ECLI:CZ:US:2022:2.US.1099.22.1
sp. zn. II. ÚS 1099/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti V. S., jejímž jménem jedná její opatrovník J. H., zastoupené Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2 - Nové Město, proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. února 2022 č. j. 2 KZN 258/2021-40, usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 8. listopadu 2021 č. j. ZN 2574/2014-402 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 5. srpna 2021 č. j. KRPL-27817-127/TČ-2014-180571, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 4. 2022 a doplněna podáními ze dne 24. 4. 2022 a 18. 5. 2022, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2, 3, čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, čl. 7, 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Shrnutí postupu orgánů činných v trestním řízení
2. Stěžovatelka byla ve dnech 10. 9. 2013 až 7. 10. 2013 hospitalizována na Oddělení psychiatrie Krajské nemocnice Liberec, a.s. z důvodu zhoršení jejího duševního stavu, při hospitalizaci však bylo vysloveno podezření na akutní hlubokou žilní trombózu v dolní končetině. Do domácí péče byla stěžovatelka propuštěna s antiagregační léčbou. Dne 2. 11. 2013 byla do nemocnice znovu přijata pro masivní plicní embolii. Již v roce 2014 byly Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Libereckého kraje, územním odborem Liberec, 1. oddělením obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") na základě oznámení syna stěžovatelky (jejího opatrovníka) zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 trestního zákoníku, k němuž mělo dojít ošetřujícími lékaři uvedené nemocnice poskytnutím nedostatečné léčby, včetně aplikace nevhodně zvolených léků. Policejní orgán na základě vypracovaného ústavního znaleckého posudku Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, včetně dodatečného vyjádření soudních znalců k jeho případnému doplnění, z něhož vyplynulo, že všechny zvolené a provedené lékařské postupy byly soudními znalci hodnoceny jako postupy lege artis, rozhodl usnesením ze dne 26. 3. 2015 č. j. KRPL-27817-39/TČ-2014-180571 podle §159a odst. 1 trestního řádu o odložení věci. Stížnost opatrovníka stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Okresního státního zastupitelství v Liberci (dále jen "okresní státní zastupitelství") podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.
3. Policejní orgán se věcí i poté opakovaně zabýval na základě dalších oznámení opatrovníka stěžovatelky. Usnesením ze dne 26. 4. 2019 č. j. KRPL-27817-63/TČ-2014-180571 rozhodl o odložení věci podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, neboť ani na základě dalších skutečností, na které bylo v těchto oznámeních poukazováno, nebylo prokázáno pochybení zdravotnického personálu při poskytované péči stěžovatelce. Stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství") ze dne 3. 10. 2019 č. j. 2 KZN 444/2019-23 zamítnuta. Na základě podnětu stěžovatelky k výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 a 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, se postupem krajského státního zastupitelství zabývalo Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství"), které, jak vyplývá z jeho vyrozumění ze dne 10. 1. 2020 č. j. 1 VZN 1947/2019-30, tento postup shledalo v souladu s právními předpisy. Ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. IV. ÚS 671/20 (všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Po vydání uvedeného usnesení krajského státního zastupitelství učinil opatrovník stěžovatelky podání nazvané jako "oznámení o nových skutečnostech", které okresní státní zastupitelství vyhodnotilo jako žádost o dohled ve věci, o čemž byl stěžovatel vyrozuměn přípisem okresního státního zastupitelství ze dne 17. 12. 2019 č. j. ZN 2574/2019-154. Sdělením krajského státního zastupitelství ze dne 25. 3. 2020 č. j. 2 KZN 270/2016-148 byl opatrovník stěžovatelky vyrozuměn, že dohled týkající se jím tvrzené "nové skutečnosti" byl již vykonán vrchním státním zastupitelstvím dne 10. 1. 2020. Ústavní stížnost směřující proti tomuto sdělení byla usnesením ze dne 8. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 1008/20 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
5. Dne 5. 11. 2020 bylo okresnímu státnímu zastupitelství doručeno další písemné oznámení opatrovníka stěžovatelky na zanedbání péče v době její hospitalizace, tentokrát doplněné o kopii revizního znaleckého posudku zpracovaného dne 2. 11. 2020 doc. MUDr. Miladou Emmerovou, CSc., soudní znalkyní pro obor zdravotnictví, odvětví interna, specializace vnitřní lékařství a hyperbarická medicína. Tento nový důkaz byl způsobilý přinejmenším ke stanovení závěru, že je nutné pokračovat v dalším prověřování věci. Následně byla ve věci přibrána uvedená znalkyně za účelem doplnění znaleckého posudku o zodpovězení otázek policejního orgánu i otázek položených zmocněncem stěžovatelky. Tentokrát se přitom mohla seznámit s obsahem trestního spisu i zdravotní dokumentací stěžovatelky. Soudní znalkyně zpracovala ke znaleckému posudku dodatek č. 1 ze dne 28. 3. 2021 a dodatek č. 2 ze dne 14. 4. 2021. Opatrovník stěžovatelky učinil vůči policejnímu orgánu ještě několik dalších podání, v nichž vyslovil názor, že prověřované jednání bylo zločinem nedokonaného pokusu vraždy. Podle policejního orgánu doplnění prověřování nepřineslo žádné nové skutečnosti, které by mohly vést k jinému posouzení věci. Vyhodnocované znalecké posudky (kdy posudek uvedené soudní znalkyně bylo třeba hodnotit společně s jeho dodatky) nevzbuzují pochybnosti o jejich správnosti a úplnosti, jejich závěry jsou ve shodě, a tudíž nebylo třeba žádat znalce o další doplnění nebo vysvětlení. Všechny policejnímu orgánu doložené znalecké posudky hodnotily postup ošetřujících lékařů při prověřované léčbě pacientky jako lege artis a současně ani neuvedly žádné skutečnosti prokazující příčinnou souvislost mezi postupem ošetřujících lékařů během hospitalizace pacientky a následné ambulantní péče a vznikem zdravotních obtíží ve formě plicní embolie. Důvodná nebyla ani tvrzení týkající se přísnější právní kvalifikace skutku. Policejní orgán proto usnesením ze dne 5. 8. 2021 č. j. KRPL-27817-127/TČ-2014-180571 věc odložil.
6. Stížnost proti tomuto usnesení policejního orgánu byla usnesením okresního státního zastupitelství ze dne 8. 11. 2021 č. j. ZN 2574/2014-402 zamítnuta. Porušení zákona neshledalo při dohledu ani krajské státní zastupitelství, které o svých závěrech stěžovatelku vyrozumělo sdělením ze dne 22. 2. 2022 č. j. 2 KZN 258/2021-40. V něm zároveň uvedlo, že případná trestní odpovědnost zdravotnického personálu u přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku by byla již promlčena, a to od 7. 10. 2018.
III.
Argumentace stěžovatelky
7. Podstatou ústavní stížnosti jsou tvrzení stěžovatelky, že orgány činné v trestním řízení nevyšetřily řádně postup léčení, který ji ohrozil na životě. Lékaři Krajské nemocnice v Liberci, a.s. jí neměli poskytnout či zajistit zdravotní péči na interním pracovišti, kde by pokračovali v dobře nasměrované léčebné antikoagulační terapii, čímž by bylo zabráněno návratu akutní hluboké žilní trombózy a následné oboustranné masivní plicní embolizaci, k níž došlo dne 2. 11. 2013. Tímto jednáním měl být spáchán zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 trestního zákoníku dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Stěžovatelka měla být podrobena nelidskému a ponižujícímu zacházení, jelikož ji tito lékaři ponechali bez adekvátní antikoagulační terapie vlastnímu osudu. Tento závěr měl vyplynout ze znaleckého posudku ze dne 2. 11. 2020, vypracovaného doc. MUDr. Miladou Emmerovou, CSc., který měl k dispozici policejní orgán.
8. Z trestního spisu podle stěžovatelky plynou pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti vedeného prověřování. Tyto pochybnosti se týkají i znalců, kteří se mohou snažit chránit jiné lékaře či kolegy před trestním stíháním. Orgány činné v trestním řízení nezajistily očitá svědectví ani neprovedly žádné jiné úkony, kterými by bylo možné zjistit stav věci. Nadto zcela ignorovaly existenci minimálně dvou odborných důkazů - ústavního znaleckého posudku Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 22. 12. 2014 a znaleckého posudku ze dne 2. 11. 2020, vypracovaného doc. MUDr. Miladou Emmerovou, CSc., včetně jeho dodatků. Tyto posudky obsahovaly naprosto protichůdné závěry bez toho, aniž by byl vyhotoven revizní znalecký posudek. Orgány činné v trestním řízení nekriticky převzaly závěry dodatků znaleckého posudku uvedené soudní znalkyně, že nedošlo k žádnému pochybení, přestože jde o závěr, který lze označit jako vnitřně rozporný ve vztahu k jejímu původnímu znaleckému posudku. Byla ignorována judikatura Nejvyššího soudu týkající se postupu lege artis. V této souvislosti stěžovatelka podrobně rozebírá zejména jednotlivé závěry obsažené ve znaleckém posudku uvedené soudní znalkyně. Závěrem namítá nedodržení požadavku rychlosti řízení a požadavku veřejné kontroly a aktivní participace poškozeného.
