V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Dospěly-li přitom soudy k závěru, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá tato skutečnost opodstatněnost ústavní stížnosti. Nejvyšší soud posoudil stěžovatelovo dovolání v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a řádně vysvětlil, proč dovolání není přípustné. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah. 21. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. prosince 2021 Pavel Šámal v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2021:4.US.2980.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2980/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 12. 2021
Datum vyhlášení  
Datum podání 5. 11. 2021
Datum zpřístupnění 19. 1. 2022
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodaj Šámal Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §268 odst.1 písm.g, §132, §157 odst.2, §44, §211, §101 odst.4, §127
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyšen, vyjádřit se k věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
Věcný rejstřík exekuce
řízení/zastavení
odůvodnění
odvolání
znalecký posudek
spis/nahlížení do spisu
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2980-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 118455
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-01-21