Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 28.06.2022, sp. zn. IV. ÚS 699/22 [ nález / FIALA / výz-3 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2022:4.US.699.22.2
K povinnosti soudu nařídit provedení znaleckého posudku v řízení o úpravě styku rodiče s nezletilým
Právní větaK porušení základního práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nedojde postupem obecného soudu, který po provedeném dokazování, včetně pohovoru s nezletilou, zaměřeném na zjištění jejího tzv. nejlepšího zájmu, nenařídí provedení znaleckého posudku ke zjištění údajné míry manipulace s nezletilou s odůvodněním na základě závěru, že by další, časově náročné, psychologické zkoumání nezletilou nepřiměřeně zatěžovalo.
ECLI:CZ:US:2022:4.US.699.22.2
sp. zn. IV. ÚS 699/22NálezÚstavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti I. výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2021 č. j. 16 Co 238/2021-3704 v části, kterou byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. června 2021 č. j. 23 Nc 119/2013-3324 v I., III., VI. a VIII. výroku, a II., III. a V. výroku, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a nezletilé A. N., zastoupené Magistrátem statutárního města Brno, sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, J. D., zastoupené JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, Ph.D., advokátem, sídlem Vídeňská 849/15, Brno, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:I. Ústavní stížnost se zamítá.II. Vedlejší účastnici se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává.Odůvodnění:I.Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d)Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených výroků napadeného rozsudku s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") sp. zn. 23 Nc 119/2013 se podává, že městský soud rozsudkem ze dne 14. 6. 2021 č. j. 23 Nc 119/2013-3324 zamítl návrh otce na změnu péče o nezletilou vedlejší účastnici (dále též "nezletilá"), na stanovení výživného druhé vedlejší účastnici (dále též "matka") a na úpravu styku nezletilé s matkou (I. výrok), změnil rozsudek městského soudu ze dne 9. 10. 2014 č. j. 23 Nc 119/2013-199, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 4. 2015 č. j. 15 Co 29/2015-282, úpravou běžného styku a neběžného styku, včetně podmínek jeho výkonu a uložil oběma rodičům zdržet se všeho, co narušuje vztah nezletilé k oběma rodičům a všeho, co ztěžuje její výchovu (II. výrok), a úpravou výživného, včetně povinnosti doplatit dlužné výživné (III. výrok). Dále zamítl návrh otce na omezení rodičovské odpovědnosti matky k nezletilé (IV. výrok), návrh matky na omezení rodičovské odpovědnosti otce k nezletilé (V. výrok), stanovil nad nezletilou dohled (VI. výrok), udělil matce napomenutí za neprovedení řádného pravidelného očkování nezletilé a za vyloučení otce z možnosti podílet se na rozhodování ve věci výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilé (VII. výrok), oběma rodičům udělil napomenutí za nedostatek snahy po souladném naplňování jejich práv a povinností, plynoucích z rodičovské odpovědnosti k nezletilé (VIII. výrok), nahradil souhlas otce se zápisem nezletilé do Základní školy X (IX. výrok), zamítl návrhy matky na nahrazení souhlasu otce s ukončením očkování nezletilé proti specifikovaným nemocem a na stanovení povinnosti otci zdržet se dalšího očkování nezletilé bez souhlasu matky nebo soudu (X. výrok), udělil otci za matku souhlas s dokončením pravidelného očkování nezletilé proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím (XI. výrok), matce uložil povinnost podávat otci písemně informace o zdravotním stavu, prospěchu a zájmové činnosti nezletilé (XII. výrok), otci uložil povinnost podávat matce písemně informace o plánovaném postupu a úkonech směřujících k dokončení pravidelného očkování nezletilé proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím (XIII. výrok), udělil za matku souhlas ke zvolení a provedení registrace nezletilé u praktické lékařky pro děti a dorost J. R. (XIV. výrok), zastavil řízení o nahrazení souhlasu matky se změnou mateřské školy nezletilé (XV. výrok), zrušil specifikované výroky v konkrétních předchozích rozhodnutích a konkretizovaná rozhodnutí (XVI. až XVIII. výrok). Výrokům II., VI., VII., VIII., IX., X., XI., XII., XIII. a XIV. vyslovil předběžnou vykonatelnost (XIX. výrok). Poté rozhodl o náhradě nákladů řízení (XX. a XXI. výrok), řízení o návrhu otce na nařízení výkonu rozhodnutí částečně zastavil a částečně zamítl (XXII. výrok), návrh matky na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl (XXIII. výrok) a rozhodl, že v řízení o výkon rozhodnutí nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (XXIV. výrok). Městský soud dospěl k závěru, že nezletilá v péči matky prospívá, je u ní spokojená a stálost výchovného prostředí považuje za souladné s jejím zájmem. Při animozitě rodičů by střídavá péče byla pro nezletilou velmi zatěžující, neboť rodiče spolu naprosto nijak nekomunikují, jejich vzájemné chování je plné opovržení a hostility, nefunguje mezi nimi osobní přímá komunikace. 3. Proti rozsudku městského soudu podali odvolání matka i otec. Na jejich základě krajský soud napadeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) potvrdil rozsudek městského soudu ve výrocích I., III., IV., V., VI., VII., VIII., X. a XII. (I. výrok), změnil ho ve výroku II. bodu A) o běžném styku tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v každém sudém kalendářním týdnu v roce od pátku po skončení školního vyučování do následujícího pondělí v lichém kalendářním týdnu v roce do 7.30 hodin; jinak ho potvrdil (II. výrok), potvrdil ho ve výroku II. bodu B) o neběžném styku s tím, že povinnost otce umožnit nezletilé telefonní kontakt s matkou vždy ve středu a v sobotu v rozmezí od 18.00 hodin do 18.30 hodin a povinnost obou rodičů zdržet se všeho, co narušuje vztah nezletilé k nim a všeho, co ztěžuje výchovu nezletilé, se zrušuje (III. výrok), dále ho zrušil ve výrocích XI. a XIV. a v tomto rozsahu řízení zastavil (IV. výrok), zrušil ho ve výroku XIX. (V. výrok) a ve výrocích XX., XXI., XXII., XXIII. a XXIV. ho zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (VI. výrok). Krajský soud zejména shledal, že nezletilá při pohovoru před ním bezprostředně uvedla, že by chtěla mít domov u matky a s otcem se vídat. U otce by chtěla bývat, ale ne tak dlouho, a když bude u otce, chtěla by s matkou telefonovat, když bude chtít. Rovněž popsala nedůstojný a agresivní způsob svého předávání mezi rodiči a uvedla své představy o běžném a neběžném styku s otcem. Krajský soud zdůraznil, že skutečnosti, které mu nezletilá sdělila, odpovídají obsahu pohovorů kolizního opatrovníka s ní ve dnech 10. 6. 2021, 10. 8. 2021 a 23. 9. 2021, a navazují na obsah pohovorů uskutečněných v řízení před městským soudem. Nepochybně problematiku svých běžných a neběžných styků s otcem řešila s matkou, ale krajskému soudu rozumně vysvětlila svůj názor a přání ve věci a krajský soud neshledal důvod pro to, aby ji dále nepřiměřeně zatěžoval případným dalším, a časově náročným, psychologickým zkoumáním. Krajský soud nezjistil žádné relevantní důvody pro změnu péče, nezletilá v péči matky prospívá, její péči preferuje, nadále si přeje být v péči matky a s otcem se stýkat, ale v kratších časových intervalech, než tomu bylo po předběžně vykonatelném rozhodnutí městského soudu. Nově stanovený rozsah styku krajský soud odůvodnil tím, že takový rozsah styku nerezidentního rodiče (otce) s nezletilou považuje za vyhovující představám nezletilé, která cítí domov u matky a jejím přáním je zůstat žít primárně s matkou a s otcem se i nadále stýkat, ale ne v rozsahu, zvoleném městským soudem, který spíše připomínal model střídavé péče. Dále rozhodl o tom, že neshledal důvody pro změnu péče o nezletilou, která bude i nadále v péči matky, rozhodl o stanoveném výživném a posoudil další odvolací námitky.II.Argumentace stěžovatele4. Stěžovatel tvrdí, že napadený rozsudek trpí celou řadou nedostatků, které jsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, když jde zejména o rezignaci na povinnost obecných soudů odstínit manipulaci s dítětem, opomenutí jeho námitek a důkazních návrhů k nutnosti odstínit takovou manipulaci, opomenutí jeho námitek k dlouhodobému a opakovanému bránění matkou v jeho styku s nezletilou, rezignaci na posuzování příčin absentující komunikace, opomenutí jeho námitek k nutnosti zjišťovat příčiny absentující komunikace, rezignaci na výkon práva dítěte na péči obou rodičů i v běžných školních dnech, absenci přezkoumatelnosti odůvodnění a zákaz libovůle či rezignaci na zjišťování nejlepšího zájmu dítěte. Nejlepší zájem nezletilé krajský soud ztotožnil s jejím přáním (bez ohledu na její věk a manipulaci) a se stálostí výchovného prostředí, což je sice doposud běžná, avšak judikaturou Ústavního soudu již překonaná, představa obecných soudů. Naprosto alarmující jsou pak věty krajského soudu v odůvodnění, že "zjištění míry manipulace s nezletilou A. by ve věci nepřineslo nic zásadního", a že rozsah styku podle rozsudku městského soudu "připomínal model střídavé péče", což bylo podle krajského soudu nesprávné, a styk radikálně zúžil.5. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že styk se postupně z původních 34 hodin, z toho 1x přespání za období dvou týdnů (v období od roku 2014 do června 2020), navýšil od června 2021 na 128 hodin, z toho 6x přespání za období dvou týdnů. Následně byl napadeným rozsudkem vyškrtán na polovinu - 64 hodin 30 minut, z toho 3x přespání. 6. Stěžovatel dále upozornil, že v průběhu řízení se změnil senát, který rozhodoval věc v odvolacím řízení, když původně věc posuzoval po dobu více než 6 let 15. senát krajského soudu, avšak ve zcela finální fázi řízení, na necelé dva měsíce, připadlo odvolání 16. senátu krajského soudu, neboť zcela nepatrný rozsah výroků se týkal vyřízení návrhů na omezení rodičovské odpovědnosti, které připadají podle rozvrhu práce tomuto specializovanému senátu. Napadený rozsudek obsahuje argumentaci, která je zcela protichůdná k argumentaci městského soudu, nad rámec toho je však napadený rozsudek zcela protichůdný i vůči dříve vysloveným právním názorům krajského soudu z dob, kdy stejnou věc rozhodoval ještě 15. senát.III.Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem a jeho průběh7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.8. Ústavní soud usnesením ze dne 22. 3. 2022 č. j. IV. ÚS 699/22-17 jmenoval opatrovníkem nezletilé pro řízení o ústavní stížnosti Magistrát statutárního města Brno (I. výrok) a odložil vykonatelnost II. výroku napadeného rozsudku krajského soudu (ve znění opravného usnesení) do pravomocného rozhodnutí o ústavní stížnosti (II. výrok)9. Ústavní stížnost byla dle rozvrhu práce přidělena soudci Janu Filipovi jako soudci zpravodaji, jehož návrh senát při jeho projednání dne 24. 5. 2022 nepřijal. Proto byl předsedou senátu určen postupem podle §55zákona o Ústavním soudu Josef Fiala jako nový soudce zpravodaj k vypracování návrhu nálezu.IV.Vyjádření účastníka řízení, vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatele10. Ústavní soud si podle §42 odst. 4zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření účastníka a vedlejších účastníků k ústavní stížnosti. 11. Krajský soud ve vyjádření zejména uvedl, že z pohovoru s nezletilou vyplynulo, že chce mít domov u matky a s otcem se vídat, vadí jí vzájemné nahrávání rodičů (tj. rodičů a nezletilé) při předávání a omezení telefonních kontaktů s matkou v době, kdy je realizován styk s otcem, a absolutní neschopnost komunikace rodičů a vzájemná neúcta. Krajský soud není zastáncem názoru, že zákonem zaručené právo jednoho či obou z rodičů musí být chráněno i za cenu psychického utrpení nezletilého dítěte. Úkolem soudů je najít takové řešení, které nezletilé dítě ochrání, a to i v situaci, kdy v dané věci nezletilá definitivně ztratila kvůli nepochopitelnému, neomluvitelnému a dysfunkčnímu přístupu svých rodičů možnost prožít šťastné a pohodové dětství. Ve zbytku odkázal na obsah soudního spisu a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.12. Kolizní opatrovník nezletilé ve vyjádření konstatoval, že nemá žádné návrhy, které by chtěl v její prospěch uplatnit.13. Podle matky nebylo napadeným rozsudkem zasaženo do ústavně zaručených práv otce ani nezletilé. K namítané manipulaci s názorem nezletilé uvedla, že otcem tvrzené její jednání ze spisu nevyplývá, a otec svou tvrzenou obavu spíše konstruuje, než opírá o skutečnosti, které by ze spisu vyplývaly. Ze soudního spisu současně plyne, že nezletilá byla otcem pravděpodobně několikrát instruována o tom, co je, či spíše má být, její "přání" nebo "představy" o kontaktu s ním. K tvrzenému bránění styku otce s dcerou uvádí, že styk otce s dcerou běžně probíhá, ojedinělé problémy, které však nejsou tak černobílé, jak je prezentuje otec, nastaly v období části roku 2016 a 2017, kdy šlo o začátek styku ve čtvrtky, a dále po dobu jednoho měsíce v době nouzového stavu. V roce 2016 nastoupila matka po rodičovské dovolené do zaměstnání a otec nebyl ochoten z důvodu pracovní doby matky nezletilou vyzvednout přímo v mateřské škole (namísto bydliště matky) nebo o 15 minut později v bydlišti matky (celý problém byl v tom, že matka nestíhala ze zaměstnání vyzvednout dceru v mateřské škole a dojet do svého bydliště, aby ji tam předala otci přesně v 16:00 hodin). Ohledně komunikace rodičů je pravdou, že jejich vztahy jsou velmi špatné. I když matka při bezpočtu sezení nařízených kolizním opatrovníkem projevila snahu o vstřícnou komunikaci a zklidnění celé situace, a to zejména s ohledem na zájem nezletilé, otec nebyl schopen překonat své zažité vzorce a dál v některých situacích vystupuje velmi nesmířlivě a extrémně. Při osobním setkání s matkou s ní není schopen či ochoten často vůbec komunikovat. Dále při jednání s matkou, ale i dalšími třetími osobami, vystupuje otec velmi konfliktně, a poruší-li daná osoba podle otce nějaké pravidlo nebo se chová jinak, než otec chce, jsou na ni otcem podávány oficiální stížnosti, přičemž otec je v jejich podávání hrozivě důsledný. V samostatných partiích vyjádření se věnuje zjišťování názoru nezletilé a upozorňuje, že ve spise je zachyceno ovlivňování nezletilé otcem, popisuje vztahy rodičů a vliv otcova jednání, vyjadřuje se k tvrzenému bránění styku a hodnotí soulad rozhodnutí krajského soudu s ústavními východisky a zájmem nezletilé. V závěru navrhla odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost a uložení povinnosti otci nahradit ji náhrady řízení o ústavní stížnosti ve výši 3 146 Kč. 14. Krajské státní zastupitelství v Brně poznamenalo, že se účastnilo řízení o uložení zvláštního opatření při výchově dítěte a řízení o omezení rodičovské odpovědnosti, a z toho stěžovatel napadl pouze problematiku stanovení dohledu nad nezletilou a udělení napomenutí oběma rodičům. Dále sdělilo, že ve svém vyjádření uvedlo, že průběh řízení před obecnými soudy prokázal existenci závažného a dlouhodobého rodičovského konfliktu. Rodiče přes četné apely soudů, přes odbornou poradenskou pomoc zprostředkovanou orgánem sociálně-právní ochrany dětí nejsou schopni způsob komunikace ohledně nezletilé změnit. Nezletilá je vtahována do jejich rozepří a vzájemnou nenávist rodičů bude s přibývajícím věkem vnímat stále více. Z těchto důvodů bylo rodičům uděleno napomenutí a byl nad nezletilou stanoven dohled. Jde-li o uložení zvláštních opatření při výchově dítěte, odkázal na svoje ústní i písemná vyjádření v průběhu řízení, kdy i přes vyjádřenou pochybnost o efektivitě daných opatření z důvodu osobnostních vlastností obou rodičů, má stále za to, že opatření byla užita důvodně, a že výchovu a další vývoj nezletilé je třeba sledovat prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Krajské státní zastupitelství považuje ústavní stížnost v části směřující proti I. výroku rozsudku krajského soudu potvrzujícího VI. a VIII. výrok rozsudku městského soudu za neopodstatněnou a navrhlo její odmítnutí, případně zamítnutí. 15. Ústavní soud zaslal vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel svého práva využil a vyjádření replikoval, přičemž setrval na svém právním názoru, postupně se obsáhle vyjadřoval k jednotlivým podáním účastníka a vedlejších účastníků, polemizoval s nimi a uváděl další skutkovou a právní argumentaci na podporu svých tvrzení, přičemž setrval na svém návrhu.V.Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti16. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d)Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.17. Proces interpretace a aplikace podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].18. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení; takové vady v posuzované věci neshledal. 19. V řízení o předchozí stěžovatelově ústavní stížnosti odmítnuté pro zjevnou neopodstatněnost [usnesení ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. II. ÚS 2925/19 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] Ústavní soud, kromě jiného, v uvedeném smyslu stěžovatele upozornil, že mu ani v řízení o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím obecných soudů o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů k nezletilému dítěti atp. V této věci (pozn. šlo o ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení krajského soudu, jímž mu byla, kromě jiného, uložena pokuta 1 000 Kč za porušení povinnosti vrátit nezletilou po skončení doby určeného styku; stejným rozhodnutím byla uložena pokuta 2 000 Kč matce) Ústavní soud konstatoval, že stěžovatel ho staví právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, neboť jeho námitky mají spíše povahu nesouhlasu s důvody, na nichž krajský soud založil své rozhodnutí, a že tak ústavní stížnost považuje za další procesní prostředek, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétního rozhodnutí ve svůj prospěch. 20. Také v nyní posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel ho staví do role, která mu, s ohledem na vymezení jeho pravomoci, nepřísluší. Ze spisu městského soudu se podává, že po podání odvolání oběma účastníky proti rozsudku městského soudu ze dne 14. 6. 2021 č. j. 23 Nc 119/2013-3324 probíhalo zjišťování poměrů nezletilé orgánem péče o dítě a vzájemná komunikace rodičů mezi sebou a s orgánem péče o dítě. Kolizní opatrovník předložil soudu obsáhlou e-mailovou komunikaci a v podání ze dne 11. 10. 2021 (č. l. 3426) konstatoval, že vyhlášení rozsudku městského soudu nenapomohlo narovnání vztahů mezi rodiči, ani alespoň částečnému zklidnění situace, zlepšení komunikace mezi rodiči. Informoval, že s nezletilou provedl pohovor ve škole, ze kterého vyplynulo její přání, které je odlišné od znění rozsudku (vyjádřil však pochybnost, zda její názor není ovlivněn). Kolizní opatrovník se domnívá, že je namístě provést výslech nezletilé přímo soudem a dal ke zvážení i vypracování znaleckého posudku, který by se zaměřil pouze na vztah nezletilé k rodičům a na to, zda je některým z rodičů ovlivňována. V dalším podání (č. l. 3482) kolizní opatrovník informoval, kromě jiného, o průběhu zpracování individuálního plánu dítěte, k jehož podpisu nedošlo; rodiče rigidně setrvávají na svých stanoviscích a opatrovník k jejich chování vyvozuje, že jim nejde o zájem jejich dcery, neboť ani jeden z nich není v jednotlivostech ochoten a schopen jednat uvážlivě v nejlepším zájmu dítěte i za cenu potlačení svého ega a prosazení svých požadavků. Krajský soud provedl dne 8. 12. 2021 (č. l. 3681) pohovor s nezletilou, která v jeho průběhu uvedla, že nikdo s ní o tom, že půjde k soudu a co tady má říkat, nemluvil. Řekla: "Chtěla bych mít domov u mamky, s taťkou se vídat. U taťky bych chtěla bývat, ale ne tak dlouho, chtěla bych tam být od čtvrtka do neděle." V závěrečném návrhu (č. l. 3685) se kolizní opatrovník ztotožnil s odůvodněním městského soudu o zamítnutí návrhu stěžovatele na změnu péče, je však otázkou, jak je ovlivněn názor nezletilé v jejím vyjádření ke styku s otcem, když opakovaně uvedla, že chce s ním mít styk kratší. Po proběhnuvších jednáních krajský soud rozhodl rozsudkem obsahujícím napadené výroky, v němž rekapituloval jím doplněné dokazování (body 29. až 39. odůvodnění) a uzavřel, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že rodiče se vzájemně nenávidí, nejsou schopni žádné rozumné formy přímé či nepřímé komunikace, naprosto nerespektují a dehonestují práci kolizního opatrovníka. Nezletilá se ocitla uprostřed absolutně vyhroceného a tvrdého konfliktu svých rodičů a další znalecký posudek z oboru psychologie k posouzení výchovné způsobilosti rodičů a zjištění míry manipulace s nezletilou by nepřinesl nic zásadního. Krajský soud zdůraznil (viz též výše sub 3.), že skutečnosti, které mu nezletilá sdělila v průběhu pohovoru, odpovídají obsahu pohovorů provedených kolizním opatrovníkem a navazují na obsah pohovorů v řízení před městským soudem. Nepochybně problematiku svých běžných i neběžných styků s otcem řešila s matkou, ale soudu rozumně vysvětlila svůj názor a přání ve věci a krajský soud neshledal důvod pro to, aby ji dále nepřiměřeně zatěžoval případným dalším, a časově náročným, psychologickým zkoumáním. Změnu běžného styku nerezidentního rodiče s nezletilou považuje za vyhovující představám nezletilé, která cítí domov u matky a jejím přáním je zůstat žít primárně s matkou a s otcem se i nadále stýkat, ale ne v rozsahu zvoleném městským soudem, který spíše připomínal model střídavé péče (bod 49. odůvodnění). 21. Po vyhlášení a doručení rozsudku krajského soudu podal otec návrhy na vydání předběžných opatření, o návrzích opakovaně rozhodovaly městský soud i krajský soud. Městský soud jmenoval opatrovníkem nezletilé statutární město Brno, krajský soud změnil jeho usnesení tak, že se opatrovníkem nezletilé statutární město Brno nejmenuje s odůvodněním, že u něj dochází ke kolizi zájmů, protože vykonává vůči nezletilé soudní dohled; poté bylo opatrovníkem nezletilé jmenováno město Šlapanice. 22. Ústavní soud nezjistil v postupu a v rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí ve specifikovaných výrocích. Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o stanovení režimu péče o nezletilou, zejména jejím svěřením do výchovy matce, úpravou styku [námitka stěžovatele o zkrácení styku krajským soudem na polovinu rozsahu proti rozsudku městského soudu není důvodná, neboť úprava styku provedená městským soudem nenabyla právní moci (byť byla předběžně vykonatelná)], stanovením výživného a dalších dílčích záležitostí. Krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil a na jeho závěrech (sub 3.) neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry krajského soudu jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].VI.Závěr23. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost podle §82 odst. 1zákona o Ústavním soudu zamítl (I. výrok). Takto rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§44zákona o Ústavním soudu).24. Vedlejší účastnice požadovala, aby stěžovateli byla uložena povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 3 146 Kč, což odůvodnila tvrzením o zátěži, která jí vzniká v důsledku nutnosti vyjádřit se k nejrůznějším stěžovatelovým podáním. Rozhodování o nákladech řízení před Ústavním soudem upravuje zákon o Ústavním soudu. V §62 odst. 3zákon o Ústavním soudu zakotvuje zásadu, že náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle §64 odst. 4 téhož zákona může Ústavní soud v odůvodněných případech, podle výsledků řízení, usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že přiznání náhrady nákladů řízení v řízení před Ústavním soudem je rozhodnutím spíše výjimečným, přicházejícím v úvahu pouze tehdy, odůvodňují-li to zejména okolnosti případu. Stěžovatelova ústavní stížnost byla sice zamítnuta jako nedůvodná, ovšem žádné jiné důvody ve věci, ani v poměrech vedlejší účastnice, které by mohly odůvodňovat přiznání náhrady nákladů řízení, z obsahu spisu nevyplývají. Ústavní soud proto důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení vedlejší účastnici neshledal a jejímu návrhu nevyhověl (II. výrok).Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 28. června 2022Josef Fiala v. r.předseda senátu
Odlišné stanovisko soudce Jana Filipa k výroku I a s tím k související části odůvodnění nálezu ze dne 28. června 2022 sp. zn. IV. ÚS 699/22, kterým byl zamítnut návrh na zrušení I. výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2021 č. j. 16 Co 238/2021-3704 v části, kterou byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. června 2021 č. j. 23 Nc 119/2013-3324 v I., III., VI. a VIII. výroku, a II., III. a V. výroku.Předmětem řízení v této věci bylo posouzení ústavnosti rozhodnutí výroku I v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), kterým došlo ke změně pravidel "běžného" styku obou rodičů s jejich nezletilou dcerou (viz blíže body 2 a 3 odůvodnění nálezu). Většina senátu dospěla k závěru, že řízení před krajským soudem nevykazuje z hlediska postupu a samotného rozhodnutí kvalifikované pochybení, jež by mohlo být posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí ve specifikovaných výrocích. Podle jejího názoru oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o stanovení režimu péče o nezletilou, zejména jejím svěřením do výchovy matce, úpravou styku [námitka stěžovatele o zkrácení styku krajským soudem na polovinu rozsahu proti rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") není důvodná, neboť úprava styku provedená městským soudem nenabyla právní moci (byť byla předběžně vykonatelná)], stanovením výživného a dalších dílčích záležitostí. Krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil a na jeho závěrech (sub 3) neshledala většina senátu žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí a uzavřela, že závěry krajského soudu jsou jasné, rozumné a logické. Jako původní soudce zpravodaj v této věci (a v obdobné věci sp. zn. III. ÚS 3965/13) s výrokem I nesouhlasím a podávám proti němu odlišné stanovisko podle §14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stejně jako proti s ním související části odůvodnění nálezu.Vedou mne k tomu tyto důvody:1. Tato část výroku a odůvodnění je založena na usnesení Ústavního soudu [usnesení ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. II. ÚS 2925/19 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], kterým bylo rozhodnuto o pokutě uložené stěžovateli v jednom z řady soudních řízení, která se vedla, a zřejmě bohužel dále povedou, mezi rodiči nezletilé. Jakkoli se mohu s řadou závěrů odkazovaného usnesení sp. zn. II. ÚS 2925/19 ztotožnit, nemohu souhlasit s jejich mechanickým přenesením na nynější věc. 2. Je notorietou, že v těchto řízeních se nerozhoduje jednou provždy, nýbrž že se vychází z dalšího možného vývoje vztahů mezi rodiči a z možné změny okolností, ve kterých jejich společné dítě vyrůstá. V nynější věci však nešlo o vlastní výsledek řízení (je předčasný), nýbrž o to, jakým způsobem k němu krajský soud dospěl. Právě to, a nikoli "hašení" sporů rodičů, je úkolem Ústavního soudu.3. Z tohoto hlediska považuji předně zamítnutí návrhu za nedostatečně zdůvodněné, protože v jiném řízení by závěr o akceptování náhlé změny názorů nezletilé musel být důkladně odůvodněn, jak to vyžaduje §132 o. s. ř. Zde IV. senát nevyužil možnosti zaujmout stanovisko k jiným rozhodnutím, jejichž předmětem bylo právě hodnocení takové situace, tedy právních východisek pro hodnocení názoru dítěte slyšeného před soudem. Ustanovení čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zakotvuje právo dítěte na svobodné vyjádření svého názoru v soudním řízení, čímž se rozumí mimo jiné takové vyjádření, ke kterému není dítě zmanipulováno. Evropská úmluva o výkonu práv dětí (Sdělení č. 54/2001 Sb. m. s.) v čl. 3 hovoří o zajištění možnosti dítěte vyjádřit svůj názor, tedy nezmanipulovaný názor. Povinnost soudu zjistit si názor nezletilých však neplatí absolutně. IV. senát Ústavního soudu (v jiném složení) sice vyjádřil názor, že "práva nezletilých dle čl. 12 Úmluvy platí v jakémkoliv právním řízení, které se jich týká (srov. k tomu rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 9. 2015 ve věci M. a M. proti Chorvatsku, č. stížnosti 10161/13, §181; ze dne 2. 2. 2016 ve věci N. TS. proti Gruzii, č. stížnosti 71776/12, §72; ze dne 27. 7. 2010 ve věci Gineitiene proti Litvě, č. stížnosti 20739/05, §47), čemuž ostatně plně odpovídá i formulace §867 občanského zákoníku". K tomu jen dodávám, že je-li však tento názor zjišťován, je třeba čl. 12 odst. 1 ("svobodné" vyjádření) Úmluvy o právech dítěte a čl. 3 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí ("svůj" názor) respektovat.4. Problém vyžádání znaleckého posudku pro závěr o tom, zda dítě je či není jedním z rodičů manipulováno, je nejen součástí řádně vedeného soudního řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ale i předpokladem pro další pokojné uspořádání rodinných poměrů. Ústavní soud ještě za platnosti předchozí právní úpravy zdůraznil, že při soudním hodnocení vyjádření názoru nezletilého je třeba kromě jeho věku a vyspělosti přihlédnout i k tomu (viz nález ze dne 26. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 3007/09), že takový výslech dítěte může být objektivně relevantním zdrojem potřebných skutkových zjištění. Okolnosti, za kterých došlo k významné změně ve výpovědích nezletilé před obecnými soudy, měly vést i Ústavní soud ke zhodnocení skutečnosti, že nebyl vyžádán znalecký posudek, který by tuto změnu osvětlil. Význam znaleckého posudku v takové situaci (soudní omezení styku jednoho rodičů s dítětem) zdůraznil i Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 13. 7. 2000 ve věci Elsholz proti Německu (stížnost č. 25735/94), kde (ovšem mimo jiné) i z tohoto důvodu shledal porušení čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (blíže např. Unterbliebene Anhörung und fehlendes Sachverständigengutachten - Umgangsrecht. Neue Juristische Wochenschrift, roč. 2001, č. 32, s. 2315-2318; zdůraznění významu tohoto rozsudku pro dodržení férového procesu ve věcech rodinného práva viz Leach, Ph. Taking a Case to the European Court of Human Rights. 4. vyd. Oxford University Press. Oxford 2017, s. 424-425). Evropský soud pro lidská práva takový postup (vyžádání znaleckého posudku při podezření manipaluce) považuje podle okolností za žádoucí (viz rozsudek ze dne 28. 4. 2016 ve věci Buchlether proti Německu. Shrnutí textu viz Unbefristete Aussetzung des Umgangs zwischen Vater und Tochter. Neue Juristische Wochenschrift, roč. 2017, č. 51, s. 3697-3699)5. Podle mého názoru v nynější věci takové okolnosti existovaly a důvod změny názoru měl být zjištěn jako v jiných případech (viz nález ze dne 16. 2. 2006 sp. zn. III. ÚS 707/04 pro případ ověření znaleckými posudky, zda bude úprava styku vůbec pro nezletilého prospěšná nebo odmítavé usnesení téhož senátu ze dne 13. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 3965/13 - zjištění manipulace rodičem na základě znaleckého posudku. Jako soudce zpravodaj v tehdejší věci zastávám stejný názor i pro každý obdobný případ). 6. Pro lepší pochopení mého odlišného stanoviska uvádím, že z vyžádaného soudního spisu (č. l. 3676) se podává, že nezletilá při pohovoru se sociální pracovnicí orgánu sociálně-právní ochrany dětí dne 10. 8. 2021 mimo jiné uvedla, že "je spokojená, nic ji netrápí, jediné, co bych měla [pozn.: směřováno k sociální pracovnici] vyřídit na soudu je to, že chce být s mámou na Vánoce na Štědrý den a s tátou potom další dny." Sociální pracovnice poté v úředním záznamu výslovně uvedla: "Na konci rozhovoru jsem se A. zeptala, jestli bych ji mohla navštívit i u maminky, až tam bude. A. se zarazila, pokrčila rameny a sdělila, že neví. Bylo vidět, že je jí téma návštěvy v místě bydliště matky velmi nepříjemné." Dále se z něj podává (č. l. 3677), že nezletilá při pohovoru se sociální pracovnicí orgánu sociálně-právní ochrany dětí dne 23. 9. 2021 mimo jiné na přímý dotaz sociální pracovnice, zda rodiče s ní hovoří o tom, co má říkat, že "ano, že s ní hovoří maminka." Dále je v úředním záznamu obsaženo sdělení sociální pracovnice, že poté nezletilá uvedla, "že je pravda, že za mnou [pozn.: směřováno k sociální pracovnici] chtěla přijít, chtěla mi říct, že u táty nechce být od čtvrtka do úterý (o tom také mluvily s maminkou), chce být u táty jenom od čtvrtka do neděle. Toto opakovala neustále, i na další dotazy, co mám panu soudci vyřídit, stále, že jenom to, že chce být u táty do neděle. Na můj dotaz, jestli jí u tatínka něco vadí, jestli je nějaký problém, něco se jí nelíbí, uvedla, že jí nic nevadí, u tatínka je spokojená, nevadí jí od něho jezdit do školy, jen ten pobyt u něho je moc dlouhý [...]." Sociální pracovnice dále v úředním záznamu uvedla, že "Tentokrát byla A. zaražená, smutná, je znatelné, že neví, co může říci nebo nemůže, jediné, co neustále opakuje je to, že nechce být s tátou do úterý, ale pouze do neděle. Jinak neumí pojmenovat, zda ji něco trápí, uvádí, že oba rodiče se o ni starají pěkně [...]." Na č. l. 3681 soudního spisu se podává, že nezletilá při pohovoru před krajským soudem dne 8. 12. 2021 co se týká styku s otcem uvedla, že "Nikdo se mnou o tom, že půjdu k soudu a co tady mám říkat, nemluvil. Chtěla bych mít domov u mamky, s taťkou se vídat. U taťky bych chtěla bývat, ale ne tak dlouho, chtěla bych tam být od čtvrtka do neděle [...]. Chtěla bych být na Štědrý den vždycky s mamkou, 25. bych šla k taťkovi a 26. by mě vrátil. Na Silvestra bych chtěla být s mamkou. S mamkou jsem rozhodně nemluvila o tom, jak to chci mít o prázdninách, a to je pravda. O prázdninách bych to chtěla na střídačku jeden rok s mamkou a jeden s taťkou. [...] O hlavních prázdninách v červenci chci být první týden s taťkou a další tři týdny s mamkou. A v srpnu to stejné."7. Na základě uvedeného je podle mého názoru zřejmé, že názor nezletilé se za dobu půl roku rapidně změnil ze stádia, že jí "vyhovuje, jak je s mámou a tátou nyní, nechce nic měnit", přes "chce být u táty jenom od čtvrtka do neděle", až po přesné vypočtení konkrétních dat, termínů a časových úseků, kdy chce být s jednotlivými rodiči, což u devítiletého dítěte může svědčit o manipulaci některým z rodičů (z hlediska kontextu sdělovaných informací v posuzované věci matkou). 8. Ze soudního spisu tak vůbec není patrné, že by bylo zkoumáno, z jakého důvodu chce být nezletilá u otce najednou kratší čas, není zjištěno, v čem nezletilá vnímá péči otcovu horší než péči matky, když naopak nezletilá opakovaně sděluje "že oba rodiče se o ni starají pěkně" a uvedený rozpor není nijak vysvětlen. Uvedené pak vede až k protichůdným vyjádřením, jak je patrno z pohovoru s nezletilou před krajským soudem (sub 6), že na jednu stranu preferuje nezletilá o prázdninách "střídačku", ale pak hovoří o přesných časových úsecích, kdy chce prázdniny strávit s otcem a kdy s matkou. Nadto nezletilá jasně sociální pracovnici uvedla (sub 6), že s matkou hovoří o tom, jaké by mělo být rozvržení běžného styku s otcem. Tvrzení nezletilé u krajského soudu, že "Nikdo se mnou o tom, že půjdu k soudu a co tady mám říkat, nemluvil." se mi jeví až jako absurdní, jelikož nějakým způsobem zjevně muselo být devítileté nezletilé vysvětleno, proč k soudu jde a co se po ní bude chtít. Taktéž její vyjádření, že "S mamkou jsem rozhodně nemluvila o tom, jak to chci mít o prázdninách, a to je pravda." svědčí spíše o tom, že s ní byl její pohovor u krajského soudu řešen.9. V kontextu výše uvedeného pak vyplývá ze soudního spisu, že dosud nebylo odborně zjišťováno, zda byla či nebyla nezletilá zmanipulována některým z rodičů, ačkoli takový požadavek je Ústavním soudem i Evropským soudem pro lidská práva považován alespoň za žádoucí a v pochybnostech za potřebný. Nezletilá je nízkého věku - 9 let - není tedy jisté (a v kontextu posuzované věci by mělo být podle Ústavního soudu prokázáno), zda dokáže prezentovat nezávisle své názory nebo jen opakuje názory některého z rodičů.10. Nešlo tedy o vlastní výsledek soudního rozhodnutí, jak zdůrazňuje většina. Problémem bylo zjištění, zda při rozhodování byly dodrženy kautely řádně vedeného soudního řízení plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny. 11. Proto nesouhlasím se závěrem senátu, podle kterého stěžovatel staví Ústavní soud do role, která mu jako orgánu soudní ochrany ústavnosti nepřísluší. To, že se jedná o řízení "péčkové", kde se mohou okolnosti časem měnit (i k lepšímu), nemůže být důvodem, aby byla taková okolnost nezohledněna. Úkolem Ústavního soudu nebylo (a není) hodnocení vzájemných vztahů rodičů (to je věcí obecných soudů), nýbrž dodržení pravidel řádně vedeného soudního řízení. Stejně tak (viz bod 22) nejde o nabytí či nenabytí právní moci rozhodnutí městského soudu, protože jde o to, co bude následovat, resp. o to, co je již předběžně vykonatelné.12. A konečně znovu připomínám závěr nálezu (bod 22 odůvodnění), vůči kterému se vymezuji - "Ústavní soud nezjistil v postupu a v rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí ve specifikovaných výrocích". 13. Pak mi ovšem není jasné, proč se v případě zjevné neopodstatněnosti rozhoduje v rozporu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nálezem a jaký právní názor nyní tedy Ústavní soud bude v případě potřeby či nepotřeby zjišťování manipulace s nezletilými zastávat a zda bude ještě nějak respektována předchozí judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, kterou jsem výše zmínil. Zřejmě žádný, protože tento nález se od odmítacích usnesení nijak neodlišuje, naopak na ně odkazuje. Jinak by bylo třeba věc předložit plénu podle §23 zákona o Ústavním soudu, nebo důkladně vyložit, proč to nebylo třeba, ač se rozhoduje nálezem, který by měl závazný právní názor jako meritorní rozhodnutí ve věci obsahovat. Stejně tak jsme se tímto nálezem nijak neposunuli u výkladu čl. 3 Evropské úmluvy o provádění práv dítěte (viz závěr z Explanatory Report to the European Convention on the Exercise of Children's Rights. Strasbourg, 25.1.1996. Council of Europe. European Treaty Series - No. 160, s. 5-6, o potřebě každého státu si tuto věc posoudit). 14. Ale to je již jen důsledek způsobu, jakým mi byla nynější věc "odebrána". V Brně dne 28. června 2022Jan Filip