9. Ústavní stížnost byla v průběhu řízení doplněna o znalecký posudek PharmDr. Dalibora Černého, Ph.D., ze dne 11. 5. 2022, jehož vypracování zadal opatrovník stěžovatelky.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou, je přípustná [stěžovatelka vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
11. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
13. V posuzované věci jde o podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, u něhož poškozenému vůči orgánům činným v trestním řízení náleží právo na účinné vyšetřování, jehož základ lze, s ohledem na možné ohrožení života stěžovatelky, spatřovat v právu na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny a čl. 2 Úmluvy. Ústavní soud v minulosti formuloval východiska ve vztahu k obsahu práva na účinné vyšetřování, jež má být vhodné, důkladné, nestranné a nezávislé, bez zbytečných průtahů a pod veřejnou kontrolou [podrobně k tomuto právu, jeho ústavnímu základu a vývoji relevantní judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva viz zejména nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), nález ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15 (N 191/79 SbNU 161), nález ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15 (N 91/81 SbNU 485), nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 (N 151/82 SbNU 385), nález ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2012/18 (N 153/96 SbNU 14) nebo usnesení ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 2972/20]. Účinné vyšetřování ovšem nezaručuje žádný konkrétní výsledek trestního řízení, ale jen řádnost postupu uvedených orgánů (např. usnesení ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13, bod 20).
14. Ústavní soud se tvrzeným porušením základního práva stěžovatelky na účinné vyšetřování již v minulosti zabýval v souvislosti s opakovaným odložením věci policejním orgánem. Žádné takovéto porušení přitom v tehdejším postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal, a to z důvodů, které jsou uvedeny v usneseních stížnostech sp. zn. IV. ÚS 671/20 a sp. zn. II. ÚS 1008/20. Nyní podaná ústavní stížnost sice směřuje proti odlišným rozhodnutím, tato skutečnost nicméně neznamená, že Ústavní soud má v tomto řízení prostor k přehodnocení svých dřívějších právních závěrů. Může posuzovat toliko vypořádání se orgánů činných v trestním řízení s nově předloženým důkazem ze strany stěžovatelky, jímž byl znalecký posudek ze dne 2. 11. 2020, vypracovaný doc. MUDr. Miladou Emmerovou, CSc., tedy zda tento posudek otevřel prostor pro nové posouzení věci a zda při dalším prověřování postupovaly orgány činné v trestním řízení způsobem, který umožňoval zjistit případné nové skutečnosti opodstatňující závěr o tom, že došlo k trestnému činu.
15. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že orgány činné v trestním řízení zohlednily uvedený znalecký posudek. I když bez dalšího nepřevzaly jeho závěry, soudní znalkyně, která ho vypracovala, byla přibrána za účelem jeho doplnění, k čemuž jí bylo umožněno seznámit se s obsahem policejního spisu a zdravotní dokumentací. Následně tak mohla upřesnit své závěry, které ve výsledku, jak vyplývá z dodatků k původnímu znaleckému posudku, nebyly v rozporu se závěry dřívějšího ústavního znaleckého posudku. Není nezbytné, aby Ústavní soud na tomto místě reprodukoval jednotlivé dílčí závěry, jež byly podrobně popsány v usnesení policejního orgánu. Pro posouzení ústavní stížnosti je rozhodné, že orgány činné v trestním řízení se novým důkazem řádně zabývaly a na jeho základě postupovaly způsobem, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou žádné pochybnosti (§2 odst. 5 trestního řádu). Jak policejní orgán, tak okresní státní zastupitelství i krajské státní zastupitelství se náležitě a přesvědčivě vypořádaly i s dalšími námitkami stěžovatelky, včetně jejího tvrzení o nutnosti přísnější právní kvalifikace prověřovaného jednání, pro kterou však s ohledem na učiněná skutková zjištění nebyly důvody. Lze proto uzavřít, že napadenými rozhodnutími nebylo porušeno právo stěžovatelky na účinné vyšetřování plynoucí z jejího základního práva na život zaručeného v čl. 6 odst. 1 Listiny a čl. 2 Úmluvy, ani jiná její ústavně zaručená základní práva nebo svobody. V podrobnostech postačuje odkázat na relevantní části napadených rozhodnutí.
16. Závěrem je třeba dodat, že Ústavní soud nepřihlížel k nově vypracovanému znaleckému posudku, který stěžovatelka předložila v doplnění ústavní stížnosti ze dne 18. 5. 2022. Ústavní soud v tomto řízení nenahrazuje roli orgánů činných v trestním řízení a není jeho úlohou hodnotit, zda takovýto posudek může být relevantní pro posuzovanou trestní věc.
17. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu