infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13.06.2022, sp. zn. II. ÚS 3257/21 [ nález / TOMKOVÁ / výz-3 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2022:2.US.3257.21.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K povinnosti odvolacího soudu poskytnout účastníkům řízení prostor vyjádřit se k odlišnému právnímu názoru, než který za...

Právní věta Odchýlit se od závěrů předchozích instancí není obecnému soudu zapovězeno, takový postup však vyžaduje, aby účastníci řízení byli seznámeni s možným odlišným hmotněprávním posouzením, a byla jim tak umožněna adekvátní reakce za účelem zaujetí svého procesního postoje k situaci, která doposud nebyla zvažována. Jestliže odvolací soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru o věcné nesprávnosti rozsudku nalézacího soudu, avšak na základě právního názoru odlišného od názoru nalézacího i dovolacího soudu, přičemž tento svůj názor účastníkům nesdělil a neposkytl jim možnost se k němu vyjádřit, porušil tím základní právo účastníků na soudní ochranu a jejich právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, zaručené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

ECLI:CZ:US:2022:2.US.3257.21.1
sp. zn. II. ÚS 3257/21 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti a) JUDr. Jana Täubela, LL.M. a b) Daniely Täubelové, obou zastoupených Mgr. Radomilem Kožuským, advokátem, sídlem Sokolovská 68/105, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2021 č. j. 24 Cdo 1826/2021-758 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. dubna 2021 č. j. 29 Co 261/2018-652, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníků řízení, a 1) České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, a 2) Richarda Vítka, zastoupeného Mgr. Ivanem Fryčem, advokátem, sídlem Květinková 2579/23, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2021 č. j. 24 Cdo 1826/2021-758 a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. dubna 2021 č. j. 29 Co 261/2018-652, byla porušena základní práva stěžovatelů zaručená v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2021 č. j. 24 Cdo 1826/2021-758 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. dubna 2021 č. j. 29 Co 261/2018-652, se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to jednak samostatně a jednak ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 11 Listiny. Rovněž došlo dle mínění stěžovatelů k porušení čl. 95 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Ústavy ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny. Současně stěžovatelé navrhují dle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu, stěžovatelé v září 2016 s doplněním v lednu 2017 žádali vedlejší účastnici řízení 1) o převod pozemku parc. č. X1, k.ú. Janov nad Nisou ve výměře 761 m2 (dále také "Původní pozemek"). V této souvislosti ji upozornili na své předkupní právo k Původnímu pozemku. Vedlejší účastnice 1) nicméně v listopadu 2016 uzavřela nájemní smlouvu na dobu neurčitou s vedlejším účastníkem 2) k Původnímu pozemku a v dubnu 2017 Původní pozemek rozdělila na pozemky parc. č. X1 ve výměře 728 m2 (dále také "Velký oddělený pozemek") a pozemek parc. č. X2 ve výměře 33 m2 (dále také "Malý oddělený pozemek") v k.ú. Janov nad Nisou. V červenci 2017 vedlejší účastnice 1) uzavřela kupní smlouvu o převodu Velkého odděleného pozemku ve prospěch vedlejšího účastníka řízení 2). V srpnu 2017 stěžovatelé uplatnili u vedlejší účastnice 1) předkupní právo k Původnímu pozemku. Posléze podali žalobu, jíž se domáhali určení, že Původní pozemek před rozdělením je ve vlastnictví vedlejší účastnice řízení 1). 3. Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále také "okresní soud") dospěl v rozsudku ze dne 19. 7. 2018, č. j. 11 C 166/2017-249, k závěru, že tato kupní smlouva je neplatná pro rozpor s §6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále také "zákon o SPÚ"), a žalobě vyhověl. Shledal existenci naléhavého právního zájmu stěžovatelů na navrhovaném určení, neboť jde z jejich pohledu o legitimní způsob k ochraně jejich předkupního práva za situace, kdy jeho realizace by jinak byla ohrožena. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále také "krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil, kupní smlouvu shledal neplatnou pro rozpor tentokrát s §10 zákona o SPÚ. Vedlejší účastnice 1) podala proti tomuto rozhodnutí dovolání. 4. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 7. 2020 č. j. 24 Cdo 47/2020-441 zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Upozornil, že při posuzování platnosti kupní smlouvy se krajský soud nevypořádal s argumentací vedlejší účastnice 1) ohledně skutečnosti, že vedlejší účastník 2) představuje oprávněného uživatele dle metodického pokynu Státního pozemkového úřadu k zákonu o SPÚ. Bylo povinností krajského soudu na ni reagovat a případně vysvětlit, proč s ní nesouhlasí. 5. Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu stěžovatelů zamítl. V návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že §10 zákona o SPÚ svědčí stěžovatelům i vedlejšímu účastníkovi řízení 2) jako spoluvlastníkům stavby nacházející se na Malém odděleném pozemku a jako uživatelům tohoto pozemku z věcného břemene. Při absenci pravidel pro případ více zájemců dle zákona o SPÚ se krajský soud rozhodl nově zvažovat, zda by byl u stěžovatelů dán právní zájem na určení právního vztahu, i kdyby vedlejší účastníce řízení 1) před uzavřením kupní smlouvy vstoupila do jednání s nimi. Dospěl k závěru, že vedlejší účastnice 1) pochybila, když při vyřizování požadavku stěžovatelů (sub 2) nevstoupila do jednání s nimi a vedlejším účastníkem 2), z vlastní iniciativy Původní pozemek rozdělila a následně kupní smlouvou převedla na vedlejšího účastníka 2) Velký oddělený pozemek. Tento vadný postup krajský soud sám nahradil a zjistil, že stěžovatelé na rozdíl od vedlejšího účastníka 2) neměli zájem o spoluvlastnictví Malého odděleného pozemku a své předkupní právo k němu řádně neuplatnili podle §10 odst. 3 zákona o SPÚ. K nabytí Malého odděleného pozemku a Původního pozemku do výlučného vlastnictví podle §10 odst. 3 zákona o SPÚ nemohlo dojít, protože s tím vedlejší účastník 2) nesouhlasil. Stěžovatelé ani určení vlastnictví k Malému oddělenému pozemku žalobou nežádali a takovou žádost u vedlejší účastnice 1) nevznesli. Tím pádem nemohli nabýt samostatně do výlučného vlastnictví Původní pozemek. Na jejich straně tudíž není dán právní zájem na určení vlastnického práva. 6. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelů odmítl, neboť se jim nepodařilo založit přípustnost dovolání. Primárním důvodem pro změnu rozsudku okresního soudu ze strany krajského soudu byla absence naléhavého právního zájmu dovolatelů na jimi požadované věcné právní deklaraci k nemovitému majetku. Nejednalo se tedy o otázky dosud nevyřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu. Dále stěžovatelé brojili proti skutkovým zjištěním, která však v dovolacím řízení nelze nijak revidovat. Přípustnost dovolání nezaložil ani odkazovaný nález Ústavního soudu. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé napadají řadu dílčích skutkových zjištění (např. tvrzení krajského soudu o tom, že určení vlastnictví k Oddělenému pozemku nežádali žalobou ani žádostí u vedlejší účastnice řízení 1)] i právních závěrů (např. nutnost výslovného souhlasu druhého spoluvlastníka k převodu pozemku do výlučného vlastnictví dalšího spoluvlastníka). 8. Především však stěžovatelé upozorňují s odkazem na judikaturu Ústavního soudu na překvapivost, nepředvídatelnost a náhlou změnu závěrů krajského soudu. Nejvyšší soud založil svůj rušící rozsudek ze dne 28. 7. 2020 na absenci úvah krajského soudu ohledně platnosti kupní smlouvy dle zákona o SPÚ. Následně však bez odpovídajícího dokazování změnil svůj názor v dané věci, aniž s ním byli stěžovatelé obeznámeni. Stěžovatelé legitimně očekávali, že se vypořádá s pojmem "oprávněného uživatele" dle §10 zákona o SPÚ, což neučinil. Místo toho v rozporu se skutkovým stavem uvedl, že předkupní právo stěžovatelů nebylo uplatněno řádně a nebyl prokázán jejich naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. Krajský soud pouze přečetl stanoviska předložená na základě obecně znějící výzvy dle §118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. a neseznámil je se svým právním názorem. Porušil tak ústavní principy dokazování, kam spadá požadavek na adekvátní přehodnocování důkazů ze strany soudů vyšších instancí, zásada ústnosti a přímosti soudního řízení. 9. Dále stěžovatelé krajskému soudu vytýkají i nepřiléhavé odůvodnění tvrzení o nedostatku naléhavého právního zájmu, nevypořádání se s argumenty o neplatnosti kupní smlouvy a nepřesvědčivou argumentaci ohledně jejich předkupního práva. 10. Stěžovatelé rovněž namítají, že Nejvyšší soud posoudil jejich dovolání příliš formalisticky jako nepřípustné, čímž došlo k odepření spravedlnosti. Stěžovatelé brojili nejenom co do skutkových zjištění, ale rovněž co do právní otázky posuzování naléhavého právního zájmu a řádného uplatnění předkupního práva. Nejvyšší soud nevěnoval pozornost dovolacím námitkám poukazujícím na závažné procesní vady, jako je formulace žalobního petitu či neprovedení žádných důkazů k vyvození nových závěrů. III. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatelů 11. Krajský soud zcela odkázal na napadený rozsudek s tím, že ústavně zaručená práva stěžovatelů nebyla porušena. 12. Nejvyšší soud uvedl, že ve svém rozhodnutí vyložil, proč dovolání nesplňovalo podmínky přípustnosti. K vadám řízení se přihlíží, je-li dovolání přípustné. Stejně tak námitky vůči porušení ústavně zaručených práv nezbavují stěžovatele povinnosti řádně vymezit předpoklady přípustnosti dovolání. Stěžovatelé přitom uplatnili dvě obsahově protichůdné varianty předpokladu přípustnosti dovolání a dále vymezili přípustnost dovolání otázkami, na kterých napadené rozhodnutí primárně nezáleželo. Ústavní stížnost má být proto odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. 13. Vedlejší účastnice řízení 1) rekapitulovala průběh řízení, zopakovala závěry obecných soudů a uzavřela, že podaná ústavní stížnost není důvodná. 14. Vedlejší účastník řízení 2) se domnívá, že rozsudkem Nejvyššího soudu došlo ke zhojení dřívějšího chybného postupu soudů vůči němu. Navazující rozhodnutí pouze napravila nezákonný stav. Postavení oprávněného uživatele stěžovatelům nikdy nepříslušelo a v řízení neprokázali svůj naléhavý právní zájem. K zásahu do jeho práva vlastnit majetek nemohlo dojít, protože Původní pozemek nikdy nevlastnil. Stejně tak mu nenáleží předkupní právo. Obecné soudy svá rozhodnutí následně řádně odůvodnily, ústavní stížnost by proto měla být zamítnuta. 15. Stěžovatelé ve své replice vysvětlují, že uplatněné protichůdné podmínky přípustnosti dovolání zhojili doplňujícím podáním zaslaným v zákonné lhůtě. Náležitě vymezili i dovolací důvod. Při posuzování otázky naléhavého právního zájmu se Nejvyšší soud odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu [(např. nález sp. zn. I. ÚS 1440/14 ze dne 11. 7. 2017 (N 118/86 SbNU 53)], což postačí k tomu, že mělo být dovolání posouzeno jako přípustné. Dále stěžovatelé opakují, že krajský soud nerespektoval žalobní petit uvedený v žalobě, což vedlo k protiústavnímu závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu stěžovatelů. Naplnění naléhavého právního zájmu nebylo nikdy před tím ze strany obecných soudů rozporováno. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 16. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že proti napadeným soudním rozhodnutím byla ústavní stížnost podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána tato soudní rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jejich práva. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 17. Ústavní soud po posouzení napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisového materiálu shledal, že ústavní stížnost je důvodná. 18. Jednou z ústavních zásad práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny) je princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí, resp. zákaz vydání překvapivého rozhodnutí. Podle judikatury Ústavního soudu se o překvapivé rozhodnutí jedná mimo jiné tehdy, pokud účastníci řízení nedostanou příležitost vyjádřit se k odlišnému hodnocení důkazů [nález sp. zn. III. ÚS 1980/13 ze dne 9. 1. 2014 (N 1/72 SbNU 23), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] nebo k odlišnému právnímu hodnocení [nález sp. zn. I. ÚS 777/07 ze dne 31. 7. 2008 (N 134/50 SbNU 181)]. Zákaz překvapivých rozhodnutí však přitom neznamená, že by účastníci řízení měli vždy znát závěry soudu ještě předtím, než soud vynese rozhodnutí [nález sp. zn. I. ÚS 451/11 ze dne 11. 1. 2012 (N 8/64 SbNU 77)]. Znamená však, že účastníci řízení musejí mít možnost účinně argumentovat ve vztahu ke všem otázkám, na jejichž řešení bude rozhodnutí soudu spočívat [nález sp. zn. I. ÚS 2315/15 ze dne 12. 4. 2016 (N 64/81 SbNU 99)]. Účastníkům řízení má být zřejmé, které otázky jsou pro řešení věci relevantní, ať jde o otázky skutkové, či právní. Je proto nezbytné, aby soud účastníky řízení poučil, že hodlá vycházet z jiné právní úpravy, jiného právního posouzení či jiných skutkových zjištění, než mohou účastníci řízení předvídat vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení [nález sp. zn. I. ÚS 615/17 ze dne 10. 8. 2017 (N 148/86 SbNU 485) či nález sp. zn. IV. ÚS 233/17 ze dne 27. 2. 2018 (N 34/88 SbNU 479)]. 19. Ze soudního spisu vyplývá, že krajský soud podle naznačených zásad nepostupoval. Okresní soud, krajský soud i Nejvyšší soud ve svých rozsudcích z let 2018-2020 vycházely z naléhavého právního zájmu stěžovatelů a soustředily se na platnost kupní smlouvy uzavřené mezi vedlejšími účastníky řízení o převodu Velkého odděleného pozemku. Nejvyšší soud ve svém rušícím rozsudku z roku 2020 vybídl krajský soud, aby se vyjádřil k otázce oprávněného užívání Původního pozemku dle metodického pokynu Státního pozemkového úřadu. Krajský soud následně vyzval stěžovatele dle §118 a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby se vyjádřili k otázce svého zájmu o spoluvlastnictví Malého odděleného pozemku; stanoviska všech stran při jednání přečetl, další dokazování neprováděl. V napadeném rozsudku nicméně dospěl k závěru, že žaloba stěžovatelů není důvodná, neboť u nich není dán naléhavý právní zájem. Východiskem pro tyto úvahy bylo mj. to, že stěžovatelé v minulosti neuplatnili k Malému oddělenému pozemku řádně předkupní právo, zatímco vedlejší účastník 2) podmínky pro převedení tohoto pozemku splnil. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé tyto závěry rozporují. 20. Není na Ústavním soudu, aby vystupoval jako další instance a přehodnocoval skutková zjištění či právní hodnocení obecných soudů. Z jeho judikatury ale vyplývá, že rozhodnutí soudu, které je založeno na odlišném právním názoru než rozhodnutí předchozí instance, musí podle čl. 38 odst. 2 Listiny předcházet postup, jímž je zajištěna zásada zákazu překvapivého rozhodnutí. Předvídatelnosti rozhodnutí lze dosáhnout tím, že odvolací soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a poskytne jim prostor pro vyjádření k takovému názoru. K tomu však před krajským soudem nedošlo. 21. Krajský soud stěžovatelům nesdělil, že dospěl k odlišnému právnímu názoru, než jaký byl zastáván v předchozím řízení. Pokud si stěžovatelé možnosti takového právního závěru nebyli vědomi, byla jim odňata možnost vyjádřit se k této skutečnosti a případně prokázat opak, čímž bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces [(nález sp. zn. III. ÚS 2748/18 ze dne 25. 2. 2020 (N 34/98 SbNU 363)]. Tato povinnost je o to více žádoucí právě v odvolacím řízení, neboť po přijetí rozhodnutí odvolacího soudu již stěžovatelé nemají procesní nástroj, kterým mohou uplatnit své argumenty [§238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu]. Z průběhu odvolacího řízení nebylo možno dovodit, jaký právní názor krajský soud zastává, přičemž předcházející rozsudek Nejvyššího soudu se ubíral po právní stránce jiným směrem. 22. Taktéž Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením dovolání stěžovatelů a vady předchozího řízení neodstranil, byť stěžovatelé vznášeli námitky na poli spravedlivého procesu. I dovolací řízení je nedílnou součástí ústavního rámce pravidel spravedlivého procesu, a dovolací soud je tedy za každé situace povinen chránit základní práva a svobody jednotlivce, což však Nejvyšší soud v nyní posuzovaném případě neučinil [srov. nález sp. zn. II. ÚS 2172/14 ze dne 10. 3. 2015 (N 54/76 SbNU 747)]. 23. S ohledem na zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů vede vyhovění ústavní stížnosti z důvodu zjištění protiústavního procesního pochybení k otevření prostoru pro vydání rozhodnutí nového, proto se Ústavní soud nebude zabývat ostatními námitkami stěžovatelů. 24. Návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud nevyhověl, neboť před rozhodnutím ve věci samé pro takovýto výjimečný postup neshledal důvody ve smyslu §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a stěžovatelé ostatně kromě obecných důvodů žádné specifické důvody nepředložili; vyhověním návrhu nálezovým výrokem ztrácí akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti smysl. VI. Závěry 25. Ústavní soud uzavírá, že krajský soud nerespektoval požadavek na předvídatelnost rozhodnutí. Tím došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. 26. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnosti vyhověl a podle §82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadený rozsudek krajského soudu a Nejvyššího soudu zrušil. Návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 13. června 2022 David Uhlíř v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2022:2.US.3257.21.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 3257/21
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název K povinnosti odvolacího soudu poskytnout účastníkům řízení prostor vyjádřit se k odlišnému právnímu názoru, než který zastávala předchozí instance
Datum rozhodnutí 13. 6. 2022
Datum vyhlášení 12. 7. 2022
Datum podání 6. 12. 2021
Datum zpřístupnění 27. 7. 2022
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Ústí nad Labem
JINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Státní pozemkový úřad
Soudce zpravodaj Tomková Milada
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 503/2012 Sb., §10, §6 odst.1 písm.a
  • 89/2012 Sb., §580 odst.1, §2140, §2143
  • 99/1963 Sb., §80, §118a odst.3, §132, §118a odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/překvapivé rozhodnutí
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyšen, vyjádřit se k věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo navrhovat důkazy a vyjádřit se k důkazům
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
Věcný rejstřík předkupní právo
kupní smlouva
pozemek
pozemkový úřad
právní úkon/neplatný
žaloba/na určení
vlastnické právo/ochrana
výzva
dokazování
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-3257-21_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 120502
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-07-29