ECLI:CZ:US:2022:3.US.831.22.1
sp. zn. III. ÚS 831/22
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. T., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL. M., MBA, advokátem, sídlem Veleslavínova 33, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. února 2022 č. j. 7 To 52/2022-376, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. února 2022 č. j. 7 To 52/2022-376 byla porušena stěžovatelova práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. února 2022 č. j. 7 To 52/2022-376 se ruší.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu spisu Okresního soudu v Klatovech (dále jen "okresní soud") sp. zn. 2 T 13/2018, který si ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Usnesením ze dne 27. 1. 2022 č. j. 2 T 13/2018-346 okresní soud rozhodl, že podle §86 odst. 1 trestního zákoníku stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let, uložený mu rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 6. 2018 č. j. 2 T 13/2018-241, který nabyl právní moci dne 18. 10.2018. Podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl stěžovatel pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Usnesení bylo doručeno stěžovateli a jeho právnímu zástupci dne 14. 2. 2022.
3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost. Usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 24. 2. 2022 č. j. 7 To 52/2022-376 byla stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítnuta jako opožděně podaná.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se závěrem krajského soudu, že běh třídenní lhůty pro podání stížnosti započal dnem vyhlášení usnesení okresního soudu, tj. dnem 27. 1. 2022. Oznámení usnesení podle §137 odst. 1 trestního řádu je totiž nutné vykládat v souvislosti s §137 odst. 4 téhož zákona, podle něhož se usnesení, kterým bylo rozhodnuto o opravném prostředku, vždy doručí v opise státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět. Stěžovatel poukazuje na řadu nálezů, ve kterých Ústavní soud uvedl, že pokud je stěžovateli nutno ve smyslu §137 odst. 4 trestního řádu doručit opis usnesení, pak jeho přítomnost při vyhlášení usnesení nezaložila účinky oznámení, a situoval okamžik, od něhož je možno počítat běh lhůty pro podání stížnosti při rozhodování o tak závažných otázkách, jakými je osobní svoboda (zejména vazba, podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměna alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody), až na doručení opisu usnesení. Nad rámec uvedeného pak stěžovatel uvádí, že při jednání dne 27. 1. 2022 před okresním soudem nebyl zastoupen obhájcem, a celé jednání na něj mělo výrazný psychický dopad, kdy jen stěží vnímal a chápal jeho hlubší souvislosti. Stěžovatel je v současné době plně vytížen péčí o závažně nemocnou manželku, která se bez jeho pomoci a opory prakticky neobejde. Podle názoru stěžovatele nebylo v jeho silách, aby při jednání plně porozuměl možnosti podání stížnosti, a obhájce vyhledal až posléze. Uvedeným postupem tak byla stěžovateli odňata možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu,
III.
Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele
5. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření krajskému soudu a Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni (dále jen "krajské státní zastupitelství").
6. Krajský soud pouze odkázal na odůvodnění svého usnesení ze dne 24. 2. 2022 č. j. 7 To 52/2022-376, k němuž nemá více co doplnit.
7. Krajské státní zastupitelství ve vyjádření uvedlo, že krajský soud postupoval v souladu s §137 odst. 1 trestního řádu, neboť stěžovatel byl osobně přítomen na veřejném zasedání konaném u okresního soudu dne 27. 1. 2022 a jeho přítomnost tak založila účinky oznámení usnesení jeho vyhlášením. Věcný obsah rozhodnutí okresního soudu, který standardně nalézací soud přednáší včetně jeho odůvodnění, musel být stěžovateli zcela jasný a srozumitelný i jako právnímu laikovi, a následné doručení písemného vyhotovení usnesení v dané věci tak plnilo v podstatě již jen funkci informační. Stěžovatel je osobou svéprávnou, bez defektu inteligence, v související trestní věci byl odsouzen pro trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. I v minulosti byl opakovaně odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, a lze tak těžko přisvědčit námitce obhajoby, že jen stěží vnímal a chápal hlubší souvislost celého jednání před okresním soudem.
8. Vyjádření krajského soudu a krajského státního zastupitelství zaslal Ústavní soud stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel uvedl, že opis usnesení mu byl doručen 14. 2. 2022, dne 16. 2. 2022 byla podána prostřednictvím obhájce stížnost. Vzhledem k tomu, že konec lhůty připadl na den 17. 2. 2022, byla stížnost podána v zákonné třídenní lhůtě od doručení opisu usnesení v souladu s nálezy, podle jejichž závěrů je lhůtu k podání stížnosti proti usnesení, jímž soud rozhodl podle §83 odst. 1 trestního zákoníku o tom, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody, jenž byl původně uložen jako podmíněný, nutno zásadně odvíjet od doručení opisu tohoto usnesení odsouzenému nebo jeho obhájci. Stěžovatel dále poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které na případ vykonání trestu lze užít jeho závěry týkající se otázky počátku běhu lhůty k podání stížnosti proti rozhodnutí soudu o vazbě (konkrétně vzetí do vazby) a vyložil, že uplynutí lhůty pro podání stížnosti je třeba při rozhodování o vazbě zásadně odvozovat od doručení písemného vyhotovení usnesení. Stěžovatel nesouhlasí ani s tvrzením krajského soudu, že mu odůvodnění okresního soudu muselo být zcela jasné a srozumitelné. Podle názoru stěžovatele jde o subjektivní hodnocení, které nepřihlíží k širším souvislostem, jako je například závažné onemocnění manželky stěžovatele a jeho péče o ni. Skutečnost, že byl v minulosti opakovaně odsouzen, podle názoru stěžovatele nemůže mít na danou věc vliv.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
11. Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, není vrcholem soustavy obecných soudů (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Jako orgán ochrany ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy) zasahuje Ústavní soud do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci jen tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena stěžovatelova základní práva či svobody. Ústavním pořádkem garantovaná základní práva vymezují rámec jakékoli ústavně konformní interpretace a aplikace podústavního práva. Obecné soudy jsou při výkladu právních předpisů vždy povinny respektovat základní práva jako principy i pravidla závazná pro jejich rozhodování, jimž poskytují současně ochranu (čl. 4 Ústavy).
12. Podle §143 trestního řádu lze podat stížnost do tří dnů od oznámení usnesení. Pojem "oznámení" Ústavní soud v minulosti již několikrát vysvětlil, přičemž vycházel z §137 odst. 1 věty druhé trestního řádu, který upravuje způsob oznámení usnesení osobě, které se přímo týká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti takových osob, anebo doručením opisu usnesení. Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1542/09 (N 201/58 SbNU 787) konstatoval, že první forma oznámení se týká především těch usnesení, jež není třeba písemně vyhotovit (viz §136 odst. 1 a 2 trestního řádu), bylo-li naopak třeba usnesení písemně vyhotovit s obsahovými náležitostmi podle §134 odst. 1 a 2 téhož zákona, lze účinky oznámení podle §137 odst. 1 spojovat až s doručením jeho opisu osobám v tomto ustanovení uvedeným (resp. obhájci), a to bez ohledu na předchozí vyhlášení téhož usnesení v přítomnosti uvedených osob. V citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že právě od okamžiku doručení opisu usnesení se odvíjí běh lhůty k podání stížnosti, když osobu oprávněnou k podání stížnosti proti takovému usnesení v trestním řízení, které je třeba vyhotovovat a doručovat, nelze nutit k podání stížnosti, aniž by se mohla seznámit s písemným vyhotovením usnesení, proti němuž tato stížnost směřuje. Ústavní soud zdůraznil, že při vyhlášení usnesení ve veřejném zasedání soud seznamuje přítomné osoby pouze s výrokem takového rozhodnutí, zatímco jeho důvody sděluje jen rámcově, a teprve v odůvodnění usnesení podle jeho konkrétní povahy precizuje svou skutkovou a právní argumentaci. Byť tedy stížnost oprávněné osoby směřuje proti výrokům usnesení, stávají se předmětem námitek uvedených v odůvodnění takového opravného prostředku právě skutková zjištění a právní úvahy ve smyslu §134 odst. 2 trestního řádu, o něž soud napadený výrok opírá.
13. Obdobně v nálezu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3003/19 (N 210/97 SbNU 258) Ústavní soud při přezkumu rozhodnutí o odmítnutí stížnosti pro opožděnost (ve věci usnesení o přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody) poukázal na skutečnost, že nezbytným předpokladem a účelem práva na spravedlivý proces, a tedy i práva podat opravný prostředek (stížnost) je "reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížností kritice. Pouze za těchto podmínek se stěžovateli dostává i kvalifikované možnosti skutkově a právně argumentovat, a tedy v případě svého nesouhlasu zpochybňovat argumenty obsažené v odůvodnění, na nichž výrok jím napadeného rozhodnutí spočívá". V citovaném nálezu Ústavní soud poukázal na nález ze dne 31. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 3842/17 (N 106/89 SbNU 573), ve kterém se uvádí, že "ve smyslu §137 odst. 4 trestního řádu doručit opis usnesení, pak jeho přítomnost při vyhlášení takového usnesení nezaložila účinky oznámení, neboť to nastalo až doručením opisu usnesení. Opačný závěr by nutil oprávněnou osobu podat stížnost proti usnesení, aniž by se mohla seznámit s jeho písemným vyhotovením, a povinnost doručit opis usnesení by se pak jevila jako samoúčelná". Možnost seznámení se s písemným odůvodněním je důležitá bez ohledu na skutečnost, že při vyhlášení usnesení se vedle výroku sděluje i podstatná část odůvodnění; pokud by se lhůta k podání stížnosti neodvíjela od doručení opisu usnesení, ztratilo by toto ustanovení svůj racionální smysl.
14. V nyní posuzované věci okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevedl ve zkušební době podmíněného odsouzení řádný život, proto rozhodl, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let. Jde tedy o závažnou otázku týkající se osobní svobody, se kterou nálezová judikatura Ústavního soudu spojuje počátek běhu lhůty pro podání stížnosti až od okamžiku doručení opisu usnesení.
15. Stěžovateli bylo usnesení okresního soudu oznámeno vyhlášením dne 27. 1. 2022, stěžovatel se po poučení k opravnému prostředku nevyjádřil. Písemné vyhotovení bylo stěžovateli a jeho obhájci doručeno dne 14. 2. 2022. Dne 16. 2. 2022 podal stěžovatel prostřednictvím obhájce proti usnesení okresního soudu stížnost. Zamítl-li městský soud takovou stížnost jako opožděnou s výše uvedeným odůvodněním, je zřejmé, že postupoval v rozporu se závěry uvedené judikatury Ústavního soudu. Stěžovatel měl v takovém případě právo seznámit se před podáním stížnosti s písemným vyhotovením napadeného usnesení okresního soudu. Byla-li v rozporu s tímto právem jeho stížnost odmítnuta jako opožděná, došlo k porušení jeho práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
16. S ohledem na výše uvedené důvody Ústavnímu soudu nezbylo než podle §82 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu konstatovat, že napadeným rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, a toto rozhodnutí podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 31. května 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu