ECLI:CZ:US:2022:2.US.1724.22.1
sp. zn. II. ÚS 1724/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Augustina Kreuze, zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, sídlem Václavské náměstí 43, Praha 1, směřující proti jinému zásahu - zamítnutí námitek vedoucím hodnotitele a potvrzení služebního hodnocení Krajským ředitelstvím Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje ze dne 3. května 2022, čj. KŘ HSKL-3420-3/2022-ŘK, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, resp. proti služebnímu hodnocení a zamítnutí námitek Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje č. j. KŘ HSKL-3420-3/2022-ŘK. Stěžovatel jako hodnocený ve služebním poměru namítá, že je hodnocení i vypořádání námitek nepodložené důkazy, nepřezkoumatelné, trpí nedostatkem důvodů, neb zcela neodpovídá realitě. Stěžovatel se touto stížností domáhá zrušení hodnocení i rozhodnutí o námitkách, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Dne 21. 3. 2022 bylo stěžovateli doručeno služební hodnocení ze dne 14. 2. 2022 podle §203 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Ze závěru hodnocení zpracovaného vedoucí pracoviště prevence vyplývá, že stěžovatel ve výkonu služby dosahuje dobrých výsledků s výhradami. Proti služebnímu hodnocení podal stěžovatel dne 4. 4. 2022 námitky. Dne 3. 5. 2022 bylo stěžovateli doručeno v záhlaví specifikované zamítnutí námitek vedoucím hodnotitele a potvrzení služebního hodnocení.
3. Stěžovatel ve své stížnosti namítá, že ve svých námitkách proti služebnímu hodnocení uplatnil celou řadu argumentů, se kterými se služební funkcionář v rámci zamítnutí námitek nijak nevypořádal. Stěžovatel v námitkách proti služebnímu hodnocení konstatoval, že hodnotitelka neuvedla jediný důkaz, který by prokazoval její obecně popsané nedostatky ve výkonu služby stěžovatele. Veškeré vytýkané skutečnosti stěžovatel v námitkách vyvrátil. Stěžovatel upozornil na skutečnost, že služební hodnocení je neobjektivní, a to vzhledem k naprosté neznalosti rozsahu jeho práce ze strany hodnotitelky a často i účelovému a záměrnému opomíjení některých činností, které vykonává nebo v daném hodnoceném období dlouhodobě vykonával. Napadené rozhodnutí stěžovatel považuje za nepřezkoumatelné, bez jediného podkladu, stejně jako hodnocení. Stěžovatel poukázal na judikaturu týkající se práva na spravedlivý proces a náležitost odůvodnění správních rozhodnutí. Po Ústavním soudu požaduje vyslovit, že zamítnutím námitek vedoucím hodnotitele a potvrzením služebního hodnocení bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny.
4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.
5. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího až poté, co jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.
6. Služební hodnocení nelze považovat za rozhodnutí ve věcech služebního poměru. Ustanovení §171 písm. b) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů výslovně stanoví, že řízení ve věcech služebního poměru se nevztahuje na služební hodnocení. Je pouze podkladem pro takové řízení a rozhodování. Se závěrem služebního hodnocení zákon o služebním poměru spojuje některé následky a podmínky, služební hodnocení například je důvodem pro propuštění, pokud je příslušník ve služebním poměru na dobu určitou [§42 odst. 3 písm. c) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů], dosahování neuspokojivých výsledků se považuje za kázeňský přestupek (§50 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů) nebo je důvodem pro uložení kázeňského trestu (§186 odst. 8 in fine zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů) aj. Právě proti těmto "navazujícím" rozhodnutím na služební hodnocení pak příslušníci ve služebním poměru mohou brojit žalobou ve správním soudnictví podle §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ("s. ř. s."). Při té příležitosti správní soudy - za stanovených podmínek - přezkoumávají podklady těchto rozhodnutí ve věcech služebního poměru, přičemž právě takovým podkladem je služební hodnocení.
7. Služební hodnocení nicméně není rozhodnutím dle §65 odst. 1 s. ř. s., ale tvoří pouze jeden z podkladů pro další rozhodování žalovaného o právech a povinnostech stěžovatele, jak plyne z výše uvedeného. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu výsledky služebního hodnocení nepodléhají standardním možnostem přezkumu ve správním soudnictví (srov. např. rozsudky ze dne 20. 12. 2006, č. j. 6 As 1/2005-44, ze dne 8. 9. 2011, č. j. 4 Ads 40/2011-78, nebo ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 As 206/2017-52). Stěžovatel se tak nyní obrátil na Ústavní soud zjevně zcela předčasně.
8. Pokud by v budoucnu došlo k vydání některého navazujícího rozhodnutí, jehož je služební hodnocení podkladem, pak dle §75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost. Byť podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu není možné služební hodnocení nebo "rozhodnutí" vedoucího hodnotitele o námitkách napadnout samostatnou žalobou, nelze vyloučit přezkum těchto služebních úkonů v režimu §75 odst. 2 s. ř. s., neboť se jedná o závazné podklady pro rozhodování ve věcech služebního poměru (§203 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Je nezbytné, aby účastník k eventuální žalobě velmi pregnantně v žalobních bodech vymezil, v čem konkrétní spatřuje vady předmětných služebních úkonů. Pokud tak neučiní, může správní soud výsledky služebního hodnocení posoudit pouze v obecné rovině.
9. Jelikož je hodnocení podkladem navazujících rozhodnutí, mělo by splňovat podmínky přezkoumatelnosti, aby potenciálním přezkumem skrze §75 odst. 2 s. ř. s. mohlo v budoucnu obstát jako kvalitní podklad správního rozhodnutí (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011-32). Ústavní soud dále dodává, že když se se služebním hodnocením vhodně pracuje, může na příslušníka působit jako silný motivační nástroj. Na druhou stranu může příslušníka také značně demotivovat. Horší hodnocení oproti minulému období jej může značně rozrušit, zejména s vědomím možných negativních následků, které na "špatné" hodnocení ze zákona navazují, jak bylo příkladmo uvedeno výše. Služební hodnocení by proto mělo vypovídat nejen o tom, jak výkon služby příslušníka hodnotí jeho nadřízený, ale mělo by obsahovat i podněty co může příslušník zlepšit, aby byl následně hodnocen lépe. Protože se stěžovatel obrátil na Ústavní soud předčasně, neměl tento soud nyní příležitost se k přezkoumatelnosti hodnocení a rozhodnutí o námitkách (ve smyslu výše uvedené správní judikatury a zmiňovaných aspektů) meritorně vyjádřit.
10. Ústavnímu soudu tedy nezbylo podanou ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustný návrh dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2022
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj