ECLI:CZ:US:2021:4.US.584.21.1
sp. zn. IV. ÚS 584/21
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2021 č. j. 5 To 53/2021-150, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2021 č. j. 5 To 53/2021-150 došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2021 č. j. 5 To 53/2021-150 se ruší.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu napadeného usnesení se podává, že krajský soud zamítl stěžovatelem podanou stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021 č. j. 6 T 11/2021-124, kterým byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Po vyhlášení rozhodnutí okresního soudu přítomný stěžovatel (za přítomnosti jeho obhájce) uvedl, že si ponechává lhůtu pro podání stížnosti. Poslední den třídenní lhůty k podání stížnosti byl podle krajského soudu dne 1. 2. 2021. Stížnost byla podána až dne 4. 2. 2021, a tedy opožděně.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel namítá, že zamítnutí jeho stížnosti pro opožděnost bylo provedeno v rozporu se závěry judikatury Ústavního soudu. Stěžovatel si po vyhlášení usnesení o vzetí do vazby ponechal lhůtu k podání stížnosti, čímž dal najevo svůj nesouhlas s vyhlášeným usnesením. Stěžovatel poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, zdůrazňující důležitost doručení opisu vazebního rozhodnutí obviněnému a jeho obhájci. Přitom poukazuje na dva nedávné nálezy ze dne 3. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 329/20 a ze dne 2. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 2511/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), z nichž (a z obsáhlého přehledu nálezové judikatury Ústavního soudu tam odkazované) vyplývá, že plynutí lhůty pro podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby se odvozuje od doručení písemného vyhotovení usnesení.
III.
Vyjádření ostatních účastníků řízení
4. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření ostatním účastníkům řízení.
5. Krajský soud ve vyjádření uvedl, že si je vědom opakovaných rozhodnutí Ústavního soudu, které se však týkají těch případů, kdy je vazební rozhodnutí vyhlášeno bez účasti obhájce. Je běžnou praxí, že po vyhlášení rozhodnutí jsou účastníci, kteří si ponechají lhůtu pro podání stížnosti, poučeni, že lhůta počíná běžet okamžikem vyhlášení. Ze spisu okresního soudu vyplývá, že vyhotovení rozhodnutí bylo obhájci doručeno dne 28. 1. 2021. I z toho důvodu dospěl krajský soud k závěru o opožděnosti podané stížnosti. Zákon nadále (tedy i po opakovaných nálezech Ústavního soudu) neurčuje pro počátek běhu lhůty okamžik doručení opisů rozhodnutí. Z uvedených důvodů krajský soud navrhl, aby Ústavní soud odmítl ústavní stížnost.
6. Soudce zpravodaj následně zaslal toto vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Této možnosti stěžovatel v k tomu stanovené lhůtě (ani do rozhodnutí o věci) nevyužil.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyjádření účastníků řízení, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
9. K správnému a ústavně konformnímu určení okamžiku počátku běhu lhůty pro podání stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby (resp. o trvání vazby) se Ústavní soud již opakovaně v minulosti vyjádřil, čehož si je podle svého vyjádření vědom i krajský soud.
10. Bylo-li v trestním řízení třeba usnesení písemně vyhotovit s obsahovými náležitostmi podle §134 odst. 1 a 2 trestního řádu, lze účinky oznámení podle §137 odst. 1 trestního řádu spojovat až s doručením jeho opisu osobám dle věty první posledně uvedeného ustanovení, a to bez ohledu na předchozí vyhlášení téhož usnesení v přítomnosti uvedených osob [srov. nález ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1542/09 (N 201/58 SbNU 787)]. Usnesení o vzetí obviněného do vazby je tím usnesením, jehož účinky lze spojovat až s doručením jeho opisu jednak obviněnému, ale i jeho obhájci, a to bez ohledu na to, že se oba osobně účastnili vyhlášení usnesení před soudem.
11. Plynutí lhůty pro podání stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby je tak třeba zásadně odvozovat od doručení opisu usnesení, tj. v posuzované věci obviněnému (podle připojených doručenek to bylo 2. 2. 2021). Opačný závěr by nutil oprávněnou osobu podat stížnost proti usnesení, aniž by se mohla seznámit s jeho písemným vyhotovením (a tedy i s hlavními skutkovými a právními důvody rozhodnutí), a povinnost doručit opis usnesení by se pak jevila jako samoúčelná formalita. Běh lhůty pro podání stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby proto nutno odvozovat od doručení písemného vyhotovení usnesení. Bez ohledu na skutečnost, že při ústním vyhlášení usnesení se vedle jeho výroku sděluje (má se sdělit) i podstatná část odůvodnění, je již z důvodu závažnosti zásahu do osobní svobody zaručené v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny nutno zajistit dotčené osobě možnost seznámit se s písemným odůvodněním rozhodnutí o vzetí do vazby, porozumět argumentaci soudu a zvážit možnost obrany proti takovému zásahu; rozhodnutím před uplynutím takto chápané zákonné lhůty k podání stížnosti proto dojde k porušení ústavně zaručených práv na přístup k soudu a na obhajobu podle čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 40 odst. 3 Listiny.
12. Usnesení o vzetí do vazby se přitom svým významem a důsledky v podobě zásahu do osobní svobody stěžovatele blíží rozsudku. Právě proto byla stanovena povinnost jeho opis oprávněným osobám písemně doručit; pakliže by se lhůta k podání stížnosti neodvíjela od doručení opisu usnesení, ztratilo by toto ustanovení svůj racionální smysl [k ústavně konformnímu výkladu významu doručování v trestním řízení srov. např. nálezy ze dne 5. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 457/05 (N 4/40 SbNU 39), taktéž ze dne 10. 3. 2005 sp. zn. III. ÚS 303/04 (N 52/36 SbNU 555), a dále ze dne 31. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 3842/17]. K tomu je třeba dodat, že z podobnosti a významu meritorního rozsudku a rozhodnutí o vazbě z hlediska zásahu do osobní svobody a povinnosti doručit toto rozhodnutí nejen obhájci, nýbrž i osobně obviněnému, vyplývá rovněž to, že lhůta pro podání stížnosti se odvíjí až od nejpozdějšího z těchto doručení (srov. §138 a §248 odst. 2 trestního řádu).
13. Z výše popsaných okolností je zřejmé, že v posuzované věci nebyly uvedené závěry judikatury Ústavního soudu dodrženy a respektovány. Rozhodnutí okresního soudu bylo doručeno obhájci stěžovatele dne 28. 1. 2021 a stěžovateli dne 2. 2. 2021. Stížnost podaná dne 4. 2. 2021 tak nebyla podána po uplynutí lhůty tří dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí okresního soudu. Jejím hodnocením jako opožděně podané tak došlo k porušení stěžovatelova práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny a práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
14. Protože napadeným rozhodnutím bylo neústavním způsobem zasaženo do stěžovatelova ústavního práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k novému projednání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 25. května 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu